Iljušin 976 SKIP (‘Mainstay C’)

Typ:  speciální modifikace středně těžkého transportního letounu typu Il-76MD (Candid B) zastávající roli vzdušného telemetrického měřícího stanoviště

Určení:  sledování a řízení průběhu střelecký zkoušek nových typů řízených střel, měření letových trajektorií zkoušených střel (předávání získaných informací o zkušebním letu sledované střely pozemním řídícím a vyhodnocovacím stanovištím je realizováno v reálném čase), provádění rádiové korekce dráhy letu zkoušených střel a provádění dálkové likvidace střel, které se staly neovladatelnými

Odlišnosti od letounu Il-76MD:

- instalace pracovišť 15-ti operátorů a bloků telemetrického systému, systému pro zobrazování a vyhodnocování dat a systému pro retranslaci dat uvnitř nákladové kabiny (v této souvislosti byla záďová nákladová vrata znehybněna)

- instalace dvou párů nad sebou umístěných směrem dopředu vybíhajících dlouhých prutivých antén na bocích přední části trupu v oblasti přímo za kabinou navigátora

- instalace dvou antén s tvarem obráceného písmene „L“ po stranách hřbetu trupu v oblasti za kabinou pilotů

- instalace podlouhlého polokapkovitého dielektrického krytu na hřbetu trupu v oblasti přímo před náběžnou hranou křídla alá A-50 (Mainstay A) – ten ukrývá antény satelitního komunikačního systému (SATCOM) a navigační antény

- instalace jednoho páru podlouhlých deskovitých antén na břichu trupu v oblasti za šachtou příďového podvozku alá A-50 (Mainstay A)

- instalace jedné antény s tvarem obráceného písmene „L“ na břichu trupu v oblasti před podvozkovými gondolami

- instalace otočného čočkovitého radomu typu RA-10 z DRLO speciálu typu A-50 (Mainstay A) na vrcholech dvou vysokých pylonů (s plynule se zmenšující hloubkou směrem zespoda nahoru), které jsou uchyceny ke hřbetu trupu v oblasti za odtokovou hranou křídla (zmíněný kryt je vyjma úzké středové obdélníkové části zhotoven z dielektrického materiálu a vykazuje průměrem 10,8 m, výškou 2 m a rychlostí otáčení 6 ot/min)

- modifikovaná svislá ocasní plocha (SOP) s protaženým kořenem náběžné hrany v krátký hřeben s rozměrným čelním lapačem vzduchu alá A-50 (Mainstay A)

- instalace tří nad sebou umístěných antén s tvarem obráceného písmene „L“ na bocích svislé ocasní plochy

- instalace polokulovitého dielektrického krytu na místo ocasního střeliště (bohatě zasklená hranatá kabina střelce, která je včleněna do kořene odtokové hrany SOP, nyní ukrývá pracoviště operátora)

- absence výstražného radiolokátoru zadní polosféry typu PRS-4 Krypton (Box Tail) – v této souvislosti ze hřbetu překrytu kabiny střelce, která je včleněna do kořene odtokové hrany svislé ocasní plochy, zmizel nevelký válcovitý kryt se zaobleným dielektrickým zakončením

- instalace válcovitých pouzder (se zaobleným dielektrickým krytem na přídi a na zádi a polohovým světlem na vnějším boku) na koncích křídla (na hřbetu a na břichu těchto krytů letounu CCCP-76452 se navíc nachází instalace antén s tvarem obráceného písmene „L“)

- instalace nevelkého polokapkovitého krytu na břichu trupu, přímo před znehybněnými záďovými nákladovými vraty (úprava zavedená pouze do konstrukce letounů CCCP-76452, -76453 a -76455)

