Iljušin Il-38SD

Typ:  exportní modifikace protiponorkového letounu typu Il-38N

Určení:  vyhledávání a ničení ponorkových a hladinových plavidel protivníka, vyhledávání vzdušných cílů, radiotechnický průzkum a pátrací/záchranná činnost

Odlišnosti od letounu Il-38SD:

- instalace exportní modifikace pátracího-útočného komplexu typu Novella-P-38 v podobě typu Sea Dragon, která spolupracuje s naváděcím systémem protilodní řízené střely typu Ch-35UE (AS-20 Kayak)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o torpédo typu APR-3-E a protilodní řízenou střelu typu Ch-35UE (AS-20 Kayak)

- instalace jednoho páru zbraňových závěsníků, na který lze umístit dvojici protilodních ŘS typu Ch-35UE (AS-20 Kayak), pod kořeny křídla

Historie:  V roce 1973 Indické námořnictvo projevilo vážný zájem o sovětský protiponorkový letoun typu Il-38 (May A). Vývoz tohoto derivátu čtyřmotorového turbovrtulového dopravního letounu typu Il-18V (Coot) do Indie se sice setkal s oficiální zelenou, jeho produkce byla nicméně mezitím, v roce 1972, s definitivní platností zastavena. V roce 1974 proto padlo rozhodnutí, že budou pro potřeby vývozu od Indie vyčleněny tři letouny ze stavu Sovětského VMF. Všechny tři ze stavu VMF pro Indické námořnictvo vyhrazené exempláře letounu typu Il-38 (May A) byly přitom vyrobeny v roce 1971. Šlo tedy o jedny z posledních vyrobených letounů tohoto typu. Ještě předtím, než byly předány Indům, ale prošly menšími úpravami. Změny se přitom dotkly zejména avioniky a zbraňového systému. Ze zbraňového systému těchto strojů byla tak vyjmuta aktivní/pasivní akustická bóje typu RGB-3, zatímco torpédo typu AT-2 nahradilo starší torpédo typu AT-1E. Zmíněné úpravy si samozřejmě vyžádaly vnést změny do programového vybavení zbraňového počítače. Kromě výše uvedeného byly všechny manuály a popisky na palubní desce uvnitř kokpitu přeloženy z ruštiny do angličtiny. Přeškolení indického letového a pozemního personálu na typ Il-38 (May A) bylo uskutečněno u 145. samostatného regimentu protiponorkových letounů Baltské flotily s domovskou základnou Riga. První supina indických pilotů a techniků sem přitom dorazila v září roku 1976. Celý přeškolovací kurz se podařilo završit na konci srpna roku 1977. Všechny tři exportní Il-38 (May A) (IN301 až IN303) do Indie dorazily v následujícím měsíci. Jejich provozovatelem se stala INAS 315 (Indian Navy Air Squadron) s domovskou základnou Hansa, která se nachází v provincii Goa, poblíž Dabolimu. V roce 1983 se flotila protiponorkových speciálů typu Il-38 (May A) Indického námořnictva rozrostla o další dva exempláře (IN304 a IN305). I v tomto případě šlo o již „olétané“ ze stavu Sovětského VMF vyřazené stroje. Oba posledně uvedené letouny (IN304 a IN305) byly přitom vyrobeny v roce 1970. Protože na počátku 21. století bylo zbraňový systém letounů typu Il-38 (May A) již možné považovat za beznadějně zastaralý, v roce 2001 se do středu pozornosti Indického námořnictva dostal modernizační projekt Il-38N zpracovaný institutem NIIS konsorcia Leninets pro letouny typu Il-38 (May A) Ruského VMF. Zmíněný modernizační program byl vystavěn zejména na náhradě pátracího-útočného komplexu typu Berkut-38 kvalitativně novým digitalizovaným komplexem typu Novella-P-38 a z těchto ryze protiponorkových letounů měl učinit skutečné víceúčelové námořní hlídkové stroje schopné monitorovat situaci pod vodou, na hladině vody i ve vzduchu a vést bojovou činnost s ponorkovými i hladinovými plavidly protivníka. Kontrakt na obdobnou modernizaci všech pěti letounů typu Il-38 (May A) ze stavu Indického námořnictva byl s ruskou exportní společností Rosoboronexport podepsán v září roku 2001. Exportní modifikace letounu typu Il-38N pro Indické námořnictvo obdržela označení Il-38SD a vyznačovala se zástavbou