Tupolev Tu-4LL

Typ:  speciální modifikace středně těžkého strategického bombardovacího letounu typu Tu-4 (Bull) zastávající roli vzdušné zkušebny

Určení:  prověřování činnosti pístových a turbovrtulových pohonných jednotek za reálných podmínek

Odlišnosti od letounu Tu-4 (Bull):

- absence ofenzivní i defenzivní výzbroje, včetně všech čtyř dálkově ovládaných obranných střeleckých věží (zatímco kruhové výřezy po otočných dálkově ovládaných střeleckých věžích nahradil potah, na místo ocasního střeliště byl nainstalován aerodynamický kryt)

- absence radiolokátoru typu Kobalt (kruhový výřez po výsuvném zaobleném krytu jeho antény, který se nacházel přímo mezi oběma pumovnicemi, proto nahradil potah)

- instalace testovaného motoru na místo pravého vnitřního motoru typu AŠ-73TK nebo na místo obou vnějších motorů typu AŠ-73TK

- instalace pracoviště zkušebních techniků uvnitř trupu

Historie:  Středně těžký strategický bombardovací letounu typu Tu-4 (Bull), který nebyl ničím jiným, než bezlicenční kopií amerického Boeingu B-29 Superfortress, se stal základem hned několika vzdušných zkušeben pístových a turbovrtulových motorů. Zmíněné speciály byly známy jako Tu-4LL (identické označení se používalo i pro vzdušné zkušebny proudových motorů založené na bázi toho samého letounu) a vyznačovaly se instalací testovaného motoru na místo jednoho nebo dvou motorů typu AŠ-73TK. Testované motory se konkrétně umisťovaly na pozici pravého vnitřního nebo dvou vnějších motorů typu AŠ-73TK. Většina z těchto strojů navíc postrádala instalaci obrané výzbroje, včetně všech čtyřech otočných dálkově ovládaných střeleckých věží. Na vzdušnou zkušebnu pístových motorů byly v roce 1950 upraveny celkem  tři sériové Tu-4 (Bull), včetně letounu s v.č. 220204 (černá 9). Dva z nich se později staly vzdušnými zkušebnami motorů turbovrtulových. Na vzdušnou zkušebnou turbovrtulových motorů bylo upraveno nejméně pět letounů typu Tu-4 (Bull), včetně letounu s v.č. 230501, 230301, 221203 (rudá 22) a 225402. Turbovrtulové motory, které byly testovány na letounech řady Tu-4LL, měly často 2 až 5 vyšší výkon než pístový motor typu AŠ-73TK. Jejich instalace se proto neobešla bez výměny původního motorového lože za nové, které bylo schopno absorbovat větší síly. Turbovrtulové motory navíc nebylo možné napojit na palivový systém letounu, neboť spalovaly letecký petrolej a nikoliv letecký benzín, jako pístové motory typu AŠ-73TK. K testování turbovrtulových motorů byly přitom letouny typu Tu-4LL využívány až do roku 1960.

Verze:

Tu-4LL (M-251TK) – speciální modifikace letounu typu Tu-4 (Bull) zastávající roli vzdušné zkušebny kapalinou chlazeného turbokompresory opatřeného hvězdicového 24-ti válce (po čtyřech válcích v šesti blocích za sebou) typu Dobrynin/Šubačevskyj M-251TK (VD-3TK). Motor typu M-251TK (VD-3TK) se měl stát pohonnou jednotkou nerealizovaného bitevního letounu typu Š-218 z dílny S.M. Alexejeva a byl postaven v počtu 36-ti exemplářů. Jediný exemplář tohoto speciálu vznikl konverzí sériového Tu-4 (Bull) (v.č. 220204 / černá 9) a vyznačoval se instalací motorů typu M-251TK (VD-3TK) na místo vnějšího páru motorů typu AŠ-73TK. Každý z nich přitom roztáčel dvojici 3,60 m čtyřlistých protiběžných vrtulí typu AV-28 z dílny OKB-120 (SKBM) ze Stupina. Křídelní gondoly motorů typu M-251TK (VD-3TK) měly štíhlejší profil než gondoly motorů typu AŠ-73TK a ukrývaly též vodní chladiče. Ty přitom využívaly břišní kapsovité lapače vzduchu, které se nacházely na úrovni náběžné hrany křídla. Jejich zástavba do křídelních gondol si ale vyžádala přesunout olejové chladiče do náběžné hrany křídla, přímo mezi oba páry motorových gondol. V této souvislosti na náběžné hraně křídla letounu Tu-4LL (v.č. 220204), přímo vedle vnějšího páru motorových gondol přibyly podlouhlé štěrbinové lapače vzduchu. Zkoušky letounu Tu-4LL (v.č. 220204) byly ukončeny v červenci roku 1950.

