Typ:  experimentální kluzák

Určení:  prověření stability a ovladatelnosti letounu koncipovaného jako létající křídlo s parabolickou náběžnou hranou

Historie:  Letecký konstruktér B.I. Čeranovskij byl původně vystudovaný malíř a sochař. Umělecké vzdělání přitom získal na Kyjevské umělecké škole, kterou ukončil v roce 1919. Své sklony k vynalézání projevoval již za studií na umělecké škole. V roce 2016 totiž navrhl originálně řešené housle. Čeranovskij byl ale též velmi aktivní v politice. V revoluční době se totiž přidal na stranu bolševiků. V roce 1919 dokonce působil ve štábu Národního komisaře pro vojenské a námořní záležitosti (Narkomvoenmora) Ukrajiny jako tvůrce plakátů a agitátor. Přibližně v této době se do středu zájmu Čeranovského dostala letecká technika. V roce 1920 proto započal, na doporučení ministra školství A.V. Lunačarského, studium na Akademii vojenského letectva (AVF) profesora N.E. Žukovského. Za svých studií na technické škole se Černavovskij vzhlédl ve křídlu s parabolickou náběžnou hranou a hloubkou u kořenů takřka odpovídající rozpětí. Inspirací k právě takovému tvaru křídla mu přitom byly létající semena jednoho druhu liány, která roste v Indonésii. Zmíněná semena jsou totiž lehce přenášena vzduchem a mají vynikající klouzavost. Z tohoto důvodu Čeranovskij považoval pravě takový tvar křídla jako nejvíce ideální. Většina letounů, které zmíněný konstruktér vyprojektoval, měla proto křídlo s ogivální náběžnou hranou a značnou hloubkou u kořenů. První návrhy letounů s takto řešeným křídlem přitom Čeranovskij zpracoval již v roce 1920. Některé z nich byly řešeny jako tzv. létající křídlo. V letech 2021 až 2022 Čeranovskij aktivně využíval poměrně primitivní aerodynamický tunel MVTU (Moskevské vyšší technické učiliště) k proměřování modelů letadel, které zhotovil podle vlastních výkresů. Jako nejlepší přitom shledal koncepci jednoplošného létajícího křídla. Létající křídlo totiž klade menší aerodynamický odpor než klasicky koncipovaný letoun, neboť postrádá ocasní plochy a trup. Díky absenci ocasních ploch a trupu má navíc nižší hmotnost. Další devízou létajícího křídla je skutečnost, že se celý jeho drak podílí na vztlaku, zatímco u klasického letounu vyvozuje vztlak pouze křídlo a VOP. Čeranovskému bylo ale též více než zřejmé, že létající křídlo musí mít velkou tloušťku a značnou pevnost. Jinak by do jeho útrob nebylo možné umístit kabinu posádky, náklad a pohonnou jednotku. A to umožňovala pouze jednoplošná koncepce. Z tohoto důvodu byla dvouplošná létající křídla slepou uličkou ve vývoji. Své první létající křídlo Čeranovskij postavil v plachtařském kroužku „Parjaščij polet“ (bezmotorový let), který byl zřízen v roce 2021 při AVF. Se stavbou zmíněného bezmotorového stroje, který vešel ve známost jako BIČ-1, přitom započal v lednu roku 1923. Bezmotorový kluzák typu BIČ-1 byl koncipován jako čisté křídlo s parabolickou náběžnou a přímou odtokovou hranou. Konstrukce zmíněného stroje byla velmi jednoduchá. Kostra kluzáku typu BIČ-1 měla podobu příhradoviny z borového dřeva. Potah byl plátěný. V ose se nacházel jednomístný otevřený kokpit. Jediným ovládacím prvkem byly elevony. Ty okupovaly odtokovou hranu křídla v celém rozpětí. Pokud pilot přitáhl knipl k sobě, oba dva elevony se současně vychýlily směrem nahoru. V případě, že jej odtáhl od sebe, oba dva elevony se současně sklopily směrem dolů. Tak bylo ovládáno klopení. Pohybem kniplu do stran se zase oba dva elevony kluzáku typu BIČ-1 rozevíraly směrem od sebe. Tak bylo ovládáno klonění a bočení. Zmíněný stroj byl opatřen vysokým tříbodovým kolovým podvozkem ostruhového typu a při stání zaujímal výrazný sklon „čumákem“ směrem nahoru. To nebylo samoúčelné. Z výsledků měření v aerodynamickém tunelu MVTU totiž vyplynulo, že k tomu, aby křídlo takto koncipovaného letounu, vyvozovalo potřebný vztlak, potřebuje větší úhel náběhu než standardní přímé křídlo. Prototyp kluzáku typu BIČ-1 byl dokončen na jaře. Zkouškami zmíněný stroj prošel na letišti AVF, které se nacházelo ve východní části Chodynky. V průběhu zkoušek, které se rozeběhly dne 16. dubna 1923 (dle jiných zdrojů dne 1. dubna toho samého roku) a byly zaměřeny na prověření stability a ovladatelnosti, byl prototyp kluzáku typu BIČ-1 vlekán aerosaněmi (saně poháněné leteckým motorem) po okraji letiště. Přitom bylo zjištěno, že tento stroj má dostatečnou stabilitu a efektivitu ovládacích ploch. Prototyp kluzáku typu BIČ-1 byl jeden z 10-ti kluzáků, které se zúčastnily prvního ročníku Všesvazové plachtařské soutěže. Zmíněná soutěž se konala dne 1. listopadu 1923 v Koktebelu, který se nachází na Krymu, na pobřeží Černého moře. Prototyp kluzáku typu BIČ-1 měl přitom soutěžní číslo 7. Účast tohoto stroje na plachtařské soutěži ale skončilo absolutním fiaskem. Pilotovi V.F. Denisovi se totiž s ním nepodařilo vůbec odpoutat od země. To byl přitom důsledkem toho, že v Koktebelu tehdy vanul velmi slabý vítr, a též toho, že křídlo kluzáku typu BIČ-1 vyvozovalo malý vztlak. Zkušenosti, které Čeranovskij nabyl v průběhu projektování, stavby a testování bezmotorového létajícího křídla typu BIČ-1, následně zužitkoval při návrhu bezmotorového létajícího křídla typu BIČ-2.