exportní verze komplexu typu Novella-P-38. Ta vešla ve známost jako Sea Dragon a na rozdíl od svého vývojového předchůdce, který byl vyhrazen pro Ruské VMF, umožňovala napadat též hladinová plavidla za pomoci podzvukových řízených střel s aktivním RL navedením typu Ch-35UE (AS-20 Kayak). První indický Il-38 (May A) (IN305) do Ruska dorazil dne 29. března 2002. První etapou dopracování na úroveň Il-38SD tento stroj prošel v prostorách prototypové dílny JSC S.V. Iljušina. Svůj první vzlet první indický Il-38SD (IN305) vykonal dne 3. července 2003 z letiště Moskva-Chodynka. Vzhledem k tomu, že se toto letiště tehdy již nacházelo uprostřed husté městské zástavby, což jej činilo zcela nevhodným pro letový provoz, první vzlet letounu Il-38SD (IN305) byl zároveň posledním zde uskutečněným vzletem vůbec. Modernizační práce na letounu Il-38 (May A) (IN305) byly dokončeny v Žukovském. Zkoušky tohoto stroje probíhaly jak v Žukovském, tak na testovací základně společnosti Leninets, která se nachází v Puškině. Zbraňové zkoušky byly pak prováděny na polygonech Ministerstva obrany. Součástí zkoušek letounu Il-38SD (IN305) se staly též zkoušky protilodní řízené střely typu Ch-35UE (AS-20 Kayak). Ty byly přitom úspěšně završeny dnem 14. listopadu 2005. Na cestu zpět do Indie se letoun Il-38SD (IN305) vydal dne 11. ledna 2006, a to z letiště Domodedovo. Na svou domovskou základnu přitom dorazil 15. dne toho samého měsíce. Indické námořnictvo tak svůj první modernizovaný Il-38SD získalo dříve než to Ruské. Ruské VMF totiž svůj první Il-38N nakonec formálně převzalo až v březnu roku 2012. Protože byly dne 1. října 2002 dva Il-38 (May A) ze stavu Indického námořnictva (IN302 a IN304) zcela zničeny při vzájemné srážce, ke které došlo v průběhu předváděcího letu, na konci roku 2005 se ruská strana zavázala dodáním shodného počtu ze stavu VMF vyřazených a do standardu Il-38SD dopracovaných Il-38 (May A). Další indický Il-38 (May A) (IN303) do Ruska dorazil v závěru roku 2003 a „upgrade“ do standardu Il-38SD prošel v průběhu roku 2005. Zpět do Indie se tento stroj vrátil v březnu roku 2006. Poslední, třetí, přeživší Il-38 (May A) (IN301) ze stavu Indického námořnictva Rusové převzali v červnu roku 2005. V září roku 2007 ale přišla pro celý program Il-38SD tvrdá rána. Indové se totiž tehdy rozhodli od kontraktu z roku 2002 odstoupit a na místo toho si pořídit osm kvalitativně nových námořních hlídkových letounů typu P-8I Poseidon (exportní P-8A) americkém značky Boeing. Důvodem toho se přitom stala skutečnost, že pátrací-útočný komplex typu Sea Dragon nedosahoval slibovaných výkonů. Kromě toho se dodávky jeho jednotlivých komponent nacházely ve značném skluzu. Díky tomu oba dva již převzaté letouny typu Il-38SD tehdy stále ještě postrádaly instalaci zbraňového systému. Tehdy se přitom na území Ruska nacházely ještě další dva kompletní a jeden téměř dokončený Il-38SD. Protože se ale dodávky letounů typu P-8I nacházely v nedohlednu (první exemplář modelu P-8A poprvé vzlétl až dne 25. dubna 2009) a Rusům se mezitím podařilo vývoj komplexu Sea Dragon dotáhnout do zdárného konce, Indické námořnictvo se nakonec rozhodlo zbylé tři objednané Il-38SD převzít. Il-38SD (IN301), který se v Rusku nacházel již od června roku 2005, tak do Indie nakonec dorazil až v roce 2008. Poslední dva objednané Il-38SD (IN306 a IN307) vznikly, jak již bylo řečeno, konverzí ze stavu Ruského VMF vyřazených Il-38 (May A). Zatímco letoun Il-38SD (IN306) do Indie dorazil na počátku prosince roku 2009, letoun Il-38SD (IN307) flotilu indických námořních hlídkových letounů rozšířil dne 16. února 2010. Indické námořnictvo v současnosti s modernizovanými Il-38SD počítá i po převzetí všech osmi amerických letounů typu P-8I Poseidon, které si objednalo v lednu roku 2009.

