Tupolev Tu-104Š-1

Typ:  speciální vojenská cvičná modifikace středně těžkého dopravního letounu typu Tu-104A (Camel A)

Určení:  výcvik navigátorů a zbraňových operátorů podzvukových raketonosných letounů řady Tu-16K-10 (Badger C), Tu-16KSR-2 (Badger G) a Tu-16K-26 (Badger G)

Odlišnosti od letounu Tu-104A (Camel A):

- instalace navigačního-bombardovacího radiolokátoru typu R-1K Rubín-1K (Short Horn) letounu typu Tu-16KSR-2 (Badger G) na místo navigačního radiolokátoru typu RBP-4G (Mushroom) pod nezměněným polokapkovitým dielektrickým krytem, který se nachází na břichu trupu, přímo před šachtou příďového podvozku

- instalace cvičné verze dvouanténního střeleckého radiolokátoru typu JeN (Puff Ball) letounu typu Tu-16K-10 (Badger C), která se vyznačuje absencí naváděcí antény, před příďovou kabinou navigátora. Příď trupu tohoto modelu má proto výrazně větší délku a robustnější profil. Její špici přitom tvoří rozměrný dielektrický kryt s ogiválním profilem. Naproti tomu špice trupu modelu Tu-104A (Camel A) má podobu bohatě zasklené kopule.

 - zredukované zasklení kabiny navigátora na jedno nevelké čtvercové okénko, které se nachází se na levém boku trupu. Naproti tomu zasklení kabiny navigátora letounu typu Tu-104A (Camel A) tvoří devět okének, která jsou vetknuta do kopule tvořící špici trupu.

- instalace jednoho páru zbraňových závěsníků typu BD-352 z letounu typu Tu-16KSR-2 (Badger G) pod vnějšími panely křídla. Na zmíněné závěsníky se umisťují kontejnery s naváděcí hlavicí protizemní/protilodní řízené střely typu K-10S (AS-2 Kipper), KSR-2 (AS-5A Kelt) nebo KSR-5 (AS-6 Kingfish).

- instalace pracovních konzol čtyř žáků, tří konzol zbraňových operátorů a jedné konzole navigátora, v přední části přetlakové kabiny cestujících. Naproti tomu v zadní části kabiny cestujících tohoto modelu se nachází standardní osobní oddělení. Zde sedí žáci střídači. Později, v roce 1968, v kabině cestujících obou exemplářů tohoto speciálu přibyla pátá pracovní konzole žáka.

- instalace antény dopplerovského měřiče rychlosti a úhlu snosu typu DISS-1 na místo zadních vrat zadního podpalubního zavazadlového úložného prostoru, který se nachází za odtokovou hranou křídla

- instalace pasivního lokátoru typu Rica z letounu typu Tu-16K-11-16 (Badger G). Zmíněné zařízení slouží pro vyhledávání radiolokačních stanic protivníka a využívá anténu s tvarem obráceného písmene „T“, jejíž instalace se nachází na špici trupu. Instalaci pasivního lokátoru typu Rica oba exempláře tohoto speciálu obdržely až později, v roce 1968.

