Iljušin Il-14T/-14G (‘Crate’)

Typ:  taktická transportní modifikace lehkého dopravního letounu typu Il-14P (Crate)

Určení:  doprava nákladu a vojáků do blízkosti fronty, přeprava a shoz výsadku, odsun raněných a vlekání výsadkových kluzáků

Odlišnosti od letounu Il-14P (Crate):

- modifikovaná kabina se zesílenou konstrukcí podlahy a většími vnitřními rozměry (toho bylo docíleno odstraněním předního i zadního zavazadlového úložného prostoru a zmenšením rozměrů palubního WC). Protože kabina tohoto modelu zastává funkci nákladového prostoru, postrádá též tepelnou a zvukovou izolaci a veškeré vnitřní vybavení, včetně sedaček cestujících (vnitřní vybavení kabiny jednotlivých subverzí je odlišné)

- instalace dvoukřídlých vertikálně dělených nákladových vrat s rozměry 2,71 x 1,6 m, které se rozevírají směrem ven, na levém boku trupu v oblasti za odtokovou hranou křídla na místo nevelkého vstupu do zadního zavazadlového úložného prostoru (do předního křídla těchto vrat jsou navíc včleněny druhé přístupové dveře, které se otevírají směrem dozadu dovnitř) – v případě instalace demontovatelné nájezdové rampy lze do kabiny tohoto modelu najet džípem

- instalace modifikovaných dveří na pravém boku trupu v oblasti za odtokovou hranou křídla se zvětšenými rozměry (0,7 x 1,6 m na místo 0,68 x 1,44 m) – ty se nyní otevírají směrem dozadu dovnitř (na místo dopředu ven) a navíc jsou umístěny blíže u přídě trupu

- absence vstupu do předního zavazadlového úložného prostoru nacházejícího se na levoboku trupu přímo za předním hranatým okénkem

- instalace polokulovitého pozorovacího průzoru s nočním kolimátorem typu NKPB-7 na levém boku trupu, přímo u pracoviště navigátora, na místo prvního hranatého okénka

- instalace polokulovitého průzoru s aerosextantem typu IAS-1, který je používán pro astronavigaci (navigaci podle hvězd), v ose hřbetu trupu přímo za pilotní kabinou

- instalace uzavíratelného okénka optického bombardovacího zaměřovače typu OPB-1 v břiše přední části trupu

- modifikovaná boční okénka (vyjma prvních tří párů nacházejících se nad křídlem) s uzavíratelnými kruhovými otvory pro osobní palné zbraně výsadkářů uprostřed

- instalace úchytu demontovatelné trubkové podpěry v ose břicha ocasní části trupu – ta zabraňuje spadnutí „na ocas“ v průběhu nakládání a vykládání nákladu

- instalace úchytu závěsného lana bezmotorového transportního/výsadkového kluzáku v odnímatelném zakončení trupu (úprava zavedená pouze do konstrukce modelu Il-14TB)

- instalace dvou odnímatelných závěsníků pod centroplánem – na těchto závěsnících lze přepravovat nákladové kontejnery, které jsou shazovány nad zájmovým prostorem na padácích (úprava zavedená pouze do konstrukce modelu Il-14T-TD)

- instalace pokročilejšího navigačního a radiokomunikačního vybavení z letounu Il-14M

- instalace taktického radionavigačního systému typu Proton-M (dvojice štíhlých břitových antén na hřbetu trupu v oblasti za pilotní kabinou a pod vnějšími panely křídla) a indikátoru polohy typu NI-50BM

- instalace fotoaparátu pro denní snímkování typu AFA-33/20 a fotoaparátu pro noční snímkování typu NAFA-25MK (za jejich pomoci je pořizován záznam průběhu shozu výsadku a bombardování) v přední části trupu

