Tupolev Tu-114-116 (‘Cleat’)

Typ:  pokročilá modifikace velkokapacitního dopravního letounu typu Tu-114 (Cleat)

Určení:  doprava osob na mezinárodní lince Moskva - Tokyo a Moskva - Montreal

Odlišnosti od letounu Tu-114 (Cleat):

- nový luxusněji zařízený interiér kabiny cestujících se sedadly pro 116 osob (na místo 170-ti). V předním oddělení, které je umístěno za kabinou letové posádky, se u tohoto modelu nachází 24 sedadel uspořádaných po šesti do čtyř řad (na místo 41-ti sedadel uspořádaných do sedmi řad). V zadním oddělení, které je umístěno před zadním vstupním vestibulem, se u tohoto modelu nachází 32 sedadel uspořádaných po čtyřech do osmi řad (na místo 54-ti sedadel uspořádaných po šesti do devíti řad). Naproti tomu uspořádání prostředního (jídelního) oddělení, které se nachází před palubní kuchyňkou, a lůžkového oddělení, které je umístěna za palubní kuchyňkou, zůstalo nezměněno.

- rozšířené palubní vybavení o nafukovací záchranné čluny typu SP-12. Ty jsou uloženy v zadním vstupním vestibulu.

Historie:  Protože velkokapacitní dopravní letoun typu Tu-114 (Cleat) nesplňoval z hlediska cestovního komfortu požadavky cestujících z kapitalistických zemí, v roce 1965 konstrukční tým A.N. Tupolev speciálně pro potřeby obsluhy mezinárodních dálkových linek Moskva - Tokyo a Moskva - Montreal navrhl modifikaci tohoto stroje s komfortněji zařízenou kabinou cestujících se zredukovaným počtem sedadel ze 170-ti na 116. Zmíněný model vešel ve známost jako Tu-114-116 (Cleat) a vznikl ve dvou exemplářích. Zatímco základem toho prvního Tu-114-116 (Cleat) se stal letoun Tu-114 (CCC-76464), ten druhý vznikl konverzí letounu Tu-114D (CCC-76490). První zkušební let na trase Moskva – Tokyo letoun typu Tu-114-116 (Cleat) vykonal dne 10. srpna 1966. K prvnímu zkušebnímu letu na trase Moskva – Montreal se tento model vydal dne 4. listopadu toho samého roku. Tomu předcházela série zkušebních letů a testů. Jejich součástí se přitom mimo jiné stal přerušený vzlet při max. vzletové hmotnosti v okamžiku dosažení minimální bezpečné výšky. Provedení zmíněných zkoušek přitom vyžadovaly zvláštnosti letiště Tokyo-Haneda. VPD zmíněného letiště se totiž nachází na nevelkém umělém ostrově, který připomíná palubu letadlové lodi. Krátce od odlepení od VPD letiště Tokyo-Haneda se tedy letouny nacházejí nad hladinou moře. V jednom z příletových směrů se navíc tyčí výškové budovy a vysoký TV vysílač. Aby toho nebylo málo, tak vzduch v okolí VPD zmíněného letiště má vysokou teplotu a vlhkost, což má neblahý vliv na délku rozjezdu a stoupavost. Vzlet a přistání na VPD letiště Tokyo-Haneda proto rozhodně není jednoduchou záležitostí. Pro linku Moskva – Tokyo byly přitom zvoleny dvě alternativní trasy. Zatímco jedna z nich vedla napřímo, ta druhá kopírovala Transsibiřskou magistrálu. Druhá uvedená trasa byla sice delší, v její blízkosti se však nacházela celá řada letišť, které bylo možné využít pro případné nouzové přistání. První linkový let na trase Moskva – Tokyo letoun typu Tu-114-116 (Cleat) vykonal dne 17. dubna 1967. Trasa letu zmíněného stroje přitom tehdy kopírovala Transsibiřskou magistrálu. Aeroflot na lince Moskva – Tokyo provozoval oba dva exempláře letounu typu Tu-114-116 (Cleat) (CCC-76464 a CCC-76490), a to v kooperaci s japonským dopravcem Japan Air Lines (JAL). Z tohoto důvodu byl na bocích přídě těchto strojů nastříkán malý nápis „Japan Air Lines“. Na palubě zmíněných letounů se přitom nacházely smíšené sovětsko-japonské posádky.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva exempláře (Zatímco první z nich vznikl konverzí standardního Tu-114, základem toho druhého se stal dálkový Tu-114D.)

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    dva piloti, dva navigátoři, palubní mechanik a radista

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Kuzněcov NK-12MV s max. výkonem po 15 000 hp

Radar:        navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-4G (Mushroom) nebo ROZ-1 Locija, instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přídě trupu, přímo před šachtou příďového podvozku

Kapacita:   116 osob

Poslední úpravy provedeny dne: 9.10.2017