Tupolev Tu-4LL (DR-1/-2)

Typ:  speciální modifikace středně těžkého strategického bombardovacího letounu typu Tu-4 (Bull) zastávající roli vzdušné zkušebny

Určení:  prověřování činnosti proudových pohonných jednotek za reálných podmínek

Odlišnosti od letounu Tu-4 (Bull):

- absence ofenzivní i defenzivní výzbroje, včetně všech čtyř dálkově ovládaných obranných střeleckých věží (zatímco kruhové výřezy po otočných dálkově ovládaných střeleckých věžích nahradil potah, na místo ocasního střeliště byl nainstalován aerodynamický kryt)

- absence radiolokátoru typu Kobalt (kruhový výřez po výsuvném zaobleném krytu jeho antény, který se nacházel přímo mezi oběma pumovnicemi, proto nahradil potah)

- instalace výsuvné (za pomoci hydrauliky) doutníkovité gondoly testovaného motoru (s kruhovým lapačem vzduchu v čele a kruhovou tryskou na zádi) v prostoru přední trupové pumovnice. Při vzletu a přistání je tato gondola částečně zasunuta do útrob pumovnice. Nad obrys břicha trupu vystupující část čelního lapače vzduchu přitom zakrývá posuvný kryt. Gondola s testovaným motorem tohoto modelu je opatřena též pyrotechnickým nouzovým systémem odhozu.

- instalace pracoviště zkušebního technika a jeho asistenta v prostřední přetlakové kabině na místo pracoviště operátora radaru a tří střelců

- instalace modifikovaných polokulovitých průzorů na bocích prostřední přetlakové kabiny (ty nyní slouží k pozorování trysky testovaného motoru)

Historie:  Středně těžký strategický bombardovací letounu typu Tu-4 (Bull), který nebyl ničím jiným, než bezlicenční kopií amerického Boeingu B-29 Superfortress, se stal základem nejen vzdušných zkušeben pístových a turbovrtulových motorů, ale též motorů proudových. Zatímco testované pístové a turbovrtulové motory se montovaly na místo pravého vnitřního nebo obou vnějších motorů typu AŠ-73TK, motory proudové se umisťovaly do speciální výsuvné gondoly vestavěné do přední trupové pumovnice. Gondola s testovaným motorem měla doutníkovitý profil a její vysouvání a zasouvání zajišťovala hydraulika. Při vzletu a přistání musela být, kuli malé výšce podvozku, částečně zatažena do útrob pumovnice. Kruhový lapač vzduchu, který se nacházel v jejím čele, byl přitom skryt za speciální posuvnou clonou. To zamezovalo nežádoucímu protáčení lopatek kompresoru v důsledku náporu vzduchu a v neposlední řadě též nasátí cizorodých předmětů z VPD. Při pozemních zkouškách chodu testovaného motoru bylo vysouvání gondoly z útrob pumovnice prováděno nad speciálním betonovým příkopem s deflektory spalin. V případě, že by gondola s testovaným motorem zůstala za letu zaseknuta ve vysunuté poloze, např. v důsledku nějaké závady na hydraulice, bylo možné provést její odhoz za pomoci nouzového pyrotechnického systému. Pracoviště zkušebního technika a jeho asistenta se přitom nacházelo uvnitř prostřední přetlakové kabiny. Na vzdušnou zkušebnu proudových motorů byly upraveny celkem tři sériové Tu-4 (Bull). Zmíněné stroje byly známy jako Tu-4LL. Shodné označení se přitom používalo též pro vzdušné zkušebny pístových a turbovrtulových motorů na bázi toho samého letounu. První zkušebna proudových motorů typu Tu-4LL vzešla z programu čtyřmotorového strategického bombardovacího letounu typu M-4 (Bison A) a vznikla konverzí letounu typu Tu-4 (Bull) s v.č. 230113. Konverzi tohoto stroje na zkušebnu pohonné jednotky tohoto prvního proudového strategického bombardéru sovětské konstrukce přitom zajistila OKB-23 V.M. Mjasiščeva v kooperaci se zkušebním institutem LII ze Žukovského. Na letounu Tu-4LL (v.č. 230113) nejprve zkouškami prošel motor 5 000 kp motor typu Ljulka Al-5. Ten se ale pohonnou jednotkou letounu typu M-4 (Bison A) nakonec nestal. Mezitím totiž dostal přednost 8 700 kp motor typu Mikulin AM-3. Na vzdušnou zkušebnu motoru typu AM-3 byl přitom letoun Tu-4LL (v.č. 230113) upraven v lednu roku 1952. Zatímco v konfiguraci s motorem typu Al-5 byl letoun Tu-4LL (v.č. 230113) znám jako DR-1, v provedení, které zastávalo funkci vzdušné zkušebny motoru typu AM-3, tento stroj nesl označení DR-2. Základem následujících dvou exemplářů vzdušné zkušebny proudových motorů typu Tu-4LL, kterou bylo možné považovat za protějšek amerického Boeingu XB-29G vzniklého v jednom exempláři konverzí letounu B-29B-55-BA Superfortress (44-84043), se staly letouny typu Tu-4 (Bull) s v.č. 230314 a 2302501. Kromě výše uvedených motorů byl přitom na letounech typu Tu-4LL odzkoušen též 2 700 kp proudový motor typu Mikulin AM-5F, 3 300 kp proudový motor typu Mikulin AM-9B (RD-9B), 5 110 kp proudový motor typu Tumanskyj R-11-300, 900 kp proudový motor typu Tumanskyj RU-19-300, 6 830 kp proudový motor typu Ljulka Al-7, 7 260 kp proudový motor typu Ljulka Al-7F, 8 440 kp dvouproudový motor typu Klimov VK-3, 6 270 kp proudový motor typu Klimov VK-7, proudový motor typu Dobrynin VD-5, 11 000 kp proudový motor typu Dorynin VD-7 a 5 400 kp dvouproudový motor typu Solovjov D-20P. Vzhledem k tomu, že se motory typu VD-5 a VD-7 do útrob trupové pumovnice letounu typu Tu-4LL nevešly, v konfiguraci pro testování těchto pohonných jednotek byl tento stroj opatřen pevnou a nikoliv zatahovatelnou gondolou a pevným podvozkem s větší výškou. Poslední proudová zkušebna typu Tu-4LL přitom dolétala v roce 1962.

Verze:  -

Vyrobeno:  tři exempláře (všechny vznikly konverzí sériových Tu-4)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

 

 

 

Posádka:    ?

Pohon:        čtyři pístové motory typu Švecov AŠ-73TK s max. výkonem po 2 375 hp a jeden zkušební proudový motor

Radar:         žádný              

Výzbroj:      žádná

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 15.5.2016