Tupolev Tu-16 (Tu-78)

Typ:  taktická průzkumná-bombardovací modifikace lehkého frontového bombardovacího letounu typu Tu-14 (Tu-73) [Type 12]

Určení:  primárně zjišťování pozice vojsk, inženýrsko-technických konstrukcí a hladinových cílů, hrubé vzdušné mapování a vyhledávaní ploch vhodných pro shoz výsadku; sekundárně ničení pozemních cílů nacházejících se v hloubce území protivníka a ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek

Odlišnosti od letounu Tu-14 (Tu-73) [Type 12] v pozdějším provedení:  

- modifikovaný trup s větší délkou přední části (o 300 mm) a větším průměrem střední části

- instalace hranatých okének v poslední řadě postranních okének příďové kabiny navigátora na místo kulatých

- instalace motorů typu RD-45 (bezlicenční kopie britského typu Nene I) a RD-500 (bezlicenční kopie britského typu Derwent V) domácí výroby na místo importovaných motorů typu Nene I a Derwent V britské výroby. Lapač vzduchu prostředního motoru, který je vetknut do čela protáhlého kořene náběžné hrany SOP, má u tohoto modelu menší průměr a navíc je opatřen dvoudílným výsuvným horizontálně děleným aerodynamickým krytem. Ten se vysouvá z hřbetu trupu a uzavírá jej v době, kdy nepracuje. Identickým aerodynamickým krytem lapače vzduchu prostředního motoru byl zpočátku opatřen též jediný prototyp letounu typu Tu-14 (Tu-73).

- instalace modifikovaného příďového podvozku se zesílenou konstrukcí

- instalace jednoho fotoaparátu typu AFA-33/100 a jednoho fotoaparátu typu AFA-33/75 nebo AFA-33/75 v prostoru mezi přední přetlakovou kabinou posádky a trupovou pumovnicí. Prostor se zmíněnými fotoaparáty je přístupný za letu z přední přetlakové kabiny.

- instalace jednoho fotoaparátu pro vertikální snímkování typu AFA-33/20 a jednoho fotoaparátu pro šikmé snímkování typu AFA-BA-40 v prostoru mezi trupovou pumovnicí a zadní přetlakovou kabinou posádky

- instalace přídavných palivových nádrží uvnitř trupové pumovnice (v konfiguraci pro denní snímkování). V konfiguraci pro noční snímkování je zde umístěna dvojice fotoaparátů typu NAFA-3s spolu s kazetami s 15-ti zábleskovými pumami typu FOTAB-35/50 (fotoaparáty typu NAFA-3s jsou přitom umístěny v zadní části pumovnice). Alternativně může trupová pumovnice tohoto modelu sloužit k přepravě nákladu pum o celkové hmotnosti 1 000 až 3 000 kg.

- instalace modifikované svislé ocasní plochy (SOP) se zesílenou konstrukcí. Tento zásah byl do konstrukce jediného dokončeného prototypu tohoto modelu zaveden až v průběhu zkušebního programu.

- instalace modifikované vodorovné ocasní plochy (VOP) s větší hloubkou. Tento zásah byl do konstrukce jediného dokončeného prototypu tohoto modelu zaveden až v průběhu zkušebního programu.

