Tupolev Tu-95KM (‘Bear B/C’)

Typ:  pokročilá modifikace strategického raketonosného letounu typu Tu-95K (Bear B)

Určení:  ničení rozměrných hladinových cílů s výtlakem větším než 10 000 t (bitevní křižníky, letadlové lodě) za pomoci řízené střely typu Ch-20 (AS-3 Kangaroo)

Odlišnosti od letounu Tu-95K (Bear B):

- instalace pneumaticky ovládaného trubicovitého teleskopického nástavce pro doplňování paliva za letu v ose hřbetu přední části trupu, přímo před pilotní kabinou. Na vnitřní palivové nádrže je zmíněný nástavec napojen za pomoci vnějšího potrubí, které se táhne po pravoboku trupu a začíná přímo za zasklením příďového kabiny navigátora a končí pod náběžnou hranou křídla. Instalace nástavce pro doplňování paliva obdržely pouze tři ze čtyř exemplářů tohoto modelu.

- instalace radiostanice s utajeným přenosem typu Pritok, která umožňuje vést komunikaci s posádkou vzdušného tankeru. Instalaci tohoto zařízení obdržely pouze letouny vybavené nástavcem pro doplňování paliva za letu.

- modifikovaný zbraňový systém začleněním vylepšené řízené střely typu Ch-20 (AS-3 Kangaroo), známé jako Ch-20M (AS-3 Kangaroo)

- instalace výstražného radiolokátoru zadní polosféry typu PRS-4 Krypton (Box Tail) uvnitř vřetenovitého krytu, který se nachází přímo nad překrytem kabiny zadního střelce na místo méně výkonného výstražného radiolokátoru zadní polosféry typu PRS-1 Argon (Bee Hind). Dielektrický kryt antény radaru typu PRS-4 Krypton (Box Tail) má přitom krabicovitý profil. Naproti tomu anténa radaru typu PRS-1 Argon (Bee Hind) se nachází pod dielektrickým krytem s kopulovitým tvarem.

- modifikovaný obranný systém instalací výstražného radiolokačního systému typu SPO-3 Sirena-3 na místo výstražného radiolokačního systému typu SPO-2 Sirena-2

- modifikované navigační vybavení instalací referenčního systému letové polohy a kurzu typu KS-6D, dopplerovského měřiče rychlosti a úhlu snosu typu DISS-1, radionavigačního systému blízké navigace (SHORAN) typu RSBN-2S Svod, radiokompasu typu ARK-11 (na místo typu ARK-5) a radiovýškoměru RV-UM (na místo typu RV-2)

- modifikované spojovací vybavení instalací radiostanic typu RSB-70A a RSIU-5 (na místo RSIU-4)

- instalace stanice pro radiotechnický průzkum (SIGINT) typu SRS-6 Romb-4A. Antény tohoto zařízení jsou umístěny pod dvěma podlouhlými štíhlými polokapkovitými kryty, které se nacházejí na bocích zadní části trupu, na úrovni „předkýlu“ SOP alá Tu-95MR (Bear E). Instalaci SIGINT stanice typu SRS-6 Romb-4A obdržely pouze některé exempláře tohoto modelu.

