Iljušin Il-28-131

Typ:  speciální modifikace lehkého frontového bombardovacího letounu typu Il-28 (Beagle) zastávající roli nosiče naváděné pumy typu UB-2F (UB-2000F) Chaika

Určení:  ničení pozemních cílů za pomoci těžké naváděné pumy typu UB-2F (UB-2000F) Chaika

Odlišnosti od letounu Il-28 (Beagle):

- instalace plochého hranatého krytu speciálního teleskopického bombardovacího zaměřovače typu OPB-2UP na břichu přední části trupu, přímo za plochým břišním oválným okénkem příďové kabiny navigátora

- instalace rádiové-povelové jednotky typu KRU-UB

- instalace závěsníku naváděné pumy typu UB-2F (UB-2000F) Chaika na břichu střední části trupu, na úrovni dvířek trupové pumovnice

Historie:  Vývoj prvních sovětských naváděných pum byl zahájen již na počátku 50. let. Konkrétně přitom šlo o 2 t pumu typu UB-2000F Chaika a 5 t pumu typu UB-5000F Kondor. Zatímco lehčí puma typu UB-2000F byla již od počátku zamýšlena pro frontový bombardovací letoun typu Il-28 (Beagle), s těžší pumou typu UB-5000F se počítalo jako se zbraní dálkových bombardovacích letounů typu Tu-4 (Bull) a Tu-16 (Badger). Vývojem obou zmíněných zbraní byla přitom, dne 15. října 1951, pověřena konstrukční kancelář KB-2, která spadala pod Ministerstvo zemědělské techniky. Krátce nato, v prosinci toho samého roku, byla však zmíněná konstrukční kancelář sloučena se závodem č.67 a zároveň přetransformována v GSNII-642 (státní svazový vědecko-výzkumný institut 642). Naváděná puma typu UB-2000F se svým vzezřením nápadně podobala německé naváděné klouzavé pumě typu SD-1400X Fritz X, která vznikla za druhé světové války. Na rozdíl tohoto od svého německého vzorku byla ale opatřena křídly s šípovou náběžnou hranou a odlišně pojatými ocasními plochami. Odlišný byl též tvar trupu. Puma typu UB-2000F měla 1 795 kg bojovou hlavici a mohla být shazována z výšek 5 000 až 15 000 m při rychlostech 400 až 900 km/h. Ovládána byla, obdobně jako její německý protějšek, za pomoci spoilerů a ocasních ploch. Navádění této zabraně zajišťovala rádiová-povelová jednotka typu KRU-UB. Součástí letadlové komponenty systému typu KRU-UB se staly tři vysílače. Zmíněné vysílače pracovaly současně, každý však s jinou frekvencí. Naváděcím systémem pumy byl ale přijímán pouze signál z jednoho z nich. Vysílání zbylých dvou vysílačů sloužilo pouze ke zmatení rušiček nepřítele. Zkušební série pumy typu UB-2000F byla postavena na počátku roku 1953. Závodními zkouškami tato zbraň prošla mezi listopadem roku 1954 a únorem roku 1955. Za tuto časovou periodu bylo přitom speciálně upraveným letounem typu Il-28 (Beagle) svrženo celkem 15 pum typu UB-2000F. Co se týká přesnosti navedení, zkoušky této zbraně splnily očekávání. K zneškodnění cíle s rozměry 30 x 70 m byly totiž zapotřebí jen tři tyto pumy. 1 500 kg neřízenou pumu typu FAB-1500 by naproti tomu bylo k jeho likvidaci nezbytné shodit v počtu hned 168-ti exemplářů. V průběhu státních zkoušek, které se rozeběhly dne 20. července 1955, bylo letouny typu Il-28 (Beagle) a Tu-4 (Bull) svrženo dalších 20 pum typu UB-2000F. Protože státní zkoušky pumy typu UB-2000F zakončilo kladné hodnocení, dne 1. prosince 1955 byla tato zbraň zařazena, pod označením UB-2F, do výzbroje VVS. Tomu, v roce 1956, následovala dodávka 120-ti sériových UB-2F. Ten samý rok bylo na nosič této zbraně upraveno dalších 12 (dle jiných zdrojů cca 30) sériových Il-28 (Beagle). Zmíněné letouny vešly ve známost jako Il-28-131 a vyznačovaly se instalací hranatého krytu teleskopického bombardovacího zaměřovače typu OPB-2UP pod přídí trupu. Jelikož se puma typu UB-2F do pumovnice letounu typu Il-28 (Beagle) nevešla, byla přepravována pod trupem. Kariéra letounů typu Il-28-131 ale nebyla dlouhá. Všechny tyto stroje, stejně jako všechny pumy typu UB-2F, byly totiž vyřazeny již v roce 1957. Jedním z důvodů toho se staly velmi omezené provozní možnosti pumy typu UB-2F. Zmíněnou zbraň bylo totiž možné navádět pouze za dobré viditelnosti. Napadený cíl navíc musel být v dohledu optického zaměřovače. Proti pumě typu UB-2F ale hovořila též skutečnost, že letoun typu Il-28-131 při její použití musel prolétnout přímo nad cílem a vystavit se tak účinkům jeho PVO. Dalším důvodem tak rychlého konce naváděné pumy typu UB-2F se stal příchod řízených střel. Za pomoci těchto zbraní bylo totiž možné napadat cíle ze vzdálenosti nacházející se mimo dosah jejich prostředků PVO.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp a 12* operačních strojů (všechny vznikly konverzí sériových Il-28)

Uživatelé:  pouze SSSR

 

 

 

Posádka:    pilot, navigátor/bombometčík a střelec/radista

Pohon:       dva proudové motory typu Klimov VK-1A  s max. tahem po 2 700 kp

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor s kruhovým výhledem typu PSBN-M (Mushroom), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku. Tento typ radiolokátoru slouží k navigaci a vyhledávání rozměrných pozemních cílů. Rozlehlý průmyslový objekt je přitom schopen identifikovat na vzdálenost 100 km, velké hladinové plavidlo na vzdálenost 40 až 50 km, železniční most na vzdálenost 30 až 50 km, velký tok na vzdálenost 30 až 40 km.

Vybavení:   - zaměřovací: jeden optický bombardovací zaměřovač typu OPB-2UP (jeho instalace se nachází za plochým hranatým krytem nacházejícím se pod špicí trupu), jeden střelecký kolimátor typu PKI-1 (jeho instalace se nachází v kabině pilota) a jeden střelecký zaměřovač typu ASP-3P (jeho instalace se nachází v záďové kabině střelce)

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Barij-M (toto zařízení využívá jednu drobnou tyčovou anténu nacházející se na břichu zadní části trupu, na úrovni VOP)

Výzbroj:     dva 23 mm kanóny typu NR-23 se zásobou 100 nábojů na hlaveň, vestavěné do boků přední části trupu, dva pohyblivé kanóny toho samého typu s odměrem ±70°, elevací +60°, depresí -40° a zásobou 225 nábojů na hlaveň, instalované v ocasním střelišti typu Il-K6, a jedna 2 240 kg naváděná puma s rádiovým-povelovým navedením typu UB-2F (UB-2000F) Chaika, přepravovaná pod trupem

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 21,45 m
Délka:   17,65 m
Výška: 6,00 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet: ?

 

 

* dle jiných zdrojů cca 30 operačních strojů

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 10.1.2016