Tupolev Tu-204-300/-300A (Tu-234)

Typ:  dálková modifikace středně těžkého dopravního letounu typu Tu-204-100

Určení:  doprava osob na středně dlouhých a dálkových linkách

Odlišnosti od letounu Tu-204-100:

- zkrácený trup v oblasti kabiny cestujících (o 5,8 m) vyjmutím jednoho segmentu s délkou 3,0 m v oblasti před křídlem a jednoho segmentu s délkou 2,8 m v oblasti za křídlem

- modifikovaný interiér kabiny cestujících. Zde se nacházejí sedadla nové konstrukce pro 162 osob (v celoekonomickém provedení) nebo 142 osob (8 v obchodní třídě a 134 v ekonomické třídě). Naproti tomu do kabiny modelu Tu-204-100 je možné umístit sedadla pro až 210 osob.

- větší zásoba paliva (35 710 kg vs 32 800 kg)

- modifikované avionické vybavení

Historie:  Dvoumotorový středně těžký dopravní letoun typu Tu-204 z dílny OKB A.N. Tupoleva se stal jedním z prvních letounů sovětské konstrukce, který byl navržen tak, aby jej bylo možné vyrábět v celé řadě modifikací navzájem od sebe se lišících délkou trupu, a tedy i přepravní kapacitou, a objemem palivových nádrží, a tedy i doletem. Díky tomu mělo být za pomoci tohoto stroje možné zajistit obsluhu různě vytížených a různě dlouhých linek. Obdobně byl přitom řešen též paralelně vyvíjený čtyřmotorový velkokapacitní dopravní letoun typu Il-96-300 z dílny OKB S.V. Iljušina. Na počátku 90. let se tedy konstrukční tým Tupolevovi OKB pustil do prací na projektu modifikace tohoto od přelomu 80. a 90. let závodem Aviastar z Uljanovska vyráběného nástupce letounů řady Tu-154 (Careless) se zkráceným trupem. Naproti tomu konstrukční tým Iljušinovi OKB začal prakticky ve stejnou dobu pracovat na modifikaci letounu typu Il-96-300 s prodlouženým trupem (model Il-96M). „Zkrácený“ Tu-204 vešel ve známost jako Tu-204-300 (zpočátku se ale pro tento model používalo označení Tu-234) a měl sloužit k přepravě 162-ti osob na středně dlouhých a dálkových linkách. Letoun typu Tu-204-300 (Tu-234) přitom představoval přímou reakci ze strany výrobce na pokles objemu osobní přepravy na středně dlouhých linkách, který v 90. letech sebou přinesla ekonomická krize Ruska. Díky tomu totiž nebylo pro max. přepravní kapacitu letounu typu Tu-204, která činila 214 osob, využití. To pak vedlo k tomu, že dopravci raději dávali přednost starším letounům typu Tu-154M (Careless B). Trup modelu Tu-204-300 přitom konstrukční tým Tupolevovi OKB zkrátil proti modelu Tu-204 o celých 5,80 m. Toho konkrétně docílil vyjmutím jednoho segmentu s délkou 3,0 m v oblasti před křídlem a jednoho segmentu s délkou 2,8 m v oblasti za křídlem. Změn ale doznal též palivový systém. Zásoba paliva „zkráceného“ Tu-204-300 byla totiž proti standardnímu Tu-204 navýšena z 32 t na 36 t. Neletový demonstrační prototyp letounu typu Tu-204-300 vznikl konverzí odstaveného prvního letového prototypu letounu typu Tu-204 (RA-64001 / ex CCCP-64001). Přestavba zmíněného stroje na demonstrační prototyp „zkráceného“ Tu-204-300, který byl tehdy ještě znám jako Tu-234, se rozeběhla v srpnu roku 1993 a byla takřka dokončena ještě v roce 1994. Pro absolutně nedostatečné financování zaviněné těžkou ekonomickou krizí Ruska se ale dokončovací práce na tomto stroji nakonec zatáhly až do následujícího roku. Svůj slavnostní „roll-out“ si proto prototyp Tu-234 (RA-64001) odbyl až dne 24. srpna 1995. Široké veřejnosti byl tento stroj poprvé prezentován na moskevské airshow MAKS 95, která se konala ten samý měsíc. První sériový a zároveň první letový exemplář letounu typu Tu-204-300 (RA-64026) byl dokončen na počátku roku 1996. Protože ekonomické problémy, které tehdy sužovaly výrobce, mimo jiné výrazně zpozdily dodávku pohonných jednotek, od vzletové dráhy se tento stroj nakonec poprvé dolepil až dne 8. července 2000 (dle jiných zdrojů dne 18. srpna 2003). Svůj veřejný debut si letoun Tu-204-300 (RA-64026) odbyl v srpnu roku 2003 na airshow MAKS 2003. Dne 8. října 2004 pak tento stroj vykonal dálkový non-stop let, a to na 7 100 km dlouhé trase Moskva – Vladivostok – Moskva. Krátce nato, dne 25. listopadu 2004 se realizací svého prvního letu do programu certifikačních zkoušek, které se tehdy již nacházely v závěrečné fázi, zapojil též druhý sériový letoun (RA-64038). Certifikační zkoušky letounu typu Tu-204-300 se podařilo završit v lednu roku 2005. Certifikát o letové způsobilosti v civilním provozu dle ruské normy AP-25, která je ekvivalentem evropské standardy CS-25 a americké standardy FAR-25, byl tomuto typu letounu vystaven dne 14. května toho samého roku. Prvním zájemcem o „zkrácený“ Tu-204-300 se stala ruská společnost Transaero. Zmíněná společnost si přitom plánovala pořídit deset těchto strojů. Protože od tohoto záměru zmíněná společnost nakonec odstoupila, prvním provozovatelem „zkráceného“ Tu-204-300 se stala společnost Vladivostok Avia. Zmíněná ruská společnost přitom svůj první Tu-204-300 (RA-64038) převzala dne 20. května 2005. První let na pravidelné vnitrostátní lince, Vladivostok – Moskva, tento stroj v barvách společnosti Vladivostok Avia vykonal dne 27. května toho samého roku. Ke svému prvnímu letu na mezinárodní lince, Vladivostok – Soul, se letoun Tu-204-300 (RA-64038) vydal dne 29. května 2005. Svůj debut na území západní Evropy si „zkrácený“ Tu-204-300 odbyl v červnu roku 2006, a to na berlínské airshow ILA 2006. Návštěvníci zmíněné airshow konkrétně mohli shlédnout čtvrtý letoun typu Tu-204-300 (RA-64040) společnosti Vladivostok Avia. Brány závodu Aviastar nakonec opustilo pouhých osm sériových Tu-204-300. Poslední dva z nich přitom z montážní linky zmíněného podniku sjely v roce 2011. Zatímco prvních šest sériových Tu-204-300 bylo postaveno pro již zmíněnou společnost Vladivostok Avia, zbylé dva tyto stroje vzešly ze zakázky státní společnosti Rossija. Základem dalších dvou letounů typu Tu-204-300 se staly sériové Tu-204. Zatímco letoun typu Tu-204-300 společnosti Air Koryo vznikl konverzí desátého sériového exempláře modelu Tu-204, základem letounu typu Tu-204-300 společnosti Business Aero, který byl dokončen v salónní verzi Tu-204-300A s luxusně zařízeným interiérem, se stal prototyp nákladního modelu Tu-204C.