Historie:  Vývojem vojenské transportní modifikace dvoumotorového pístového dopravního letounu typu Il-14P (Crate), která se měla stát nástupcem letounů typu Il-12T (Coach), Il-12D (Coach) a Li-2T (Cab), byla OKB-240 S.V. Iljušina pověřena dne 23. června 1954. Požadovaný stroj přitom vešel ve známost jako Il-14T a ke státním zkouškám měl být dle zmíněného zadání předán v červenci 1955. Výrobní podklady transportního speciálu Il-14T se přitom podařilo vyhotovit a výrobnímu závodu č.84 z Taškentu, který dostal na starost stavbu prototypu, předat v listopadu roku 1954. Prototyp tohoto modelu se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 22. června 1956 a v rámci továrních zkoušek ke dni 15. srpna téhož roku vykonal celkem 49 zkušebních letů s celkovou délkou trvání 44 hodin. K podpisu příslušné závěrečné zprávy přitom došlo dne 3. září 1956. Den nato, 4. září téhož roku, se rozeběhly zkoušky státní. Státní zkoušky letounu Il-14T, probíhaly pod hlavičkou Státního zkušebního institutu vojenského letectva (GK NII VVS) a byly úspěšně zakončeny dnem 30. prosince 1956. Podstatná část státních zkoušek tohoto stroje (od dne 4. října) přitom pobíhala na základně leteckého výsadkového oddílu, která se nacházela poblíž Tuly. Zatímco prototyp letounu Il-14T pocházel z linky taškentského závodu č.84, všechny sériové stroje tohoto modelu byly postaveny závodem č.30 (MMZ) „Znamja Truda“ z Chodynky u Moskvy. Brány zmíněného podniku přitom opustilo celkem 259 sériových letounů řady Il-14T. VTA tyto pístové stroje provozovalo v letech 1958 až 1967 po boku o poznání těžších turbovrtulových transportních letounů typu An-8 (Camp) a An-12 (Cub). Využitelnost letounů řady Il-14T jako vojenských transportních strojů byla ale značně omezená. Díky instalaci nákladových vrat na boku trupu totiž nemohly na rozdíl do transportních letounů značky „An“, které byly opatřeny záďovými vraty s nájezdovou plošinou, vysazovat za letu náklad s většími rozměry, jakým jsou např. dělostřelecké systémy. Podlaha nákladové kabiny letounů řady Il-14T se navíc díky dolnoplošnému uspořádání nacházela v poměrně velké výšce, což značně komplikovalo proces nakládání a vykládání. Z tohoto důvodu tyto stroje od bojových útvarů VTA již v roce 1967 zcela vytlačily lehké turbovrtulové hornoplošníky řady An-24T/RT (Coke) a An-26 (Curl). Jako dopravní VIP speciály se ale některé Il-14T v provozu udržely až do 70. let.

Verze:

Il-14TB – modifikace letounu Il-14T uzpůsobená pro vlekání bezmotorových výsadkových kluzáků. Tento model se vyznačoval instalací úchytu vlečného lana pod odnímatelným koncovým trupovým krytem. Do jeho závěsu bylo přitom možné umístit jeden kluzák typu Cybin C-25 (Mist) nebo Jakovlev Jak-14 (Mare).

Il-14TG – ryze nákladní modifikace letounu Il-14T. Nákladový prostor tohoto modelu byl opatřen kladkovým jeřábem, odnímatelnou nájezdovou plošinou a podlažními úchyty pro lana a sítě, za jejichž pomoci byl fixován přepravovaný náklad proti nežádoucímu pohybu.

Il-14T-TD – modifikace letounu Il-14T uzpůsobená pro vysazování nákladu za letu na padácích. Ten byl přitom přepravován buďto uvnitř nákladového prostoru (v jedenácti pytlích typu PDMM-47 nebo v deseti kontejnerech typu PDTŽ) nebo na vnějších závěsnících, které se nacházely pod střední částí křídla (ve dvou vnějších podvěsných kontejnerech s rozměry a hmotností 3 000 kg pumy typu FAB-3000). Dále tento model obdržel instalaci jeřábu s nosností 300 kg uvnitř kabiny poblíž nákladových vrat a zařízení pro shoz nákladu za letu typu P-63.

Il-14TD – modifikace letounu Il-14T uzpůsobená pro přepravu 21-ti členné skupiny plně vyzbrojených výsadkářů. Podél obou bočních stěn nákladového prostoru tohoto modelu se nacházela instalace sklopných lavic pro 2 x 10 osob. Samostatná sklopná sedačka velitele výsadku byla umístěna po pravoboku. Dále byl nákladový prostor tohoto modelu vybaven stropními úchyty pro dvě statická lana padáků, bočními madly a světelným a zvukovým signalizačním systémem. Jeho podlahu navíc pokrývala protiskluzová pryžová rohož. Zatímco panel se zařízením indikujícím seskok výsadkáře se nacházel u obou bočních dveří, signalizační kontrolky s tlačítky byly umístěny v kabině pilotů a v kabině navigátora.

Il-14TS – sanitní modifikace letounu Il-14T uzpůsobená pro přepravu 18-ti ležících raněných s jedním ošetřovatelem. Pracoviště ošetřovatele se přitom nacházelo po pravoboku trupu a bylo opatřeno jedním sklopným stolkem se sedadlem, dvojicí lékárniček, lampou a věšákem pro lékařskou brašnu. Součástí palubního vybavení speciálu Il-14TS se stal též kyslíkový systém. Zatímco pacienti s ošetřovatelem měli k dispozici dýchací přístroje typu KP-32, pro členy letové posádky byly k dispozici dýchací přístroje typu KP-24. V kabině s nosítky pacientů se rovněž nacházela nádržka na vodu opatřená ohřevem.

