Tupolev Tu-128M (‘Fiddler B’)

Typ:  pokročilá modifikace těžkého přepadového stíhacího letounu typu Tu-128 (Fiddler B); tento model vzešel z modernizačního programu letounů typu Tu-128 (Fiddler B) Sovětského PVO

Určení:  obrana důležitých průmyslových center, vojenských objektů, pozemních komunikací a komunikačních uzlů před strategickými bombardovacími letouny protivníka

Odlišnosti od letounu Tu-128 (Fiddler B):

- instalace radiolokátoru typu RP-SM Smerš-M (Big Nose), který dokáže vyhledávat a sledovat vzdušné cíle i na pozadí země, v nezměněné špici trupu na místo radiolokátoru typu RP-S Smerš (Big Nose)

- modifikovaný zbraňový systém náhradou PLŘS typu R-4R/T (AA-5A/B Ash A/B) PLŘS typu R-4RM/TM (AA-5 Ash), které mají větší výškový dosah a vyšší odolnost proti rušení

- instalace modifikovaných zbraňových pylonů se zesílenou konstrukcí pod křídlem (z důvodu větší hmotnosti střel typu R-4RM/TM v porovnání se střelami typu R-4R/T)

- modifikovaný chladící systém radiolokátoru. V této souvislosti na břichu přední části trupu, na úrovni překrytu pilotní kabiny, přibyl nevelký výsuvný lapač vzduchu.

- modifikovaný ventilační systém přístrojových sekcí a kabiny posádky

- instalace nové radiostanice typu R-846 Prizma-M. Instalace antény zmíněné radiostanice se nachází pod lichoběžníkovým dielektrickým krytem, který tvoří vrchol SOP. Naproti tomu vrchol SOP letounu typu Tu-128 (Fiddler B) má kovový potah a trojúhelníkovitý tvar.

