Čeranovskij BIČ-7

Typ:  experimentální letoun; zmenšený technologický demonstrátor těžkého bombardovacího létajícího křídla typu BIČ-5

Určení:  prověření stability a ovladatelnosti letounu koncipovaného jako létající křídlo s parabolickou náběžnou hranou

Historie:  Úspěchy experimentů B.I. Čeranovského s letouny koncipovanými jako létajícího křídlo s parabolickou náběžnou a přímou odtokovou hranou rozhodně nemohly uniknout VVS. Na zasedání Vědecko-technické komise správy VVS (NTK UVVS), které se konalo dne 27. ledna 1926, proto padlo rozhodnutí, aby Čeranovskij zpracoval projekt shodně koncipovaného bombardovacího letounu. Následně mu byla Osoaviachimem (Společnost pro podporu obrany, letecké a chemické výroby) speciálně za tímto účelem přidělena patřičná finanční odměna spolu se třemi inženýry. Požadovaný letoun obdržel označení BIČ-5 a byl pojat jako dvoumotorové létající křídlo s parabolickou náběžnou a přímou odtokovou hranou, max. hloubkou 7,5 m a rozpětím 27,0 m. Zmíněný stroj počítal s instalací zdvojené SOP na koncích křídla. Jeho pohon měly obstarávat motory francouzské značky Lorraine-Dietrich s max. výkonem po 450 hp. Instalace zmíněných motorů se přitom měla nacházet uvnitř gondol, které měly být vetknuty do náběžné hrany křídla. Z odtokové hrany křídla bombardéru typu BIČ-5 měla zase vystupovat dvojice obranných střelišť s pohyblivými kulomety. V roce 1927 byl zhotoven a otestován zmenšený model tohoto stroje v aerodynamickém tunelu institutu CAGI (Centrální institut aero- a hydrodynamiky). Z výsledků zmíněných testů vyplynulo, že by letoun typu BIČ-5 mohl mít lepší výkony než první prototyp dvoumotorového bombardovacího letounu typu TB-1 (ANT-4) z dílny A.N. Tupoleva, který měl shodnou plochu křídla a výkonnost pohonného systému. Zatímco rychlostí, která měla činit 227 km/h, měl letoun typu BIČ-5 první prototyp letounu typu TB-1 překonávat o 30 km/h, dostupem, který měl dosahovat 4 900 m, měl mít před ním navrch o 700 m. Na počátku roku 1928 Čeranovskij projekt letounu typu BIČ-5 zaslal, jménem Osoaviachimu, NTK UVVS. NTK UVVS dokázal projekt zmíněného stroje zaujmout. Protože ale projekt letounu typu BIČ-5 sebou přinášel nemalé technické riziko, padlo rozhodnutí, aby byla jeho stabilita, ovladatelnost a manévrovatelnost nejprve ověřena za pomoci malého pilotovaného experimentálního letounu. Na zmíněný požadavek Čeranovskij odpověděl projektem nevelkého dvoumístného létajícího křídla typu BIČ-7, poháněného 100 hp britským vzduchem chlazeným tříválcem typu Bristol Lucifer. Projekt experimentálního letounu typu BIČ-7 byl NTK UVVS schválen v dubnu toho samého roku. Na stavbu zmíněného stroje bylo uvolněno 7 000 rublů. Polovinu z této částky přitom poskytlo UVVS a polovinu Osoaviachim. Prototyp letounu BIČ-7 byl vyroben v dílně Vojenské letecké akademie (VVA), a to speciální konstrukční skupinou GRUKON pod přímým dohledem B.I. Čeranovského. Letoun typu BIČ-7 byl v porovnání s předchozím Čeranovského experimentálním létajícím křídlem v podobě letounu typu BIČ-3 větší a těžší. Kromě toho byl opatřen, stejně jako plánovaný letoun typu BIČ-5, instalací zdvojené SOP na koncích křídla. Naproti tomu instalace jednoduché SOP letounu typu BIČ-3 se nacházela v ose trupu. Letoun typu BIČ-7 měl ale též odlišný profil křídla s menší tloušťkou (10 %). Horizontální ovládací plochy tohoto stroje byly navíc instalovány pod úrovní křídla. Díky tomu se mezi nimi a křídlem nacházela malá štěrbina. Zatímco vnější pár horizontálních ovládacích ploch letounu typu BIČ-7 zastával funkci elevonů, vnitřní pár horizontálních ovládacích ploch tohoto stroje sloužil pouze k vyvažování v podélném směru. Z tohoto důvodu jej bylo možné vychylovat jen pod malými úhly. Vnitřní horizontální ovládací plochy letounu typu BIČ-7 tedy zastávaly shodnou funkci jako stavitelná VOP u konvenčních letounů. Jejich přestavování přitom pilot prováděl za pomoci speciální páky. Prototyp letounu typu BIČ-7 byl dokončen v závěru roku 1929. Zkouškami tento stroj prošel na letišti institutu NII VVS (Vědecko-výzkumný institut VVS). Za jeho kniplem se přitom vystřídali hned tři piloti. Zkoušky prototypu letounu typu BIČ-7 ale již od počátku sužovaly potíže. Díky nevhodně nevrženému tandemového podvozku totiž nebyl při rozjezdu při vzletu a při dojezdu při přistání schopen držet směr jízdy. Z tohoto důvodu byl již v lednu roku 1930 jednostopý příďový podvozek tohoto stroje nahrazen dvoukolovým. Tím ale problémy při rolování nevymizely. Při rolování totiž samovolně zatáčel vlivem reakčního momentu od vrtule. Veškeré pokusy pilota o kompenzaci vlivu reakčního momentu od vrtule pohybem směrových kormidel ale vyšly na prázdno. Směrová kormidla prototypu letounu typu BIČ-7 se totiž nenacházela v proudu vzduchu od vrtule, neboť byla umístěna na koncích křídla, zatímco vrtule byla instalována na přídi trupu, a tak pozbývala účinnost při nízkých rychlostech. Bezproblémové nebylo ani přistání. Díky velmi nízkému podvozku totiž dosednutí tomuto stroji při přistání bránil tzv. dynamický vzduchový polštář, který vznikal působením tzv. přízemního efektu. Poté, co se konečně dotkl podvozkem VPD, měl navíc tendenci se od ní odrážet. Díky tomu za chodu zkoušek prototypu letounu typu BIČ-7 došlo několikrát k poškození podvozku. Zkušební piloti to přitom neměli s tímto strojem lehké ani za letu. Při pilotáži prototypu letounu typu BIČ-7 bylo totiž nutné vynakládat značnou fyzickou sílu, zejména pak, když jeho motor běžel na plný výkon. Vnitřní horizontální ovládací plochy, které zastávaly funkci stavitelné VOP, ulehčovaly pilotáž jen minimálně. Kromě toho jejich aktivní využívání bylo prakticky nemožné. Pilot totiž musel oběma rukama nepřetržitě silou držet knipl, jinak by prototyp letounu typu BIČ-7 přešel do střemhlavého letu. Díky tomu se zkušební program tohoto stroje omezil na pouhé tři nebo čtyři lety. V jejich průběhu byly přitom prováděny oblety letiště ve výšce 80 až 100 m.