Historie:  Protože VMF nechtělo odčerpávat technickou životnost raketonosných letounů typu Tu-16K-10 (Badger C), jejichž zbraňový systém se sestával z dvouanténního střeleckého radiolokátoru typu JeN (Puff Ball) a jedné nadzvukové protilodní řízené střely s proudovým pohonem typu K-10S (AS-2 Kipper), a Tu-16KSR-2 (Badger G), které byly zase vybaveny jednoanténním navigačním-bombardovacím radiolokátorem typu R-1K Rubín-1K (Short Horn) a vyzbrojeny dvojicí nadzvukových protilodních řízených střel s raketovým pohonem na KPL typu KSR-2 (AS-5A Kelt), výcvikem navigátorů a zbraňových operátorů, na počátku 60. let se obrátilo na OKB A.N. Tupoleva s požadavkem na pro tento účel specializovaný stroj. Základem požadovaného cvičného speciálu, který vešel ve známost jako Tu-104Š-1, se stal proudový dopravní letoun typu Tu-104A (Camel A), a to ne náhodou. Zmíněný stroj totiž nebyl ničím jiným, než derivátem letounu typu Tu-16 (Badger). Protože měl speciál typu Tu-104Š-1 sloužit k výcviku obou zmíněných verzí letounu typu Tu-16 (Badger), kromě pracovních konzol čtyř žáků a dalšího vybavení obdržel též instalaci radaru typu JeN (Puff Ball) (ve cvičné verzi bez naváděcí antény) i Rubín-1K (Short Horn). Na vývoji tohoto speciálu se kromě letecké OKB A.N. Tupoleva podílela též raketová konstrukční kancelář OKB-2-115, divize letecké konstrukční kanceláře OKB MiG, a leningradský institut VNIIRA (Všesvazový vědecko-výzkumný institut radiovybavení). OKB-2-115 totiž navrhla raketovou výzbroj letounů typu Tu-16K-10 (Badger C) a Tu-16KSR-2 (Badger G), zatímco VNIIRA pro tyto stroje vyvinul radiolokační stanice. Cvičný speciál typu Tu-104Š-1 vznikl ve dvou exemplářích. Jejich základem se staly dva letouny typu Tu-104A (Camel A) v provedení pro dopravu VIP ze stavu VMF. Konkrétně přitom šlo o letouny Tu-104A (CCCP-42342 / v.č. 7350502) a Tu-104A (CCCP-42347 / v.č. 7350301). Konverzí na speciál typu Tu-104Š-1 tyto stroje prošly v prostorách leteckého opravárenského závodu VMF (ARZ) č.20 z Puškina. Zatímco letoun Tu-104Š-1 (CCCP-42342) převzalo, v roce 1964, 33. CBP i PLS (centrum bojové přípravy) s domovskou základnou Kulbakino, která se nachází u ukrajinského Nikolajeva, letoun Tu-104Š-1 (CCCP-42347) se stal, v roce 1966, součástí letadlového parku Tichooceánské flotily VMF. V roce 1968 oba zmíněné letouny obdržely, v rámci modernizačního programu, instalaci pasivního lokátoru typu Rica z letounu Tu-16K-11-16 (Badger G) a další, páté, pracovní konzole žáka. Poté, v letech 1974 až 1975, letoun Tu-104Š-1 (CCCP-42342) prošel, v rámci dvoustupňového modernizačního programu, konverzí na model Tu-104Š-2, který primárně sloužil k výcviku navigátorů a zbraňových operátorů nadzvukových bombardovacích letounů a nosičů střel typu Tu-22M2 (Backfire B).

Verze:  -

Vyrobeno:  dva exempláře (oba vznikly konverzí sériových Tu-104A)

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik, radista a skupina žáků/zbraňových operátorů, žáků/navigátorů a instruktorů

Pohon:       dva proudové motory typu Mikulin RD-3M (AM-3M) s max. tahem po 9 500 kp

Radar:        impulsní dopplerovský střelecký radiolokátor typu JeN (Puff Ball) (ve cvičné verzi bez naváděcí antény), instalovaný ve špici trupu, a impulsní dopplerovský navigační-bombardovací radiolokátor typu R-1K Rubín-1K (Short Horn), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přídě trupu, přímo před šachtou příďového podvozku. Radar typu JeN (Puff Ball) má vyhledávací dosah 240 až 360 km a slouží k vyhledávání a sledování pozemních a hladinových cílů a naváděcí řízených střel typu K-10S (AS-2 Kipper). Radar typu R-1K Rubín-1K (Short Horn) slouží k navigaci, vyhledávání a sledování pozemních a hladinových cílů a naváděcí řízených střel typu KSR-2 (AS-5A Kelt) a KSR-5 (AS-6 Kingfish). Zatímco město a velký pozemní cíl je tento typ radaru schopen detekovat na vzdálenost 320 až 340 km, rozměrný most na vzdálenost 250 až 280 km, velké hladinové plavidlo na vzdálenost 200 až 220 km.

Vybavení:   - pasivní lokátor typu Rica s dosahem 270 až 350 km. Toto zařízení slouží k vyhledávání pozemních a lodních radiolokačních stanic a využívá anténu s tvarem obráceného písmene „T“, která je uchycena k špici trupu.

                    - podvěsné kontejnery s naváděcí hlavicí protizemní/protilodní řízené střely typu K-10S (AS-2 Kipper), KSR-2 (AS-5A Kelt) nebo KSR-5 (AS-6 Kingfish), přepravovaný na dvou křídelních závěsnících

poslední úpravy provedeny dne: 9.11.2017