Iljušin Il-18D-GAL (Il-18D Antarktida)

Typ:  speciální modifikace středně těžkého dopravního letounu typu Il-18D (Coot) pro geofyzikální průzkum

Určení:  provádění geofyzikálního průzkumu

Odlišnosti od letounu Il-18D (Coot):

- instalace detektoru magnetických anomálií (MAD) typu APM-73 uvnitř protáhlého žihadlovitého dielektrického krytu vybíhajícího ze zakončení trupu alá protiponorkový Il-38

- instalace pracoviště operátorů a speciálního vybavení v prostoru kabiny cestujících

Historie:  Středně těžký čtyřmotorový turbovrtulový dopravní letoun typu Il-18 (Coot) se díky velkému doletu a vytrvalosti, vysoké provozní spolehlivosti, nízkým provozním nákladům, objemné kabině a schopnosti operovat z letišť s relativně krátkou vzletovou a přistávací dráhou stal základem celé řady speciálů. Jedním z nich byl speciál pro geofyzikální průzkum typu Il-18D-GAL, známý též jako Il-18D Antarktida. Jediný exemplář tohoto speciálu vznikl, v roce 1987, konverzí letounu Il-18D (v.č. 188011105 / CCCP-74267) ze stavu Aeroflotu, resp. Polárního letectva. Aeroflot přitom tento konkrétní exemplář letounu typu Il-18D (Coot) předtím nějakou dobu používal k zásobování polárních stanic. Hlavním senzorem speciálu typu Il-18D-GAL se stal detektor MAD typu APM-73. Jeho instalace se nacházela uvnitř žihadlovitého krytu, který vybíhal z ocasní části trupu. Zmíněné zařízení i s jeho krytem bylo přitom pro tento stroj převzato od protiponorkového letounu typu Il-38 (May A), který rovněž vycházel z letounu typu Il-18D (Coot). Svůj debut si speciál Il-18D-GAL (CCCP-74267) odbyl při 32. sovětské expedici na Antarktidu. Na cestu na Antarktidu, resp. na polární stanici Molodjožnaja, se tento stroj vydal, z letiště Moskva-Šeremetjevo, dne 26. září 1987. Při této své první cestě na ledový kontinent přitom vykonal pět mezipřistání, a to na letišti Leningrad-Pulkovo, kde nabral skupinu polárníků, Oděsa, Káhira (Egypt), Aden (Jemen) a Maputo (Mozambik). Krátce po svém příletu na ledový kontinent speciál Il-18D-GAL (CCCP-74267) uskutečnil sérii letů nad velmi obtížně přístupnými oblastmi jižního pólu. Poté, mezi 20. dubnem a 11. květnem roku 1989, tento stroj vykonal, na objednávku norské společnosti Amarok, celkem 14 průzkumných letů nad vodami mořského šelfu rozprostírajícího se severně od ostrova Svalbard souostroví Špicberky v zájmu tří naftařských těžařských společností. Konkrétně přitom šlo o norské společnosti Conoco a Statoil a francouzskou společnost Elf-Aquitaine. Ke zmíněným průzkumným letům letoun Il-18D-GAL (CCCP-74267) vyrážel se skupinou sovětských specialistů organizace Sevmorgeologia na palubě, a to buďto ze sovětského letiště Murmansk-Murmaši nebo letiště Longyear, které se nachází přímo na Špicberkách. V jejich průběhu se pohyboval ve výškách 500 až 600 m nad vodní hladinou po 23-ti trasách. Přitom zmapoval oblast o rozloze 50 000 km2. Do provozu speciálu Il-18D-GAL (CCCP-74267) ale neblaze zasáhl rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, spolu s následnou těžkou ekonomickou krizí Ruska. Jelikož za těchto podmínek nebyly na provoz tohoto stroje prostředky, již v roce 1992 byl definitivně uzemněn. Poté byl zpětně dopracován do standardu Il-18D (Coot) a následně prodán leteckému dopravci DAL (Domodedovske Avialinii).

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Il-18V)

Uživatelé:  SSSR

 

 

 

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik, radista a neznámý počet operátorů speciálního vybavení

Pohon:        čtyři turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20M s max. výkonem po 4 250 hp

Radar:         povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RPSN-2 Emblema, instalovaný uvnitř špice trupu

Vybavení:   detektor magnetických anomálií (MAD) typu APM-73, instalovaný uvnitř ocasního žihadlovitého krytu

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 37,42 m
Délka:   35,90 m
Výška: 10,17 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

poslední úpravy provedeny dne: 8.3.2015