Tupolev Tu-204-120

Typ:  exportní modifikace středně těžkého dopravního letounu typu Tu-204-100

Určení:  doprava osob na středně dlouhých linkách

Odlišnosti od letounu Tu-204-100:

- instalace silnějších 19 310 kp motorů typu RB.211-535E4 britské značky Rolls-Royce na místo 16 140 kp motorů typu PS-90A domácí výroby

- instalace avioniky západní provenience (všechny tři sériové exempláře tohoto modelu ale obdržely avioniku ruské výroby)

- nový interiér kabiny cestujících navržený dle západních standardů

Historie:  Politické oteplení mezi východem a západem, které nastalo v 80. letech v důsledku Gorbačovovi perestrojky, sovětskému Ministerstvu leteckého průmyslu (MAP) dne 4. prosince 1989 umožnilo zahájit rozhovory s americkými a izraelskými výrobci leteckých motorů a avioniky ohledně podmínek společného postupu při vývoji pokročilých verzí nejvíce perspektivních dopravních letounů domácí výroby té doby v podobě čtyřmotorového velkokapacitního dopravního letounu typu Il-96-300 a dvoumotorového středně těžkého dopravního letounu pro středně dlouhé tratě typu Tu-204. Zatímco u pokročilé verze letounu typu Il-96-300 v podobě modelu Il-96M padla volba na motory typu PW2037 americké značky Pratt & Whitney, pro lehčí typ Tu-204 byly nakonec zvoleny motory typu RB.211-535E4 britské značky Rolls-Royce. Zmíněnými motory poháněná modifikace letounu typu Tu-204 vešla ve známost jako Tu-204-120 a od standardního Tu-204, resp. Tu-204-100, se odlišovala též instalací avioniky západní výroby a interiérem kabiny cestujících. Ten byl navržen dle západních standardů. Práce na téma Tu-204-120 probíhaly pod záštitou organizace BRAVIA (British-Russian Aviation Corporation), kterou založila v roce 1992 konstrukční kancelář ANTK A.N. Tupoleva spolu s britskou firmou Flemings Russian Investment. Podíl obou zmíněných subjektů na organizaci BRAVIA přitom činil 50 %. Prototyp „weternizovaného“ exportního modelu Tu-204-120 byl opatřen interiérem kabiny cestujících britské značky Huntings a vznikl konverzí nezalétaného čtvrtého sériového exempláře základního modelu Tu-204 (RA-64006). Brány závodu Aviastar z Uljanovska tento stroj opustil dne 2. srpna 1992 a do oblak se poprvé vydal dne 14. srpna toho samého roku. Svůj veřejný debut si prototyp Tu-204-120 (RA-64006) odbyl v září roku 1992 na airshow, která se konala v britském Farnborough. Protože celý program Tu-204 začalo od počátku 90. let sužovat nedostatečné financování, což byl jeden z mnoha důsledků těžké ekonomické krize, která tehdy zachvátila všechny postsovětské republiky, včetně Ruska, na certifikát o letové způsobilosti v civilním provozu dle ruské normy NLGS-3, který je ekvivalentem evropské standardy JAR 25, si exportní „westernizovaný“ Tu-204-120 musel počkat až do července roku 1998. Mezitím, dne 6. března 1997, se do oblak poprvé vydal též první sériový stroj (RA-64027). Majitelem zmíněného letounu se stala egyptská leasingová společnost Sirocco Aerospace, která dostala na starost marketing všech letounů řady Tu-204 poháněných britskými motory typu RB.211-535E4 v zahraničí. Pro potřeby rozsáhlé reklamní kampaně byl letoun Tu-204-120 (RA-64027) opatřen celoekonomickým interiérem se sedadly pro 208 osob. V rámci zmíněné prezentace přitom zavítal mimo jiné též na moskevskou airshow MAKS 97, která se konala v srpnu roku 1997. Dne 2. listopadu 1998 byl pak předán egyptskému dopravci Air Cairo. V této souvislosti obdržel novou registraci SU-EAF. Tato egyptská společnost se stala provozovatelem i následujících dvou sériových Tu-204-120 (SU-EAH a SU-EAI). Zmíněné letouny přitom převzala v letech 1999 a 2000. Později, okolo roku 2005, byl jeden z nich (SU-EAF) krátce pronajímán íránské společnosti Mahan Air.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Tu-204) a tři sériové stroje

Uživatelé:  Egypt (Air Cairo)

Írán (Mahan Air)

Posádka:    dva piloti a palubní mechanik

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Rolls-Royce RB.211-535E4 britské výroby s max. tahem po 19 310 kp

Radar:        povětrnostní radiolokátor blíže nespecifikovaného typu, instalovaný uvnitř špice trupu

Kapacita:   210 osob

Poslední úpravy provedeny dne: 2.4.2016