Tupolev Tu-126LL

Typ:  speciální modifikace letounu typu Tu-126 (Moss) zastávající roli vzdušné zkušebny

Určení:  prověření činnosti radarového systému včasné výstrahy typu Šmejl (Squash Dome) letounu typu A-50 (Mainstay A) a Šmejl-2 letounu typu A-50M

Odlišnosti modelu Tu-126LL (LL „A“) od letounu Tu-126 (Moss):

- absence všech komponent DRLO systému typu Liana (Flat Jack), včetně chladicího systému, datalinku typu Kristal-L, kompletního zařízení oddělení pro odpočinek posádky, nacházejícího se mezi odtokovou hranou křídla a náběžnou hranou hřbetního pylonu čočkovitého krytu antény radiolokátoru, záchranného člunu typu PSN-6A a výmetnic klamných RL cílů typu ASO-2B-126, vestavěných do ocasní části trupu

- instalace experimentálního DRLO systému typu RA-L. Jeho součástí se stal nový otočný čočkovitý kryt antény radiolokátoru typu RA-10. Zmíněný kryt má menší průměr (10,2 m vs 11 m) a menší rychlost otáčení (6 ot/min vs 10 ot/min) a vyjma úzkého středového pásu je celý zhotoven z dielektrického materiálu. Naproti tomu kryt antény radiolokátoru typu Liana (Flat Jack) má z dielektrického materiálu zhotovenou pouze přední cca 1/3.

- instalace nového palubního zdroje elektrické energie. Jeho součástí se stal turbogenerátor typu TG-60/GS, který je poháněn ohřátým vzduchem pohonných jednotek. Instalace tohoto zařízení se nachází pod polokapkovitým krytem, který je umístěn v ose hřbetu trupu, na úrovni náběžné hrany křídla.

- instalace nového chladícího systému palubního vybavení. Jeho součástí se stal vzduchový chladící systém s uzavřeným okruhem, několik vzduchových chladících systémů využívajících přímo venkovní vzduch a dva kapalinové chladící systémy. V této souvislosti v ose břicha trupu, přímo před kýlovou stabilizační plochou, přibyl druhý (o poznání větší) kapsovitý lapač vzduchu.

- instalace ocelové přepážky před úsekem s bloky komplexu DRLO. Zmíněná přepážka zamezuje průniku škodlivého elektromagnetického záření do kabiny posádky.

- modifikované zasklení kabiny letové posádky i operátorů zavedením kovových sít a ochranného zlatého filmu. To zamezuje průniku škodlivého elektromagnetického záření do kabiny posádky.

- instalace vrtulí typu AV-60N na místo vrtulí typu AV-60K

- nové uspořádání kabiny operátorů. U tohoto modelu se uvnitř kabiny operátorů nachází pracoviště sedmi operátorů systému typu RA-L a jednoho operátora testovací aparatury. Součástí vybavení kabiny tohoto modelu se ale stala též dvojice dodatečných lehátek.

