Tupolev Tu-22U/UD (‘Blinder D’)

Typ:  cvičná modifikace středně těžkého strategického průzkumného-bombardovacího letounu typu Tu-22R (Blinder C)

Určení:  výuka bojových pilotů a posluchačů leteckých škol techniky létání, ovládání letounu, bojových manévrů, letu ve formacích, navigace, bombardování pozemních cílů a procesu spojení se vzdušným tankerem za letu v rámci přeškolování na bojové letouny řady Tu-22 (Blinder)

Odlišnosti od letounu Tu-22R (Blinder C):

- instalace pracoviště druhého pilota (instruktora) na místo pracoviště radisty-střelce (v případě potřeby lze však vybavení radisty do zadního kokpitu tohoto modelu dodatečně nainstalovat). Překryt zadního pilotního prostoru přitom vystupuje nad hřbet překrytu předního pilotního prostoru. Jeho zasklení se sestává ze dvou plochých opticky čistých srážce s ptákem odolných lichoběžníkových čelních okének, které mají vzájemné uspořádání do tvaru písmene „V“, dvou párů postranních trojúhelníkových okének a čtyř hřbetních okének (dvou s tvarem trojúhelníku a dvou s tvarem lichoběžníku). Zadní pár postranních okének je řešen jako otevíratelný a plní funkci nouzových výstupů. Naproti tomu zasklení překrytu kabiny radisty-střelce, který nikterak nevystupuje z obrysu překrytu pilotní kabiny, se omezuje na jeden pár postranních obdélníkových okének a jeho čtvercové hřbetní okénko. Protože druhý pilot sedí čelem po směru letu a nikoliv proti směru letu, jako radista-střelec, vstup do zadní kabiny tohoto modelu se otevírá směrem dozadu ven a nikoliv směrem dopředu ven. Vzhledem k tomu, že druhý pilot sedí ve větší výšce než radista-střelec, jeho sedadlo je opatřeno silnějším teleskopickým vystřelovacím mechanismem typu TSM-2500-38 (na místo typu TSM-2500-28).

- instalace duralového panelu za zadním kokpitem na místo pancéřového plátu

- instalace plně zdvojeného řízení

- instalace odsuvné clony, která slouží k výcviku pilotáže „naslepo“ podle přístrojů, uvnitř kabiny navigátora a pilota-žáka

- zesílená vnitřní konstrukce trupu v oblasti žebra č.1

- absence palivové nádrže č.1, která je umístěna přímo za zadní přetlakovou přepážkou kabiny posádky. Zde se u tohoto modelu nachází přístrojová sekce a nádrž na vodu klimatizačního systému.

- instalace krátkého zaobleného aerodynamického krytu (s plochými boky) na místo dálkově ovládané ocasní obranné střelecké věže typu DK-20, výstražního radiolokátoru zadní polosféry typu PRS-3 Argon-2 (Fan Tail) a střeleckého TV zaměřovače typu TP-1

- zredukovaná škála podvěsné výzbroje na konvenční pumy. Do trupové pumovnice tohoto modelu lze navíc umístit náklad pum do celkové hmotnosti pouhých 3 000 kg. Naproti tomu trupová pumovnice modelu Tu-22R pojme náklad pum do celkové hmotnosti až 12 000 kg.

- zredukované průzkumné vybavení na fotoaparát typu AFA-42/20 (jeho instalace se nachází za šachtou příďového podvozku)

- absence obranného vybavení v podobě výstražného RL systému, aktivního RL rušiče a výmetnic klamných cílů

