Typ:  speciální modifikace středně těžkého strategického transportního letounu typu Il-76MD (Candid B) zastávající roli mobilní polní nemocnice

Určení:  provádění neodkladných operačních zákroků přímo v polních podmínkách a odsun raněných

Odlišnosti od letounu Il-76MD (Candid B):

- instalace tří demontovatelných koly opatřených zdravotnických modulů (upravené nákladové kontejnery) s rozměry 6,058 x 2,438 x 2,438 m a celkovou hmotností 20 600 kg uvnitř nákladového prostoru – zatímco ten první ukrývá operační sál (zde se nacházejí operační stoly, skříně a police s léky, zařízení pro umělou plicní ventilaci a další zařízení nezbytné pro vykonávání neodkladných operací), ten druhý jednotku intenzivní péče (zde se nacházejí resuscitační jednotky pro šest osob), ten třetí příjmovou místnost (zde se nacházejí nosítka a sedadla pro až 16 raněných a nemocných a palubní toaleta)

Historie:  Prvním specializovaným letounem Sovětského VVS zastávajícím roli mobilní polní nemocnice se stal letoun typu An-26M Spasatěl, který nebyl ničím jiným, než modifikací taktického dvoumotorového turbovrtulového transportního letounu typu An-26 (Curl A). Zmíněný stroj byl navržen pro válku v Afghánistánu a vznikl v roce 1977 ve dvou exemplářích. Vzhledem k tomu, že tak malý počet speciálů typu An-26M Spasatěl nedokázal naplnit reálné potřeby sovětských vojsk, v roce 1983 si VVS pořídilo ještě další dva tyto stroje. Mezitím, dne 6. ledna 1976, byla vývojem obdobné vzdušné nemocnice pověřena též OKB S.V. Iljušina. Základem požadovaného speciálu, který vešel ve známost jako Il-76MD Skalpel-MT, se stal středně těžký čtyřmotorový proudový transportní letoun typu Il-76MD (Candid B). Práce na projektu speciálu typu Il-76MD Skalpel-MT se ale, kuli problémům s kompletací palubního zdravotnického vybavení, nakonec zatáhly na více než šest let. Zdravotnické vybavení pro tento speciál bylo přitom sestaveno pod vedením ředitele CNII traumatologie J.G. Šaponšikova. K pracím na návrhu uspořádání interiéru speciálu typu Il-76MD Skalpel-MT byli ale přizváni též poradci z taškentských nemocnic a vysokých zdravotnických škol, včetně ředitele ústavu chirurgie V. Vachidova. Základem jediného exempláře speciálu typu Il-76MD Skalpel-MT se stal letoun typu Il-76MD (Candid B) s v.č. 0023436064 a registrací CCCP-86906. Přestavba zmíněného letounu na speciál typu Il-76MD Skalpel-MT byla zahájena v létě roku 1982 a završena v polovině následujícího roku. Do oblak se speciál Il-76MD Skalpel-MT (CCCP-86906) poprvé vydal dne 23. července 1983. Po završení zkoušek byl tento stroj přelétnut do Čkalovska, kde vstoupil do stavu 8. ADON (letecká divize zvláštního určení). Tomu se stalo dne 15. ledna 1984. Přestavba dalšího letounu typu Il-76MD (Candid B) na speciál typu Il-76MD Skalpel-MT nakonec nebyla uskutečněna, a to i přesto, že byly pro něj zhotoveny zdravotnické moduly. Uvnitř nákladové kabiny speciálu typu Il-76MD Skalpel-MT se nacházely tři zdravotnické moduly. Zatímco ten první ukrýval operační sál, uvnitř toho druhého se nacházela jednotka intenzivní péče, ten třetí zastával roli příjmové místnosti. Všechny tři zdravotnické moduly vycházely z nákladových kontejnerů a byly opatřeny, stejně jako jejich napájecí jednotka v podobě benzínového generátoru, koly. Díky tomu bylo s nimi možné vyjet z nákladové kabiny ven. Za využití zdravotnických modulů speciálu typu Il-76MD Skalpel-MT (a nafukovacích konstrukcí a stanů) bylo