Tupolev Tu-214R Frakcija-4

Typ:  speciální modifikace letounu typu Tu-214 pro radiotechnický, radiolokační a optický průzkum

Určení:  získávání informací o spojovacích prostředcích a pozemních radiolokačních stanicích protivníka

Odlišnosti od letounu Tu-214:

- nový interiér kabiny cestujících – zde se nyní nacházejí tři oddělení, a to oddělení s pracovišti operátorů, odpočinkové oddělení a oddělení se speciální palubní elektronikou

- instalace jednoho páru rozměrných plochých dielektrických obdélníkových krytů (s rovnou přední hranou a oválnou zadní hranou) antén radiolokátorů s bočním vyzařováním vícefrekvenčního radiotechnického komplexu typu MRK-411 na bocích přední části trupu, přímo za pilotní kabinou 

- instalace protáhlého polokapkovitého krytu otočné hlavice optiky elektro-optického sledovacího systému typu OESVR Frakcija v ose břicha přední části trupu, přímo za šachtou příďového podvozku

- instalace nevelkého polokulovitého krytu v ose břicha střední části trupu, na úrovni náběžné hrany křídla (ten s největší pravděpodobností ukrývá anténu systému pro radiotechnický průzkum)

- protažení obou kořenů odtokové hrany křídla směrem dozadu v mohutné hranaté kryty. Ty s největší pravděpodobností ukrývají pomocné palubní energetické jednotky a chladící systém (do jejich boků je navíc vetknuta baterie výmetnic klamných cílů).

- instalace mohutného polokapkovitého dielektrického krytu antény přehledového radiolokátoru s kruhovým výhledem vícefrekvenčního radiotechnického komplexu typu MRK-411 v ose břicha zadní části trupu, v oblasti za odtokovou hranou křídla

- instalace jednoho páru do tvaru kříže uspořádaných tyčových antén systému pro radiotechnický průzkum na bocích zádě trupu, v oblasti před ocasními plochami (k bokům trupu jsou tyto antény uchyceny za pomoci řady krátkých tyčových vzpěr)

- instalace nevelkého zaobleného dielektrického krytu v ose břicha zadní části trupu, přímo za výše uvedeným polokapkovitým krytem (ten s největší pravděpodobností ukrývá anténu systému pro radiotechnický průzkum)

- instalace dvou nevelkých zaoblených tandemově uspořádaných krytů v ose hřbetu trupu, na úrovni náběžné hrany křídla

- instalace člunovitého krytu antény satelitního komunikačního systému v ose hřbetu trupu, přímo za výše uvedenou dvojicí nevelkých zaoblených tandemově uspořádaných krytů

- instalace jedné podlouhlé deskové antény v ose hřbetu trupu, přímo za výše uvedeným člunovitým krytem

- menší počet bočních okének

- instalace další palivové nádrže uvnitř podpalubního zavazadlového úložného prostoru

Historie:  Dne 29. listopadu 2002 byl výrobní závod KAPO z Kazaně pověřen, v rámci OKR (zkušebně-konstrukční práce) Frakcija-4, stavbou jedné makety a dvou exemplářů specializované modifikace středně těžkého dvoumotorového proudového dopravního letounu typu Tu-214 pro radiotechnický, radiolokační a optický průzkum. Požadovaný vojenský speciál vešel ve známost pod označením Tu-214R (iz.411) a měl se stát nástupcem nepočetné flotily tehdy již morálně i technicky beznadějně zastaralých turbovrtulových průzkumných letounů typu Il-20M (Coot A). Součástí průzkumného komplexu tohoto speciálu, za jehož vývoj je zodpovědný koncern OAO Vega, se přitom stal vícefrekvenční radiotechnický komplex typu MRK-411 (OKR Frakcija-4KRR) z dílny FGUP CNIRTI akademika A.I. Berga a elektro-optický sledovací systém typu OESVR Frakcija z dílny TPK Linkos. Zatímco technologická 1:1 maketa tohoto průzkumného komplexu měla být dle zmíněného zadání k dispozici nejpozději ke dni 8. února 2008, datum odevzdání funkčních průzkumných komplexů pro oba objednané letouny bylo stanoveno na 31. březen a 30. duben toho samého roku. Zkoušky obou objednaných speciálů typu Tu-214R se měly rozeběhnout dne 30. července a 30. listopadu roku 2008. První z nich (černá 64511 / ex RA-64511) se ale nakonec, kuli průtahům s vývojem plánovaného speciálního vybavení, do oblak poprvé vydal až dne 24. prosince 2009. To ale mělo nemilou politickou dohru. V roce 2009 totiž GRU (Vojenské zpravodajství) začalo od závodu KAPO z Kazaně soudně vymáhat odškodnění za zpožděnou dodávku letounů. Zmíněný závod přitom nato zareagoval zažalováním jednoho ze svých subdodavatelů, moskevský institut  GosNII-AS. Za viníka zmíněných průtahů byla nakonec označena společnost OAO Vega a institut CNIRTI. Závodními zkouškami první Tu-214R (černá 64511) údajně prošel v průběhu roku 2011. Státní zkoušky tohoto stroje se údajně rozeběhly v květnu roku 2012. Předtím byl ale přelétnut do Žukovského. Zpočátku zkušebního programu první exemplář speciálu typu Tu-214R (černá 64511) létal v základové barvě. Standardním světle šedým kamuflážním nátěrem VVS byl opatřen, v Uljanovsku, teprve až na počátku července roku 2013. Protože byla stavba druhého objednaného exempláře průzkumného speciálu typu Tu-214R (RF-64514 / ex RA-64514) dne 28. února 2010 z doposud neznámých důvodů na nějakou dobu pozastavena, brány závodu KAPO tento stroj nakonec opustil až dne 31. října 2014. Na konci toho samého roku byl pak přelétnut do Žukovského. Svůj první Tu-214R Ruské VVS převzalo v květnu roku 2015. Předání druhého exempláře tohoto speciálu bylo uskutečněno krátce nato. Mezitím, dne 17. prosince 2012, letoun Tu-214R (černá 64511) podnikl, z letiště Chabarovsk, cca 3 500 km dlouhý okružní let kolem pobřeží japonského ostrova Hokkaido a Severní Koreji. Když se nacházel poblíž ostrova Hokkaido, byl však zachycen stíhači japonské PVO. Mezi 17. a 18. červnem 2015 druhý exemplář tohoto stroje, Tu-214R (RF-64514), zajišťoval hlídkování na rusko-ukrajinské hranici. Dne 15. února 2016 byl ten samý letoun přelétnut, v rámci protiteroristické operace, na syrskou základnu Khmeimim, která se nachází poblíž Latakie. Na zpáteční cestu do Ruska se letoun Tu-214R (RF-64514) vydal dne 29. února toho samého roku. Tomu na počátku července roku 2016 následoval podpis kontraktu na třetí exemplář tohoto speciálu. Dne 28. července toho samého roku se letoun Tu-214R (RF-64514) vydal do Sýrie napodruhé. Zpět do Čkalovska se tento stroj navrátil dne 9. prosince 2016.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva exempláře