Historie:  Na konci 60. let byl zpracován návrh třístupňového modernizačního programu těžkého nadzvukového přepadového stíhacího letounu typu Tu-128 (Fiddler B). První dvě etapy modernizačního programu tohoto stroje se týkaly zbraňového systému. Cílem první etapy zmíněného modernizačního programu se konkrétně stalo snížení min. výšky zachycení vzdušného cíle z 8 000 až 10 000 m na 500 až 1 500 m a zvýšení resistence poloaktivní RL samonaváděcí hlavice PLŘS typu R-4R (AA-5A Ash A) vůči elektronickému rušení. Druhá etapa modernizačního programu měla naproti tomu vést ke zvýšení max. výšky zachycení vzdušného cíle z 21 000 m na 23 000 až 25 000 m. Druhá etapa modernizačního programu měla ale zbraňovému systému letounu typu Tu-128 (Fiddler B) umožnit též sestřelovat vzdušné cíle pohybující se rychlostí až 3 000 km/h ze vstřícného kurzu. Zbraňový systém tohoto stroje byl přitom schopen si poradit se vzdušným cílem přibližujícím se rychlostí jen 2 000 km/h. Kromě toho měla druhá etapa modernizačního programu sebou přinést zvýšení detekčního, resp. zaměřovacího, dosahu palubního radiolokátoru z 50 km na 90 až 100 km, resp. z 35 až 40 km na 60 až 70 km, max. dosahu PLŘS z 20 až 25 km na 35 až 40 km a max. výškového rozdílu mezi letounem a vzdušným cílem z 7 až 8 km na 10 až 12 km a další zlepšení resistence poloaktivní RL samonaváděcí hlavice PLŘS typu R-4R (AA-5A Ash A). Naproti tomu třetí etapa modernizačního programu byla zaměřena na výkonnostní parametry vlastního letounu. Cílem třetí etapy modernizačního programu letounu typu Tu-128 (Fiddler B) se konkrétně stalo zvýšení max. rychlosti v konfiguraci se čtveřicí PLŘS v podvěsu z 1 665 km/h na 2 100 až 2 400 km/h, zvýšení akcelerace, redukce délky rozjezdu při vzletu a prodloužení doletu. Toho přitom mělo být docíleno záměnou motorů typu Al-7F-2 motory typu RD-36-41, které vzešly z programu třímachového bombardovacího letounu typu T-4 [Ram H] z dílny OKB P.O. Suchoje. S oficiální zelenou se nakonec setkala, výnosem ze dne 17. července 1968, pouze první etapa modernizačního programu. Důvodem toho byla nová taktika nasazení útočných letounů USAF. USAF totiž s přihlédnutím na skutečnost, že jsou vysokoletící bombardovací letouny s omezenými manévrovacími schopnostmi pro nové pozemní protiletadlové raketové systémy velmi snadným cílem, začalo od konce 60. let razit taktiku vzdušného útoku, která spočívala v příletu k pozemnímu cíly v přízemní výšce vysoce podzvukovou rychlostí za využití prostředků REB. Nízkoletící bombardéry (typy FB-111A a B-1A) se přitom dokázaly vyhnout nejen zornému poli pozemních radiolokačních stanic sovětské PVO, ale i hrozby napadení ze vzduchu. Všechny tehdejší sovětské přepadové stíhače byly totiž uzpůsobeny pro ničení vysokoletících vzdušných cílů a nikoliv vzdušných cílů pohybujících se na pozadí země. To se samozřejmě týkalo i přepadového stíhače typu Tu-128 (Fiddler B). Součástí zbraňového systému modernizovaného Tu-128 (Fiddler B), který vešel ve známost jako Tu-128M (Fiddler B), se přitom stal střelecký radiolokátor typu PR-SM Smerš-M (Big Nose) a PLŘS typu R-4RM/TM (AA-5 Ash). Zatímco minimální výškový dosah střely typu R-4R/T (AA-5A/B Ash A/B) činil celých 8 000 m, za pomoci střely typu R-4MR/MT (AA-5 Ash) bylo možné napadat vzdušné cíle, útokem ze zadní polosféry, pohybující se ve výšce pouhých 50 m. Naproti tomu min. výška vzdušného cíle při útoku z přední polosféry činila 2 000 m. Z přední polosféry bylo ale možné napadat vzdušné cíle pouze za pomoci modelu R-4MR (AA-5 Ash), který byl opatřen poloaktivní RL samonaváděcí soustavou. Kromě většího výškového rozsahu měla naváděcí soustava střely typu R-4MR (AA-5 Ash) též vyšší rezistenci vůči elektronickému rušení. Celý vzdušný raketový systém sestávající se z letounu typu Tu-128M (Fiddler B), střeleckého radiolokátoru typu PR-SM Smerš-M (Big Nose) a čtyř PLŘS typu R-4RM/TM (AA-5 Ash) vešel ve známost jako Tu-128S-4M. Oba prototypy letounu typu Tu-128M (Fiddler B) vznikly konverzí sériových Tu-128 (Fiddler B) z 42. výrobní série (504201 a 504202). Zmíněné stroje byly dokončeny v dubnu roku 1970 a byly vyrobeny speciálně pro potřeby konverze na prototypy modelu Tu-128M (Fiddler B). Konverzí na model Tu-128M (Fiddler B) oba zmíněné letouny prošly přímo v prostorách voroněžského závodu č.64. Pracovníci zmíněného podniku je na model přestavěli Tu-128M (Fiddler B) podle dokumentací zpracovaných OKB A.N. Tupoleva. Do Voroněže přitom zmíněné dokumenty dorazily již v listopadu roku 1969. PVO byly ještě nezalétané prototypy letounu typu Tu-128M (Fiddler B) předány dne 5. srpna a 3. září roku 1970. První etapa státních zkoušek tohoto stroje a jeho zbraňového systému byla zpočátku realizována přímo na podnikovém letišti závodu č.64. První prototyp letounu typu Tu-128M (Fiddler B) se do oblak poprvé vydal dne 24. září 1970. Počáteční fáze letových zkoušek prvního prototypu letounu typu Tu-128M (Fiddler B) byla završena dnem 15. října 1970. Ten samý den se od vzletové dráhy poprvé odlepil prototyp druhý. Počáteční fázi letových zkoušek prototypu druhého se podařilo dokončit dnem 28. října 1970. Poté byly oba dva prototypy letounu typu Tu-128M (Fiddler B) přelétnuty z Voroněže do Žukovského. Zde se v první etapě státních zkoušek pokračovalo, a to až do 29. srpna 1972. Druhá etapa státních zkoušek letounu typu Tu-128M (Fiddler B) se rozeběhla dne 10. březnem 1973 a byla realizována u 8. Státního zkušebního institutu vojenského letectva (GK NII VVS) z Achtubinska. Druhá etapa státních zkoušek letounu typu Tu-128M (Fiddler B) byla završena dnem 24. červencem 1974. Dolaďování a odstraňování nedostatků zbraňového systému tohoto modelu nicméně zabralo dalších pět let. Z tohoto důvodu byl letoun typu Tu-128M (Fiddler B) za operačně plně způsobilý oficiálně prohlášen až dne 28. června 1979. Konverzí na standard Tu-128M (Fiddler B) přitom prošla, v rámci modernizačního programu, většina přepadových stíhačů typu Tu-128 (Fiddler B) ze stavu Sovětské PVO. Zatímco modernizaci letounů typu Tu-128 (Fiddler B) ze stavu 10. samostatné armády PVO dostal na starost letecký opravárenský závod (ARZ) č.26, který se nacházel na letecké základně Tolmačevo (Novosiborsk), modernizace letounů stavu 14. samostatné armády PVO byla svěřena Stacionární vojskové letecké opravárenské dílně (SVARM), která byla vybudována na letecké základně Zhana-Semey (Semipalatinsk). Modernizace relativně nepočetné flotily letounů typu Tu-128 (Fiddler B) Sovětské PVO na standard Tu-128M (Fiddler B) šla poměrně pomalým tempem a nebyla završena dříve než v roce 1984. Součástí „upgrade“ na model Tu-128M (Fiddler B) se přitom stala nejen záměna radaru typu RP-S Smerš (Big Nose) radarem typu RP-SM Smerš-M (Big Nose), ale též zesílení křídelních zbraňových závěsníků. Důvodem posledně uvedeného byla vyšší hmotnost střel typu R-4RM/TM (AA-5 Ash). Změn ale doznal též, kuli vyššímu tepelnému namáhání při letu v malé výšce, chladící systém radiolokátoru a ventilační systém přístrojových sekcí a kabiny posádky. Provozní zkoušky modernizovaného Tu-128M (Fiddler B) se rozeběhly v únoru roku 1978 a byly realizovány v kazašském Shary-Shaganu. Provozních zkoušek se konkrétně zúčastnilo deset letounů ze stavu 1. letky 356. leteckého pluku, který operoval z letecké základny Zhana-Semey. Součástí provozních zkoušek se staly též ostré střelby na bezpilotní vzdušné terče typu Jak-25RV (Mandrake), La-17 (DR-1), M-6, M-17 (MiG-17M) a M-28 (Il-28M) za denních i nočních podmínek.

