Typ:  experimentální ornitoptéra

Určení:  ověření koncepce ornitoptéry na lidský pohon

Historie:  Zkušenosti, které B.I. Čeranovskij nabyl s ornitoptérami, tj. vzdušnými prostředky s mávajícími křídly, typu „Planer-ornitopter“ a BIČ-16, následně zužitkoval při návrhu ornitoptéry typu BIČ-18 Macholjot. Zmíněný stroj Čeranovskij vyprojektoval a postavil v letech 1936 až 1937, a to za podpory organizace Osoaviachim (Společnost pro podporu obrany, letecké a chemické výroby). Ornitoptéra typu BIČ-18 byla koncipována jako jednomístný kluzák se štíhlým vřetenovitým trupem s otevřeným kokpitem před křídlem, hornoplošně uspořádaným křídlem a klasicky koncipovanými ocasními plochami sestávajícími se z jedné svislé a jedné vodorovné plochy. Hlavním konstrukčním materiálem byla balza. Křídlo tohoto stroje bylo řešeno jako dvouplošné a mělo rozpětí 7,0 m a plochu 2 x 8,0 m². Jednotlivé poloviny obou dvou křídel ornitoptéry typu BIČ-18, horního a dolního, byly k hřbetu trupu, v oblasti za pilotní kabinou, uchyceny za pomoci kloubů. Mávání křídel tohoto stroje zajišťoval pilot silou svých nohou, které měl na pedálech. Frekvence mávání činila 1,5 kmitů/sec. Když se obě poloviny horního křídla vyklápěly směrem nahoru, obě poloviny dolního křídla ornitoptéry typu BIČ-18 se současně sklápěly směrem dolů. Zatímco vnitřní části horního křídla měly výrazně kladné, jeho vnější části měly záporné vzepětí. U dolního křídlo tomu bylo naopak. Vnitřní části dolního křídla tedy měly výrazné záporné, zatímco jeho vnější části měly kladné vzepětí. Pokud se obě dvě křídla nacházela u sebe, dotýkala se navzájem koncovými oblouky. K ovládání ornitoptéry typu BIČ-18 sloužila křidélka, která se nacházela na odtokové hraně horního křídla, výškovky a směrovka. Program letových zkoušek ornitoptéry typu BIČ-18 byl navržen komisí s M.K. Tichonravnovem v čele. Zmíněný stroj byl přitom testován nejprve jako klasický bezmotorový kluzák a teprve poté jako ornitoptéra. Ke svému prvnímu letu se ornitoptéra typu BIČ-18 vydala dne 10. srpna 1937. První čtyři lety s tímto strojem provedl, na letišti v osadě Tajninka nacházející se poblíž Moskvy, pilot Piščučev. Při všech zmíněných letech byl prototyp ornitoptéry typu BIČ-18 vytažen do výšky 7 až 10 m za pomoci pružných lan. První dva z těchto letů Piščučev s tímto strojem vykonal v režimu kluzák, tedy bez uvedení mechanismu mávání křídel do chodu. Při těchto dvou letech přitom urazil vzdálenost 120 až 130 m. Při čtvrtém letu však celkem 6 x zamával křídly. Díky tomu urazil, ve výšce 7 až 10 m, celých 430 m. Za celou svou kariéru jediný prototyp ornitoptéry typu BIČ-18 vykonal okolo 150-ti letů. Zmíněný stroj měl dobrou stabilitu i ovladatelnost nehledě na to, v jaké poloze se nacházely jeho pohyblivá křídla. Mávání křídel ale sebou přinášelo jen nevelký vzrůst doletu. Následně byl proto proveden test, při kterém bylo s křídly prototypu ornitoptéry typu BIČ-18 máváno v oblaku kouře. Přitom se podařilo zjistit, že mávání křídel tohoto stroje nevyvozuje žádný dopředný tah. To bylo přitom důsledkem toho, že se jeho křídla při mávání vhodně nedeformovala, neboť měla příliš tuhou konstrukci. Následně proto Čeranovskij pro prototyp ornitoptéry typu BIČ-18 vyprojektoval a vyrobil nová křídla. Zmíněná křídla měla shodný půdorys a plochu jako ta předešlá, byla však elastická. Díky tomu se měla při mávání deformovat tak, aby vyvozovala dopředný tah. Zmíněná křídla ale za letu hlučně vibrovala. To byl průvodní jev třepotání. Kromě toho takto koncipovaná křídla nebyla schopna vyvozovat potřebný vztlak. V dalších zkouškách prototypu ornitoptéry typu BIČ-18 se již nepokračovalo. Zmíněný stroj se přitom stal vůbec poslední ornitoptérou B.I. Čeranovského. V 50. letech se sice tento konstruktér k problematice ornitoptér opět vrátil, žádný další létající přístroj této kategorie již ale nepostavil.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot 

Výzbroj:     žádná