Iljušin Il-96-400T

Typ:  pokročilá modifikace velkokapacitního nákladního letounu typu Il-96T

Určení:  přeprava nákladu na velké vzdálenosti

Odlišnosti od letounu Il-96T:

- instalace 17 400 kp motorů typu PS-90A1 domácí výroby na místo 17 030 kp motorů typu PW2337 americké značky Pratt & Whitney

- instalace avionického vybavení domácí výroby na místo avioniky americké firmy Rockwell Collins

Historie:  Na konci 80. let se OKB S.V. Iljušina pustila do prací na projektu modifikace velkokapacitního dopravního letounu typu Il-96-300 s prodlouženým trupem v oblasti kabiny cestujících. Zmíněný stroj obdržel označení Il-96M a konstrukční tým Iljušinovi OKB jej zpracoval též v ryze nákladní verzi. Ta přitom vešla ve známost jako Il-96T a její trup ukrýval objemný nákladový prostor, který byl přístupný rozměrnými výklopnými vraty nacházejícími se na levoboku přední části trupu. Protože pro tak těžké a velké letouny, jakým byly typy Il-96M a Il-96T, tehdy nebyly v SSSR k dispozici dostatečně výkonné motory, jejich pohonnými jednotkami se nakonec staly importované motory typu PW2337 americké značky Pratt & Whitney. Kromě motorů západní výroby oba tyto stroje počítaly též se západní avionikou. Dodavatelem avioniky pro letouny typu Il-96M a Il-96T se konkrétně stala americká společnost Rockwell Collins. Přestože měly americké pohonné jednotky spolu s avionikou americké výroby oběma zmíněným letounům zajistit významně lepší pozici na mezinárodním trhu, nakonec jim, pro řadu celou důvodů, které měly jak ekonomický, tak i politický podtext, znemožnily překročit prototypové stádium. Na to přitom Ruský průmysl pohotově zareagoval domácí alternativou za motor typu PW2337 v podobě motoru typu PS-90A1, který nebyl ničím jiným, než modifikací motoru PS-90A, pohonné jednotky letounu typu Il-96-300, se zvýšeným tahem z 16 140 kp na 17 400 kp. Zatímco motorem typu PS-90A1 poháněná modifikace dopravního letounu typu Il-96M vešla ve známost pod označením Il-96-400, pro nákladní derivát tohoto stroje bylo vyhrazeno označení Il-96-400T. Společným znakem po dopravní Il-96-400 a nákladní Il-96-400T se přitom stala nejen instalace domácích motorů typu PS-90A1, ale i avioniky domácí provenience. Z obou dvou zmíněných verzí letounu typu Il-96 ale stádium projektu nakonec překročil pouze nákladní model Il-96-400T. Prvním vážným zájemcem o tento stroj se staly ruské aerolinky Atlant-Sojuz. První zálohu přitom leasingová společnost Ilyushin Finance Co. (IFK) od tohoto moskevského dopravce převzala již dne 16. února 2005. Tomu dne 27. června téhož roku následovala závazná objednávka dvou nákladních Il-96-400T. Dva roky nato, dne 20. června 2007, Atlant-Sojuz navýšil objednávku těchto strojů o další tři exempláře. Mezitím, dne 15. června 2005, si u IFK dvojici letounů typu Il-96-400T objednala též společnost Volga-Dněpr, a to pro svou pobočku AirBridgeCargo. Jako třetí v celkovém pořadí o nákladní letoun typu Il-96-400T projevila zájem společnost Aeroflot-Cargo. Tato nákladní filiálka Aeroflotu si přitom dne 20. června 2007 u IFK objednala celkem 6 těchto strojů. Zatímco dodání prvních dvou z nich bylo stanoveno na rok 2008, s předáním zbylých čtyř Il-96-400T se počítalo v letech 2009 až 2010. První dva dokončené letouny typu Il-96-400T (RA-96101 a RA-96102) byly vyhrazeny pro společnost Atlant-Sojuz. První z nich Il-96-400T (RA-96102) se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 14. srpna 2007 a společnosti Atlant-Sojuz byl formálně předán dne 23. srpna 2007, na moskevské airshow MAKS 2007. Poté byl uveden do zkušebního provozu. Naproti tomu letoun Il-96-400T (RA-96101) byl společnosti Atlant-Sojuz formálně předán až v dubnu roku 2008. Zatímco letoun Il-96-400T (RA-96102) byl postaven nově, závodem VASO z Voroněže, letoun Il-96-400T (RA-96101) vznikl konverzí jediného prototypu letounu typu Il-96T (RA-96101). Do oblak se přitom tento stroj poprvé vydal v polovině března roku 2008. Typový certifikát byl letounu typu Il-96-400T vystaven krátce nato, dne 7. dubna téhož roku. Do linkového provozu v barvách Atlantu-Sojuzu ale letouny Il-96-400T (RA-96101 a -96102) nakonec nebyly uvedeny. Zmíněná společnost se totiž rozhodla převzetí svých prvních letounů typu Il-96-400T odložit do doby, kdy bude výrobní závod VASO schopen dodat nejméně tři tyto stroje najednou, což tehdy nebylo v jeho silách. Krátce nato se nicméně Atlant-Sojuz rozhodl o úplném ukončení aktivit v oblasti vzdušné přepravy nákladu, a tak nakonec žádný letoun typu Il-96-400T na své linky nikdy nenasadil. V této souvislosti padla též realizace projektu Air Cargo, společného projektu s americkým