Tupolev Tu-22KDP (‘Blinder B mod.’)

Typ:  protiradiolokační modifikace středně těžkého strategického raketonosného letounu typu Tu-22KD (Blinder B)

Určení:  primárně ničení pracujících pozemních radiolokačních stanic za pomoci řízené střely typu Ch-22P (AS-4B Kitchen), sekundárně ničení rozměrných hladinových cílů s výtlakem větším než 10 000 t (bitevní křižníky, letadlové lodě) a rozměrných pozemních cílů (komunikace, přehrady, elektrárny, továrny, železniční nádraží, letiště) za pomoci řízené střely typu Ch-22/-22PSI (AS-4A/C Kitchen)

Odlišnosti od letounu Tu-22KD (Blinder B):

- instalace pasivního lokátoru typu LO-17 Kurz-N, který slouží k detekci nepřátelských radiolokačních stanic, v přední přístrojové sekci, nacházející se přímo za pilotní kabinou. Anténa tohoto zařízení je umístěna pod modifikovaným příďovým dielektrickým krytem antény radiolokátoru typu PN (Down Beat).

- instalace displeje pasivního lokátoru typu Kurz-N v kabině navigátora, přímo vedle obrazovky radiolokátoru

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o protiradiolokační řízenou střelu s pasivním RL navedením typu Ch-22P (AS-4B Kitchen). Zmíněná střela se umisťuje, stejně jako střela typu Ch-22/-22PSI (AS-4A/C Kitchen), na hydraulicky ovládaný výsuvný závěsník typu BD-294-5F, který je instalován uvnitř trupové pumovnice.

- instalace výmetnic klamných IČ cílů typu ASO-2I-E7R na břichu křídelních podvozkových gondol, přímo za výmetnicemi klamných RL cílů typu KDS-16GM Avtomat-2

- instalace výstražného RL systému typu SPO-15P Berjoza-P na místo výstražného RL systému typu SPO-3/-10 Sirena-3/-3M. Antény zmíněného systému se nacházejí uvnitř náběžné hrany vnějších částí křídla a na koncích křídelních podvozkových gondol.