Verze:

Tu-204-300 – základní modifikace letounu typu Tu-204-300 určená pro přepravu 142 až 162 osob na středně dlouhých a dálkových linkách. Tento model vznikl v počtu devíti exemplářů. Základem jednoho z nich se přitom stal desátý sériový Tu-204.

Tu-204-300A – salónní modifikace letounu typu Tu-204-300 s luxusně zařízeným interiérem určená pro přepravu VIP osob. Na palubě tohoto modelu se nachází luxusně zařízený salonek pro 18 osob, pracovna, ložnice, sprcha a multimediální zábavný systém. Díky rozšířené zásobě paliva vytrvalost tohoto stroje činí celých 12 hodin. Jediný exemplář salónního Tu-204-300A vznikl konverzí prototypu nákladního modelu Tu-204S a od vzletové drány se poprvé odlepil dne 13. srpna 2009.

Vyrobeno:  jeden neletový demonstrační prototyp (vznikl konverzí prvního prototypu letounu typu Tu-204) a deset sériových strojů (dva z nich vznikly konverzí letounů typu Tu-204 a Tu-204C). Další exemplář tohoto modelu byl rozestavěn a nedokončen.

Uživatelé:

KLDR (Air Koryo) – Severokorejská společnost Air Koryo se stala prvním a zároveň jediným zahraničním provozovatelem letounu typu Tu-204-300. Zmíněná společnost si přitom v dubnu roku 2006 objednala jeden tento stroj. Základem zmíněného letounu (P-632) se stal odstavený desátý sériový Tu-204 (RA-64012), který byl předtím, v 90. letech, krátce provozován společností Vnukovo Airlines. Do KLDR byl letoun Tu-204-300 (P-632) přelétnut dne 27. prosince 2007.

