Tupolev Tu-204SM

Typ:  pokročilá modifikace středně těžkého dopravního letounu typu Tu-204-100

Určení:  doprava osob na středně dlouhých linkách

Odlišnosti od letounu Tu-204-100:

- instalace silnějších, ekonomičtějších a ekologičtějších 17 500 kp motorů typu PS-90A2 na místo 16 140 kp motorů typu PS-90A

- instalace výkonnější, ekonomičtější a lehčí pomocné palubní energetické jednotky (APU) typu TA-8-200M značky Aerosila na místo APU typu TA-12-60

- menší hmotnost draku. Toho bylo docíleno zhotovením některých konstrukčních celků z kompozitních materiálů (směrové kormidlo, výškové kormidlo a mechanizace křídla) a v neposlední řadě též instalací jednoduššího a lehčího podvozku z dílny OAO Aviiagregat a modernějších (a zároveň lehčích) palubních systémů (to sebou přineslo vzrůst užitečného zatížení z 21-ti t na 23 t).

- modifikované uspořádání kabiny cestujících. Zde se nyní nacházejí sedadla pro 194 (v celoekonomickém provedení s rozestupem mezi jednotlivými řadami 810 mm) nebo 176 (12 v obchodní třídě s rozestupem mezi jednotlivými řadami 960 mm a 164 v ekonomické třídě s rozestupem mezi jednotlivými řadami 810 mm) cestujících

- instalace modernějšího klimatizačního systému s digitálním řízením

- instalace modernějšího přístrojového vybavení uvnitř kabiny letové posádky. To umožnilo snížit počet členů letové posádky ze tří osob na dvě (vyloučením palubního mechanika)

- modifikovaný elektrický systém

- instalace luminiscenčních diod a xenonových žárovek na místo klasických žárovek

- instalace nového avionického vybavení (jeho součástí se mimo jiné stal též integrovaný zobrazovací a výstražný systém typu KSEIS-204E a palubní počítače typu VSUPT-85-204 a BSS-100-1). Díky tomu je tento model schopen automatického letu ve více režimech a automatického přiblížení na přistání dle ICAO Cat IIIa (typ Tu-204-100 dokáže přistávat za podmínek ICAO Cat II)