Historie:  Protože pro raketové systémy PVO čtyřmotorový turbovrtulový podzvukový strategický bombardovací letoun typu Tu-95/-95M (Bear A), jehož produkce se rozeběhla v roce 1955, představoval příliš snadnou kořist, již v roce 1958 jej ve výrobním programu závodu č.18 z Kujbyševa nahradil odvozený typ, který zastával roli nosiče nadzvukové okřídlené řízené střely typu Ch-20 (AS-3 Kangaroo). Zmíněný model vešel ve známost jako Tu-95K (Bear B) a spolu s dvouanténním střeleckým radiolokátorem typu JaD (Crown Drum) a jednou řízenou střelou typu Ch-20 (AS-3 Kangaroo) tvořil protizemní vzdušný raketový komplex typu K-20. Zástavba radaru typu JaD (Crown Drum) do přídě trupu a závěsníku střely typu Ch-20 (AS-3 Kangaroo) do útrob trupové pumovnice si ale vyžádala vnést celou řádu změn do konstrukce draku majících velmi negativní dopad na dolet. Operační rádius raketonosce typu Tu-95K (Bear B) proto činil 4 200 km, což bylo o mnoho méně než u ryze bombardovacího modelu Tu-95/-95M (Bear A). Pokud by tedy letouny typu Tu-95K (Bear B), které by byly dislokovány na některé základen nacházející se na poloostrově Kola, měly provést útok na New York, byly by nuceny využít tu nejkratší a tedy i nejvíce předvídatelnou trasu. Washington by pak pro tyto stroje byl pak na samé hranici doletu. Z Dálného východu by zase letouny typu Tu-95K (Bear B) byly schopny ohrozit pouze pobřežní oblasti USA. V této souvislosti se následně do středu pozornosti dostalo doplňování paliva za letu. Integrací systému pro doplňování paliva za letu do draku letounu typu Tu-95K (Bear B) byla přitom OKB A.N. Tupoleva pověřena dne 2. července 1958. Dle výnosu ze dne 28. dubna toho samého roku měl být tento stroj vybaven tankovacím systémem typu „křídlo-křídlo“ z dílny I.I. Šelesta a V.S. Vasyanina, který se mezitím rozšířil na lehčích proudových bombardovacích letounech řady Tu-16 (Badger). Zmíněné tankovací zařízení se nacházelo v levém konci křídla. Tím letoun „příjemce“ pouze „přejel“ přes tankovací hadici, která byla vysunuta z pravého konce křídla vzdušného tankeru. Připojení k hadici vzdušného tankeru bylo zcela autonomní. Letoun „příjemce“ se tedy nemusel pohybovat v úplavu vzdušného tankeru a navíc s ním nemusel nepřetržitě letět v těsné formaci, což vždy představuje velmi nebezpečnou operaci a navíc to klade zvláštní nároky na vycvičenost posádky. Od použití zmíněného tankovacího systému na letounech typu Tu-95K (Bear B) bylo ale nakonec opuštěno ve prospěch tankovacího systému typu „hadice-žerď“. Tankovací systém typu „křídlo-křídlo“ byl totiž pro tento stroj shledán jako zcela nevhodný. Důvodem toho byla značná aeroelasticita křídla letounu typu Tu-95K (Bear B). Díky tomu by totiž bylo napojení na hadici vzdušného tankeru nanejvýš komplikované. Integrací tankovacího systému typu „hadice-žerď“ do draku letounu typu Tu-95K (Bear B) byla přitom Tupolevova OKB pověřena dne 20. května 1960. Zmíněný systém vešel ve známost jako Konus a využíval pevný teleskopický trubicovitý tankovací nástavec, který byl kompatibilní s tankovacím systémem vzdušného tankeru typu M-4-2 (Bison A). Ten přitom nebyl ničím jiným, než modifikací strategického bombardovacího letounu typu M-4 (Bison A) s instalací odnímatelné tankovací jednotky typu KAZ, která byla opatřena bubnem s 50 m dlouhou stabilizovanou tankovací hadicí, a odnímatelných přídavných palivových nádrží uvnitř trupové pumovnice. Tankovací nástavec systému typu Konus byl instalován na hřbetu špice trupu, přímo před pilotní kabinou, a na palivové nádrže byl napojen vnějším potrubím, které se táhlo po pravoboku trupu. Na vzdušnou zkušebnu tankovacího systému typu Konus byl upraven, v prostorách závodu č.18 z Kujbyševa, letoun Tu-95K (black 12 / v.č. 9802103). Zmíněný stroj vešel ve známost jako Tu-95KD a v průběhu první etapy státních zkoušek, která se rozeběhla dne 5. července 1961 a byla završena dnem 8. září toho samého roku, vykonal 18 letů s průměrnou délkou trvání 38 h. Druhou etapou státních zkoušek tankovací systém typu Konus na letounu Tu-95KD prošel mezi 17. říjnem 1961 a 20. ledem 1962. Na obou etapách státních zkoušek zmíněného zařízení se přitom kromě letounu Tu-95KD podílel též vzdušný tanker typu M-4-2 (Bison A). Protože státní zkoušky tankovacího systému typu Konus zakončilo kladné hodnocení, zmíněné zařízení se stalo standardní součástí vybavení přímého vývojového nástupce letounu typu Tu-95K (Bear B), známého jako Tu-95KM (Bear B/C). Zmíněný model se přitom od svého předchůdce v podobě letounu typu Tu-95K (Bear B) odlišoval nejen instalací tankovacího systému typu Konus, ale též pokročilejšího avionického vybavení. Do výrobního programu závodu č.18 byl letoun typu Tu-95KM (Bear B/C) zařazen v roce 1962. Do roku 1965 brány zmíněného podniku opustilo celkem 23 těchto strojů, z toho 10 v roce 1962, 8 v roce 1963, 4 v roce 1964 a 1 v roce 1965. Dalších 28 exemplářů raketonosného speciálu typu Tu-95KM (Bear B/C) vzniklo konverzí druhého prototypu a 27-ti sériových exemplářů předchozího raketonosného modelu Tu-95K (Bear B). Letoun typu Tu-95KM (Bear B/C) měl operační rádius 6 340 až 8 250 km a střelu typu Ch-20M (AS-3 Kangaroo) mohl vypustit ze vzdálenosti 450 až 650 km od cíle. V okamžiku zásahu se přitom tento stroj nacházel ve vzdálenosti 260 až 380 km od cíle. Letoun typu Tu-95KM (Bear B/C) totiž musel držet cíl i letící střelu typu Ch-20M (AS-3 Kangaroo) v zorném poli palubního radaru až do okamžiku zásahu. Od okamžiku odpalu střely až do okamžiku zásahu byl proto velmi snadným cílem pro prostředky PVO. VVS první exempláře raketonosného speciálu typu Tu-95KM (Bear B/C) převzalo v roce 1963. Zatímco v 60. letech by letící střela typu Ch-20 (AS-3 Kangaroo) pro PVO protivníka představovala vážný problém, v 70. letech bylo již tuto zbraň možné považovat, díky existenci stíhacích letounů 4. generace (typy F-14 Tomcat, F-15 Eagle a F-16 Fighting Falcon) a nových raketových systémů PVO, za beznadějně morálně zastaralou techniku. V průběhu 80. let proto skoro všechny letouny typu Tu-95KM (Bear B/C), které se tehdy stále ještě nacházely v provozu, prošly, v rámci modernizačního programu, konverzí na nosič podstatně výkonnějších řízených střel řady Ch-22N (AS-4 Kitchen). Takto modifikované Tu-95KM (Bear B/C) přitom vešly ve známost jako Tu-95K-22 (Bear G). Další letouny typu Tu-95KM (Bear B/C) byly přestavěny na neozbrojený cvičný speciál typu Tu-95KU (Bear B). Cvičné Tu-95KU (Bear B) byly používány 2. UTBAE (výcviková těžká bombardovací letka) 43. CBP i PLS (centrum bojové přípravy) s domovskou základnou Djagilevo u Rjazaně k výcviku posádek pozdějších verzí letounů řady Tu-95/-142 (Bear). To vedlo k šetření resursů bojových strojů. Několik cvičných speciálů typu Tu-95KU (Bear B) se v aktivní službě udrželo až do počátku 90. let. Poté jejich poslání převzaly letouny typu Tu-95MS (Bear H).

