Čeranovskij BIČ-22 (Če-22)

Typ:  experimentální kluzák

Určení:  prověření stability a ovladatelnosti letounu koncipovaného jako létající křídlo s proměnným úhlem šípu náběžné hrany při nízkých rychlostech

Historie:  Na podzim roku 1947 byl B.I. Čeranovskij jmenován na post šéfkonstruktéra konstrukční kanceláře OKB-MAI, která působila při moskevském institutu MAI (Moskevský aviatický institut). Zde tento konstruktér zpracoval projekt velmi progresivně pojatého jednomotorového jednomístného proudového stíhacího letounu typu BIČ-24. Zmíněný stroj byl koncipován jako bezocasý středoplošník se zploštělým trupem, který plynule přecházel v křídlo, křídlem s tvarem dvojité delty s proměnným úhlem šípu náběžné hrany, značnou hloubkou a malým rozpětím (okolo 7 m) a jednoduchou lichoběžníkovou svislou ocasní plochou v ose. Pohon letounu typu BIČ-24 měl obstarávat proudový motor typu TR-1A z dílny A.M. Ljulky s projektovaným tahem 1 500 kp. Zmíněný stroj měl mít vzletovou hmotnost 4 500 kg a měl dosahovat rychlosti 1 000 až 1 050 km/h. Prototyp letounu typu BIČ-24 měl být postaven moskevským závodem č.30 a ke zkouškám měl být odevzdán na konci roku 1948. Protože panovaly obavy, zda bude letoun typu BIČ-24 mít vyhovující stabilitu a ovladatelnost při nízkých rychlostech, padlo rozhodnutí, aby byly letové charakteristiky létajícího křídla s proměnným úhlem šípu náběžné hrany nejprve ověřeny za pomoci bezmotorového kluzáku. Program BIČ-24 přitom dal za vznik hned dvěma kluzákům, a to jednomístnému kluzáku typu BIČ-22 a dvoumístnému kluzáku typu BIČ-23. Zatímco jednomístný kluzák typu BIČ-22 byl určen k ověření správnosti koncepce, posláním odvozeného dvoumístného kluzáku typu BIČ-23 se stalo seznamování pilotů s pilotáží letounů koncipovaných jako létající křídlo. Kluzák typu BIČ-22 přitom Čeranovskij pojal jako středoplošník se zploštělým trupem, který byl řešen jako tzv. vztlakové těleso, a šípovým křídlem. Trup tohoto stroje měl profil křídla s ogivální náběžnou a přímou odtokovou hranou a sám o sobě vyvozoval vztlak. Odtokovou hranu křídla, které bylo uchyceno k zadní části trupu, i trupu okupovaly ovládací plochy. Ke koncům křídla kluzáku typu BIČ-22 byla navíc připevněna nepohyblivá zdvojená SOP. Zvažována však byla též varianta tohoto stroje bez SOP. Zahájení letových zkoušek prototypu kluzáku typu BIČ-22 předcházely testy modelu tohoto stroje v aerodynamickém tunelu institutu MAI. Z výsledků zmíněných testů vyplynulo, že kluzák typu BIČ-22 bude mít dobrou stabilitu i ovladatelnost. To následně potvrdily i letové zkoušky, které zajistil zkušební pilot I.A. Petrov. Posláním letových zkoušek jediného prototypu kluzáku typu BIČ-22 bylo přitom nejen ověření jeho stability a ovladatelnosti, ale též posouzení, zda by jej nebylo možné používat u aeroklubů organizace DOSAAF (Dobrovolná společnost pro spolupráci s armádou, letectvem a námořnictvem) v roli sportovního a cvičného stroje. Jediný prototyp kluzáku typu BIČ-22 byl dokončen v květnu roku 1948. Zkoušky tohoto stroje se rozeběhly dne 1. června toho samého roku a byly realizovány na Tušinském letišti. Jako vlečný stroj byl při zkouškách kluzáku typu BIČ-22 využíván dvouplošník typu Po-2 (Mule). Původně se však počítalo s letounem typu R-5. Zkoušky prototypu kluzáku typu BIČ-22 byly započaty rolováním po VPD v závěsu za vlečným letounem. Přitom bylo zjištěno, že k odpoutání tohoto stroje od země dochází při rychlosti 85 až 90 km/h. Cestovní stabilita prototypu kluzáku typu BIČ-22 při malých úhlech náběhu byla shledána jako nedostatečná. Naproti tomu příčnou a podélnou stabilitu tohoto stroje zkušební pilot shledal za vyhovující. Tomu dne 11. září 1948 následovaly dva lety ve velmi malé výšce nad VPD a jeden plnohodnotný let. Další zkušební lety byly s jediným prototypem kluzáku typu BIČ-22 provedeny dne 14. září toho samého roku. Od vlečného letounu se přitom tento stroj odpoutával ve výškách do 2 000 m. Příčná stabilita a ovladatelnost jediného prototypu kluzáku typu BIČ-22 při volném letu byla hodnocena jako vyhovující. Naproti tomu podélná stabilita tohoto stroje nebyla ideální, neboť měl tendenci se samovolně klopit „čumákem“ směrem dolů. S kritikou se ale setkal též výhled z pilotní kabiny a příliš velký úhel náběhu při vzletu. Při dosednutí pod velkým úhlem náběhu za slabého větru dojezd jediného prototypu kluzáku typu BIČ-22 činil pouhých 5 až 8 m. Následně byla s tímto strojem úspěšně prověřena schopnost provádět složité akrobatické figury. Dne 17. července 1949 byl prototyp kluzáku typu BIČ-22 prezentován široké veřejnosti na tradiční letecké přehlídce, která se konala v Tušinu. Součástí zmíněné prezentace se přitom stalo též akrobatické vystoupení. Protože byl kluzák typu BIČ-22 shledán jako vhodný pro provoz v aeroklubech jako sportovní a cvičný, následně si DOSAAF objednalo 10 těchto strojů. Kompletaci kluzáků typu BIČ-22 přitom dostala na starost opravárenská dílna DOSAAFu, která se nacházela v osadě Černaja u Moskvy. Zkoušky prvního sériového stroje, který nesl označení Če-22, se rozeběhly na konci roku 1949 a byly předčasně ukončeny nehodou, při které zemřel zkušební pilot I.A. Petrov. Na tuto tragickou událost přitom vedení DOSAAFu zareagovalo okamžitým zastavení výroby. Havárie zmíněného kluzáku ale vedla též ke ztrátě zájmu o stíhací letoun typu BIČ-24. Zmíněný stroj proto nakonec neopustil ani rýsovací prkno.