Historie:  Dne 10. března 1959 byl sovětský průmysl pověřen zpracováním projektu modifikace protilodního/protizemního vzdušného raketového komplexu typu K-22, který se sestával z nadzvukového nosiče typu Tu-22K (Blinder B), palubního radiolokátoru typu PN (Down Beat) a řízené střely s aktivním RL/inerciálním navedením typu Ch-22/-22PSI (AS-4A/C Kitchen) s rychlostí řádu M=3 a letovou výškou okolo 22 500 m, určené pro ničení radiolokačních stanic v rámci umlčování PVO protivníka (SEAD). Zmíněný raketový komplex vešel ve známost jako K-22P a jeho součástí se stal nadzvukový nosič typu Tu-22KP, palubní radiolokátor typu PN (Down Beat), pasivní lokátor typu Kurz-N a protiradiolokační řízená střela s pasivním RL navedením typu Ch-22P (AS-4B Kitchen). Posláním tohoto nástupce vzdušného raketového komplexu typu K-11 (K-11-16), který se sestával z podzvukového nosiče typu Tu-16KSR-2/K-11-16 (Badger G), radiolokátoru typu Rubín-1K (Short Horn), pasivního lokátoru typu Rica a dvou řízených střel s pasivním RL navedením typu KSR-11 (AS-5B Kelt) s rychlostí okolo 1 250 km/h a letovou výškou okolo 9 100 m, bylo ničení radiolokačních stanic pozemních a lodních komplexů PVO. Sovětský průmysl na zpracování projektu vzdušného raketového komplexu typu K-22P dostal pouhé tři měsíce. Nosič typu Tu-22KP se měl od standardního modelu Tu-22K (Blinder B) odlišovat prakticky pouze instalací pasivního lokátoru typu Kurz-N na místo palivové nádrže č.1, která se nacházela přímo za kabinou posádky. Anténní soustavu zmíněného lokátoru přitom konstrukční tým A.N. Tupoleva umístil na konec dlouhého trubicovitého nosníku, který připevnil k hřbetu špice trupu. Pro displej lokátoru typu Kurz-N se zase našlo místo v kabině navigátora, přímo vedle obrazovky radaru. Kromě výše uvedeného nosič typu Tu-22KP počítal s instalací aktivního RL rušiče typu SPS-100 Rezeda-A na místo ocasní obranné střelecké věže a výstražného radiolokátoru zadní polosféry. Vývoj letounu typu Tu-22KP ale nakonec nepřekročil projektové stádium. Ministerstvo totiž vývoj raketového komplexu typu K-22P krátce poté, co byl zahájen, nechalo zastavit. Důvodem toho byly probíhající zkoušky obdobného raketového komplexu typu K-11 na bázi méně výkonného letounu typu Tu-16KSR-2/K-11-16 (Badger G). Dne 24. srpna 1962, tj. krátce poté, co byl vzdušný raketový komplex typu K-11 oficiálně zařazen do výzbroje VVS, byl nicméně vývoj raketového komplexu typu K-22P opět obnoven. Zmíněné zadání přitom dalo za vznik nosiči typu Tu-22KDP (Blinder B mod.). Jeho základem se stal nosič typu Tu-22KD (Blinder B), který nebyl ničím jiným, než modifikací nosiče typu Tu-22K (Blinder B) s instalací teleskopického trubicovitého nástavce pro doplňování paliva za letu na hřbetu špice trupu. Dle původních plánů měl funkci nosníku anténní soustavy lokátoru typu Kurz-N nyní zastávat přímo trubicovitý nástavec pro doplňování paliva za letu. Protože byl ale IFR letounu typu Tu-22KD (Blinder B) shledán za nedostatečně tuhý k tomu, aby mohl nést antény míněného zařízení, konstrukční tým je nakonec umístil na konec nevelkého horizontálního pylonu, který připevnil k pravoboku špice trupu. Práce na projektu letounu typu Tu-22KDP (Blinder B mod.) se podařilo z podstatné části završit na počátku roku 1964. Oba prototypy tohoto modelu (3002 a 3003) byly postaveny závodem č.22 z Kazaně. Brány