Typ:  experimentální kluzák

Určení:  porovnání letových charakteristik s kluzákem typu BIČ-12

Historie:  V roce 1933 B.I. Čeranovskij vyprojektoval a postavil hned dva jednomístné bezmotorové kluzáky, které byly koncipovány jako létající křídlo se štíhlým vřetenovitým trupem s otevřeným kokpitem v ose. Konkrétně se jednalo o kluzáky typu BIČ-12 a BIČ-13. Oba zmíněné kluzáky vycházely z kluzáku typu BIČ-11, který se stal základem raketoplánu typu RP-1. Od tohoto stroje se odlišovaly zejména tím, že postrádaly instalaci zdvojené SOP na koncích křídla. Poslání směrových kormidel u kluzáků typu BIČ-12 a BIČ-13 zastávaly poměrně malé pohyblivé horizontální plošky, které se nacházely vně křidélek a současně měly funkci aerodynamických brzd. K jejich ovládání přitom sloužily pedály nožního řízení. Od sebe navzájem se tyto dva stroje odlišovaly pouze tvarem náběžné hrany křídla, které mělo rozpětí 14,20 m. Zatímco křídlo kluzáku typu BIČ-12 mělo šípovou náběžnou hranu s konstantním úhlem šípu v celém rozpětí alá BIČ-11, kluzák typu BIČ-13 byl opatřen křídlem s parabolickou náběžnou hranou. Posláním zkoušek obou zmíněných strojů se stalo vzájemné porovnání letových charakteristik. Do oblak se jediný prototyp kluzáku typu BIČ-13 poprvé vydal na devátém ročníku Všesvazové plachtařské soutěže. Zmíněné klání plachtařů se konalo na podzim roku 1933 v Koktebelu, který se nachází na Krymu, na pobřeží Černého moře, a kromě tohoto stroje se ho zúčastnil i jediný prototyp kluzáku typu BIČ-12. Účast jediného prototypu kluzáku typu BIČ-13 na devátém ročníku Všesvazové plachtařské soutěže byla nanejvýš úspěšná. Pilot V.A. Stepančonok s ním totiž dokázal setrvat ve vzduchu celých 26 min. Příčná i podélná stabilita tohoto stroje byla navíc natolik dobrá, že pilot mohl za letu bez obav sundat ruce z kniplu a nohy z pedálů. Dle inženýra institutu CAGI A.I. Silmana byl jediný prototyp kluzáku typu BIČ-13 nejvíce vydařeným ze všech čtyř bezocasých kluzáků, které se tehdy zapojily do klání plachtařů v Koktebelu. Zde přitom tehdy jediný prototyp kluzáku typu BIČ-13 vykonal celkem 19 letů.

Popis:  Jednomístný bezmotorový experimentální kluzák typu BIČ-13 byl koncipován jako létající křídlo. Drak tohoto stroje měl dřevěnou kostru. Potah draku kluzáku typu BIČ-13 byl zhotoven překližky a plátna. V ose křídla tohoto stroje se nacházel krátký vřetenovitý trup s délkou 3,15 m a průřezem na výšku postavené elipsy. Trup kluzáku typu BIČ-13 ukrýval otevřený jednomístný kokpit. Křídlo tohoto stroje mělo parabolickou náběžnou a přímou odtokovou hranu, rozpětí 14,20 m a plochu 20,00 m². Odtokovou hranu křídla tohoto stroje okupovaly v celém rozpětí tři páry ovládacích horizontálních ploch. Zmíněné horizontální ovládací plochy byly přitom instalovány pod úrovní křídla. Díky tomu se mezi nimi a křídlem nacházela malá štěrbina. Zatímco vnitřní pár ovládacích horizontálních ploch kluzáku typu BIČ-13 zastával poslání výškových kormidel, ten prostřední měl funkci křidélek. Vnější pár ovládacích horizontálních ploch tohoto stroje měl znatelně menší rozměry než oba dva vnitřní a zastával roli směrových kormidel a aerodynamických brzd zároveň. K jeho ovládání přitom sloužily pedály nožního řízení. Vzletové a přistávací zařízení kluzáku typu BIČ-13 bylo velmi jednoduché a tvořila jej jedna odpružená (za pomoci nafouknuté pryžové duše) lyže, která byla uchycena k břichu trupu.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Výzbroj:     žádná