Čeranovskij BIČ-2 (AVF-15) Parabola

Typ:  experimentální kluzák

Určení:  prověření stability a ovladatelnosti letounu koncipovaného jako létající křídlo s parabolickou náběžnou hranou

Historie:  Zkušenosti, které B.I. Čeranovskij nabyl v průběhu projektování, stavby a testování, bezmotorového létajícího křídla typu BIČ-1, následně zužitkoval při návrhu svého druhého bezmotorového létajícího křídla. Zmíněný stroj vešel ve známost jako BIČ-2 a stejně jako kluzák typu BIČ-1 byl řešen jako křídlo s dřevěnou kostrou, plátěným potahem, parabolickou náběžnou a přímou odtokovou hranou a otevřeným jednomístným kokpitem. Křídlo tohoto stroje mělo však v porovnání s křídlem kluzáku typu BIČ-1 přibližně dvakrát větší rozpětí (10,00 m vs 4,90 m) a plochu (25,00 m² vs 12,00 m²), odlišný profil a přibližně poloviční tloušťku (11 % vs 20 %). Kromě toho kluzák typu BIČ-2 obdržel instalaci jednoduché plovoucí (pohyblivé) svislé ocasní plochy (SOP) v ose, kterou kluzák typu BIČ-1 postrádal, a odlišně koncipovaný podvozek. Zatímco kluzák typu BIČ-1 byl opatřen tříbodovým podvozkem ostruhového typu, kluzák typu BIČ-2 obdržel tandemový podvozek. Kuli redukci aerodynamického odporu bylo navíc kolo příďového podvozku tohoto stroje opatřeno aerodynamickým krytem. Přestože měl kluzák typu BIČ-2 rozpětí 10,00 m, vážil pouhých 50 kg. To bylo důsledkem nejen toho, že postrádal trup a vodorovnou ocasní plochu, ale též toho, že jeho křídlo mělo tvar paraboly. Na takto tvarované křídlo totiž působí, díky většímu rozložení aerodynamických sil, menší ohybový moment než na standardní přímé křídlo. Na křídlo kluzáku typu BIČ-2 konkrétně působilo plošné zatížení pouhých 2,24 kg/m². Díky tomu bylo konstrukci křídla tohoto stroje možné udělat méně robustní, a tedy i více lehkou. Čeranovskij zmíněný stroj postavil v plachtařském kroužku „Parjaščij polet“ (bezmotorový let), který byl zřízen v roce 2021 při AVF (Akademie vojenského letectva). Jeho kompletace byla završena v květnu roku 1924. Svůj veřejný debut si jediný prototyp kluzáku typu BIČ-2 odbyl na druhém ročníku Všesvazové plachtařské soutěže. Zmíněná soutěž se konala v září toho samého roku v Koktebelu, který se nachází na Krymu, na pobřeží Černého moře. V Koktebelu přitom tehdy pilot B.N. Kudrin s prototypem kluzáku typu BIČ-2 vykonal sérii letů z hory Kara-Oba a severního svahu hory Klementjeva. Přestože zmíněný stroj budil značnou nedůvěru, jeho účast na zmíněné plachtařské soutěži byla nanejvýš úspěšná.  Prototyp kluzáku typu BIČ-2 se totiž zařadil mezi kluzáky, které tehdy v Koktebelu doletěly nejdále. Při řadě letů se pohyboval ve vzduchu okolo jedné minuty. Nejdelší let tohoto stroje trval 1 min a 20 sec. Při některých z těchto letů urazil vzdálenost 570 m. Tyto úspěchy byly přitom důsledkem toho, že kluzák typu BIČ-2 měl, díky absenci trupu a VOP, nízký čelní aerodynamický odpor a malou hmotnost. V průběhu září roku 1924 Kudrin s tímto strojem vykonal celkem 27 letů. Přestože byla účast prototypu kluzáku typu BIČ-2 na plachtařské soutěži úspěšná, zmíněný stroj se neobešel bez nedostatků. Ty se přitom týkaly systému řízení. Směrové kormidlo tohoto stroje bylo totiž díky tomu, že bylo zastíněno křídlem, zcela neúčinné. Kudrin proto musel k zatáčení s kluzákem typu BIČ-2 používat křidélka. Z tohoto důvodu padlo rozhodnutí, aby byly ke koncům křídla tohoto stroje uchyceny dvě plovoucí SOP, které by současně zastávaly funkci aerodynamických brzd. V průběhu letových zkoušek se ale podařilo zjistit též to, že při větších úhlech náběhu je let kluzáku typu BIČ-2 více stabilní. Jako ideální pro rychlé odpoutání do země byl shledán úhel náběhu 15° až 18°. Kluzák typu BIČ-2 se přitom stal prvním jednoplošným létajícím křídlem na světě, které létalo dobře. Zkušenosti, které Čeranovskij nabyl v průběhu projektování, stavby a testování bezmotorového létajícího křídla typu BIČ-2, následně zužitkoval při návrhu motorizovaného létajícího křídla typu BIČ-3.

Popis:  Jednomístný bezmotorový experimentální kluzák typu BIČ-2 byl koncipován jako čisté křídlo s parabolickou náběžnou a přímou odtokovou hranou, délkou 3,76 m, rozpětím 10,00 m a plochou 25,0 m². Konstrukce zmíněného stroje byla velmi jednoduchá. Kostra kluzáku typu BIČ-2 měla podobu dřevěné příhradoviny. Potah byl plátěný. V ose se nacházel jednomístný otevřený kokpit. Vzhledem k tomu, že měla střední partie létajícího křídla typu BIČ-2 relativně tlustý profil (11 % délky), hrana kruhového otvoru otevřeného kokpitu, který byl vetknut do potahu jeho horní plochy, se nacházela přibližně ve výšce ramen sedícího pilota. Pilot přitom do kokpitu vstupoval otvorem v potahu dolní plochy křídla, v oblasti před příďovým podvozkem, který následně zašněroval. Za kokpitem, u odtokové hrany, byla instalována jednoduchá plovoucí (stavitelná) svislá ocasní plocha s ogivální náběžnou a přímou odtokovou hranou. Odtokovou hranu křídla kluzáku typu BIČ-2 okupovala křidélka, která současně zastávala funkci výškových kormidel. Vzletové a přistávací zařízení tohoto stroje tvořil pevný (nezatahovatelný) tandemový podvozek. Kolečko příďového podvozku kluzáku typu BIČ-2 bylo přitom opatřeno aerodynamickým krytem. Tandemový podvozek doplňovaly jednoduché vyrovnávací podpěry, které byly instalovány pod konci křídla.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Výzbroj:     žádná