Historie:  Protože pro proudové stíhací letouny, které se začaly u bojových útvarů vzdušných sil světových velmocí objevovat ve významných počtech krátce po skončení bojů druhé světové války, průzkumné letouny s pístovým pohonem představovaly příliš snadnou kořist, v létě roku 1947 se konstrukční tým A.N. Tupoleva pustil do prací na projektu specializované průzkumné modifikace třímotorového proudového frontového bombardovacího letounu typu Tu-14 (Tu-73) [Type 12]. Vývoj průzkumného Tu-14 (Tu-73) [Type 12], který vešel ve známost pod továrním označením Tu-78 a služebním označením Tu-16, byl přitom oficiálně posvěcen výnosem ze dne 22. srpna 1947. Dle zmíněného výnosu měl průzkumný speciál typu Tu-16 (Tu-78) mít rychlost 850 až 900 km/h, dostup 12 000 m a dolet 3 500 km. Defenzivní výzbroj tohoto modelu se měla sestávat ze dvou 23 mm kanónů, vestavěných do přídě trupu, a čtyř pohyblivých kanónů té samé ráže, instalovaných po dvou ve hřbetní a břišní dálkově ovládané střelecké věži. Termín předání prototypu letounu typu Tu-16 (Tu-78) ke státním zkouškám předán byl stanoven na 1. květen 1948. Úvodní projekt tohoto stroje se konstrukčnímu týmu A.N. Tupoleva podařilo dokončit již v říjnu roku 1947. Technologická 1:1 maketa letounu typu Tu-16 (Tu-78) byla komisí VVS přezkoumána mezi 5. a 8. březnem roku 1948. Tupolevův konstrukční tým přitom u tohoto stroje průzkumné vybavení v podobě fotoaparátů vestavěl do trupu, přímo mezi přední přetlakovou kabinou posádky a trupovou pumovnici a mezi trupovou pumovnici a zadní přetlakovou kabinou posádky. Trupová pumovnice letounu typu Tu-16 (Tu-78) byla vyhrazena pro přídavné palivové nádrže. Po předchozím vyjmutí přídavných palivových nádrží pumovnice tohoto stroje mohla sloužit ke svému původnímu účelu, tedy k přepravě pum. Letoun typu Tu-16 (Tu-78) tedy v případě potřeby mohl plnit též úkoly bombardovacího letounu typu Tu-14 (Tu-73) [Type 12], z něhož vycházel. Zástavba průzkumného vybavení si ale vyžádala zvětšit délku (o 300 mm) a průměr trupu a v neposlední řadě též zesílit konstrukci příďového podvozku. Prototyp letounu typu Tu-16 (Tu-78) byl zároveň druhým prototypem letounu typu Tu-14 (Tu-73) [Type 12] v celkovém pořadí a brány Tupolevova experimentálního závodu č.156 opustil na počátku dubna roku 1948. Z prototypové dílny na zkušební leteckou základnu Žukovskyj byl tento stroj přepraven 17. dne téhož měsíce. Rolovací zkoušky prototypu letounu typu Tu-16 (Tu-78) se rozeběhly dne 24. dubna 1948. Do oblak se tento stroj napoprvé vydal dne 7. května 1948. Protože byla účinnost výškových kormidel prototypu letounu typu Tu-16 (Tu-78) shledána za nedostatečnou, krátce po zahájení letových zkoušek tento stroj obdržel nové výškovky s větší hloubkou (a plochou). Letové zkoušky prototypu letounu typu Tu-16 (Tu-78) se neobešly bez mimořádných událostí. V průběhu jednoho ze zkušebních letů, který se konal krátce před srpnovou leteckou přehlídkou v Tušinu, se totiž tomuto stroji utrhla, v důsledku vibrací, vyvažovací ploška směrového kormidla. Ta pak zasáhla a poškodila křídlo doprovodného stíhacího Jaku-23 (Flora), který letěl v nižší letové hladině. Následně byla proto svislá ocasní plocha prototypu letounu typu Tu-16 (Tu-78) náležitě zesílena. To ale zcela znemožnilo tento stroj prezentovat, spolu s prototypem bombardovacího modelu Tu-14 (Tu-73) [Type 12], na zmíněné srpnové letecké přehlídce. Zmíněný incident spolu s nutnými konstrukčními úpravami měl ale též za následek, že se závodní zkoušky prototypu letounu typu Tu-16 (Tu-78) nakonec zatáhly až do 28. prosince 1948. Za chodu závodních zkoušek přitom tento stroj vykonal 40 letů s celkovou délkou trvání 25 h a 6 min. Vzhledem k nedostupnosti plánovaného průzkumného vybavení Tupolev následně navrhl prototyp letounu typu Tu-16 (Tu-78) ke státním zkouškám předat v bombardovací konfiguraci. Jelikož VVS s tímto návrhem nesouhlasilo, zmíněný stroj byl nakonec ke státním zkouškám odevzdán v provedení pro noční průzkum s nekompletním průzkumným vybavením. Hlavní náplní zkrácených státních zkoušek průzkumného speciálu typu Tu-16 (Tu-78), které se rozeběhly dne 19. února 1949, bylo prověření činnosti průzkumného vybavení a vybavení pro nasvěcování cílů při nočním snímkování. V průběhu státních zkoušek se podařilo zjistit, že tento stroj má v porovnání s bombardovacím modelem Tu-14 (Tu-73) [Type 12] o 32 km/h nižší rychlost a prakticky identické letové charakteristiky. Nepříliš kladně bylo hodnoceno vestavěné průzkumné vybavení a přidružené systémy. S kritikou se ale setkal též dlouhý rozjezd a dojezd při vzletu a přistání a značně stísněný interiér kabiny pilota a navigátora. S přihlédnutím na zmíněné nedostatky a rychlé pokroky ve vývoji proudového frontového bombardovacího letounu typu Il-28 (Beagle) z dílny S.V. Iljušina, který byl poháněn dvěma motory typu VK-1 a vybaven bombardovacím-navigačním radiolokátorem typu PSBN-M (Mushroom), VVS nakonec o tento stroj zcela ztratilo zájem. Z tohoto důvodu vývoj průzkumného speciálu typu Tu-16 (Tu-78) nepřekročil prototypové stádium. Vývoj tohoto stroje byl přitom oficiálně zastaven vládním výnosem ze dne 14. května 1949. Na základě toho samého výnosu byl přitom ukončen též vývoj výchozího bombardovacího letounu typu Tu-14 (Tu-73) [Type 12]. Ztráta zájmu ze strany VVS ale pro jediný prototyp průzkumného speciálu typu Tu-16 (Tu-78) neznamenala úplný konec. Pro zmíněný stroj se totiž podařilo najít nové využití, a to v roli vzdušné zkušebny. Za pomoci jediného prototypu letounu typu Tu-16 (Tu-78) byly konkrétně prováděny praktické zkoušky zaměřené na vývoj techniky nouzového opuštění kabiny rychlého proudového letounu bez použití vystřelovací sedačky. V průběhu první etapy zmíněných zkoušek byly, mezi 13. červencem a 1. srpnem roku 1951, břišním výstupem tohoto stroje shazovány při vysokých rychlostech figuríny. Do druhé etapy zkoušek, která se rozeběhla dne 16. března 1952 a byla završena dnem 19. července toho samého roku, se již zapojila skupina parašutistů. Dne 8. července jeden z nich kabinu jediného prototypu letounu typu Tu-16 (Tu-78) opustil podlažním výstupem při rychlosti 670 km/h. Z výsledků zmíněných zkoušek přitom vyplynulo, že lze kabinu letounu typu Tu-16 (Tu-78) za letu bez použití vystřelovací sedačky bezpečně opustit při rychlosti do 600 km/h předním, resp. 700 až 750 km/h zadním podlažním výstupem. Zkušenosti získané v průběhu těchto zkoušek přitom konstrukční tým OKB A.N. Tupoleva následně zužitkoval při vývoji těžkého strategického turbovrtulového bombardovacího letounu typu Tu-95 (Bear). U tohoto stroje se totiž s použitím vystřelovacích sedaček již od počátku nepočítalo. Označení Tu-16 bylo přitom později použito ještě dvakrát, a to pro průzkumnou modifikaci podzvukového dvoumotorového proudového frontového bombardovacího letounu typu Tu-14 (Tu-81) (Bosun), známou též pod továrním označením Tu-89, a pro podzvukový dvoumotorový proudový středně těžký strategický bombardovací letoun nesoucí tovární označení Tu-88.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot, navigátor, radista/střelec a střelec