Rusko (Business Aero) – Společnost Business Aero si prostřednictvím leasingové společnosti VTB-leasing pořídila jeden exemplář „salónního“ modelu Tu-204-300A. Zmíněný letoun vznikl konverzí prototypu nákladního modelu Tu-204S (RA-64010), který zase vznikl konverzí osmého sériového Tu-204 (RA-64010), a byl opatřen luxusně zařízenou kabinou pro dopravu VIP osob. Od vzletové dráhy se jediný exemplář salónního Tu-204-300A (RA-64010) poprvé odlepil dne 13. srpna 2009 a svůj veřejný debut si odbyl ten samý měsíc na moskevské airshow MAKS 2009. Doplňkový certifikát byl tomuto modelu vystaven dne 19. března 2010. Společnost Business Aero jediný exemplář salónního Tu-204-300A převzala na počátku dubna toho samého roku.

Rusko (Roskosmos) – Na konci roku 2014 si Roskosmos objednal, pro potřeby Střediska přípravy kosmonautů J.A Gagarina (CPK), dvojici „olétaných“ letounů typu Tu-204-300. Konkrétně přitom šlo o letouny s registrací RA-64044 a RA-64045, které předtím, v letech 2008 až 2013, létaly v barvách společnosti Vladivostok Avia. Protože se posláním obou zmíněných strojů stane přeprava kosmonautů a personálu mezi Moskvou a kosmodromem, předtím, než budou předány Roskosmosu budou opatřeny novým interiérem kabiny cestujících. Ten bude mít přepravní kapacitu 52 osob a bude rozdělen na tři oddělení. Přední oddělení bude vyhrazeno pro „hlavní cestující“ a bude ukrývat tři otočná křesla a jednu třímístnou pohovkou. V následujícím oddělení, které bude vyhrazeno pro kosmonauty, se bude nacházet pět křesel a pět kupé, každé s jednou třímístnou pohovkou. Zadní oddělení bude ukrývat čtyři dvousedadla v obchodní třídě a devět trojsedadel v ekonomické třídě. Alternativně bude zadní oddělení možné přeměnit ve zdravotnické oddělení, a to náhradou sedadel dvojicí zdravotnických modulů. Úpravy obou zmíněných exemplářů letounu typu Tu-204-300 dle požadavků Roskosmosu přitom zajistí přímo výrobce, tedy závod Aviastar. Zatímco první z nich měl být předán nejpozději do 30. září 2015, termín předání toho druhého byl stanoven na březen roku 2016. Tyto termíny se ale splnit nepodařilo. První z nich (RA-64045) totiž brány závodu Aviastar nakonec opustil až dne 20. srpna 2016. Dle součastných plánů by měl být tento stroj Roskosmosu předán na podzim tohoto roku.

Rusko (Rossija) – státní společnost Rossija State Transport Company se stala provozovatelem dvou letounů typu Tu-204-300 v provedení s luxusně zařízeným interiérem pro 65 cestujících. Oba dva zmíněné stroje z linky závodu Aviastar sjely v říjnu roku 2011. První z nich (RA-64057) se přitom od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 29. října toho samého roku. Letové zkoušky toho druhého (RA-64058) se rozeběhly dne 26. prosince 2011. Společnosti Rossija byly oba zmíněné letouny předány dne 10. a 20. ledna 2012. Zatímco první z nich (RA-64057) se ke svému prvnímu operačnímu letu vydal dne 7. února téhož roku, provoz toho druhého (RA-64058) byl zahájen dnem 1. února 2012. Tomu dne 28. listopadu 2014 následoval podpis objednávky dalšího letounu typu Tu-204-300. Zmíněný stroj měl být dodán dokonce roku 2015 a měl být opatřen standardním interiérem se sedadly pro 142 osob (8 v obchodní třídě a 134 v ekonomické třídě). Jeho základem se přitom měl stát nedokončený drak letounu Tu-204-100V (RA-64059). Kompletaci letounu Tu-204-300 (RA-64059) se nepodařilo dokončit do dnešních dnů. Kontrakt ze dne 28. listopadu 2014 ale obsahoval též objednávku jednoho exempláře letounu typu Tu-204-300-100, který není ničím jiným než letounem typu Tu-204-100V se zkráceným trupem alá Tu-204-300.