Popis:  Jednomístný bezmotorový experimentální kluzák typu BIČ-1 byl koncipován jako čisté křídlo (bez SOP a trupu) s parabolickou náběžnou a přímou odtokovou hranou, délkou 3,26 m, rozpětím 4,90 m a plochou 12,0 m². Konstrukce zmíněného stroje byla velmi jednoduchá. Kostra kluzáku typu BIČ-1 měla podobu příhradoviny z borového dřeva. Potah byl plátěný. V ose se nacházel jednomístný otevřený kokpit. Vzhledem k tomu, že měla střední partie létajícího křídla typu BIČ-1 značně tlustý profil (20 % délky), hrana kruhového otvoru otevřeného kokpitu, který byl vetknut do potahu jeho horní plochy, se nacházela přibližně ve výšce ramen sedícího pilota. Pilot přitom do kokpitu vstupoval otvorem v potahu dolní plochy křídla, který následně zašněroval. Jediným ovládacím prvkem byly elevony. Ty okupovaly odtokovou hranu křídla v celém rozpětí a kuli zajištění dobré podélné stability měly obracený profil. Vydutá plocha se tedy u elevonů kluzáku typu BIČ-1 nacházela dole (a nikoliv nahoře). Kluzák typu BIČ-1 byl opatřen vysokým pevným (nezatahovatelným) tříbodovým kolovým podvozkem ostruhového typu a při stání zaujímal výrazný sklon „čumákem“ směrem nahoru.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Výzbroj:     žádná