Tupolev Tu-95U (‘Bear T’)        

Typ:  cvičná modifikace těžkého strategického bombardovacího letounu typu Tu-95/-95M (Bear A)

Určení:  zdokonalovací výcvik posádek letounů řady Tu-95/-142 (Bear)

Odlišnosti od letounu Tu-95/-95M (Bear A):  

- absence ofenzivní výzbroje. V této souvislosti dvířka trupové pumovnice nahradil potah.

- absence části palubního vybavení

Historie:  V 80. letech prakticky všechny turbovrtulové strategické bombardovací letouny typu Tu-95 (Bear A) a Tu-95M (Bear A), které se tehdy ještě nacházely ve výzbroji VVS, prošly konverzí na cvičné stroje. V rámci konverze na cvičný speciál, který vešel ve známost jako Tu-95U (Bear T), byly přitom zmíněné letouny zbaveny části palubního vybavení a ofenzivní výzbroje. Dvířka trupové pumovnice proto u těchto letounů nahradil potah. Od bojových Tu-95/-95M (Bear A) bylo přitom cvičné Tu-95U (Bear T) možné rozpoznat nejen díky absenci dvířek trupové pumovnice, ale i díky nástřiku širokého vertikálního červeného pruhu na zádi trupu, přímo před SOP. Na cvičný speciál typu Tu-95U (Bear T) byly prakticky ve stejnou dobu upraveny též všechny průzkumné letouny typu Tu-95MR (Bear E). Cvičné speciály typu Tu-95U (Bear T), které vznikly konverzí průzkumných speciálů typu Tu-95MR (Bear E), bylo přitom od těch, jejichž základem se staly bombardovací letouny typu Tu-95/-95M (Bear A), možné snadno rozpoznat díky instalaci trubicovitého nástavce pro doplňování paliva za letu na hřbetu špice trupu a polokapkovitých krytů antén stanic radiotechnického průzkumu před trupovou pumovnicí a na bocích zádě trupu. Provozovatelem cvičných speciálů typu Tu-95U (Bear T) se stala 2. UTBAE (výcviková těžká bombardovací letka) 43. CBP i PLS (centrum bojové přípravy) s domovskou základnou Djagilovo u Rjazaně. Zmíněná výcviková letka byla zřízena v roce 1983 a první čtyři cvičné speciály typu Tu-95U (Bear T), z nichž jeden vznikl konverzí letounu typu Tu-95 (Bear A), dva konverzí letounů typu Tu-95M (Bear A) a jeden konverzí letounu typu Tu-95MR (Bear E), převzala v roce 1984. U zmíněné letky přitom tyto stroje sloužily po boku cvičných speciálů typu Tu-95KU, které zase vznikly konverzí nadbytečných raketonosců typu Tu-95K/KM (Bear B/C). Posláním letounů typu Tu-95U (Bear T) a Tu-95KU se stal zdokonalovací výcvik posádek letounů řady Tu-95/-142 (Bear). To vedlo k šetření resursů bojových strojů. V roce 1991 se na inventáři 2. UTBAE nacházelo celkem 11 letounů typu Tu-95U (Bear T) a Tu-95KU. Provoz těchto strojů byl s definitivní platností ukončen v roce 1992. Poté jejich poslání převzaly letouny typu Tu-95MS (Bear H).

Verze:  -

Vyrobeno:  ? (všechny exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových Tu-95, Tu-95M a Tu-95MR)

Uživatelé:  Rusko a SSSR

 

 

 

Posádka:    ?

Pohon:        čtyři turbovrtulové motory typu Kuzněcov NK-12M nebo NK-12MV s max. výkonem po 15 000 kp

Radar:         bombardovací-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-4 Rubidij-MM-2 (Mushroom) nebo R-1D Rubin-1D (Short Horn), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu PRS-1 Argon (Bee Hind), instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Radiolokátory typu RBP-4 (Mushroom) a R-1D Rubin-1D (Short Horn) slouží k navigaci a vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů. První uvedený radiolokátor má detekční dosah 150 až 180 km a zaměřovací dosah 70 km. Za jeho pomoci lze přitom zaměřovat pozemní cíle s přesností 75 až 100 m při letu rychlostí do 1 250 km/h ve výškách mezi 2 000 a 15 000 m. Radiolokátor typu PRS-1 Argon (Bee Hind) má zorné pole 70° a slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře.      

Výzbroj:     jedna zatažitelná hřbetní dálkově ovládaná střelecká věž typu DT-V12 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 (s odměrem 360°, elevací 90°, depresí -3°45‘ a zásobou 700 nábojů), instalovaná před SOP, jedna polozatažitelná břišní dálkově ovládaná střelecká věž typu DT-N12 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 (s odměrem 360°, elevací 30‘, depresí -90° a zásobníkem na 800 nábojů), instalovaná v zadní části trupu, a ocasní střelecká věž typu DK-12 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 (s odměrem ±68°, elevací 60°, depresí -40° a zásobníkem na 1 000 nábojů)

 

Poslední úpravy provedeny dne: 20.6.2017