Typ:  experimentální kluzák

Určení:  prověření stability a ovladatelnosti letounu koncipovaného jako létající křídlo s šípovou náběžnou hranou s konstantním úhlem šípu v celém rozpětí

Historie:  První bezmotorová létající křídla B.I. Čeranovského měla parabolickou náběžnou a přímou odtokovou hranu. Konkrétně se jednalo o kluzáky typu BIČ-1, BIČ-2 a BIČ-4. Protože létající křídla s takto tvarovanou náběžnou hranou byla poněkud náročná na výrobu, následující bezmotorové létající křídlo Čeranovskij opatřil šípovou náběžnou hranou s konstantním úhlem šípu v celém rozpětí. Zmíněný kluzák vešel ve známost jako BIČ-8 Treugolnik a na rozdíl od výše uvedených kluzáků, které byly koncipovány jako čisté křídlo, byl opatřen krátkým vřetenovitým trupem. Jediný prototyp tohoto stroje byl postaven, v roce 1929, v dílně Vojenské letecké akademie (VVA). Jeho kompletace zde přitom probíhala paralelně se stavbou experimentálního letounu typu BIČ-7. S ním kluzák typu BIČ-8 sdílel řešení systému řízení. Zmíněný stroj byl tedy řízen za pomoci křidélek, která současně zastávala funkci výškových kormidel, a směrových kormidel. Ty se nacházely na odtokové hraně dvou SOP, které byly uchyceny ke koncům křídla. Celou odtokovou hranu křídla kluzáku typu BIČ-8 v oblasti mezi křidélky navíc okupoval jeden pár vyvažovacích ploch. Jejich sklon bylo ale možné měnit pouze na zemi před zahájením letu. Zkouškami prototyp kluzáku typu BIČ-8 prošel v létě roku 1929 na plachtařské stanici „Pervomajskaja“, která se nacházela u Moskvy. Za jeho kniplem se přitom vystřídali hned tři piloti, a to L.B. Kozlov, R.A. Piščučev a M.F. Romanov. Z výsledků zkoušek tohoto stroje vyplynulo, že bezmotorové létající křídlo s šípovou náběžnou hranou s konstantním úhlem šípu letovými charakteristikami nikterak nezaostává za létajícím křídlem s parabolickou náběžnou hranou. Následně započaly přípravy k účasti na 6. ročník Všesvazové plachtařské soutěže, která se konala na podzim toho samého roku v Koktebelu. Zmíněného plachtařského klání se ale prototyp kluzák typu BIČ-8 nakonec nezúčastnil. Na místo tohoto byl uskladněn. Poté tento stroj celý rok postával bez povšimnutí v dosti nedobrých podmínkách, načež se dostal do středu pozornosti S.P. Koroljova. Koroljov totiž takto koncipovaný stroj shledal jako ideální základ raketoplánu, a to ne náhodou. Protože byl kluzák typu BIČ-8 koncipován jako bezocasé křídlo, raketový motor a nádrže s palivem a okysličovadlem bylo u tohoto stroje možné umístit poblíž těžiště. Díky tomu měla zástavba pohonného systému do jeho draku mít minimální vliv na pozici aerodynamického těžiště. Kromě toho u kluzáku typu BIČ-8 bylo možné umístit nádrže s palivem a okysličovadlem blízko u motoru. To zase umožnilo minimalizovat délku palivového potrubí. Kromě toho u tohoto stroje odpadal problém s ochranou ocasních ploch před horkými výtokovými plyny raketového motoru. Následně proto Koroljov s jediným prototypem kluzáku typu BIČ-8 vykonal 12 letů z plachtařské stanice „Pervomajskaja“. Přestože Koroljov shledal letové charakteristiky jediného prototypu kluzáku typu BIČ-8 jako vyhovující, konverzí na raketoplán tento stroj nakonec neprošel. Důvodem toho byla skutečnost, že již tehdy jevil značné opotřebení. Pro potřeby experimentů s raketovým pohonem byly proto Čeranovským následně, v roce 1932, postaveny dva nové shodně koncipované kluzáky typu BIČ-11.

Popis:  Jednomístný bezmotorový experimentální kluzák typu BIČ-8 byl koncipován jako létající křídlo. Drak tohoto stroje měl dřevěnou kostru. Potah trupu a náběžné hrany křídla kluzáku typu BIČ-8 byl zhotoven z překližky. Zbytek draku tohoto stroje byl potažen plátnem. Krátký vřetenovitý trup kluzáku typu BIČ-8 měl délku 3,10 m a průřez na výšku postavené elipsy a ukrýval otevřený jednomístný kokpit. Křídlo tohoto stroje mělo šípovou náběžnou a přímou odtokovou hranu, rovné koncové oblouky, relativní tloušťku 9 %, rozpětí 10,80 m a plochu 14,00 m². Křídlo kluzáku typu BIČ-8 bylo řešeno jako třínosníkové a sestávalo se ze tří částí, jedné střední, která byla integrální součástí trupu, a dvou vnějších. Odtokovou hranu křídla tohoto stroje okupovaly v celém rozpětí dva páry pohyblivých horizontálních ploch. Zmíněné pohyblivé horizontální plochy byly přitom instalovány pod úrovní křídla. Díky tomu se mezi nimi a křídlem nacházela malá štěrbina. Zatímco vnější pár horizontálních pohyblivých ploch kluzáku typu BIČ-8 zastával funkci křidélek a výškových kormidel současně, vnitřní pár horizontálních pohyblivých ploch tohoto stroje sloužil k stabilizaci. S nimi bylo ale možné pohybovat pouze při stání na zemi. Ke koncům křídla kluzáku typu BIČ-8 byla uchycena zdvojená svislá ocasní plocha (SOP) s lichoběžníkovým tvarem. Obě SOP tohoto stroje se přitom sestávaly z malého kýlu a směrového kormidla. Vzletové a přistávací zařízení kluzáku typu BIČ-8 bylo velmi jednoduché a tvořila jej jedna odpružená (za pomoci nafouknuté pryžové duše) lyže, která byla uchycena k břichu trupu.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Výzbroj:     žádná