Verze:

Tu-95KM (Bear B) – provedení letounu typu Tu-95KM (Bear B/C) bez instalace SIGINT stanice typu SRS-6 Romb-4B

Tu-95KM (Bear C) – provedení letounu Tu-95KM (Bear B/C) s instalací SIGINT stanice typu SRS-6 Romb-4B. Letouny typu Tu-95KM s instalací zmíněné stanice lze od těch, které její instalaci postrádají, snadno rozpoznat díky instalaci jednoho páru podlouhlých štíhlých polokapkovitých dielektrických krytů na bocích zadní části trupu, na úrovni „předkýlu“ SOP.

Tu-95KM (Bear C) (RINT) – úprava letounu typu Tu-95KM (Bear C) uzpůsobená k provádění radiačního průzkumu (RINT). Pod vnějšími panely křídla tohoto modelu se nacházela instalace závěsníků, na které se umisťovala dvojice RINT kontejnerů typu RR8311-100. Kontejner typu RR8311-100 vzešel z programu Jak-28RR (Brewer) a měl podobu válcovitého pouzdra (s pohyblivou kónickou špicí), které ukrývalo papírový filtr. Na ten se zachytávaly radioaktivní prachové částice ze vzduchu. Vlastní analýza úrovně radiačního zamoření byla prováděna v laboratořích, tedy až po přistání. Instalaci závěsníků pro kontejnery typu RR8311-100 obdržel, na konci 60. let, nevelký počet sériových Tu-95RC (Bear D). Zmíněné stroje byly využívány k sběru vzorků v blízkosti jaderných polygonů potenciálního protivníka, zejména pak ČLR.