Rusko (Vladivostok Avia) – Společnost Vladivostok Avia si prostřednictvím leasingové společnosti IFK (Iljušin Finance Company) objednala čtyři letouny typu Tu-204-300 v provedení se sedadly pro 142 osob v kabině cestujících (8 v obchodní třídě a 134 v ekonomické třídě). Zmíněná ruská společnost se stala vůbec prvním provozovatelem letounu typu Tu-204-300. Svůj první Tu-204-300 (RA-64038) přitom převzala dne 20. května 2005. Ten samý měsíc byl společnosti Vladivostok Avia předán též letoun Tu-204-300 (RA-64026). Linkový provoz letounů typu Tu-204-300 na linkách společnosti Vladivostok Avia byl zahájen dne 27. května 2005, a to letem letounu Tu-204-300 (RA-64038) na vnitrostátní lince Vladivostok – Moskva. Ke svému prvnímu letu na mezinárodní lince, Vladivostok – Soul, se ten samý stroj vydal dne 29. května 2005. To již měly oba zmíněné letouny nalétáno téměř 18 hodin. Další letoun typu Tu-204-300 (RA-64039) společnosti Vladivostok Avia se do oblak poprvé vydal dne 4. srpna 2005. Na letiště Vladivostok přitom tento stroj dorazil dne 28. srpna toho samého roku. Pravidelný linkový provoz letounu Tu-204-300 (RA-64039) byl zahájen dne 27. října 2005, a to letem z Vladivostoku do Jakatěrinburgu. Dne 26. prosince 2005 se flotila letounů typu Tu-204-300 rozrostla o čtvrtý objednaný stroj (RA-64040). Tento letoun byl přitom zalétán dne 13. prosince toho samého roku. Počínaje dnem 21. prosince 2005 začala společnost Vladivostok Avia své letouny typu Tu-204-300 nasazovat též na zimní charterové lety. Do února roku 2006 byla s těmito stroji konkrétně podniknuta série charterových letů z Vladivostoku a Petropavlovska-Kamčatského do Thajska, Vietnamu a Koreji. S příchodem letounů typu Tu-204-300 počet letů na linkách společnosti Vladivostok Avia proti předchozím rokům vzrostl o celých 40 %. Zmíněné společnosti se navíc s těmito stroji podařilo ještě před koncem roku 2005 nalétat taktový počet hodin za měsíc, jaký do té doby nenalétaly žádné jiné společnosti s ruskými dopravními letouny nové generace. Průměrný nálet prvních tří letounů typu Tu-204-300 společnosti Vladivostok Avia za poslední dva měsíce roku 2005 totiž činil celých 280 h. V případě průměrného měsíčního náletu celé flotily letounů řady Tu-204/-214 za rok 2002 tomu přitom bylo necelých 140 h. Dne 27. listopadu 2006 si proto společnost Vladivostok Avia objednala, prostřednictvím leasingové společnosti IFK, další dva letouny typu Tu-204-300. Zatímco ten první (RA-64044) byl do Vladivostoku přelétnut dne 12. července 2008, druhý z nich (RA-64045) sem dorazil dne 16. srpna toho samého roku. Tímto se flotila letounů typu Tu-204-300 společnosti Vladivostok Avia rozrostla na šest strojů. Společnost Vladivostok Avia všech šest letounů typu Tu-204-300 provozovala do listopadu roku 2013. Krátce nato, v srpnu roku 2014, zcela ukončila svou činnost. Po ukončení provozu byly všechny letouny typu Tu-204-300 společnosti Vladivostok Avia nějakou dobu skladovány na letištích Šeremetjevo a Knevič. Později, v  roce 2014, byly však přesunuty na podnikové letiště závodu Aviastar. Výrobci se zatím podařilo prodat jen dva z nich, a to Roskosmosu.

 

Tu-204-300

 

Posádka:    dva piloti a palubní mechanik

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Aviadvigatěl PS-90A s max. tahem po 16 140 kp

Radar:        povětrnostní radiolokátor blíže nespecifikovaného typu, instalovaný uvnitř špice trupu

Kapacita:   142 až 162 osob (max. užitečné zatížení tohoto stroje činí 18 000 kg)

 

 

TTD:  
Rozpětí křídla: 41,80 m
Délka: 40,20 m
Výška: 13,88 m
Prázdná hmotnost: 57 500 kg
Max. vzletová hmotnost: 103 000 kg
Cestovní rychlost: 850 km/h
Praktický dostup: 12 100 m
Dolet s max. zatížením: 7 200 km

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 29.8.2016