Popis:  Jednomístný bezmotorový experimentální kluzák typu BIČ-22 byl koncipován jako středoplošník se zdvojenou svislou ocasní plochou. Zploštělý trup tohoto stroje měl šířku 2,50 m a byl koncipován jako tzv. vztlakové těleso. Trup kluzáku typu BIČ-22 tedy sám o sobě vyvozoval vztlak. Trup tohoto stroje měl parabolickou náběžnou a přímou odtokovou hranu. Kostra trupu kluzáku typu BIČ-22 měla dřevěnou konstrukci. Potah trupu tohoto stroje byl zhotoven z překližky. V ose trupu kluzáku typu BIČ-22 se nacházel jednomístný kokpit. Pilotní kabina tohoto stroje byla řešena jako uzavřená a byla opatřena jednodílným výklopným (směrem dopředu) překrytem, který svou zadní částí plynule přecházel v protáhlou hřbetní nástavbu. Překryt pilotní kabiny bylo možné odhodit za letu. Odtokovou hranu zploštěného trupu kluzáku typu BIČ-22 v celé šířce okupovalo jedno výškové kormidlo. K bokům zadní části zploštěného trupu tohoto stroje bylo uchyceno šípové křídlo s plynule se zmenšující hloubkou směrem od kořenů ke koncům. Křídlo kluzáku typu BIČ-22 mělo rozpětí 7,50 m a úhel šípu náběžné hrany cca 30°. Křídlo tohoto stroje bylo řešeno jako dvounosníkové. Jeho kostra měla dřevěnou konstrukci. Potah náběžné hrany křídla kluzáku typu BIČ-22 byl zhotoven z překližky. V oblasti mezi oběma nosníky bylo křídlo tohoto stroje potaženo plátnem (perkálem). Na odtokové hraně křídla kluzáku typu BIČ-22 se nacházela křidélka. Na spodní ploše křídla tohoto stroje byly navíc umístěny výklopné štítky, které zastávaly poslání směrových kormidel. Ke koncům křídla kluzáku typu BIČ-22 byla zase uchycena nepohyblivá zdvojená svislá ocasní plocha (SOP) s plochou 2 x 0,6 m². Celková hodnota nosné plochy tohoto stroje činila 14,03 m². Vzletové a přistávací zařízení kluzáku typu BIČ-22 tvořila jedna odpružená lyže, která byla umístěna v ose břicha zploštělého trupu.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp a jeden sériový stroj

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 10.12.2020