Suchoj Su-27SK (‘Flanker B’) / T-10SK

Typ:  exportní modifikace těžkého frontového stíhacího letounu typu Su-27 (Flanker B); tento model vznikl na základě zadání Čínského PLAAF

Určení:  ničení stíhacích letounů protivníka v manévrovém vzdušném boji, ničení vzdušných cílů na střední a velké vzdálenosti, obrana pozemních jednotek a průmyslových komplexů před napadením ze vzduchu, doprovodné úkoly a ničení pozemních cílů za pomoci neřízené munice

Odlišnosti od letounu Su-27 (Flanker B):

- instalace mírně modifikovaného avionického vybavení – jeho součástí se mimo jiné stal též radiolokátor typu RPLK-27E/N001E (exportní verze radaru typu RPLK-27/N001 Mječ s degradovanými schopnostmi)

- instalace modifikovaného podvozku se zesílenou konstrukcí – díky tomu vzrostla max. vzletová hmotnost (z 30 t na 33 t) a nosnost podvěsné výzbroje (z 6 t na 8 t)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o neřízené pumy a neřízené protizemní rakety

Historie:  Rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, ruskému leteckému průmyslu umožnil opět navázat dávno zaniklé obchodní vztahy s komunistickou ČLR. Toto ještě v tom samém roce vyústilo podpisem objednávky na 24 těžkých frontových stíhačů 4. generace typu Su-27 (Flanker) z dílny JSC P.O. Suchoje, 20 v základní jednomístné bojové a 4 ve dvoumístné cvičně-bojové modifikaci. Zmíněné letouny byly přitom vzdušným silám ČLR (PLAAF) dodány v exportní modifikaci, která se vyznačovala instalací mírně pozměněného avionického vybavení s více či méně degradovanými schopnostmi a rozšířenou škálou podvěsné výzbroje o neřízené pumy a neřízené protizemní rakety. Protože tyto stroje navíc obdržely zesílený podvozek, na svých závěsnících mohly přepravovat větší náklad podvěsné výzbroje (8 t na místo 6 t). Výše popsaná exportní modifikace jednomístného bojového modelu Su-27 (Flanker B) přitom vešla ve známost jako Su-27SK (Flanker B) a součástí výrobního programu závodu KnAAPO (č.126) z Komsomolska na Amuru se stala v roce 1991. Produkce paralelně vyvíjeného exportního dvoumístného Su-27UB (Flanker C), který obdržel označení Su-27UBK (Flanker C), se zase zhostil závod IAPO (č.39) z Irkutska. PLAAF přitom výše uvedené stroje, 20 jednomístných Su-27 (Flanker B) a 4 dvoumístné Su-27UBK (Flanker C), převzalo v roce 1992. Protože pro PLAAF, které se díky absolutní mezinárodní izolaci muselo na počátku 90. let stále ještě plně spoléhat na letouny vystavěné na sovětských technologiích z počátku 60. let, těžké stíhače 4. generace typu Su-27SK/UBK (Flanker B/C) představovaly významný kvalitativní skok, v roce 1995 si objednalo dalších 22 těchto strojů, 16 jednomístných Su-27SK (Flanker B) a 6 dvoumístných Su-27UBK (Flanker C). Jejich dodávky byly přitom realizovány rok nato. Tomu pak v roce 1996 následoval podpis licenční smlouvy, která čínskému závodu ze Shenyangu zajistila oprávnění pro kompletaci 200 jednomístných Su-27SK (Flanker B) pro potřeby PLAAF z konstrukčních celků dodaných ruským výrobcem. Brány zmíněného podniku ale nakonec, v letech 1998 až 2006, opustilo pouhých 105 těchto strojů (ve verzi J-11 a J-11A). Poté se výrobní program Shenyangského závodu přeorientoval na vlastní verze, které se vyznačovaly instalací motorů a zbraňového systému domácího původu (J-11B ...). Samotná existence těchto čínských derivátů letounu Su-27SK (Flanker B) ale představovala hrubé porušení výše uvedené licenční smlouvy. Přestože Rusové nedali nikdy k jejich vzniku svolení, ve výrobním programu zmíněného čínského podniku se nacházejí do dnešních dnů. V celkovém pořadí druhým provozovatelem letounu typu Su-27SK (Flanker B) se staly vzdušné síly Vietnamu (VPAF). Prvních pět těchto strojů (spolu s jedním dvoumístným Su-27UBK Flanker C) si přitom VPAF objednalo již v roce 1994. Jejich dodávky se rozeběhly v květnu roku 1995 a byly završeny v roce 1996. Tomu v prosinci roku 1996 následoval podpis kontraktu na další dva jednomístné Su-27SK (Flanker B) a čtyři dvoumístné Su-27UBK (Flanker C). Oba jednomístné Su-27SK (Flanker B) byly vietnamské straně formálně předány v říjnu roku 1997 (na podnikovém letišti závodu KnAAPO). Do Vietnamu ale tyto stroje dorazily až dne 13. října 1998. Jejich přepravu přitom zajistil velkokapacitní nákladní letoun typu An-124 (Condor). V celkovém pořadí třetím a zároveň posledním provozovatelem letounu Su-27SK (Flanker B) se stalo Indonéské vojenské letectvo (TNI-UA). TNI-UA si přitom v roce 2003 objednalo celkem dva tyto jednomístné stroje (spolu se dvěma dvoumístnými Su-30MK) jako náhradu za letité podzvukové bitevníky řady A-4/TA-4 Skyhawk. Oba jednomístné Su-27SK Flanker B (TS2701 a TS2702) do Indonésie, resp. na leteckou základnu Lanuma Iswahyudi, dorazily dne 27. srpna 2003. Jejich přepravu přitom zajistil velkokapacitní nákladní letoun typu An-124-100 (Condor) společnosti Volga-Dněpr. Po předchozí kompletaci byly následně oba Su-27SK (Flanker B) spolu s oběma Su-30MK zařazeny do stavu 11. letky TNI-UA s domovskou základnou Saltan Hassanuddin nacházející se poblíž Makassaru. Dne 5. října téhož roku se pak tyto stroje představily široké veřejnosti na vojenské přehlídce, která se konala k příležitosti 58. výročí vzniku Indonéských ozbrojených sil.