Historie:  Protože byla pilotáž středně těžkého nadzvukového strategického bombardovacího letounu typu Tu-22 (Blinder A) díky špatné ovladatelnosti, nedobrým vzletovým a přistávacím charakteristikám, mizernému výhledu z pilotní kabiny a nevhodně navržené ergonomice pilotního prostoru nanejvýš komplikovaná, v roce 1960, tedy krátce poté, co byl tento nástupce středně těžkého podzvukového strategického bombardovacího letounu typu Tu-16 (Badger A) zaveden do výrobního programu závodu č.22 z Kazaně, konstrukční tým OKB A.N. Tupoleva obdržel zadání na jeho specializovanou cvičnou modifikaci s plně zdvojeným řízením. U cvičného Tu-22 (Blinder A), který vešel ve známost jako Tu-22U (Blinder D), konstrukční tým A.N. Tupoleva pracoviště druhého pilota (instruktora) umístil přímo za pracoviště pilota, tedy na pozici pracoviště radisty-střelce. Sedadlo instruktora přitom nainstaloval pod překryt, který vystupoval nad hřbet překrytu předního pilotního prostoru. Díky tomu měl instruktor stejně dobrý výhled jako žák. Protože ze zadního kokpitu cvičného modelu Tu-22U (Blinder D) nebylo možné obsluhovat ocasní obrannou střeleckou věž, její instalaci, stejně jako instalaci krytu výstražného radaru pro zadní polosféru, nahradil zaoblený aerodynamický kryt. Přestože překryt kabiny instruktora cvičného modelu Tu-22U (Blinder D) výrazně vystupoval z hřbetu trupu, z hlediska letových charakteristik a výkonů se tento model od bombardovacího modelu Tu-22 (Blinder A) prakticky nelišil, tedy vyjma doletu, který byl cca o 10 % kratší. Zástavba druhého pilotního prostoru se totiž neobešla bez demontáže palivové nádrže č.1. První prototyp cvičného modelu Tu-22U (Blinder D) vznikl konverzí letounu Tu-22R (601) a závodními zkouškami prošel mezi 4. listopadem 1961 a 28. dubnem 1963. V červnu téhož roku se tento stroj zúčastnil speciálních zkoušek. Zmíněné zkoušky byly realizovány u institutu NII VVS a zabraly jeden týden. Státní zkoušky cvičného modelu Tu-22U (Blinder D) se rozeběhly dnem 23. července 1963 a byly realizovány s prototypem druhým, který zase vznikl konverzí letounu Tu-22R (602). Krátce nato, dne 27. července téhož roku, byla celá flotila letounů řady Tu-22 (Blinder) dočasně uzemněna. Důvodem tohoto nařízení se stala havárie jednoho ze sériových exemplářů průzkumného modelu Tu-22R (Blinder C). To státní zkoušky cvičného modelu Tu-22U (Blinder D) pozastavilo na celých 19 dní. Státní zkoušky tohoto modelu se podařilo úspěšně završit dnem 28. ledna 1965. Součástí zkušebního programu cvičného speciálu typu Tu-22U (Blinder D) se staly též zkoušky vystřelovací sedačky instruktora. V rámci zkoušek zaměřených na prověření záchranného systému instruktora bylo přitom vystřeleno několik figurín. V průběhu zkušebního programu tohoto modelu ale došlo též na vzlety za využití odhazovatelných prachových startovacích raket (JATO) typu SPRD-63. Součástí výrobního programu závodu č.22 z Kazaně se cvičný speciál typu Tu-22U (Blinder D) stal v roce 1960, tedy ještě před zahájením závodních zkoušek prototypu. Do roku 1964 z linky závodu č.22 sjelo celkem 13 sériových Tu-22U (Blinder D), z toho 3 v roce 1960, 2 v letech 1961 a 1962, 3 v roce 1963 a 5 v roce 1964. Poté výrobní program tohoto podniku přešel na model Tu-22UD (Blinder D), který se vyznačoval instalací teleskopického trubicovitého nástavce pro doplňování paliva za letu na hřbetu špice trupu. U cvičného modelu Tu-22UD (Blinder D) ale tankovací nástavec nebyl napojen na palivový systém a sloužil pouze k nácviku napojení na tankovací systém vzdušného tankeru. V letech 1965 až 1969 brány kazaňského závodu č.22 opustilo celkem 33 sériových Tu-22UD (Blinder D), z toho 5 v roce 1965, 5 v roce 1966, 10 v roce 1967, 2 v roce 1968 a 11 v roce 1969. Produkce cvičných Tu-22 (Blinder) se tedy nakonec zastavila na 46-ti exemplářích. VVS své první cvičné speciály typu Tu-22U (Blinder D) převzalo v roce 1963. Za operačně plně způsobilý byl ale tento model oficiálně prohlášen, stejně jako raketonosný model Tu-22K (Blinder B), průzkumný model Tu-22R (Blinder C) a REB model Tu-22P (Blinder E), až v prosinci roku 1968. Zpočátku cvičné speciály typu Tu-22UD (Blinder D) provozovaly pouze specializované výcvikové útvary. Konkrétně přitom šlo o 43. CBP i PLS (centrum bojové přípravy) s domovskou základnou Djagilevo a 47. UAC (výcvikové letecké centrum) s domovskou základnou Zjabrovka. Později byl ale nevelký počet těchto strojů přidělen též všem plukům provozujícím letouny typu Tu-22K (Blinder B) nebo Tu-22R/RD (Blinder C). Součástí výzbroje každého z těchto pluků se přitom stalo až pět cvičných speciálů typu Tu-22U/UD (Blinder D). Cvičný speciál typu Tu-22UD (Blinder D) se dočkal též služby u zahraničních provozovatelů. V polovině 70. let byly totiž dva tyto stroje, spolu s 12-ti exempláři bombardovacího modelu Tu-22B (Blinder A), vyvezeny do Iráku. Krátce nato, po roce 1977, byl jeden cvičný speciál typu Tu-22UD (Blinder D) exportován, spolu s osmi exempláři bombardovacího modelu Tu-22B (Blinder A), do Libye. Po rozpadu SSSR, k němuž došlo v roce 1991, určitý počet letounů typu Tu-22U/UD (Blinder D) připadl osamostatněné Ukrajině. Poslední letouny typu Tu-22U/UD (Blinder D) ukrajinských a ruských vzdušných sil dolétaly v 90. letech.