tedy v případě potřeby možné vybudovat stacionární pozemní nemocnici. Součástí posádky speciálu typu Il-76MD Skalpel-MT se stalo celkem 12 zdravotníků. Jediný exemplář speciálu typu Il-76MD Skalpel-MT létal v barvách Aeroflotu. Později, v roce 1988, byly však u tohoto stroje sovětské vlajky nacházející se na bocích SOP a na vnějších částech křídla nahrazeny velkými červenými kříži. Při nasazení v Afghánistánu byl navíc jediný exemplář speciálu typu Il-76MD Skalpel-MT opatřen instalací čtyř výmetnic klamných IČ/RL cílů typu APP-50. Kromě sovětské invaze do Afghánistánu se tento stroj podílel též na záchranných pracích po rozsáhlém zemětřesení v Arménii, k němuž došlo v prosinci roku 1989. V roce 1990 se pak zapojil do likvidace následků železniční nehody u Ufy, hlavního města Baškirska. Na počátku 90. let jediný exemplář speciálu typu Il-76MD Skalpel-MT posloužil k odsunu sovětského vojenského zdravotnického zařízení a personálu z území bývalé NDR. To již nesl ruskou registraci RA-86906. Jediný exemplář tohoto speciálu byl ale pravidelně využíván též k odsunu raněných z Mozdoku a Beslanu v rámci první války v Čečensku (1994 až 1996). V únoru roku 1996 se jediný exemplář speciálu typu Il-76MD Skalpel-MT zúčastnil armádního záchranářského cvičení SAREX 96, které bylo zorganizováno USA na území Kanady. V provozu se jediný exemplář speciálu typu Il-76MD Skalpel-MT nachází do dnešních dnů. Mezitím se konstrukční tým Iljušinovi OKB pustil do prací na civilním protějšku tohoto vojenského speciálu. Na palubě zmíněného modelu, který vešel ve známost jako Il-76TD-S Ajbolit, mělo přitom být možné provádět i náročnější operace. Kromě toho měl tento speciál být schopen přepravy až 24-ti raněných a nemocných. Uvnitř nákladové kabiny typu Il-76TD-S Ajbolit se měly nacházet tři zdravotnické moduly, jeden evakuačně-resuscitační, jeden operační a jeden pro poskytování intenzivní péče. V případě nutnosti měl letoun typu Il-76TD-S Ajbolit operovat ve dvoučlenné operační skupině. Uvnitř nákladové kabiny druhého nich se přitom měly nacházet další dva zdravotnické moduly, jeden se čtyřmi soupravami tzv. „umělé ledviny“ a jeden se zdravotnickou laboratoří. Práce na prvním exempláři speciálu typu Il-76TD-S Ajbolit se údajně rozeběhly v roce 1992 a nebyly nikdy dokončeny. K poskytování neodkladné lékařské pomoci je ale možné používat jakoukoliv transportní verzi letounu typu Il-76 (Candid A/B). To přitom umožňuje výsadkový kontejner typu K-27 Ganimed z dílny EMZ V.M. Mjasiščeva a NII parašjutostroenija. Zmíněný kontejner pojme 3 osoby a 300 kg nákladu nebo 1 000 kg nákladu a jeho shoz je možný z výšek 400 až 8 000 m při rychlostech 320 až 400 km/h. Operátor kontejneru typu K-27 má přitom k dispozici širokoúhlý periskop a může ovládat padák a tlumič nárazu.

Verze: -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Il-76MD)

Uživatelé:  SSSR a Rusko

Posádka:    dva piloti, navigátor, radista, palubní mechanik, střelec a 12 zdravotníků

Pohon:       čtyři dvouproudové motory typu Solovjov D-30KP-2 s max. tahem po 12 500 kp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-N Groza, instalovaný uvnitř špice trupu, a navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-P Kupol, instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu

Výzbroj:     dva 23 mm pohyblivé dvouhlavňové kanóny typu GŠ-23, instalované v ocasní střelecké věži typu UKU-9K-502-1

Poslední úpravy provedeny: 7.2.2016