Mjasiščev (Iljušin) Il-22M (Il-22M11) Zebra (‘Coot B’)

Typ:  pokročilá modifikace vzdušného velitelského stanoviště a komunikačního centra typu Il-22 Bison (Coot B)

Určení:  řízení činnosti pozemních jednotek, analyzování a vyhodnocování zachyceného signálu nepřátelských komunikačních systémů, retranslace rádiového spojení, vedení radioelektronického boje (REB) a přeprava vyššího velení

Odlišnosti od letounu Il-22 Bison (Coot B):

- instalace výrazně kratšího člunovitého krytu antén v ose břicha trupu (ten u tohoto modelu začíná až za úrovní prvního páru postranních okének a končí na úrovni náběžné hrany křídla, zatímco u modelu Il-22 se táhne od šachty příďového podvozku až pod záď trupu)

- instalace tří nestejně velkých břitových antén na břichu přední části trupu, vpravo od člunovitého krytu (na místo dvou)

- instalace čtyř tandemově uspořádaných břitových antén (ta první a třetí má tvar obráceného písmene „L“) na břichu zadní části trupu (u modelu Il-22 se zde nacházejí pouze tři antény, z nichž dvě jsou umístěny vedle sebe)

- instalace pěti nestejně velkých tandemově uspořádaných břitových antén (ta poslední má tvar obráceného písmene „L“) v ose hřbetu trupu, mezi pilotní kabinou a rozměrnou hřbetní ploutvovou anténou (u modelu Il-22 se zde nacházejí pouze tři antény)

- absence kulatých okének na pravoboku předního oddílu kabiny

- absence deflektoru nacházejícího se před zadními přístupovými dveřmi (ty se totiž ukázaly být zcela nevhodnými pro nouzové opouštění paluby za letu)

- odlišné uspořádání kulatých okének na levoboku zadní části trupu (po vzoru dopravního Il-18D)

Historie:  Vývoj nástupce vzdušného velitelského stanoviště typu Il-22 Bison (Coot B), které není ničím jiným, než modifikací čtyřmotorového turbovrtulového dopravního letounu typu Il-18D (Coot), byl zahájen v roce 1977. Zmíněný speciál vešel ve známost jako Il-22M Zebra či Il-22M11 Zebra a z konstrukčního hlediska nebyl ničím jiným, než modifikací letounu typu Il-22 Bison (Coot B) s instalací zcela nového komunikačního vybavení. Produkcí speciálu typu Il-22M Zebra (Coot B) se zabýval, stejně jako v případě typu Il-22 Bison (Coot B), moskevský závod č.30. Vzhledem ke značné vytíženosti tohoto podniku s masovou produkcí frontových stíhačů 3. generace řady MiG-23 (Flogger) a zaváděním frontového stíhače 4. generace typu MiG-29 (Fulcrum), se ale produkce speciálu Il-22M Zebra (Coot B) nakonec omezila na pouhých 25 exemplářů. Poslední z nich přitom z linky závodu č.30 sjel v roce 1983. Vzhledem k tomu, že armádní potřeby takto malý počet speciálů Il-22M Zebra (Coot B) rozhodně nemohl uspokojit, následně byly tento model upraveny některé Il-22 Bison (Coot B) a nejméně šest dopravních Il-18D (Coot) s malým náletem. Ty byly přitom speciálně za tímto účelem odebrány Aeroflotu. Rozpadem SSSR, k němuž došlo v roce 1991, se čtveřice Il-22M Zebra (Coot B) náhle ocitla na území nově vzniklých samostatných států, a to Běloruska, Moldávie, Kazachstánu a Ukrajiny. Protože zmíněné státy neměly, na rozdíl od Ruska, prostředky na jejich provoz, následně tyto stroje přestavěly na dopravní Il-18D (Coot) a poté je prodaly civilním dopravcům. Zatímco „běloruský“ Il-22M Zebra (Coot B) skončil, v roce 1998, u lotyšského dopravce Rigabased Concors Airlines, provozovatelem „moldavského“ Il-22M Zebra (Coot B) se stal tuzemský dopravce Vichi Airlines, který jej však občasně pronajímal rumunské společnosti Acvila Air, ukrajinský Il-22M Zebra (Coot B) létal v barvách albánského dopravce ALADA. Kazašský Il-22M Zebra (Coot B) byl zase v lednu roku 1995, krátce po konverzi, zcela zničen na zemi při srážce s transportním letounem typu An-12 (Cub). Naproti Ruské VVS letouny typu Il-22M Zebra (Coot B) provozuje, po boku nevelkého počtu modernějších vzdušných velitelských stanovišť typu Il-80 (Maxdome) (modifikace dopravního letounu typu Il-86 Camber A) a Il-82 (modifikace transportního letounu typu Il-76MD Candid B), do dnešních dnů.

Verze:  -

Vyrobeno:  25 sériových strojů (další exempláře tohoto speciálu vznikly konverzí několika sériových Il-22 a nejméně šesti sériových Il-18D)

Uživatelé:  Rusko a SSSR

 

 

 

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik, radista a dva až čtyři operátoři

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20M s max. výkonem po 4 250 hp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RPSN-2 Emblema, instalovaný uvnitř špice trupu

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 37,42 m 
Délka:   35,90 m
Výška: ?
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 12.10.2015