Tupolev Tu-22MR (‘Backfire D’) / Tu-22M3R

Typ:  průzkumná modifikace středně těžkého strategického bombardovacího letounu a nosiče střel typu Tu-22M3 (Backfire C)

Určení:  zjišťování pozice vojsk, inženýrsko-technických konstrukcí (mosty, komunikace, komunikační uzle) a hladinových cílů, rozpoznávaní bojové techniky protivníka, mapování terénu za pomoci radiolokátoru (SLAR) a zjišťování pozice, typu a pracovního režimu radiolokačních stanic PVO protivníka (radiotechnický průzkum)

Odlišnosti od letounu Tu-22M3 (Backfire C):

- instalace průzkumného komplexu typu BKR-2 (M200), který se sestává z radiolokátoru s bočním vyzařováním (SLAR) typu M202 Šompol (Fox Flat), sestavy fotoaparátů typu A-81, A-84 a AP-402, IČ čidla typu Osen a stanice pro radiotechnický průzkum (ELINT) typu SRS-13 Tangaž

- instalace radiolokátoru typu U006 Obzor-MR (Clam Pipe) v přídi trupu na místo radiolokátoru typu PNA (Down Beat)

- výrazně větší rozměry vystouplého hranatého krytu bombardovacího zaměřovače (s obdélníkovým okénkem v čele), který se nachází v ose břicha trupu, přímo před šachtou příďového podvozku

- instalace jednoho páru vystouplých obdélníkových dielektrických panelů na bocích postranních vzduchových kanálů pohonných jednotek, přímo před náběžnou hranou křídla. Za zmíněnými panely se nacházejí antény ELINT stanice typu SRS-13 Tangaž.

- instalace podlouhlého hranatého člunovitého krytu antény radiolokátoru s bočním vyzařováním (SLAR) typu M202 Šompol (Fox Flat) v ose vrat bývalé trupové pumovnice

- instalace nevelkého polokapkovitého krytu v ose břicha trupu, přímo za prostorem trupové pumovnice

- instalace zalomených koncových křídelních oblouků. Koncové křídelní oblouky tohoto modelu navíc přesahují přes náběžnou hranu.

- protažená náběžná hrana „předkýlu“ svislé ocasní plochy (SOP) v podlouhlý hřebenovitý dielektrický kryt

- instalace nevelkého trojúhelníkového dielektrického krytu na vrcholu SOP

Historie:  V 80. letech se konstrukční tým OKB A.N. Tupoleva pustil do prací na nástupci podzvukových dálkových průzkumných letounů typu Tu-16R (Badger E/F/K) a Tu-16RM (Badger D) a nadzvukových dálkových průzkumných letounů typu Tu-22R (Blinder C), které vycházely ze středně těžkých bombardovacích letounů typu Tu-16 (Badger A) a Tu-22 (Blinder A). Základem zmíněného průzkumného speciálu se stal středně těžký nadzvukový strategický bombardovací letoun typu Tu-22M (Backfire). První průzkumná modifikace letounu typu Tu-22M (Backfire) vešla ve známost jako Tu-22M2R a vycházela z první výrobní verze tohoto stroje, známé jako Tu-22M2 (Backfire B). Vývoj tohoto modelu ale nakonec nepřekročil prototypové stádium. Základem druhé průzkumné modifikace letounu typu Tu-22M (Backfire), která vešla ve známost jako Tu-22M3R, se stal výkonnější výrobní model Tu-22M3 (Backfire C). Zmíněný speciál obdržel instalaci průzkumného komplexu typu BKR-2 (M200), který v sobě sdružoval prostředky pro fotografický (FOTINT), IČ, radiotechnický (ELINT) a radiolokační průzkum. První prototyp průzkumného speciálu typu Tu-22M3R (černá 5902) vznikl konverzí sériového Tu-22M3 (Backfire C) a do oblak se poprvé vydal dne 6. prosince 1985. Letové zkoušky tohoto stroje ale předčasně ukončila nehoda. Následně jej proto musel ve zkušebním programu plně zastoupit prototyp druhý (rudá 36). Zkoušky zmíněného stroje, který vznikl rovněž konverzí sériového Tu-22M3 (Backfire C), probíhaly u institutu GNIKI VVS z Achtubinska. Sériová výroba průzkumného speciálu typu Tu-22M3R se rozeběhla v roce 1989. Protože se krátce nato, v roce 1991, rozpad SSSR a všechny postsovětské republiky, včetně Ruska, zachvátila těžká ekonomická krize, produkce tohoto modelu se nakonec omezila na cca 10 exemplářů. Jejich základem se přitom s největší pravděpodobností staly draky sériových Tu-22M3 (Backfire C). Do výzbroje VVS byl průzkumný speciál typu Tu-22M3R oficiálně zařazen, pod označením Tu-22MR, v roce 1994. Krátce nato, v září roku 1995, byl druhý prototyp tohoto modelu prezentován široké veřejnosti na dni otevřených dveří na letecké základně Vladimírovka, který se konal v rámci oslav 75. výročí založení GNIKI VVS. Zatímco prototyp (rudá 36) zůstal na letecké základně Vladimírovka, všechny sériové Tu-22MR (Backfire D) byly zařazeny do stavu 444. TBAP (těžký bombardovací letecký pluk) s domovskou základnou Vozdviženka, která se nachází na Dálném východě. Po roce 2009 byl 444. TBAP (spolu s 200. GvTBAP) přesunut na leteckou základnu Belaja a současně přetransformován na 6953. AvB (letecká základna). Krátce nato, v roce 2011, byla 6953. AvB reorganizována na leteckou skupinu 6952. AvB z Ukrajinky. Na konci roku 2016 se ve službě nacházel už jen jeden průzkumný speciál typu Tu-22MR (Backfire D).

