Tupolev Tu-16 Jolka

Typ:  speciální modifikace středně těžkého strategického bombardovacího letounu Tu-16(ZA) (Badger A) určená pro vedení radioelektronického boje (REB)

Určení:  primárně krytí útoků bojových skupin strategických bombardovacích a raketonosných letounů řady Tu-16 (Badger) rušením pozemních radiolokačních stanic systémů protivzdušné obrany (PVO) a palubních radiolokátorů stíhacích letounů; sekundárně ničení pozemních cílů za pomoci konvenčních pum

Odlišnosti od letounu Tu-16(ZA) (Badger A):

- instalace sedmi demontovatelných výmetnic klamných RL cílů typu ASO-16 Avtomat-1 uvnitř trupové pumovnice. V této souvislosti se na dvoudílných obdélníkových dvířkách trupové pumovnice objevilo sedm štěrbinových výstupů, tři na levé a čtyři na pravé polovině dvířek. Ve zbylém prostoru trupové pumovnice tohoto modelu lze přepravovat pumy. Po předchozí demontáži výmetnic klamných cílů lze trupovou pumovnici tohoto modelu využívat k přepravě pum v celém objemu. Později, v 60. letech, zbývající místo v trupové pumovnici tohoto modelu vyplnily dvě výmetnice klamných RL cílů typu APP-22 Avtomat-3.

- instalace aktivního RL rušiče typu SPS-4 Modulacija. Toto zařízení využívá dvě antény. Jejich instalace je přitom umístěna pod dvěma nevelkými břišními polokapkovitými kryty. Zatímco jeden z nich se nachází před prostorem trupové pumovnice, ten druhý je umístěn za prostorem trupové pumovnice. Kryt zadní antény rušiče typu SPS-4 je vyjma malého čelního „plechového“ segmentu, zhotoven z dielektrického materiálu. Naproti tomu dielektrický kryt přední antény tohoto zařízení čelní „plechový“ segment postrádá.

- instalace DME systému (navigační zařízení používané při přistání pro měření šikmé vzdálenosti mezi letadlem a pozemním zařízením) typu SD-1 Šipovnik uvnitř trupové pumovnice

- instalace výmetnice klamných RL cílů typu ASO-2B Avtomat-2 v zadní části trupu, přímo za břišní obrannou střeleckou věží

Historie:  Protože pozemní a lodní protiletadlové raketové systémy PVO, které doznaly masového rozšíření ve druhé polovině 50. let, bombardovacím letounům již prakticky znemožňovaly prolétnout přímo nad cílem, aby na něj mohly svrhnout svůj smrtící náklad pum, další vývoj v oblasti vzdušného napadení se následně soustředil na řízené střely (ty totiž umožňují napadat pozemní a hladinové cíle ze vzdálenosti nacházející se mimo dosah PVO) a v neposlední řadě též na aktivní a pasivní prostředky pro rušení radiolokačních stanic a spojovacích prostředků PVO. Aktivní a pasivní prostředky REB se přitom staly součástí palubního vybavení nejen bojových letounů, ale i specializovaných letounů, které zajišťovaly doprovod útočným skupinám obdobně výkonných bojových letounů. Prvními specializovanými REB modifikacemi středně těžkého podzvukového dvoumotorového proudového bombardovacího letounu typu Tu-16 (Badger A) vešly ve známost jako Tu-16SPS a Tu-16 Jolka. Zatímco model Tu-16 Jolka byl vybaven baterií výmetnic klamných RL cílů, které měly podobu staniolových pásků nastříhaných na určitou délku (dle pracovní vlnové délky rušeného radaru), součástí vybavení paralelně vyvíjeného modelu Tu-16SPS se stal aktivní RL rušič skupinové ochrany. Speciál typu Tu-16 Jolka byl konkrétně vybaven sedmi výmetnicemi klamných RL cílů typu ASO-16 Avtomat-1 Jejich instalace se přitom nacházela uvnitř trupové pumovnice. Instalace zmíněných výmetnic nicméně nezabírala trupovou pumovnici v celém objemu. Část trupové pumovnice speciálu typu Tu-16 Jolka proto mohla sloužit k přepravě pum. Po předchozí demontáži výmetnic pak tento model mohl využívat trupovou pumovnici k přepravě pum v celém objemu. Baterii výmetnic klamných cílů u tohoto modelu navíc doplňoval aktivní RL rušič typu SPS-4 Modulacija. Produkce REB speciálu typu Tu-16 Jolka probíhala na linkách závodů č.1 z Kujbyševa a č.64 z Voroněže. Zatímco brány prvně uvedeného podniku opustilo, v průběhu roku 1957, celkem 42 speciálů typu Tu-16 Jolka, druhý uvedený podnik postavil, v průběhu toho samého roku, celkem 10 těchto strojů. Dalších 19 exemplářů REB speciálu typu Tu-16 Jolka vzniklo konverzí sériových Tu-16 (Badger A) z produkce závodu č.22 z Kazaně. Celkem bylo tedy VVS a VMF předáno 71 speciálů typu Tu-16 Jolka. Součástí vybavení všech exemplářů tohoto modelu byl systém pro doplňování paliva za letu, který byl kompatibilní s tankovacím systémem vzdušného tankeru typu Tu-16Z (Badger A tanker).

