Typ:  sportovní a soutěžní kluzák; vývojový derivát experimentálního kluzáku typu BIČ-2

Určení:  účast na plachtařských soutěžích

Historie:  První bezmotorové létající křídlo z dílny B.I. Čeranovského vešlo ve známost jako BIČ-1, mělo parabolickou náběžnou a přímou odtokovou hranu a otevřený jednomístný kokpit a bylo ovládáno pouze za pomoci jednoho páru elevonů. Druhé Čeranovského bezmotorové létající křídlo neslo označení BIČ-2 a v porovnání s typem BIČ-1 mělo větší rozměry, odlišný profil s menší tloušťkou a plovoucí SOP v ose. Směrové kormidlo tohoto stroje bylo ale díky tomu, že bylo zastíněno křídlem, zcela neúčinné. Z tohoto důvodu musel pilot prototyp kluzáku typu BIČ-2 ovládat pouze za pomoci křidélek, která současně zastávala funkci výškových kormidel. Protože z výsledků letových zkoušek tohoto stroje vyplynulo, že má dobrou ovladatelnost i bez směrového kormidla, následující Čeranovského bezmotorového létající křídlo, které vešlo ve známost jako BIČ-4 a bylo určeno pro sportovní létání, instalaci plovoucí SOP pozbývalo. Zmíněný stroj měl téměř identickou konstrukci jako kluzák typu BIČ-2. Prakticky jediným konstrukčním rozdílem byla absence SOP. I přesto kluzák typu BIČ-4 létal stejně dobře jako kluzák typu BIČ-2. Prototyp kluzáku typu BIČ-4 se zúčastnil třetího ročníku Všesvazové plachtařské soutěže. Zmíněná soutěž se přitom konala na podzim roku 1925 v Koktebelu, který se nachází na Krymu, na pobřeží Černého moře. Pilot P.A. Veržbickij zde tehdy s kluzákem typu BIČ-4 podnikal lety s délkou hned několika minut. Dne 5. října bylo ale nutné zmíněnou soutěž předčasně ukončit. Důvodem toho byl náhlý příchod vichřice. Zmíněná vichřice dokonce strhla hangár, ve kterém byly soutěžní kluzáky uskladněny. Ty byly přitom více či méně poškozeny. Tomu však kluzák typu BIČ-4 unikl, neboť již byl rozebrán a zabalen v bednách na cestu do Moskvy.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  SSSR

Posádka:    jeden pilot