Historie:  Předběžný návrh pokročilé modifikace středně těžkého dopravního letounu typu Tu-204-100, která vešla ve známost jako Tu-204SM, OAO A.N. Tupoleva zpracovala v roce 2006, a to z podmětu leasingové společnosti Iljušin Finance Co. Letoun typu  Tu-204SM se přitom měl stát nástupcem středně těžkých dopravních letounů řady Tu-154 (Careless), které se i přes své stáří tehdy v provozu nacházely ve stále hojných počtech, a zároveň plnohodnotným konkurentem nejnovějších verzí amerických Boeingů 737 a evropských Airbusů A320/321. Z hlediska provozních parametrů proto neměl za zmíněnými západními stroji nikterak zaostávat. Hlavní devízou letounu typu Tu-204SM na mezinárodním trhu se měla stát 1,5 až 2 x nižší pořizovací cena v porovnání s letouny řady Boeing 737 a Airbus A320/321. Celý program Tu-204SM byl původně rozdělen do dvou etap. Provedení tohoto stroje vzešlé z první etapy přitom počítalo mimo jiné též s novými motory typu PS-90A2 a novou pomocnou palubní energetickou jednotkou (APU) typu TA-18-200M. Motor typu PS-90A2 byl certifikován v prosinci roku 2009 a díky instalaci nového vysokotlakého kompresoru a nového systému řízení typu FADEC má v porovnání se svým vývojovým předchůdcem v podobě motoru typu PS-90A, který zajišťuje pohon letounů řady Tu-204-100/-300, vyšší tah (17 500 kp vs 16 140 kp), menší provozní náklady (o 35%) a větší spolehlivost (o 50 až 100%). Kromě toho splňuje požadavky normy AP-33 (ruský ekvivalent americké standardy FAR-33 a evropské standardy JAR-33). APU typu TA-18-200M má zase v porovnání se svým předchůdcem v podobě APU typu TA-12-60 větší výkon (1,5 x), menší hmotnost (o 60%) a menší spotřebu paliva (o 40%). APU tohoto typu lze navíc spouštět při letu ve výškách až do 12 000 m. Naproti tomu APU typu TA-12-60 je možné spouštět při letu ve výškách do 7 000 m, přičemž její max. provozní výška činí 9 000 m. Kromě výše uvedeného letoun typu Tu-204SM obdržel též zcela nové přístrojové vybavení pilotní kabiny. To umožnilo zredukovat počet členů posádky ze tří osob na pouhé dvě. Změny se dotkly též konstrukce draku. Některé jeho celky, včetně směrového kormidla, výškového kormidla a mechanizace křídla, byly totiž zhotoveny z kompozitu. To přitom spolu s instalací jednoduššího a lehčího podvozku a modernějších a lehčích palubních systémů sebou přineslo nemalou redukci hmotnosti, což vedlo ke vzrůstu užitečného zatížení z 21 t na 23 t. To vše přitom modelu Tu-204SM zajistilo menší provozní náklady (o 10-15%) a větší životnost v porovnání se staršími modifikacemi letounu typu Tu-204 v podobě modelu Tu-204-100 a Tu-204-300. Životnost tohoto modelu byla přitom stanovena na 60 000 letových hodin, 30 000 vzletů nebo 25 let provozu, zatímco v případě modelu Tu-204-100 tomu jest 40 000 letových hodin, 25 000 vzletů nebo 20 let provozu. Úprava letounu typu Tu-204SM, která měla vzejít ze zrušené druhé vývojové etapy, navíc počítala se západními motory řady V2500 nebo CFM56 a novým křídlem s kompozitní konstrukcí s vysokorychlostním profilem. Původní plány z roku 2006 počítaly se završením projektových prací a stavby prvního prototypu ve třetím čtvrtletí roku 2007 a certifikačních zkoušek ve třetím čtvrtletí roku 2008. Produkcí tohoto stroje se měl dle tehdejších plánů zabývat jak závod Aviastar z Ulajnovska, producent modelu Tu-204, tak závod KAPO z Kazaně, producent modelu Tu-214. Později byl však termín zahájení letových zkoušek posunut na rok 2009 a termín završení certifikačních zkoušek na rok 2011. Ani to se nakonec splnit nepodařilo. Letoun typu Tu-204SM byl totiž mezitím odsunut na pozici jakéhosi přechodového typu mezi letouny řady Tu-204 a novým středně těžkým dopravním letounem typu Jak-242 (MC-21), jehož produkce navíc se dle tehdejších plánů měla rozeběhnout již v roce 2016, a tak se jeho vývoj začal potýkat s absolutně nedostatečným financováním (to se přitom mimo jiné promítlo i ve strohém zbarvení prototypů). Úvodní projekt letounu typu Tu-204SM spatřil světlo světa v roce 2008. Výrobní závod Aviastar příslušné výrobní podklady převzal v červenci roku 2009. Práce na prvním prototypu tohoto stroje (RA-64150) se rozeběhly ještě ten samý rok. Ke svému prvnímu letu se prototyp Tu-204SM (RA-64150) vydal, z VPD podnikového letiště závodu