Verze:  -

Vyrobeno:  dva prototypy a cca 10 operačních strojů (všechny s největší pravděpodobností vznikly konverzí sériových Tu-22M3)

Uživatelé:  Rusko

Posádka:    dva piloti, navigátor a operátor

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Kuzněcov NK-25 s max. tahem po 14 300 / 25 000 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu U006 Obzor-MR (Clam Pipe), instalovaný ve špici trupu, radiolokátor s bočním vyzařováním (SLAR) typu M202 Šompol (Fox Flat), instalovaný v člunovitém krytu vystupujícím z břicha střední části trupu, a výstražný radiolokátor pro zadní polosféru typu PRS-4KM Krypton (Box Tail), instalovaný uvnitř krytu vetknutého do odtokové hrany SOP, v oblasti nad střeleckou věží. Určením radaru typu M202 Šompol (Fox Flat) je vyhledávání a sledování pozemních cílů a mapování terénu (SLAR). Radar typu PRS-4KM Krypton (Box Tail) slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře a má vyhledávací dosah 7,4 km a zaměřovací dosah 5,3 km.

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický bombardovací zaměřovač typu OPB-15T (jeho instalace se nachází za hranatým okénkem vetknutým do čela hranatého krytu vystupujícího z břicha trupu, v oblasti před příďovým podvozkem) a střelecký TV zaměřovač typu TP-1KM (jeho instalace se nachází na odtokové hraně SOP, přímo nad krytem výstražného radiolokátoru)

                   - průzkumné: fotoaparáty typu A-81, A-84 a AP-402, IČ čidlo typu Osen a stanice pro radiotechnický průzkum (ELINT) typu SRS-13 Tangaž

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu iz.023 Parol a obranný komplex typu L229 Ural-M sestávající se z výstražného RL systému typu SPO-15 (L006 Berjoza), výstražného IČ systému typu L083 Mak-UT (drobný polokulovitý kryt umístěný v ose hřbetu trupu, přímo za kabinou posádky), aktivního rušiče typu SPS-171/-172 (L103M/L104M) Geran, SPS-5M Fasol nebo SPS-6 Los (dva páry antén umístěné po jednom pod příďovým krytem antény radiolokátoru a pod drobnými polokapkovitými kryty instalovanými na bocích dolní části SOP, přímo před krytem radaru zadní polosféry) a 32 výmetnic tří klamných IČ/RL cílů typu APP-50A/L029 (16 v ose břicha + 2 x 8 po stranách břicha ocasní části trupu)

Výzbroj:    dálkově ovládaná obranná střelecká věž typu UKU-9K-502M* s jedním pohyblivým dvouhlavňovým 23 mm kanónem typu GŠ-23M se zásobou 750 nábojů, vestavěná do kořene odtokové hrany SOP

* nábojový zásobník kanónu typu GŠ-23M lze naplnit náboji typu PRLS s pokovenými sklolaminátovými jehličkami, které zastávající funkci klamných RL cílů, nebo náboji typu PIKS se speciální směsí tvořící v kontaktu se vzduchem silné tepelné záření, které zase zastávají funkci klamných IČ cílů

poslední úpravy provedeny dne: 18.4.2017