VZLÚ (Iljušin) LL Il-18

Typ:  speciální modifikace středně těžkého dopravního letounu typu Il-18V (Coot) zastávající roli vzdušné zkušebny

Určení:  prověření činnosti turbovrtulového motoru typu Walter M602, pohonné jednotky regionálního dopravního letounu typu Let L-610, za reálných podmínek

Odlišnosti od letounu Il-18V (Coot):

- instalace motoru typu M602, který roztáčí vrtuli typu VJ518, na místo levého vnitřního motoru typu Al-20K

- instalace měřící a záznamové aparatury a pracovišť zkušebních techniků uvnitř kabiny cestujících

- instalace modifikovaných sedadel posádky umožňujících mít při sobě padák. Sedadla všech členů posádky tohoto modelu jsou navíc vybavena autonomním kyslíkovým systémem a palubním intecomem. Jeho napojení je řešeno přes speciální rychlospoj, který je standardně používán u vystřelovacích sedadel.

- instalace nového kyslíkového systému s pracovním přetlakem 14,7 MPa (ten dokáže udržovat předepsané podmínky uvnitř kabiny i při letu ve velkých výškách při chodu motorů na nízký výkon)

- instalace nouzové 8 l tlakové lahve kyslíku u všech sedadel posádky

- instalace řady podélných úchytů pod stropem kabiny, v oblasti mezi pilotní kabinou a zadními vstupními dveřmi, které nyní zastávají též roli nouzového výstupu (ty usnadňují posádce pohyb po kabině při nouzovém opuštění paluby za letu)

- instalace ocelového lana, které zastává roli úchytu statických lan padáků, u zadních vstupních dveří

Historie:  Ve druhé polovině 80. let Výzkumný a zkušební letecký ústav (VZLÚ) z Letňan odkoupil od východoněmeckého Interflugu jeden středně těžký čtyřmotorový turbovrtulový dopravní letoun typu Il-18 (Coot) za účelem následné konverze na vzdušnou zkušebnu turbovrtulového motoru typu Walter M602, pohonné jednotky regionálního dopravního letounu typu Let L-610. Konkrétně přitom šlo o letoun s v.č. 180002202 a registrací DDR-STC. Přestavba letounu Il-18 (DDR-STC) na vzdušnou zkušebnu motoru typu M602, která vešla ve známost jako LL Il-18, byla zahájena v roce 1987. Na zmíněné přestavbě a souvisejících pracích se podílely podniky Aero Vodochody, Motorlet, Let Kunovice, Letov Praha a ČSA. Instalace testovaného motoru přitom zaujala pozici levého vnitřního motoru typu Al-20K. Přestavba zmíněného letounu na speciál LL Il-18 se ale neomezila pouze na instalaci testovaného motoru, testovací a záznamové aparatury a pracovišť zkušebních techniků. Protože mělo být palubu letounu LL Il-18 možné v případě nouze opustit za letu na padácích zadními vstupními dveřmi, současně byly do jeho kabiny nainstalovány sedačky, které umožňovaly mít při sobě padák. U zadních vstupních dveří pak přibylo ocelové lano sloužící k uchycení statických lan padáků. Případný přesun posádky z pilotní kabiny až do zadní části kabiny, kde se nacházel zadní vstup, měla usnadňovat řada úchytů instalovaná pod stropem, v celé délce bývalé kabiny cestujících. Speciál LL Il-18 bylo ale nezbytné vybavit též zcela novým kyslíkovým systémem. Při některých testovacích letech se totiž měl tento stroj pohybovat rychlostí okolo 250-ti km/h ve výškách mezi 10 000 a 11 000 m. V takovém letovém režimu bylo však nezbytné držet motory na velmi nízkém výkonu. Jejich výkon přitom musel být natolik nízký, že by původní klimatizační systém nedokázal udržovat únosné podmínky uvnitř kabiny (na úrovni 6 000 až 8 000 m). Každý člen posádky speciálu typu LL Il-18 navíc obdržel nouzovou kyslíkovou láhev o objemu 8 l. Přestavbu letounu Il-18V (DDR-STC) na speciál typu LL Il-18, který obdržel registraci OK-018, se podařilo završit v květnu roku 1988. Posádku VZLÚ pro tento stroj vycvičili instruktoři ČSA. Jednotliví členové posádky speciálu typu LL Il-18 přitom v rámci výcviku absolvovali i několik letů s posádkami ČSA na pravidelných linkách. Současně byla na typ Il-18V (Coot) přeškolena skupina mechaniků VZLÚ. Do oblak se jediný exemplář speciálu typu LL Il-18V poprvé vydal dne 26. května 1988. Při prvním letu tohoto stroje pracovaly jenom motory typu Al-20K. Testovaný motor typu M602 tehdy ještě neměl ani nainstalovanou vrtuli. Přívodní vzduchový kanál této pohonné jednotky byl proto při prvním letu zaslepen. Zmíněný let trval 1 h a 6 min. Doprovod a filmování speciálu LL Il-18 zajišťoval proudový cvičný letoun typu L-39 Albatros. Druhý let trval 2 h a 41 min a byl uskutečněn dne 29. června toho samého roku, po zavedení některých drobných úprav. Teprve až poté byl tento stroj uznán státní inspekcí za způsobilý pro testovací provoz. První let s pracujícím testovaným motorem typu M602 se konal dne 6. července 1988, se smíšenou posádkou VZLÚ a ČSA. V průběhu testovacích letů bylo snímáno přes 200 parametrů testovaného motoru. Součástí zkoušek motoru typu M602 na letounu typu LL Il-18 se v neposlední řadě staly též simulované poruchy. Posledním letem tohoto stroje se stal přelet z letiště Ruzyně na letiště Kbely. Zmíněný přelet byl přitom uskutečněn dne 8. června 1992. Ve Kbelích jediný exemplář speciálu typu LL Il-18 postával bez dalšího využití až do roku 1994, kdy skončil v železném šrotu.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Il-18V)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

 

 

 

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik a několik zkušebních techniků

Pohon:       tři turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20K s max. výkonem po 4 000 hp a jeden turbovrtulový motor typu Walter M602 s max. výkonem 1 824 hp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RPSN-2 Emblema, instalovaný uvnitř špice trupu

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 37,42 m
Délka:   35,90 m
Výška: 10,17 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

poslední úpravy provedeny dne: 8.3.2015