Pohon:       dva proudové motory typu Klimov RD-45 (bezlicenční kopie britského typu Rolls-Royce Nene I) s max. tahem po 2 040 kp a jeden proudový motor typu Jakovlev RD-500 (bezlicenční kopie britského typu Rolls-Royce Derwent V) s max. tahem 1 590 kp

Vybavení:   - zaměřovací: jeden optický bombardovací zaměřovač typu OPB-4S (jeho instalace se nachází za plochým břišním okénkem kabiny navigátora), jeden střelecký kolimátor typu PKI (jeho instalace se nachází v pilotní kabině) a dva nebo tři (?) střelecké zaměřovače neznámého typu (jeden v kabině radisty střelce a jeden nebo dva v kabině střelce)

                   - průzkumné: čtyři fotoaparáty pro denní snímkování (jeden fotoaparát typu AFA-33/100, jeden fotoaparát typu AFA-33/75 nebo AFA-33/75 jeden fotoaparát pro vertikální snímkování typu AFA-33/20 a jeden fotoaparát pro šikmé snímkování typu AFA-BA-40) nebo dva fotoaparáty pro noční snímkování typu NAFA-3s. Zatímco instalace fotoaparátů pro denní snímkování se nachází mezi přední přetlakovou kabinou posádky a trupovou pumovnicí (jeden fotoaparát typu AFA-33/100 a jeden fotoaparát typu AFA-33/75 nebo AFA-33/75) a mezi trupovou pumovnicí a zadní přetlakovou kabinou posádky (jeden fotoaparát pro vertikální snímkování typu AFA-33/20 a jeden fotoaparát pro šikmé snímkování typu AFA-BA-40), fotoaparáty pro noční snímkování se umisťují do zadní části trupové pumovnice (v přední části trupové pumovnice se v tomto případě nacházejí kazety s 15-ti zábleskovými pumami typu FOTAB-35/50).

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Barij a výstražný RL systém typu Ton-3

Výzbroj:    dva 23 mm kanóny typu NS-23 se zásobou 85 až 100 nábojů, vestavěné do boků přední části trupu, čtyři pohyblivé kanóny téhož typu, instalované po dvou ve hřbetní dálkově ovládané střelecké věži (se zásobníkem na 250 nábojů) nacházející se přímo za pilotní kabinou a břišní dálkově ovládané střelecké věži (se zásobníkem na 250 nábojů) nacházející se za prostorem trupové pumovnice, a (v bombardovací konfiguraci) náklad neřízených pum do celkové hmotnosti 1 000 kg až 3 000 kg pum (12 pum typu FAB-100 o hmotnosti 100 kg, 8 pum typu FAB-250 o hmotnosti 250 kg, 4 pumy typu FAB-500 o hmotnosti 500 kg, 1 puma typu FAB-1500 o hmotnosti 1 500 nebo 1 puma typu FAB-3000 o hmotnosti 3 000 kg), přepravovaný uvnitř trupové pumovnice. V konfiguraci pro denní snímkování se uvnitř trupové pumovnice tohoto modelu nacházejí přídavné palivové nádrže, zatímco v konfiguraci pro noční snímkování je zde umístěna dvojice fotoaparátů typu NAFA-3s spolu s kazetami s 15-ti zábleskovými pumami typu FOTAB-35/50.

poslední úpravy provedeny dne: 1.9.2017