Verze:  -

Vyrobeno:  45 sériových strojů

Uživatelé:  ČLR (v letech 1992 až 1996 dodáno 36 ks), Indonésie (v roce 2003 dodány 2 ks) a Vietnam (v letech 1995 až 1998 dodáno 7 ks)

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31F s max. tahem po 7 850 kp / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu N001E Mječ (‘Slot Back II’) radiolokačního komplexu typu RLPK-27E, instalovaný uvnitř špice trupu. Radar typu Mječ slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů (včetně vzdušných cílů nacházejících se na pozadí země). Vzdušné cíle s RCS cca 3 m2 je tento typ radaru schopen sledovat na vzdálenost 80 až 100 km z přední, resp. 30 až 40 km ze zadní polosféry. Najednou dokáže sledovat až 10 vzdušných cílů a na 2 z nich navádět PLŘS.

Vybavení:  - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-27 s vyhledávacím dosahem 50 km, zaměřovacím dosahem 15 km, zorným polem v horizontální rovině 60° a zorným polem ve vertikální rovině +60°/-15°. Tento systém sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem s dosahem 0,3 až 3 km a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Instalace jeho kopulovité hlavice se přitom nachází přímo před pilotní kabinou.

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Parol, výstražný RL systém typu SPO-15 Berjoza, 32 výmetnic tří klamných IČ/RL cílů typu APP-50 (ty jsou vestavěny do ocasního žihadla) a aktivní rušič typu SPS-171/L005S Sorbcija-S (dvojici štíhlých válcovitých kontejnerů tohoto systému se zaoblenými dielektrickými kryty na obou koncích lze umístit na konce křídla na místo závěsníků pro PLŘS typu R-73)

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 8 000 kg, přepravovaná na deseti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, čtyř pod křídlem a dvou na koncích křídla – ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) - PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením typu R-27R1/T1/ER1/ET1 (AA-10 Alamo) (max. 6 ks) a PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73E (AA-11 Archer) (max. 6 ks), neřízené pumy o hmotnosti 100 až 500 kg (38 pum typu OFAB-100-120 s hmotností 100 kg, 31 pum typu FAB-250M54 s hmotností 250 kg nebo 8 pum FAB-500M62 s hmotností 500 kg), raketové bloky typu B-8M1 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 4 ks), neřízené 340 mm rakety typu S-25 (max. 4 ks), submuniční kontejnery typu KMGU (max. 4 ks) a zápalné nádrže typu ZAB-500Š (max. 8 ks)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 14,70 m 
Délka:   21,94 m
Výška: 5,93 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 33 000 kg
Max. rychlost: 2 500 km/h
Praktický dostup:   18 500 m
Max. dolet:    3 680 km

 

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 24.3.2013