Typ:  cvičný kluzák

Určení:  výcvik pilotů pilotáže letounů koncipovaných jako létající křídlo

Historie:  Na podzim roku 1947 byl B.I. Čeranovskij jmenován na post šéfkonstruktéra konstrukční kanceláře OKB-MAI, která působila při moskevském institutu MAI (Moskevský aviatický institut). Zde tento konstruktér zpracoval projekt velmi progresivně pojatého jednomotorového jednomístného proudového stíhacího letounu typu BIČ-24. Zmíněný stroj byl koncipován jako bezocasý středoplošník se zploštělým trupem, který plynule přecházel v křídlo, křídlem s tvarem dvojité delty s proměnným úhlem šípu náběžné hrany, značnou hloubkou a malým rozpětím (okolo 7 m) a jednoduchou lichoběžníkovou svislou ocasní plochou v ose. Pohon letounu typu BIČ-24 měl obstarávat proudový motor typu TR-1A z dílny A.M. Ljulky s projektovaným tahem 1 500 kp. Zmíněný stroj měl mít vzletovou hmotnost 4 500 kg a měl dosahovat rychlosti 1 000 až 1 050 km/h. Prototyp letounu typu BIČ-24 měl být postaven moskevským závodem č.30 a ke zkouškám měl být odevzdán na konci roku 1948. Protože panovaly obavy, zda bude letoun typu BIČ-24 mít vyhovující stabilitu a ovladatelnost při nízkých rychlostech, padlo rozhodnutí, aby byly letové charakteristiky létajícího křídla s proměnným úhlem šípu náběžné hrany nejprve ověřeny za pomoci bezmotorového kluzáku. Program BIČ-24 přitom dal za vznik hned dvěma kluzákům, a to jednomístnému kluzáku typu BIČ-22 a dvoumístnému kluzáku typu BIČ-23. Zatímco jednomístný kluzák typu BIČ-22 byl určen k ověření správnosti koncepce, posláním odvozeného dvoumístného kluzáku typu BIČ-23 se stalo seznamování pilotů s pilotáží letounů koncipovaných jako létající křídlo. Dvoumístný kluzák typu BIČ-23 byl koncipován, stejně jako jednomístný kluzák typu BIČ-22, jako středoplošník se zploštělým trupem, který byl řešen jako tzv. vztlakové těleso, a šípovým křídlem s pevnou (nepohyblivou) zdvojenou SOP na koncích. Křídlo tohoto stroje mělo ale větší šípovitost a menší rozpětí (6,70 m vs 7,50 m). Dvoumístná tandemově uspořádaná pilotní kabina kluzáku typu BIČ-23 byla řešena, stejně jako jednomístná pilotní kabina kluzáku typu BIČ-22, jako uzavřená a byla opatřena společným překrytem (s rozděleným zasklením, dvojicí příčných výztuh, na tři okénka). Zkoušky jediného prototypu kluzáku typu BIČ-23 se rozeběhly dne 7. února 1949 a byly provedeny zkušebním pilotem I.A. Petrovem, který zajistil též zkoušky prototypu jednomístného kluzáku typu BIČ-22. Jako vlečný stroj byl při zkouškách tohoto kluzáku využíván dopravní letoun typu Li-2 (Cab). Od vlečného letounu se prototyp kluzáku typu BIČ-23 poprvé odpoutal, aby vykonal volný let, až při druhém zkušebním letu. Celkem Petrov s tímto strojem uskutečnil tři volné lety. Při zmíněných letech se Petrov s prototypem kluzáku typu BIČ-23 od vlečného letounu odpoutal ve výškách 3 000 m, 2 000 m a 1 500 m a nalétal celkem 3 h a 18 min. Zatímco cestovní a příčnou stabilitu kluzáku typu BIČ-23 Petrov hodnotil jako vyhovující ve všech letových režimech, podélná stabilita tohoto stroje byla zmíněným pilotem shledána za nedostatečnou. Protože po tragické havárii prvního sériového exempláře kluzáku typu BIČ-22, ke které došlo na konci roku 1949, o Čeranovského létající křídla zcela opadl zájem, kluzák typu BIČ-23 se nakonec stal vůbec posledním letounem z dílny tohoto konstruktéra.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Výzbroj:     žádná