dopravcem Evergreen International Airlines. Pro projekt Air Cargo, jehož iniciátorem se stal přímo ruský Atlant-Sojuz, byly konkrétně vyhrazeny poslední tři z pěti objednaných letounů typu Il-96-400T. Jejich převzetí bylo přitom naplánováno do konce roku 2009. Veškerá činnost letounů Il-96-400T (RA-96101 a -96102) v barvách společnosti Atlant-Sojuz se tedy nakonec omezila pouze na lety v rámci certifikačních zkoušek. Na počátku září roku 2008, krátce po završení certifikačních zkoušek, byly proto zahájeny přípravy na předání Il-96-400T (RA-96101 a -96102) společnosti Aeroflot-Cargo, která si objednala, jak již bylo řečeno, celkem 6 nákladních letounů typu Il-96-400T. Celý předávací proces se nicméně zatahoval kuli obstrukcím ze strany Aeroflotu. Ten ale nakonec žádný Il-96-400T nikdy nepřevzal a v listopadu roku 2008 od zmíněného kontraktu odstoupil. Mezitím, v únoru roku 2008, totiž Ruská vláda zprostila import těžkých dopravních letounů s kapacitou přes 300 osob od celních poplatků, a tak Aeroflot o letouny řady Il-96 zcela ztratil zájem. Realizace se přitom nedočkal ani kontrakt společnosti Volga-Dněpr na dva letouny typu Il-96-400T. Prvním (a nakonec jediným) provozovatelem nákladního letounu typu Il-96-400T se tak stala až společnost Polet. Tento voroněžský dopravce si přitom dne 25. února 2009 objednal celkem tři nákladní Il-96-400T (s opcí na další tři stroje). Jako první byl přitom Poletu předán, dne 23. dubna 2009, letoun Il-96-400T (RA-96101). Do pravidelného linkového provozu v barvách Poletu byl tento stroj uveden dne 27. září téhož roku, a to letem na trase Moskva (Domodedovo) – Jakutsko. V srpnu téhož roku se pak zúčastnil moskevské airshow MAKS 2009. Svůj druhý Il-96-400T (RA-96102) společnost Polet převzala dne 1. října 2009. Krátce nato, dne 14. prosince téhož roku, bylo uskutečněno též předání třetího Il-96-400T (RA-96103). Tento stroj přitom brány závodu VASO opustil v létě roku 2009 a do oblak se poprvé vydal v září toho samého roku. Čtvrtý Il-96-400T (RA-96104) se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 17. listopadu 2011. Protože se společnost Polet mezitím rozhodla pořízení dalších tří letounů typu Il-96-400T v rámci opce odříct a žádného jiného zájemce o tento typ letounu se nepodařilo nalézt, do řadového provozu nebyl čtvrtý Il-96-400T (RA-96104) nakonec nikdy zaveden. Vzhledem k absenci dalších objednávek byla následně produkce letounu typu Il-96-400T zcela zastavena. Tehdy se přitom na lince závodu VASO nacházely ještě draky dalších dvou letounů tohoto typu v různém stádiu technické připravenosti. Ty rovněž vznikly v rámci nerealizované opce společnosti Polet. Služba nákladních letounů typu Il-96-400T v barvách Poletu nebyla dlouhá. Jejich provoz totiž zmíněný dopravce, s přihlédnutím na situaci na trhu ukončil, již v květnu roku 2013. V barvách Poletu přitom letouny Il-96-400T (RA-96101, -96102 a -96103) dohromady vykonaly téměř 2 000 letů s celkovou délkou trvání okolo 10 000 h. Poté, v létě roku 2013, byly, spolu nedodaným čtvrtým sériovým strojem (RA-96104) a dvěma rozpracovanými draky, uskladněny v areálu voroněžského výrobního závodu VASO, aby se později mohly stát základem speciálních vládních a vojenských verzí. Zatímco letouny Il-96-400T (RA-96101 a -96103) v blízké budoucnosti projdou konverzí na vzdušné tankery typu Il-96-400TZ, letoun Il-96-400T (RA-96104) se stal základem VIP speciálu pro FSB typu Il-96-400VPU. Letoun Il-96-400T (RA-96102) nyní zase prochází přestavbou na VIP speciál pro Ministra obrany Ruska typu Il-96-400VVIP.

Verze:  -

Vyrobeno:  čtyři exempláře (ten druhý vznikl přestavbou jediného prototypu modelu Il-96T); další dva exempláře tohoto modelu se nepodařilo dokončit

Uživatelé:  Rusko (Polet)

 

 

 

Posádka:    dva piloti

Pohon:        čtyři dvouproudové motory typu Aviadvigatěl PS-90A1 s max. tahem po 17 400 kp

Radar:         povětrnostní radiolokátor typu RDR-4B, Buran-A nebo MN RLS, instalovaný uvnitř špice trupu

Kapacita:    náklad do celkové hmotnosti 92 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 44,13 m x 5,70 m x 2,61 m (např. 25 palet typu P6 a 1 paleta typu P2) a uvnitř dvou podpalubních prostor, z nichž jeden se nachází před a jeden za křídlem (např. 16 + 14 kontejnerů typu LD-3)

 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 60,11 m 
Délka:   63,94 m
Výška: 15,72 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 270 000 kg
Max. rychlost: 900 km/h
Praktický dostup:   13 100 m
Max. dolet:    11 600* km

 

* s 40 t zatížením, resp. 5 000 km s 92 t zatížením

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 1.4.2015