Il-14G – civilní nákladní modifikace vojenského transportního letounu Il-14TG. Od vojenského Il-14TG bylo tento model možné snadno rozpoznat díky absenci druhých vstupních dveří. Ty byly přitom včleněny do předního křídla dvoudílných nákladových vrat, které se nacházely na levém boku trupu v oblasti za odtokovou hranou křídla. Dále byl civilní Il-14G prost veškerého vojenského vybavení. Boční okénka tohoto stroje navíc postrádala uzavíratelné střílny. Uvnitř přední části nákladového prostoru tohoto modelu se nacházela sklopná sedadla pro celkem 10 osob. Nákladový prostor civilního Il-14G nebyl, stejně jako nákladový prostor vojenského Il-14TG, opatřen ani tepelnou ani zvukovou izolací. Od vojenského Il-14TG tento model rovněž přebíral systém pro vytápění kabiny a odmrazovací systém. Součástí palubního vybavení nákladního Il-14G se navíc stal kyslíkový systém pro pětičlennou letovou posádku a dva loadmastery.

Il-14G (polární) – speciální modifikace letounu Il-14G určená pro přepravu osob a nákladu mezi výzkumnými polárními stanicemi. Protože byly zmíněné stanice od sebe značně vzdáleny (řádově několik tisíc km), polární Il-14G obdržel instalaci dalších palivových nádrží uvnitř kabiny. Ta byla přitom opatřena silnou tepelnou izolací a vytápěním na benzín a kromě přídavných palivových nádrží ukrývala též plynový sporák a pomocný benzínový generátor, který zajišťoval napájení palubního osvětlení v době nečinnosti pohonných jednotek. Ten se přitom nacházel v zadní části kabiny a byl opatřen břišní výfukovou trubicí. Na břiše polárního Il-14G se nacházely též úchyty pro odhazovatelné prachové startovací rakety (JATO). Za jejich pomoci mohl tento stroj vzlétat i z poměrně krátkých vzletových ploch, které se nacházely na plovoucích ledových krách. Některé tyto stroje obdržely též boční polokulovité pozorovací průzory, jiné zase zatahovatelný lyžový podvozek. Přestože flotilu Polárního letectva již na počátku 60. let rozšířily podstatně modernější čtyřmotorové turbovrtulové letouny typu Il-18 (Coot) a An-12 (Cub), dvoumotorové stroje řady Il-14 byly Polárním letectvem používány po několik desetiletí, a to i přesto, že vykazovaly 10 až 12 x menší přepravní kapacitou než letouny řady An-12 (Cub). Tyto stroje totiž byly, na rozdíl od letounů řady An-12 (Cub), schopny operovat i z velmi úzkých a krátkých letištních ploch, z nichž některé se nacházely i na plovoucích ledových krách (Severnyj Poljus). V oblastech Antarktidy letouny řady Il-14 operovaly z letištních ploch polárních základen Molodjožnaja a Mirnyj. Sem byly přitom dopravovány na palubách námořních lodí. Ze zmíněných základen, které disponovaly nejdelší a nejkvalitnější vzletovou a přistávací drahou ze všech sovětských arktických základen, pak podnikaly výzkumné a zásobovací lety ke stanicím Vostok, Sojuz, Leningradskaja, Ruskaja, Družnaja a Novolazerevskaja. Služeb letounů Il-14 Polárního letectva přitom využívaly též (za úplatu) zahraniční polární stanice a expedice.

Vyrobeno:  259 sériových strojů všech verzí

Uživatelé:  Afghánistán (vojenské letectvo), Bulharsko (vojenské letectvo), ČLR (CAAC a PLAAF), Indie (vojenské letectvo), Indonésie (vojenské letectvo), Kuba (vojenské letectvo), Polsko (vojenské letectvo), SSSR a Vietnam (Háng Khong Viet Nam)

Posádka:    dva piloti, navigátor a radista

Pohon:       dva pístové motory typu Švecov AŠ-82T s max. výkonem po 1 900 hp

Vybavení:   - zaměřovací: noční bombardovací kolimátor typu NKPB-7 (jeho instalace je umístěna za polokulovitým průzorem nacházejícím se na levoboku přídě trupu, přímo za pilotní kabinou)

                   - průzkumné: jeden fotoaparát pro denní snímkování typu AFA-33/20 a jeden fotoaparát pro noční snímkování typu NAFA-25MK (jejich instalace se nachází v zadní části trupu)

Kapacita:    21 plně vyzbrojených výsadkářů (ve verzi Il-14TD), 18 ležících raněných s jedním ošetřovatelem (ve verzi Il-14TS) nebo náklad do celkové hmotnosti 2 700 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny; do závěsu tohoto stroje (ve verzi Il-14TB) lze umístit jeden transportní/výsadkový kluzák typu C-25 (Mist) nebo Jak-14 (Mare)

Poslední úpravy provedeny dne: 28.10.2012