Iljušin Il-18V (pro ekologický monitoring)          

Typ:  speciální modifikace středně těžkého dopravního letounu typu Il-18V (Coot) pro ekologický monitoring

Určení:  monitorování stavu životního prostředí

Odlišnosti od letounu Il-18V (Coot):

- instalace protáhlého válcovitého krytu radiolokátoru s bočním vyzařováním (SLAR) neznámého typu, který je odvozen od radiolokátoru typu Mječ (Slot Back II), na břichu přední části trupu, přímo mezi šachtou příďového podvozku a křídlem (obdobná konstrukce jako u letounu SL-18I)

- instalace protáhlého člunovitého krytu (s vetknutým dielektrickým panelem do plochého břicha) na břichu zadní části trupu, přímo za odtokovou hranou křídla

- instalace po jednom hranatém krytu s plochým obdélníkovým okénkem (za ním se pravděpodobně nachází nějaký optický senzor nebo spektrofotometr) na hřbetu přední části trupu, na úrovni vrtulí, na levoboku přední části trupu, za předními vstupními dveřmi, na levoboku zadní části trupu, před zadními vstupními dveřmi, a na levoboku zadní části trupu, za zadními vstupními dveřmi (zatímco hřbetní senzor pokrývá oblast před letounem, přední postranní senzor sleduje oblast nad letounem, oba zadní senzory jsou namířeny směrem dolů)

- instalace pracoviště operátorů a speciálního vybavení v prostoru kabiny cestujících

Historie:  Středně těžký čtyřmotorový turbovrtulový dopravní letoun typu Il-18 (Coot) se díky velkému doletu a vytrvalosti, vysoké provozní spolehlivosti, nízkým provozním nákladům, objemné kabině a schopnosti operovat z letišť s relativně krátkou vzletovou a přistávací dráhou stal základem celé řady speciálů. Jedním z nich byl speciál pro ekologický monitoring. Zmíněný stroj vznikl v 80. letech konverzí sériového Il-18V (v.č. 182005601 / CCCP-75423) a díky instalaci protáhlého válcovitého krytu radiolokátoru s bočním vyzařováním (SLAR) pod přední částí trupu byl často zaměňován se speciálem pro ledovcový průzkum typu Il-24N. Konverzi zmíněného letounu na speciál pro ekologický monitoring přitom zajistil institut MIREA (Moskevský institut radiotechniky, elektroniky a automatizace) v kooperaci s letovým  zkušebním institutem LII ze Žukovského. Svůj veřejný debut si takto modifikovaný letoun Il-18V (RA-75423 / ex CCCP-75423) odbyl v srpnu roku 1992 na MosAeroShow 92, která se konala v Žukovském. Na podruhé byl tento stroj veřejně prezentován, pod označením Il-18 ŽLIIP, na moskevské airshow MAKS 93. Z provozu byl letoun Il-18V (RA-75423) vyřazen v srpnu roku 1997, ne však definitivně. Na počátku roku 1999 byl totiž opět uveden do letuschopného stavu. Následně byl však přelétnut do prostor leteckého opravárenského závodu (ARZ) č.20 z Puškina využívaného Ruským VMF, kde byl pak zbaven veškerého speciálního vybavení a součastně opatřen interiérem pro smíšenou přepravu nákladu a cestujících. Poté byl prodán společnosti IRS-Aero.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Il-18V)

Uživatelé:  Rusko a SSSR

 

 

 

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik, radista a neznámý počet operátorů speciálního vybavení

Pohon:        čtyři turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20K s max. výkonem po 4 000 hp

Radar:         povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RPSN-2 Emblema, instalovaný uvnitř špice trupu, a radiolokátor s bočním vyzařováním (SLAR) neznámého typu, instalovaný uvnitř protáhlého válcovitého kontejneru uchyceného k břichu trupu, v oblasti mezi šachtou příďového podvozku a křídlem. V průběhu letu ve výšce 6 000 m posledně uvedený radiolokátor dokáže skenovat pás zemského povrchu o šířce 20 km.

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 37,42 m
Délka:   35,90 m
Výška: 10,17 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

poslední úpravy provedeny dne: 8.3.2015