Aviastar, dne 29. prosince 2010. V rámci závodních zkoušek tento stroj vykonal celkem 33 letů. Poté, dne 22. dubna 2011, byl prezentován zástupcům některých ruských leteckých společností, včetně společnosti Red Wings, Transaero, Polet, Volga-Dněpr, Aviastar-TU a Kontinent. Ten samý den byl prototyp Tu-204SM (RA-64150) přelétnut z Uljanovska do Žukovského, na místo konání certifikačních zkoušek. Mezitím, v dubnu roku 2011, se rozeběhla montáž prototypu druhého (RA-64151). Druhý prototyp letounu typu Tu-204SM byl na rozdíl od prototypu prvního opatřen standardní kabinou cestujících. Od vzletové dráhy se přitom tento stroj poprvé odlepil dne 3. srpna 2011. Svůj veřejný debut si druhý Tu-204SM (RA-64151) odbyl ten samý měsíc na statické ukázce moskevské airshow MAKS 2011. V rámci certifikačních zkoušek oba dva prototypy letounu typu Tu-204SM (RA-64150 a RA-64151) vykonaly dohromady okolo 400 letů. Certifikát o letové způsobilosti v civilním provozu byl přitom tomuto typu letounu vystaven dne 31. května 2013. Krátce nato, v srpnu toho samého roku, se oba prototypy letounu typu Tu-204SM zúčastnily airshow MAKS 2013. Zatímco první prototyp (RA-64150) byl zde prezentován za letu, prototyp druhý (RA-64151) se stal součástí statické ukázky. Se zahájením dodávek sériových Tu-204SM prvním zákazníkům se tehdy počítalo v roce 2014. Ze strany dopravců ale letoun typu Tu-204SM příliš velký zájem nevzbudil. Důvodem toho se stala určitá nedůvěra v tento typ letounu a v neposlední řadě též pokroky ve vývoji modernějšího středně těžkého dopravního letounu typu Jak-242 (MC-21). Proti typu Tu-204SM ale hovořila též poměrně vysoká pořizovací cena, která byla důsledkem kusové produkce. Do počátku roku 2013 se tak podařilo s domácími dopravci uzavřít objednávky na pouhých 41 sériových Tu-204SM. Konkrétně přitom šlo o společnosti Red Wings (15 ks), VIM-Avia (11 ks), Vladivostok Avia (6 ks), Aviastar-TU (5 ks) a Alrosa (3 ks). Ve všech případech se ale jednalo pouze o předběžné objednávky. K podpisu závazné objednávky se nakonec neodhodlala žádná z nich. Ze zahraničích zákazníků o letoun typu Tu-204SM nakonec projevil zájem pouze Írán a syrská společnost Syrianair. Zatímco se společností Syrianair se podařilo podepsat pouze předběžnou objednávku na tři tyto stroje, dodávkám letounů typu Tu-204SM do Íránu, stejně jako zvažované licenční produkci na území tohoto státu, udělalo přítrž embargo ze strany západních zemí, neboť 25 % akcií Permského závodu, který je výrobcem motoru typu PS-90A2, vlastní americká společnost Pratt & Whitney. Program Tu-204SM nakonec nepodržel ani stát, byť o pořízení jedenácti a devíti těchto strojů uvažovalo Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitřních věcí. Z tohoto důvodu byla mezitím kompletace dalších exemplářů tohoto letounu pozastavena. To se již na lince závodu Aviastar nacházel nedokončený první sériový stroj (64152) spolu s trupy a dalšími komponentami druhého a třetího sériového stroje (64153 a 64154). V září roku 2014 byl prototyp Tu-204SM (RA-64151) přelétnut ze Žukovského na letiště Moskva-Vnukovo za účelem účasti na natáčení filmu „Ekipaž“ (Posádka). Předtím ale obdržel, v prostorách společnosti OAO Spektr-Avia, aplikaci efektních modrých a červených doplňků ve formě rozměrných obtisků. Typu Tu-204SM ale možná ještě neodzvonilo. Zrušení sankcí vůči Íránu a odkoupení amerických akcií Permského závodu totiž na konci roku 2015 umožnilo obnovit jednání ohledně možnosti licenční výroby tohoto stroje na území tohoto státu.

1. prototyp

2. prototyp

Verze:  -

Vyrobeno:  dva prototypy (další tři exempláře tohoto modelu byly rozestavěny a nedokončeny)

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    dva piloti

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Aviadvigatěl PS-90A2 s max. tahem po 17 500 kp

Radar:        povětrnostní radiolokátor blíže nespecifikovaného typu, instalovaný uvnitř špice trupu

Kapacita:   164 až 194 osob (max. užitečné zatížení tohoto stroje činí 23 000 kg)

 

 

TTD:  
Rozpětí křídla: 41,80 m
Délka: 46,10 m
Výška: 13,88 m
Prázdná hmotnost: 60 500 kg
Max. vzletová hmotnost: 108 000 kg
Cestovní rychlost: 850 km/h
Praktický dostup: 12 200 m
Dolet s max. zatížením: 3 600 km

 

Poslední úpravy provedeny dne: 2.4.2016