Verze:

Tu-16 Jolka – základní výše popsané provedení letounu typu Tu-16 Jolka

Tu-16 Jolka (objednávka č.2624) – provedení letounu typu Tu-16 Jolka s rozšířeným obranným systémem o aktivní RL rušiče typu SPS-5 Fasol a SPS-100 Rezeda-AK. Instalace aparatury rušiče typu SPS-5 se nacházela v přední přístrojové sekci. Zmíněný rušič využíval jeden pár zkosených břitových antén, který byl uchycen k okrajům břicha přední části trupu, na úrovni šachty příďového podvozku. Rušič typu SPS-100 byl zase umístěn uvnitř mohutného vřetenovitého krytu s výrazně zploštělými boky, který tvořil zakončení trupu. Jeho instalace se ale neobešla bez demontáže ocasního obranného střeliště typu DK-7, výstražného radiolokátoru pro zadní polosféru typu PRS-1 Argon (Bee Hind), pracoviště „ocasního“ střelce a zadní části překrytu pracoviště „ocasního“ střelce. Zasklení bývalého pracoviště „ocasního“ střelce se proto omezilo na přední pár postranních okének. Kryt rušiče typu SPS-100 se sestával ze dvou polovin (pravé a levé), které bylo možné vyklápět směrem od sebe, tedy směrem do stran. To pozemnímu personálu zajišťovalo přístup k aparatuře. Na zádi zmíněného krytu se nacházel zamřížovaný výstup chladícího vzduchu. Rušič typu SPS-100 využíval čtyři antény. Ty byly umístěny pod drobnými polokapkovitými kryty. Zatímco jeden z nich se nacházel na břichu trupu, přímo před postranními polokapkovitými průzory záďové kabiny střelce, zbylé tři tyto kryty byly uchyceny přímo k záďovému vřetenovitému krytu aparatury rušiče. Zatímco rušič typu SPS-5 sloužil k rušení střeleckých radiolokátorů stíhacích letounů, rušič typu SPS-100 byl určen k rušení radiolokátorů protiletadlového dělostřelectva a pozemních raketových systémů PVO. Jako první z řady Tu-16 Jolka instalaci rušičů typu SPS-5 a SPS-100 obdržel letoun Tu-16 Jolka (rudá 19 / v.č. 8204213). Současně byly zmíněnými rušiči opatřeny též vybrané exempláře letounů typu Tu-16A (Badger A), Tu-16K-11-16 (Badger G) a Tu-16K-10 (Badger C). Zkoušky těchto čtyř strojů probíhaly souběžně. V rámci závodních zkoušek, které probíhaly na podnikovém letišti kazaňského závodu č.22, zmíněné letouny dohromady vykonaly 13 zkušebních letů. V jejich průběhu rušily, za pomoci rušiče typu SPS-100, mobilní radiolokátor protiletadlového dělostřelectva typu SON-15, který se nacházel na polygonu institutu GNIKI VVS. Posláním závodních zkoušek bylo ověření činnosti rušiče typu SPS-100 a odhalení případných nedostatků. Tomu mezi 18. květnem a 29. srpnem toho samého roku následovaly kontrolní zkoušky u GNIKI VVS. V jejich průběhu byla ověřována shoda REB vybavení i vlastního letounu s požadavky technického zadání, vzájemná elektromagnetická kompatibilita palubního vybavení, přístupnost k jednotlivým palubním systémům při údržbě a provozní charakteristiky. V průběhu zkoušek u GNIKI VVS přitom letoun Tu-16 Jolka (rudá 19) vykonal 14 letů s celkovou délkou trvání 53 h. Později byla za pomoci zmíněných letounů ověřována odolnost radiolokátoru přepadového stíhacího letounu typu Su-15 (Flagon A) v podobě typu Orjol-D58M (Skip Spin) vůči elektronickému rušení.