Verze:  -

Vyrobeno:  pět exemplářů (všechny vznikly konverzí sériových Il-38)

Uživatelé:  pouze Indie

 

 

 

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik, radista, dva operátoři zbraňových systémů a systémový velitel

Pohon:        čtyři turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20M s max. výkonem po 4 250 hp

Radar:         pátrací impulsní dopplerovský radiolokátor typu 2SD1, instalovaný uvnitř kopulovitého dielektrického krytu nacházejícího se na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování hladinových a vzdušných cílů. Zatímco velká plavidla dokáže identifikovat na vzdálenost 320 km, středně velká plavidla na vzdálenost 200 km, vzdušné cíle s efektivní radiolokační odrazovou plochou (RCS) 3 m2 na vzdálenost 90 km, vyhořené periskopy ponorkových plavidel s RCS 1 m2 na vzdálenost 30 až 35 km.

Vybavení:    digitální radio-akustický systém typu 2SD2 spolupracující s pasivními akustickými bójemi typu RGB-41 a RGB-48, magnetickými bójemi typu RMB-81, hydrologickými bójemi typu RTB-93 a aktivními akustickými bójemi typu GB-58 (ty se umisťují do přední trupové pumovnice), detektor magnetických anomálií (MAD) typu SD3 s detekčním dosahem 900 m (jeho instalace se nachází uvnitř ocasního žihadlovitého krytu), IČ čidlo typu SD7, pasivní systém radiotechnického průzkumu typu 2SD6 (jeho instalace se nachází uvnitř  uvnitř plochého hranatého pouzdra, které je připevněno, za pomocí tří pylonů, ke hřbetu trupu v oblasti za pilotní kabinou) a elektro-optický systém typu 2SD5 (jeho otočný kulovitý kryt se nachází přímo pod špicí přídě trupu). Posledně uvedený systém disponuje pěti optickými kanály (laserové, TV a termovizní). Zatímco hladinové cíle s rozměry 150 x 10 m dokáže detekovat  na vzdálenost 30 km, hladinové cíle s rozměry 30 x 5 m na vzdálenost 17 km, hladinové cíle s rozměry 2 x 1 m na vzdálenost 3,2 km.

Výzbroj:     podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 8 000 kg (včetně nákladu akustických bójí), přepravovaná v zadní trupové pumovnicí (přední trupová pumovnice je vyhrazena pro náklad akustických bójí) a na dvou závěsnících nacházejících se pod kořeny křídla (ty jsou vyhrazeny pro protilodní ŘS) – protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-35UE (AS-20 Kayak) (max. 2 ks), samonaváděcí protiponorková torpéda typu AT-1, AT-2 a APR-3-E, 120 kg hlubinné nálože typu PLAB-250-120 Lastočka, 50 kg neřízené hlubinné nálože typu PLAB-50, 500 kg řízené hlubinné nálože typu KAB-500PL Zagon a neřízené pumy

 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 37,42 m 
Délka:   ?
Výška: ?
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 22.2.2015