Tu-4LL (AŠ-2K) – speciální modifikace letounu typu Tu-4 (Bull) zastávající roli vzdušné zkušebny 4 700 hp vzduchem chlazeného hvězdicového 28-ti válce typu Švecov AŠ-2K. Tento typ motoru roztáčel vrtuli typu AV-55 z dílny SKBM a měl se stát pohonnou jednotkou neúspěšného těžkého čtyřmotorového dálkového bombardéru typu Tu-85 (Barge). Nakonec byl ale zkoušen pouze na vzdušné zkušebně, která vznikla úpravou jednoho sériového Tu-4 (Bull). Zmíněný stroj se přitom vyznačoval instalací testovaného motoru typu AŠ-2K na místo pravého vnitřního motoru typu AŠ-73TK.

Tu-4LL (AŠ-2TK) – speciální modifikace letounu typu Tu-4 (Bull) zastávající roli vzdušné zkušebny 4 000 hp vzduchem chlazeného hvězdicového 28-ti válce typu Švecov AŠ-2TK. Tento typ motoru nebyl ničím jiným, než modifikací motoru typu AŠ-2TK s instalací turbokompresorů, a měl se stát pohonnou jednotkou neúspěšného těžkého čtyřmotorového dálkového bombardéru typu Tu-85 (Barge). Nakonec byl ale zkoušen pouze na vzdušné zkušebně, která vznikla úpravou jednoho sériového Tu-4 (Bull). Zmíněný stroj se přitom vyznačoval instalací testovaného motoru typu AŠ-2TK na místo pravého vnitřního motoru typu AŠ-73TK.

Tu-4LL (M-253K) – speciální modifikace letounu typu Tu-4 (Bull) zastávající roli vzdušné zkušebny kapalinou chlazeného hvězdicového 24-ti válce typu Dobrynin M-253K (VD-4K). Tento motor roztáčel čtyřlistou vrtuli typu AV-48 z dílny SKBM a stal se pohonnou jednotkou prototypů neúspěšného těžkého čtyřmotorového dálkového bombardéru typu Tu-85 (Barge). Jediný exemplář tohoto speciálu se vyznačoval instalací motoru typu M-253K (VD-4K) na místo pravého vnitřního motoru typu AŠ-73TK.

Tu-4LL (TV-2) – speciální modifikace letounu typu Tu-4 (Bull) zastávající roli vzdušné zkušebny 5 163 hp turbovrtulového motoru typu Kuzněcov TV-2. Jediný exemplář tohoto speciálu vznikl v roce 1951 konverzí sériového Tu-4 (v.č. 225402) a vyznačoval se instalací testovaných motorů typu TV-2, z nichž každý roztáčel dvojici protiběžných čtyřlistých vrtulí typu AV-41V, na místo vnějšího páru motorů typu AŠ-73TK. Kariéra speciálu Tu-4LL (v.č. 225402) ale nebyla dlouhá. Již dne 8. října 1951 totiž tento stroj zcela podlehl požáru. Jeho příčinnou se přitom staly průsaky paliva v důsledku netěsnosti na spoji palivového potrubí pravého motoru typu TV-2. Posádce se ale naštěstí podařilo s hořícím letounem Tu-4LL (v.č. 225402) nouzově přistát a opustit jej. Do té doby si tento stroj stihl na své konto připsat 27 letů s celkovou délkou trvání 72 h a 51 min.

Tu-4LL (Samoljot 94/1) – speciální modifikace letounu typu Tu-4 (Bull) zastávající roli vzdušné zkušebny 7 650 hp turbovrtulového motoru typu Kuzněcov TV-2M. Zmíněný motor roztáčel, za pomoci dlouhé hřídele, dvojici 4,4 m třílistých protiběžných vrtulí typu AV-44 a stal se pohonnou jednotkou prototypu bitevního letounu typu Tu-91 (Boot). Použití dlouhé hřídele u této pohonné jednotky si přitom vyžádala skutečnost, že se její instalace nacházela až za dvoumístnou kabinou posádky (se sedadly vedle sebe). Jediný exemplář speciálu Tu-4LL (Samoljot 94/1) vznikl konverzí sériového Tu-4 (Bull) (v.č. 230501) a vyznačoval se instalací kompletní přední a střední části trupu letounu typu Tu-91 (Boot), která byla opatřena zahroceným koncovým aerodynamickým krytem, na pozici pravého vnitřního motoru typu AŠ-73TK. Motor typu TV-2M využíval nevelký kapsovitý lapač vzduchu nacházející se přímo pod vrtulovým kuželem a jeden pár postranních výfuků. Ten přitom ústil přímo nad odtokovou hranou křídla. Kromě výše uvedeného se speciál Tu-4LL (Samoljot 94/1) vyznačoval instalací štíhlých oválných lapačů vzduchu olejového chladiče na náběžné hraně křídla, přímo vedle trupu letounu typu Tu-91 (Boot) s testovaným motorem, a trojnožky trubkové konstrukce se snímači letových dat na zaoblené prosklené špici trupu.