Historie:  Protože pozemí protiletadlové raketové systémy, které byly zavedeny v 60. letech do výzbroje sovětské PVO, znamenaly pro vysokoletící americké bombardovací letouny s omezenými manévrovacími schopnostmi smrtelné nebezpečí, USAF ve druhé polovině 60. let přišlo s novou taktikou vzdušného útoku na pozemní cíle. Zmíněná taktika spočívala v příletu k cíly v přízemní výšce vysoce podzvukovou rychlostí za využití prostředků REB. Nízkoletící bombardéry (typy FB-111A a B-1A) se totiž dokázaly vyhnout nejen zornému poli pozemních radiolokačních stanic sovětské PVO, ale i hrozby napadení ze vzduchu, neboť všechny tehdejší sovětské přepadové stíhače byly uzpůsobeny pouze pro ničení vysokoletících vzdušných cílů. Toto se přitom týkalo i radarového systému typu Liana (Flat Jack) vzdušného stanoviště včasné výstrahy (DRLO) typu Tu-126 (Moss). Protože se zmíněný speciál tímto stal neefektivním prostředkem výstrahy před případným vzdušným napadením, sovětský průmysl byl již v roce 1969 pověřen vývojem nástupce Liany (Flat Jack). Zmíněný radiolokační komplex vešel ve známost jako Šmelj (Squash Dome) a jeho nosičem se stal čtyřmotorový proudový transportní letoun typu Il-76MD (Candid B). Modifikace letounu typu Il-76MD (Candid B) zastávající roli nosiče radarového systému typu Šmelj (Squash Dome) obdržela označení A-50 (Mainstay A) a její vývoj byl svěřen OKB G.M. Berjeva. Na vzdušnou zkušebnu radiolokačního komplexu DRLO speciálu typu A-50 (Mainstay A), který v prototypové verzi nesl označení RA-L, byl přitom, na základě výnosu ze dne 25. srpna 1975, přestavěn prototyp letounu typu Tu-126 (Moss). Konverzí na zmíněnou vzdušnou zkušebnu, která vešla ve známost jako Tu-126LL, letoun typu Tu-126 (Moss) prošel v prostorách závodu TMZ z Taganrogu. Závodní zkoušky jediného exempláře speciálu typu Tu-126LL se rozeběhly dne 1. srpna 1977. Do oblak se  tento stroj poprvé vydal dne 15. srpna toho samého roku. V průběhu závodních zkoušek, které byly završeny dnem 21. října 1977, jediný exemplář speciálu typu Tu-126LL vykonal 9 zkušebních letů s celkovou délkou trvání 27 hodin a 39 minut. Náplní závodních zkoušek tohoto stroje se stalo prověření činnosti chladícího a energetického systému a strukturální pevnosti a vibračních charakteristik nového otočného čočkovitého krytu antény radiolokátoru. V průběhu závodních zkoušek bylo zjištěno, že jeho instalace na místo krytu antény radaru typu Liana (Flat Jack) nemá prakticky žádný vliv na ovladatelnost. Protože měl ale nový kryt radaru o cca 4 000 kg vyšší hmotnost, u speciálu typu Tu-126LL bylo nezbytné snížit limitní hodnotu max. vzletové hmotnosti, max. rychlosti a max. provozního násobku proti typu Tu-126 (Moss). Později jediný exemplář speciálu typu Tu-126LL prošel konverzí na vzdušnou zkušebnu pokročilejšího radarového DRLO komplexu typu Šmelj-2 letounu typu A-50M. V této podobě zmíněný stroj vzlétal z letecké základny Luchovice-Tretjakovo. Sem přitom dorazil dne 13. března 1987. Krátce nato, dne 22. října 1990, ale celý program A-50M zastavily rozsáhlé škrty ve zbrojním rozpočtu. Poté byl jediný exemplář speciálu typu Tu-126LL přelétnut do Žukovského, kde byl odstaven. Zde se nacházel až do srpna roku 1995. Poté skončil v železném šrotu, jako vůbec poslední exemplář letounu typu Tu-126 (Moss).

Verze:

Tu-126LL (LL „A“) – původní provedení jediného exempláře letounu typu Tu-126LL zastávající roli vzdušné zkušebny prototypové modifikace DRLO komplexu typu Šmejl (Squash Dome) letounu typu A-50 (Mainstay A), známé jako RA-L

Tu-126LL (LL „2A“) – pozdější provedení jediného exempláře letounu typu Tu-126LL zastávající roli vzdušné zkušebny DRLO komplexu typu Šmelj-2 letounu typu A-50M. Takto modifikovaný jediný exemplář speciálu typu Tu-126LL se vyznačoval instalací mohutných válcovitých kontejnerů (se zaobleným dielektrickým příďovým a koncovým krytem) na koncích křídla.

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí prototypu letounu typu Tu-126)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik, radista, sedm operátorů systému DRLO (hlavní technik, technik, záložní technik, operátor datového procesoru, operátor datového registru, operátor datového záznamu a palubní mechanik) a jeden operátor testovací aparatury

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Kuzněcov NK-12MV s max. výkonem po 15 000 hp

Radar:        navigační   impulsní dopplerovský radiolokátor typu R-1Š Rubín-1Š (Short Horn), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přídě trupu, přímo před šachtou příďového podvozku, a přehledový kohezní impulsní radiolokátor typu Šmelj (Squash Dome), instalovaný uvnitř otočného čočkovitého krytu uchyceného za pomoci mohutného pylonu ke hřbetu zadní části trupu, v oblasti před SOP. Zatímco bombardovací letoun je radiolokátor typu Šmelj (Squash Dome) schopen odhalit na vzdálenost 650 km, stíhací letoun na vzdálenost 300 km, okřídlenou řízenou střelu (s RCS 1 m²) na vzdálenost 215 km, odpalovací zařízení taktické balistické střely na vzdálenost 300 km, skupinu tanků na vzdálenost 250 km, rozměrný námořní cíl (s RCS do 250 m²) až do vzdálenosti radiolokačního horizontu. Najednou přitom dokáže sledovat 50 až 60 vzdušných cílů a řídit činnost 10-ti až 12-ti přepadových stíhacích letounů.

Poslední úpravy provedeny dne: 6.10.2017