Vyrobeno:  71 operačních strojů (19 z nich vzniklo konverzí sériových Tu-16)

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    dva piloti, navigátor/bombometčík, navigátor/operátor, střelec/radista a zadní střelec

Pohon:       dva proudové motory typu Mikulin RD-3 (AM-3) s max. tahem po 8 750 kp

Radar:        bombardovací-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-4 Rubidij-MM-2 (Mushroom), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu PRS-1 Argon (Bee Hind), instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Radar typu RBP-4 (Mushroom) má detekční dosah 150 až 180 km a zaměřovací dosah 70 km a slouží k navigaci a vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů. Za pomoci tohoto radiolokátoru lze přitom zaměřovat pozemní cíle s přesností 75 až 100 m při letu rychlostí do 1 250 km/h ve výškách mezi 2 000 a 15 000 m. Radiolokátor typu PRS-1 Argon (Bee Hind) má zorné pole ±35° ve vertikální i horizontální rovině a slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře

Vybavení:   - zaměřovací: jeden optický bombardovací zaměřovač typu OPB-11R, instalovaný za plochým břišním okénkem příďové kabiny navigátora, jeden střelecký zaměřovač typu PKI, instalovaný před sedadlem pilota, jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53VK, instalovaná pod průzračnou kopulí nacházející se na hřbetu trupu, přímo za pilotní kabinou, jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53BL, instalovaná za průzračným polokapkovitým krytem nacházejícím se na levém boku zadní části trupu, přímo pod VOP, jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53BP, instalovaná za průzračným polokapkovitým krytem nacházejícím se na pravém boku zadní části trupu, přímo pod VOP, a jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53K, instalovaná za čelním okénkem kabiny „ocasního“ střelce

                  - REB: sestava sedmi výmetnic klamných RL cílů typu ASO-16 Avtomat-1 a dvou výmetnic klamných RL cílů typu APP-22 Avtomat-3 (ty jsou instalovány uvnitř trupové pumovnice) a aktivní RL rušič typu SPS-4 Modulacija (dva nevelké nestejně velké polokapkovité kryty nacházející se na břichu trupu, po jednom na úrovni kořene náběžné hrany křídla a za dvířky trupové pumovnice)

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M (Odd Rods) (dvě sestavy tří nevelkých tandemově uspořádaných nestejně vysokých tyčových antén instalované po jedné na hřbetu přední části trupu, přímo před překrytem pilotní kabiny, a na břichu zadní části trupu), výstražný RL systém typu SPO-2 Sirena-2 (instalace antény tohoto zařízení se nachází na konci levé VOP) a výmetnice klamných RL cílů typu ASO-2B Avtomat-2 (její instalace se nachází v zadní části trupu, přímo za břišní obrannou střeleckou věží)

Výzbroj:     jeden střelecký post typu NU-88 s jedním pevným 23 mm kanónem typu AM-23L3 se zásobou 100 nábojů, vetknutý do pravoboku přední části trupu, jedna otočná střelecká věž typu DT-V7 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem 360°, elevací 90°, depresí 3° a zásobou 500 nábojů, instalovaná na hřbetu přední části trupu, jedna otočná střelecká věž typu DT-N7S s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem ±95°, elevací 2°40‘, depresí 90° a zásobou 350 nábojů, instalovaná na břichu zadní části trupu, a jedno střeliště typu DK-7 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem ±70°, elevací 60°, depresí 40° a zásobou 1 000 nábojů, tvořící zakončení trupu. Po předchozí demontáži výmetnic klamných cílů tento model může v trupové pumovnici přepravovat náklad neřízených pum.

poslední úpravy provedeny dne: 16.2.2018