Tu-4LL (Samoljot 94/2) – speciální modifikace letounu typu Tu-4 (Bull) zastávající roli vzdušné zkušebny 12 500 hp turbovrtulového motoru typu Kuzněcov 2TV-2F. Tento typ motoru se stal pohonnou jednotkou prvního prototypu těžkého čtyřmotorového dálkového bombardéru typu Tu-95 (Bear A) a sestával ze dvou 6 250 hp motorů typu TV-2F. Ty byly opatřeny společným reduktorem, prostřednictvím kterého roztáčely dvojici čtyřlistých protiběžných vrtulí s obdélníkovými listy. Jediný exemplář speciálu Tu-4LL (Samoljot 94/2) vznikl konverzí speciálu Tu-4LL (Samoljot 94/1), který zastával roli vzdušné zkušebny motoru typu TV-2M bitevního letounu typu Tu-91 (Boot), a vyznačoval se instalací motoru typu 2TV-2F na místo pravého vnitřního motoru typu AŠ-73TK. Protáhlá křídelní gondola motoru typu 2TV-2F testovaného na letounu Tu-4LL (Samoljot 94/2) měla přitom shodnou konstrukci jako křídelní motorová gondola letounu typu Tu-95 (Bear A) v původní projektové podobě. Motor typu 2TV-2F testovaný na letounu Tu-4LL (Samoljot 94/2) tedy využíval mohutný lapač vzduchu nacházející se přímo pod vrtulovým kuželem a nikoliv prstencovitý lapač vzduchu obepínající vrtulový kužel.

Tu-4LL (TV-12) – speciální modifikace letounu typu Tu-4 (Bull) zastávající roli vzdušné zkušebny 12 500 hp turbovrtulového motoru typu Kuzněcov TV-12. Zmíněný motor roztáčel dvojici 5,60 m čtyřlistých protiběžných vrtulí typu AV-60 z dílny SKBM a stal se pohonnou jednotkou letounu typu Tu-95 (Bear A). Jediný exemplář tohoto speciálu vznikl konverzí sériového Tu-4 (Bull) (v.č. 230301) a vyznačoval se instalací testovaného motoru typu TV-12 na místo pravého vnitřního motoru typu AŠ-73TK, trojnožky trubkové konstrukce se snímači letových dat na zaoblené prosklené špici trupu a krytu filmové kamery (ta snímala vrtule testovaného motoru za letu) za příďovým podvozkem. Protáhlá křídelní gondola motoru typu TV-12 testovaného na letounu Tu-4LL (v.č. 230301) měla přitom identickou konstrukci jako křídelní motorová gondola sériového Tu-95 (Bear A).

Tu-4LL (NK-4) – speciální modifikace letounu typu Tu-4 (Bull) zastávající roli vzdušné zkušebny 4 000 hp turbovrtulového motoru typu Kuzněcov NK-4. Zmíněný motor vzešel z programu středně těžkých dopravních letounů typu An-10 (Cat) a Il-18 (Coot) a roztáčel 4,50 m čtyřlistou vrtuli typu AV-68I z dílny SKBM. Jediný exemplář tohoto speciálu vznikl konverzí sériového Tu-4 (v.č. 221203 / rudá 22) a vyznačoval se instalací zkoušených motorů typu NK-4 na místo vnějšího páru motorů typu AŠ-73TK. Křídelní gondoly motorů typu NK-4 testovaných na letounu Tu-4LL (v.č. 221203) měly přitom identickou konstrukci jako motorové gondoly letounu typu An-10 (Cat).

Tu-4LL (Al-20) – speciální modifikace letounu typu Tu-4 (Bull) zastávající roli vzdušné zkušebny 4 000 hp turbovrtulového motoru typu Ivčenko Al-20. Zmíněný motor vzešel z programu středně těžkých dopravních letounů typu An-10 (Cat) a Il-18 (Coot) a roztáčel 4,50 m čtyřlistou vrtuli typu AV-68I z dílny SKBM. Jediný exemplář tohoto speciálu vznikl konverzí letounu Tu-4LL (v.č. 221203 / rudá 22), který předtím zastával roli vzdušné zkušebny motoru typu NK-4, a vyznačoval se instalací zkoušených motorů typu Al-20 na místo vnějšího páru motorů typu AŠ-73TK. Zatímco křídelní gondola pravého Al-20 měla obdobnou konstrukci jako křídelní motorová gondola letounu typu An-10 (Cat), levý Al-20 byl instalován v křídelní gondole po konstrukční stránce se shodující s křídelní motorovou gondolou letounu typu Il-18 (Coot).

Vyrobeno:  nejméně šest exemplářů (všechny vznikly konverzí sériových Tu-4)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

 

 

 

Posádka:    ?

Pohon:       tři pístové motory typu Švecov AŠ-73TK s max. výkonem po 2 375 hp a jeden zkušební pístový nebo turbovrtulový motor nebo dva pístové motory typu Švecov AŠ-73TK s max. výkonem po 2 375 hp a dva zkušební pístové nebo turbovrtulové motory

Radar:        žádný

Výzbroj:     žádná

 

 

TTD:  
Rozpětí křídla: 43,05 m
Délka: 30,18 m
Výška: 8,46 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup: ?
Max. dolet: ?

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 15.5.2016