Iljušin Il-114-100

Typ:  exportní modifikace lehkého regionálního dopravního letounu typu Il-114

Určení:  doprava osob na místních linkách

Odlišnosti od letounu Il-114:

- instalace motorů typu PW127H kanadské značky Pratt & Whitney Canada, které disponují vyšším výkonem (2 750 hp vs 2 500 hp), větší životností a lepší dostupností servisu v západních zemích, na místo ruských motorů typu TV7-117S (to se na vnějším vzhledu promítlo robustnějším profilem křídelních motorových gondol a většími rozměry lapačů vzduchu nacházejících se přímo pod vrtulovými kužely)

- instalace šestilistých vrtulí americké značky Hamilton na místo ruských vrtulí typu SV-34

- instalace pomocné palubní energetické jednotky (APU) americké značky Allied Signal na místo ruské APU typu VD-100

- instalace pokročilejšího letového-navigačního komplexu typu CPNK-114M (jeho součástí se stala též avionika americké značky Rockwell-Collins) na místo typu CPNK-114

Historie:  Protože pohonné jednotky lehkého dvoumotorového regionálního dopravního letounu typu Il-114 v podobě 2 500 hp turbovrtulových motorů typu TV7-117S nesplňovaly představy světových leteckých dopravců z hlediska životnosti a dostupnosti servisu, ve druhé polovině 90. let do středu pozornosti vedení JSC S.V. Iljušina dostal 2 750 hp motor typu PW127H kanadské značky Pratt & Whitney Canada. Modifikace letounu typu Il-114 s instalací kanadských motorů typu PW127H vešla ve známost pod označením Il-114-100 a byla vyhrazena zejména pro exportní účely. Přestože se na letových výkonech tato změna v pohonném systému projevila jen minimálně, tohoto nástupce dopravních letounů řady An-24 (Coke) učinila pro zákazníky ze zahraničí více atraktivní. Kromě motorů typu PW127H model Il-114-100 obdržel též vrtule americké značky Hamilton a APU americké značky Allied Signal. Kontrakt na dodávky motorů typu PW127H pro letoun typu Il-114-100 byl podepsán v červnu roku 1997. Výrobní podklady k tomuto modelu výrobní závod TAPO z uzbeckého Taškentu převzal, od JSC S.V. Iljušina, na jaře roku 1998. Prototyp letounu typu Il-114-100 (UK-91102) brány zmíněného podniku opustil v prosinci toho samého roku a do oblak se poprvé vydal dne 26. ledna 1999. Svůj veřejný debut si odbyl v červnu toho samého roku na 43. Pařížské Airshow. V rámci certifikačních zkoušek tento stroj vykonal celkem 97 letů. Typový certifikát byl letounu typu Il-114-100 vystaven dne 24. prosince 1999. Prvním zájemcem o tento model se staly uzbecké aerolinky Uzbekistan Airways. Zmíněný dopravce si v roce 2001 objednal tři letouny typu Il-114-100. V roce 2007 však došlo k navýšení této objednávky na šest exemplářů. Termín předání těchto strojů byl přitom stanoven na léta 2008 až 2009. Vůbec prvním letounem typu Il-114-100  Uzbekistan Airways se stal prototyp (UK-91102), který byl postaven již v roce 1998. Zmíněný dopravce přitom tento stroj převzal v roce 2002. Provoz prototypu Il-114-100 (UK-91102) na linkách Uzbekistan Airways byl zahájen v následujícím roce. V barvách Uzbekistan Airways přitom tento stroj nalétal, do roku 2010, celkem 7 500 hodin. Poté byl uskladněn. Prvním z šesti letounů z kontraktu z roku 2007 se ale stal až první sériový stroj (UK-91105). Do oblak se první sériový Il-114-100 (UK-91105) poprvé vydal v srpnu roku 2006 a svůj veřejný debut si odbyl v srpnu roku 2007 na moskevské airshow MAKS 2007. Uzbekistan Airways byl tento stroj předán v září roku 2008. V únoru roku 2009 se flotila letounů typu Il-114-100 zmíněné uzbecké společnosti rozrostla o další stroj (UK-91106). Svůj čtvrtý letoun typu Il-114-100 (UK-91104) Uzbekistan Airways převzaly dne 24. listopadu 2009. Další sériový Il-114-100 (UK-91107) brány závodu TAPO opustil dne 20. března 2010 a zmíněné společnosti byl předán v červenci toho samého roku. Pátý letoun typu Il-114-100 (UK-91108) z objednávky z roku 2007 se do oblak poprvé vydal dne 8. července 2011. Společnosti Uzbekistan Airways byl tento stroj předán dne 26. srpna toho samého roku. Poslední, šestý, objednaný Il-114-100 (UK-91109) se od vzletové dráhy poprvé odlepil v roce 2012, jako vůbec poslední dokončený exemplář tohoto typu letounu. Protože si Uzbekistan Airways vyžádala vnést do vybavení letounu Il-114-100 (UK-91109) celou řadu změn, k jeho předání nakonec nedošlo dříve, než dne 24. května 2013, tj. po celých 10-ti měsících. Tehdy se na lince závodu TAPO nacházely rozpracované draky ještě dalších dvou letounů typu Il-114-100. Ty ale nakonec nebyly dostavěny. Všechny sériové stroje se od prototypu Il-114-100 (UK-91102) mírně odlišovaly, a to instalací pokročilejšího letového-navigačního komplexu typu CPNK-114M. Jeho součástí se stala též avionika americké značky Rockwell-Collins. Do června roku 2012 přitom letouny typu Il-114-100 Uzbekistan Airways dohromady nalétaly na 24 600 hodin. Zmíněná společnost přitom tyto stroje provozuje na několika vnitrostátních a jedné mezinárodní lince (Taškent – Ashgabat), a to v provedení se sedadly pro 64 nebo 52 osob uvnitř kabiny cestujících.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp a šest sériových strojů (další dva exempláře tohoto modelu byly rozestavěny a nedokončeny)

Uživatelé:  pouze Uzbekistán (Uzbekistan Airways)

 

 

 

Posádka:    dva piloti a palubní průvodčí

Pohon:       dva turbovrtulové motory typu Pratt & Whitney Canada PW127H kanadské výroby s max. výkonem po 2 750 hp

Radar:        povětrnostní radiolokátor neznámého typu, instalovaný uvnitř špice trupu

Kapacita:   52 nebo 64 osob

 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 30,00 m
Délka:   26,88 m
Výška: 9,32 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 23 500 kg
Max. rychlost: 500 km/h
Praktický dostup:   7 600 m
Max. dolet:    5 000* km

 

* s 1 500 kg zatížením

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 3.11.2015