Uživatelé:  Rusko

 

 

 

Posádka:    dva piloti, palubní mechanik a neznámý počet operátorů

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Aviadvigatěl PS-90A s max. tahem po 16 140 kp

Radar:        jeden povětrnostní radiolokátor blíže nespecifikovaného typu (jeho instalace se nachází uvnitř špice trupu) a dva radiolokátory s bočním vyzařováním (jeden pár rozměrných plochých krytů nacházející se na bocích přídě trupu, přímo za pilotní kabinou) a jeden přehledový radiolokátor s kruhovým výhledem (rozměrný polokapkotivý kryt nacházející se na břichu zádě trupu, přímo za odtokovou hranou křídla) vícefrekvenčního radiotechnického komplexu typu MRK-411. Radiolokátory zmíněného komplexu mohou pracovat buďto v aktivním režimu, kdy přijímají odraz vlastního elektro-magnetického záření od cíle, nebo v pasivním režimu. V druhém uvedeném případě přijímají elektro-magnetické zařízení emitované vnějšími zdroji, jakými jsou např. nepřátelské radiolokátory či komunikační systémy. Dosah vícefrekvenčního radiotechnického komplexu typu MRK-411 při letu ve výškách mezi 9 000 a 12 000 m činí 250 km.

Vybavení:   - průzkumné: 1. elektro-optický sledovací systém typu OESVR Frakcija z dílny TPK Linkos. Tento systém v sobě sdružuje digitální fotoaparát s ohniskovou vzdáleností 1 750 mm, IČ kameru s ohniskovou vzdáleností 373 mm a TV kameru se zoomem 10 až 100 mm a disponuje zorným polem ±80° v příčném směru a ±15° v podélném směru. Instalace kamer systém typu OESVR je umístěna uvnitř válcovité otočné hlavice, která je vetknuta do přední části protáhlého polokapkovitého krytu nacházejícího se v ose břicha přední části trupu, přímo za šachtou příďového podvozku. Systém typu OESVR může pracovat buďto v automatickém režimu, kdy snímá terén podle předem zadaných údajů, nebo v manuálním režimu. Chyba v určení úhlových souřadnic detekovaného objektu činí 1‘‘. Systém typu OESVR může nepřetržitě pracovat po dobu 8 h při teplotách -50°C až +60°.

                  2. systém pro radiotechnický průzkum (SIGINT) neznámého typu z dílny institutu CNIRTI. Zmíněný systém využívá jeden pár do tvaru kříže uspořádaných tyčových antén, který je uchycen, za pomoci řady krátkých tyčových vzpěr, k bokům zadní části trupu, v oblasti před ocasními plochami.

                  - obranné: dva páry výmetnic 32-ti klamných IČ/RL cílů ráže 26 mm a pět párů výmetnic 14-ti klamných IČ/RL cílů ráže 50 mm, instalované na bocích postranních trupových krytů vybíhajících směrem dozadu z kořenů odtokové hrany křídla

 

 

TTD:  
Rozpětí křídla: 41,80 m
Délka: 46,10 m
Výška: 13,88 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 110 750 kg
Max. rychlost: ?
Praktický dostup: ?
Max. dolet: ?

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 13.12.2016