zmíněného podniku přitom zmíněné letouny opustily před koncem roku 1964. Protože aktivní RL rušič typu SPS-100 Rezeda-A tehdy stále ještě nepracoval, jak měl, zpočátku zkušebního programu oba prototypy speciálu typu Tu-22KDP (Blinder B mod.) měly na místo něj nainstalovanou ocasní obrannou střeleckou věž s příslušným zaměřovacím vybavením. Zkoušky zmíněných letounů se neobešly bez problémů. Tak např. v roce 1966 jednomu z nich při přechodu z vodorovného letu max. rychlostí ve výšce 11 000 m do sestupného letu náhle zhasly oba dva motory. Pilotovi se podařilo oba motory tohoto stroje opět nahodit až poté, co s ním sestoupal do malé výšky. Z výsledků vyšetřování tohoto incidentu vyplynulo, že za výpadek motorů mohly turbulence, které vyvozoval postranní pylon s anténní soustavou pasivního lokátoru. Následně proto konstrukční tým A.N. Tupoleva anténu lokátoru typu Kurs-N umístil pod náležitě modifikovaný příďový dielektrický kryt antény radiolokátoru. Státní zkoušky celého raketového kompletu typu K-22P se nakonec zatáhly až do roku 1973. Důvodem toho byly technické problémy s pasivním lokátorem typu Kurs-N. Na zkouškách tohoto zařízení se podílel též jeden z prototypů proudového dopravního letounu typu Tu-110 (Cooker). Zmíněný stroj byl přitom na vzdušnou zkušebnu pasivního lokátoru typu Kurs-N upraven v roce 1965. Po ukončení zkušebního programu byl jeden z prototypů speciálu typu Tu-22KDP (Blinder B mod.) přidělen 203. GvTBAP (gardový těžký bombardovací letecký pluk) s domovskou základnou v běloruském Baranoviči. U zmíněného pluku tento stroj létal až do roku 1984. Poté, v roce 1986, se stal pozemní instruktážní pomůckou v Moskevském institutu civilních leteckých inženýrů (MIIGA). Mezitím, počínaje rokem 1976, byly na model Tu-22KDP (Blinder B mod.) postupně konvertovány všechny letouny typu Tu-22KD (Blinder B) ze stavu jedné letky 203. GvTBAP s domovskou základnou v běloruském Baranoviči, jedné letky 121. GvTBAP s domovskou základnou v běloruském Mačulišči a jedné letky 341. TBAP s domovskou základnou v ukrajinském Ozjornoje. Poté každý ze zmíněných regimentů disponoval jednou letkou letounů typu Tu-22KD (Blinder B), jednou letkou letounů typu Tu-22KDP (Blinder B mod.), jednou letkou REB speciálů typu Tu-22P/PD (Blinder E) a několika cvičnými speciály typu Tu-22U/UD (Blinder D). Speciály typu Tu-22KDP (Blinder B mod.) vyrážely k misím buďto samostatně nebo v rámci bojových skupin. Navigátor nejprve detekoval nepřátelský radiolokátor za pomoci pasivního lokátoru typu Kurz-N, který měl dosah 350 až 380 km, a následně údaje o jeho poloze nahrál do řídícího systému střely typu Ch-22P (AS-4B Kitchen). Poté došlo k aktivací její pasivní RL samonaváděcí hlavice. Naváděcí systém zmíněné zbraně fungoval na principu „vystřel a zapomeň“. Po odpálení střely typu Ch-22P (AS-4B Kitchen) se tedy letoun typu Tu-22KDP (Blinder B mod.) mohl vydat na zpáteční cestu na svou domovskou základnu. Speciál typu Tu-22KDP (Blinder B mod.) měl operační rádius 2 500 až 2 800 km při letu rychlostí 950 až 1 000 km/h, resp. 1 200 až 1 500 km při letu rychlostí 1 300 až 1 400 km/h. Po rozpadu SSSR, k němuž došlo v roce 1991, určitý počet letounů typu Tu-22KP (Blinder B mod.) připadl osamostatněné Ukrajině. Poslední letouny typu Tu-22P/PD (Blinder E) ukrajinských a ruských vzdušných sil přitom dolétaly v 90. letech.

