Iljušin Il-18Gr (‘Coot’)

Typ:  nákladní modifikace středně těžkého dopravního letounu typu Il-18V/D (Coot)

Určení:  přeprava nákladu na středně dlouhé vzdálenosti

Odlišnosti od letounu Il-18D/V (Coot):

- modifikovaný interiér kabiny v oblasti za pilotním prostorem. Zde se u tohoto modelu nachází nákladová a nikoliv osobní kabina se zesílenou podlahou a kolejničkou s elektricky ovládaným nákladovým jeřábem pod stropem.

Historie:  Svého vrcholu provoz středně těžkých čtyřmotorových turbovrtulových dopravních letounů řady Il-18 (Coot) dosáhl v polovině 70. let. Poté tyto stroje začaly na hlavních linkách Aeroflotu postupně nahrazovat třímotorové proudové letouny řady Tu-154 (Careless). V této souvislosti byla po roce 1978 celá řada letounů řady Il-18 (Coot) upravena na nákladní stroje. Zmíněná úprava přitom spočívala v demontáži veškerého vnitřního vybavení kabiny cestujících, včetně sedaček, stropních polic pro příruční zavazadla, přepážek oddělujících od sebe navzájem jednotlivá oddělení, palubních toalet, palubních šaten a palubního bufetu, zesílení konstrukce podlahy a instalaci kolejničky s elektricky ovládaným nákladovým jeřábem pod strop alá vojenský Il-18T. Ten sloužil k rozvážení nákladu na paletách po kabině. Takto modifikované letouny řady Il-18 (Coot) vešly ve známost jako Il-18Gr (Coot) a na hlavní palubě mohly přepravovat pouze drobný náklad. Nákladový prostor letounů typu Il-18Gr (Coot) totiž zpřístupňovaly pouze standardní vstupní dveře pro cestující. Jako první konverzí na nákladní model Il-18Gr (Coot) údajně prošel letoun Il-18V (v.č. 181003904 / CCCP-75785). Aeroflot nákladní letouny typu Il-18Gr (Coot) obvykle používal k přepravě ovoce a jiného zboží, které rychle podléhá zkáze, z jižních regiónů SSSR do oblastí Sibiře a Dálného východu. Velké počtu letounů řady Il-18 (Coot), které se nacházely v provozu po rozpadu SSSR, létaly právě v nákladní konfiguraci Il-18Gr (Coot). Ještě později, od konce 80. let, byly některé letouny řady Il-18 (Coot) uzpůsobeny též pro smíšenou dopravu nákladu a cestujících. U tohoto modelu bylo na nákladový prostor přetvořeno pouze přední oddělení kabiny cestujících, tedy oddělení, ve kterém byl největší hluk.

Verze:  -

Vyrobeno:  ? (všechny exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových Il-18V a Il-18D)

Uživatelé:  Bulharsko (Balkan Bulgarian Airlines), Džibutsko (Daallo Airlines), Filipíny (ATO), Kazachstán (Air Kazakhstan, Alfa Lajn, GVG, Irbis a Mega Air), Kongo (Compagnie Africaine de Aviation), Kuba (Aero Caribbean a Cubana), Kyrgyzstán (Max-Avia), Libérie (Santa Cruz Imperial), Maďarsko (Malev Hungarian Airlines), Polsko (LOT, Polnippon Cargo a Polonia Airways), Rumunsko (Tarom), Sierra Leone (IntAir), Spojené Arabské Emiráty (Damal Airlines), Sry Lanka (Expo Aviation), SSSR/Rusko (Aeroflot, DAL, Elf Air, SP Air, Tretjakovo ATK a Vzlet NPO), Súdán (Air Cess) a Ukrajina (Sevastopol-Avia)

 

 

 

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik a radista

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20K s max. výkonem po 4 000 hp nebo Al-20M s max. výkonem po 4 250 hp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RPSN-2 Emblema, instalovaný uvnitř špice trupu

Kapacita:   náklad do celkové hmotnosti 13 500 kg, přepravovaný uvnitř trupového nákladového prostoru a dvou podpalubních úložných prostorů

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 37,42 m
Délka:   35,90 m
Výška: 10,17 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

poslední úpravy provedeny dne: 8.3.2015