Tu-95KM (vzdušná zkušebna) – speciální modifikace letounu typu Tu-95KM (Bear B/C) zastávající roli vzdušné zkušebny alternativní výzbroje pro raketonosné letouny typu Tu-95K/KM (Bear B/C) v podobě dvou výmetnic s 96-ti kontejnerovými pumami typu RBK-500ŠOAB-0,5. Zmíněné výmetnice měly podobu kontejneru s doutníkovitým tvarem a umisťovaly se, vedle sebe, na hydraulicky ovládaný výsuvný závěsník řízené střely typu Ch-20M (AS-3 Kangaroo) ve vysunuté pozici (kdy se nacházel v jedné rovině s břichem trupu). Za pomoci výmetnic s neřízenými pumami měly letouny typu Tu-95K/KM (Bear B/C) napadat letecké základny a odpalovací zařízení balistických řízených střel středního dosahu. Jediný exemplář tohoto modelu vznikl, v 70. letech, úpravou sériového Tu-95KM (Bear B/C) a vyznačoval se instalací jednoduchého zaměřovače za polokulovitým průzorem pracoviště navigátora, který se nacházel na levoboku přídě trupu. Součástí zbraňového arsenálu letounů typu Tu-95K/KM (Bear B/C) se ale výmetnice s neřízenými pumami nakonec nestaly.

Vyrobeno:  23 sériových strojů (dalších 28 exemplářů tohoto modelu vzniklo konverzí druhého prototypu a 27-ti sériových exemplářů modelu Tu-95K)

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    dva piloti, navigátor, navigátor-operátor radaru, palubní mechanik, operátor systémů REB dva radisté/střelci a střelec

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Kuzněcov NK-12MV s max. výkonem po 15 000 kp

Radar:        střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu JaD* (Crown Drum), instalovaný v přední části trupu, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu PRS-4 Krypton (Box Tail), instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Radiolokátor typu JaD (Crown Drum) využívá dvě antény, vyhledávací a sledovací, a slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování rozměrných pozemních cílů a navádění řízené střely typu Ch-20 (AS-3 Kangaroo). Zatímco instalace vyhledávací antény radaru typu JaD (Crown Drum) je umístěna uvnitř rozměrného zaobleného dielektrického krytu, který tvoří spodní polovinu špice trupu, instalace zaměřovací antény zmíněného radaru je umístěna za nevelkým zaobleným krytem, který je vetknut do čela horní poloviny špice trupu. Radiolokátor typu PRS-4 Krypton (Box Tail) má vyhledávací dosah 7,4 km a zaměřovací dosah 5,3 km a slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře.

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač typu PS-153VK (jeho instalace je umístěna pod průzračnou kopulí nacházející se na hřbetu přední části trupu), jeden střelecký zaměřovač typu PS-153BL (jeho instalace je umístěna za polokapkovitým průzorem nacházejícím se na levoboku zadní části trupu, přímo pod VOP), jeden střelecký zaměřovač typu PS-153BP (jeho instalace je umístěna za polokapkovitým průzorem nacházejícím se na pravoboku zadní části trupu, přímo pod VOP) a jeden střelecký zaměřovač typu PS-153K (jeho instalace je umístěna za čelním zasklením záďové kabiny)

                  - průzkumné: stanice radiotechnického průzkumu (SIGINT) typu SRS-6 Romb-4A (jeden pár podlouhlých štíhlých polokapkovitých krytů nacházející se na bocích zadní části trupu, na úrovni „předkýlu“ SOP)

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M (Odd Rods), výstražný RL systém typu SPO-3 Sirena-3 a aktivní RL rušič typu SPS-3 Roza

Výzbroj:    jedna zatažitelná hřbetní dálkově ovládaná střelecká věž typu DT-V12 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 (s odměrem 360°, elevací 90°, depresí -3°45‘ a zásobou 700 nábojů), instalovaná před SOP, jedna polozatažitelná břišní dálkově ovládaná střelecká věž typu DT-N12 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 (s odměrem 360°, elevací 30‘, depresí -90° a zásobníkem na 800 nábojů), instalovaná v zadní části trupu, ocasní střelecká věž typu DK-12 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 (s odměrem ±68°, elevací 60°, depresí -40° a zásobníkem na 1 000 nábojů) a jedna protizemní/protilodní řízená střela s inerciálním navedením typu Ch-20M (AS-3 Kangaroo), přepravované na výsuvném závěsníku typu BD-206 instalovaném uvnitř trupové pumovnice

* Některé sériové Tu-95KM (Bear B/C) později, v rámci modernizačního programu, obdržely instalaci navigačního-povětrnostního radiolokátoru typu Točka, který nebyl ničím jiným, než navigačním radiolokátorem typu RPB-3 (Look Two) napojeným na antény střeleckého radiolokátoru typu JaD (Crown Drum).

Poslední úpravy provedeny dne: 20.6.2017