Verze:

Tu-22KDP – základní výše popsané provedení letounu typu Tu-22KDP

Tu-22KDP (modifikovaný) – provedení letounu typu Tu-22KDP s rozšířeným obranným vybavením o aktivní RL rušič typu SPS-100 Rezeda-A. Instalace zmíněného aktivního RL rušiče se nacházela uvnitř protáhlého snímatelného krytu typu SSEP, který byl uchycen k zadní části trupu, na místo ocasní obranné střelecké věže s příslušným zaměřovacím vybavením. Aktivní rušič typu SPS-100 využíval tři páry antén, z nichž jeden se nacházel pod kořeny náběžné hrany VOP a dva na bocích krytu typu SSEP. Některé letouny typu Tu-22KDP obdržely též instalaci aktivního RL rušiče typu SPS-5M Fasol. Ten využíval jeden pár zkosených břitových antén. Jejich instalace se přitom nacházela na stranách břicha přední části trupu, přímo mezi krytem antény radiolokátoru a zasklením kabiny navigátora.

Vyrobeno:  dva exempláře; další exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových Tu-22KD

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    pilot, navigátor/bombometčík a radista/střelec

Pohon:       dva proudové motory typu Dobrynin RD-7M2 s max. tahem po 11 000 kp / 16 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        navigační/střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu PN (Down Beat) instalovaný v přídi trupu, a výstražný radiolokátor pro zadní polosféru typu PRS-4 Krypton (Box Tail), instalovaný pod polokulovitým krytem nacházejícím se přímo nad ocasní obrannou střeleckou věží. Radiolokátor typu PN (Down Beat) slouží k navigaci, vyhledávání a sledování pozemních cílů a navádění řízených střel typu Ch-22 (AS-4A Kitchen). Zatímco hladinové plavidlo o velikosti křižníku dokáže detekovat na vzdálenost 350 km, velký plošný cíl je schopen odhalit ze vzdálenosti 500 km. Radar typu PRS-4 Krypton (Box Tail) slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře a má zorné pole (ve sledovacím režimu) ±65° v horizontální rovině a ±30° ve vertikální rovině, min. efektivní dosah 350 m, vyhledávací dosah 7,4 km a zaměřovací dosah 5,3 km.

Vybavení:   - zaměřovací: jeden optický bombardovací zaměřovač typu OPB-15 (jeho instalace se nachází za břišním okénkem kabiny navigátora-bombometčíka) a jeden střelecký TV zaměřovač typu TP-1 s detekčním dosahem 3 km (cíl o velikosti letounu typu MiG-19), zaměřovacím dosahem 0,4 až 2 km (cíl o velikosti letounu typu MiG-19) a zorným polem ±70° v horizontální rovině a -45° až +55° ve vertikální rovině (jeho instalace se nachází v kořeni odtokové hrany SOP, přímo pod směrovým kormidlem)

                  - průzkumné: jeden fotoaparát typu AFA-34-OK (jeho instalace se nachází v přední části trupu, přímo za šachtou příďového podvozku) a pasivní lokátor typu LO-17 Kurz-N s vyhledávacím dosahem 350 až 380 km. Posledně uvedené zařízení slouží k vyhledávání radiolokačních stanic protivníka a navádění protiradiolokační řízené střely typu Ch-22P (AS-4B Kitchen) a využívá anténu, která je umístěna pod příďovým dielektrickým krytem antény radaru typu PN (Down Beat)

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M Chrom-Nikl (Odd Rods) (dvě sestavy tří nevelkých nestejně vysokých tandemově uspořádaných tyčových antén instalované po jedné na břichu přední a zadní části trupu), výstražný RL systém typu SPO-15P Berjoza-P (po jedné anténě v náběžné hraně křídla a v zakončení obou vřetenovitých křídelních podvozkových gondol), dvě výmetnice 416-ti klamných RL cílů, které slouží k rušení RL stanic pracujících ve vlnovém pásmu 0,6 až 12,5 cm, typu KDS-16GM Avtomat-2 (po jedné na břichu křídelních podvozkových gondol, přímo za šachtami hlavního podvozku) a dvě výmetnice klamných IČ cílů typu ASO-2I-E7R (po jedné na břichu křídelních podvozkových gondol, přímo za výmetnicemi klamných RL cílů typu KDS-16GM)

Výzbroj:   jeden pohyblivý 23 mm kanón typu R-23 s palebným vějířem ±30° ve vertikální i horizontální rovině a zásobníkem na 500 nábojů, instalovaný v ocasní dálkově ovládané střelecké věži typu DK-21 a jedna protiradiolokační řízená střela s pasivním RL navedením typu Ch-22P (AS-4B Kitchen), jedna protilodní řízená střela s aktivním RL navedením typu Ch-22 (AS-4A Kitchen) nebo jedna protizemní řízená střela s inerciálním navedením typu Ch-22PSI (AS-4C Kitchen), přepravovaná na výsuvném závěsníku typu BD-294-5F instalovaném uvnitř trupové pumovnice

poslední úpravy provedeny dne: 27.8.2017