Popis (model BIČ-7):  Dvoumístný experimentální letoun typu BIČ-7 byl koncipován jako létající křídlo s parabolickou náběžnou a přímou odtokovou hranou, délkou 4,70 m, rozpětím 12,10 m a plochou 30,0 m². Kostra draku tohoto stroje měla podobu dřevěné příhradoviny. Potah draku letounu typu BIČ-7 byl zhotoven z překližky a plátna. V ose křídla letounu typu BIČ-7 se nacházel krátký a štíhlý vřetenovitý trup. V přední části trupu tohoto stroje byla umístěna instalace pohonné jednotky v podobě 100 hp vzduchem chlazeného tříválce typu Bristol Lucifer. Zmíněný motor roztáčel jednu dvoulistou tažnou vrtuli. Jednotlivé válce motoru typu Lucifer vystupovaly z potahu přídě trupu a nebyly opatřeny aerodynamickými kryty. Přímo za motorovou sekcí se nacházela dvojice otevřených tandemově uspořádaných kokpitů. Zatímco v předním kokpitu seděl pilot, zadní kokpit byl vyhrazen pro cestujícího. Na horní ploše křídla letounu typu BIČ-7, poblíž jeho konců, byla umístěna instalace zdvojené plovoucí (stavitelné) svislé ocasní plochy (SOP) s ogivální náběžnou a přímou odtokovou hranou. Odtokovou hranu křídla tohoto stroje okupovaly dva páry horizontálních pohyblivých ploch. Horizontální ovládací plochy letounu typu BIČ-7 byly instalovány pod úrovní křídla. Díky tomu se mezi nimi a křídlem nacházela malá štěrbina. Zatímco vnější pár horizontálních ovládacích ploch zastával funkci elevonů, vnitřní pár horizontálních ovládacích ploch tohoto stroje sloužil pouze k vyvažování v podélném směru. Z tohoto důvodu jej bylo možné vychylovat jen pod malými úhly. Vnitřní horizontální ovládací plochy letounu typu BIČ-7 tedy zastávaly shodnou funkci jako stavitelná VOP u konvenčních letounů. Jejich přestavování přitom pilot prováděl za pomoci speciální páky. Vzletové a přistávací zařízení letounu typu BIČ-7 tvořil pevný (nezatahovatelný) tandemový podvozek. Kolem byl osazen pouze příďový podvozek. Příďový podvozek tohoto stroje se nacházel na úrovni předního kokpitu a původně byl řešen jako jednokolový. Krátce po započetí zkoušek byl ale nahrazen podvozkem dvoukolovým. Tandemový podvozek doplňovaly jednoduché vyrovnávací podpěry, které byly instalovány pod konci křídla, na úrovni zdvojené SOP.

Verze:

BIČ-7 – původní výše popsané provedení jediného prototypu letounu typu BIČ-7 s dvojicí tandemově uspořádaných otevřených kokpitů a zdvojenou SOP na koncích křídla

BIČ-7A – pozdější výrazně modifikované provedení jediného prototypu letounu typu BIČ-7 s přepracovaným trupem s uzavřenou dvoumístnou tandemově uspořádanou kabinou posádky, jednoduchou SOP v ose trupu, novým podvozkem a modifikovaným systémem řízení. V této podobě se jediný prototyp letounu typu BIČ-7 do oblak poprvé vydal dne 19. října 1932. viz. samostatný text

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

BIČ-7

Posádka:    jeden pilot a jeden cestující

Pohon:       jeden pístový motor typu Bristol Lucifer britské výroby s max. výkonem 100 hp

Výzbroj:     žádná