Verze:  -

Vyrobeno:  ? (všechny exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových Tu-128)

Uživatelé:  Rusko a SSSR

Posádka:    pilot a navigátor/operátor zbraňových systémů

Pohon:       dva proudové motory typu Ljulka Al-7F-2 s max. tahem po 6 800 kp / 10 100 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu RP-SM Smerš-M (Big Nose), instalovaný ve špici trupu. Tento typ radiolokátoru slouží k vyhledávání a sledování vzdušných cílů a navádění protiletadlových řízených střel a má vyhledávací dosah 50 km a zaměřovací dosah 40 až 40 km.

Vybavení:   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M Chrom-Nikl (Odd Rods) (dvě sestavy tří nevelkých nestejně vysokých tandemově uspořádaných tyčových antén instalované po jedné na hřbetu přední části trupu, přímo před překrytem pilotní kabiny, a na břichu zadní části trupu) a výstražný RL systém typu SPO-3 Sirena-3 (po dvou anténách uvnitř náběžné hrany křídla a uvnitř koncových krytů křídelních motorových gondol)

Výzbroj:     dvě PLŘS velkého dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-4RM (AA-5 Ash) a PLŘS velkého dosahu s  pasivním IČ navedením R-4TM (AA-5 Ash), přepravované na dvou párech křídelních závěsníků

* 1 665 km/h v konfiguraci se čtyřmi PLŘS v podvěsu

** platí pro provedení s radiostanicí typu R-846 Prizma-M

Poslední úpravy provedeny dne: 23.10.2017