Verze:

Tu-22U – první sériově vyráběná modifikace letounu typu Tu-22U (Blinder D). Tento model byl postaven, v letech 1960 až 1964, v počtu 13-ti exemplářů.

Tu-22UD – pozdější sériově vyráběná modifikace letounu typu Tu-22U (Blinder D). Tento model se od předchozího modelu odlišoval instalací pneumaticky ovládaného teleskopického trubicovitého nástavce pro doplňování paliva za letu typu PT-1 na hřbetu špice trupu. Zmíněný nástavec nebyl napojen na palivový systém a sloužil pouze k nácviku procedury napojení na tankovací systém vzdušného tankeru. Letoun typu Tu-22UD (Blinder D) byl postaven, v letech 1965 až 1969, v počtu 33-ti exemplářů.

Vyrobeno:  46 sériových strojů (13 exemplářů modelu Tu-22U a 33 exemplářů modelu Tu-22UD)

Uživatelé:  Irák (Tu-22UD), Libye (Tu-22UD), Rusko, SSSR a Ukrajina

Posádka:    pilot/žák, pilot/instruktor a navigátor

Pohon:       dva proudové motory typu Dobrynin VD-7M s max. tahem po 10 500 kp / 16 000 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním nebo dva proudové motory typu Dobrynin RD-7M2 s max. tahem po 11 000 kp / 16 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        impulsní dopplerovský navigační-bombardovací radiolokátor typu R-1A Rubín-1A (Short Horn), instalovaný v přídi trupu. Zmíněný radiolokátor má vyhledávací dosah 310 km a slouží k navigaci, vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů a mapování povrchu země (do vzdálenosti 170 km).

Vybavení:  - zaměřovací: jeden optický bombardovací zaměřovač typu OPB-15 (jeho instalace se nachází za břišním okénkem kabiny navigátora-bombometčíka)

                  - průzkumné: jeden fotoaparát typu AFA-42/20. Jeho instalace se nachází v přední části trupu, přímo za šachtou příďového podvozku.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M Chrom-Nikl (Odd Rods) (dvě sestavy tří nevelkých nestejně vysokých tandemově uspořádaných tyčových antén instalované po jedné na břichu přední a zadní části trupu)

Výzbroj:    náklad neřízených konvenčních pum do celkové hmotnosti 3 000 kg, přepravovaný uvnitř trupové pumovnice s délkou 6,93 m, šířkou 1,36 m a výškou 1,95 m

* s motory typu VD-7M, resp. 1 500 km/h s motory typu RD-7M2

** s motory typu VD-7M, resp. 13 250 m s motory typu RD-7M2

poslední úpravy provedeny dne: 27.8.2017