Historie:  Za první specializovaná vzdušná stanoviště pro telemetrická měření a řízení letových zkoušek řízených střel (AMCS) sovětské konstrukce lze považovat dvojici letounů typu Il-18RT. Tyto dva stroje vznikly konverzí středně těžkých čtyřmotorových turbovrtulových dopravních letounů typu Il-18V (Coot) a jejich provozovatelem se stalo, v roce 1965, sovětské VMF. Za základ dalších dvou AMCS speciálů, jejichž vznik si vyžádal masivní rozvoj raketové techniky, byl zvolen daleko výkonnější čtyřmotorový proudový transportní letoun typu Il-76 (Candid) z dílny OKB S.V. Iljušina. Zadání na takto specializovanou modifikaci zmíněného transportního stroje přitom spatřilo světlo světa v roce 1977. Přestože se oba exempláře specializované AMCS verze letounu Il-76 (Candid) od sebe navzájem prakticky nelišily, ve známost vešly pod odlišným kódovým označením, a to „676“ a „776“. Zatímco na speciál „676“ byl přestavěn sériový Il-76 (Candid B) (CCCP-86721), základem speciálu „776“ se stal letoun Il-76M (Candid B) (CCCP-86024). Posledním AMCS speciálem z řady Il-76 (Candid) se stal letoun s kódovým označením „976“ (Mainstay C). Zmíněný speciál vzešel ze zadání z ledna roku 1986 a vycházel modelu Il-76MD (Candid B). Některé konstrukční prvky však přebíral od vzdušného stanoviště včasné výstrahy a řízení (DRLO) typu A-50 (Mainstay A), které bylo založeno na bázi toho samého transportního stroje. Konkrétně přitom šlo o otočný čočkovitý kryt radaru typu RA-10, který byl připevněn za pomoci dvou vysokých pylonů ke hřbetu trupu, v oblasti za odtokovou hranou křídla, polokapkovitý kryt antén satelitního navigačního a komunikačního systému, jehož instalace se nacházela na hřbetu trupu, přímo před náběžnou hranu křídla, a dvojici podlouhlých deskových antén, která byla umístěna na břichu trupu v oblasti za příďovým podvozkem. Na programu „976“ (Mainstay C) se kromě OKB S.V.Iljušina podílel též závod č.84 (TAPO) z Taškentu, konstrukční kancelář Moskevského experimentálního institutu, konstrukční kancelář NPO Leninec, konstrukční kancelář (KB) Moskevského radiotechnického závodu a konstrukční kancelář Raduga. Všech pět exemplářů AMCS speciálu typu „976“ (Mainstay C) vzniklo, v prostorách závodu č.84 (TAPO) z Taškentu, konverzí sériových Il-76MD (Candid B) (CCCP-76452 až -76456), které byly vyrobeny v letech 1986 až 1987. Jejich provozovatelem se stal zkušební institut LII s domovskou základnou Žukovskyj. Ten přitom tyto stroje převzal dne 27. května 1987 (CCCP-76452), 8. září 1987 (CCCP-76453), 30. března 1988 (CCCP-76454), 18. května 1989 (CCCP-76455) a 29. října 1989 (CCCP-76456). Přestože šlo o vojenské letouny, nesly standardní zbarvení Aeroflotu a civilní registraci. Na bocích přídě trupu těchto strojů se ale nacházel nápis „976“ a nikoliv „Il-76MD“. Jednotlivé exempláře speciálu „976“ (Mainstay C) se od sebe navzájem mírně odlišovaly. Konkrétně tři z nich (CCCP-76452, -76453 a -76455) byly opatřeny instalací polokapkovitého krytu oranžové barvy na břichu trupu, přímo před záďovými nákladovými vraty. Letoun CCCP-76452 kromě toho obdržel též instalaci antén s tvarem obráceného písmene „L“ na hřbetu a břichu koncových křídelních doutníkovitých krytů. AMCS speciál typu „976“ (Mainstay C) disponoval vytrvalostí 8 h a objekty pohybující se ve výškách do 2 000 až 3 000 km dokázal sledovat na vzdálenost až 400 km. Trajektorie letu sledovaných objektů bylo přitom speciální palubní vybavení tohoto stroje schopno měřit s přesností 30 m. Získané údaje speciál typu „976“ (Mainstay C) předával pozemním vyhodnocovacím stanovištím v reálném čase za pomoci rádia nebo satelitu. K tomu přitom sloužilo hned šest telemetrických kanálů s přenosovou rychlostí 2 Mb/sec. Kromě řízení zkoušek a měření trajektorií letu řízených střel a bezpilotních a pilotovaných kosmických aparátů tento stroj údajně mohl sloužit též pro monitorování životního prostřední a pro další úkoly. Jakékoliv bližší informace o nasazení speciálů „976“ (Mainstay C) nejsou zatím bohužel k dispozici. Je známo pouze to, že se tyto stroje podílely na zkouškách okřídlené řízené střely typu Ch-55 (AS-15 Kent), jako zbraně proudového strategického bombardéru typu Tu-160 (Blackjack A). Přestože se AMCS speciál typu „976“ (Mainstay C) široké veřejnosti oficiálně poprvé představil v roce 1992 na MosAeroShow 92 (letouny RA-76453 a -76455), jeho existence je na západě již od 16. srpna 1988. Tento den totiž všech pět exemplářů tohoto stroje stálo v jedné řadě na jedné ze starých vzletových ploch letecké základny Žukovskyj, kde se zrovna konala letecká přehlídka. V roce 1995 bylo možné jeden speciál typu „976“ Mainstay C (RA-76453) shlédnout též na airshow MAKS 95. Zde byl zmíněný letoun prezentován pod označením Il-76SK jako vzdušné stanoviště pro monitorování letů kosmické nosné rakety typu Burlak, která měla startovat z podvěsu letounu typu Tu-160SK. Rok nato se ten samý stroj zúčastnil též Pařížské Air Show. Protože rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, spolu s těžkou ekonomickou krizí, která v 90. letech zachvátila všechny postsovětské republiky, včetně Ruska, vedl k razantnímu útlumu ve vývoji řízených střel, pro tak početnou flotilu AMCS speciálů typu „976“ (Mainstay C) nebylo rázem žádné využití. Z tohoto důvodu byly již v letech 1994 a 1995 dva z nich (CCCP-76452 a CCCP-76453) odepsány. Další exemplář speciálu „976“ (Mainstay C) (CCCP-76454) byl v roce 2004 přestavěn na vzdušnou zkušebnu motoru typu SaM146. Konverzí na vzdušnou zkušebnu leteckých motorů prakticky ve stejnou dobu prošel i letoun „976“ (Mainstay C) (CCCP-76456). Krátce nato, v polovině roku 2005, byl tento stroj prodán ČLR. Naproti tomu letoun „976“ (Mainstay C) (CCCP-76455) v roce 2010 prošel, po pěti letech stání, generální opravou. Ke svému původnímu určení je přitom tento stroj jako jediný využíván do dnešních dnů.

Verze:  -

Vyrobeno:  pět exemplářů (všechny vznikly konverzí sériových Il-76MD)

Uživatelé:  pouze SSSR (po rozpadu Rusko)

 

 

 

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik, radista a 15 operátorů

Pohon:       čtyři dvouproudové motory typu Solovjov D-30KP-2 s max. tahem po 12 500 kp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovký radiolokátor typu RLS-N Groza (jeho instalace se nachází uvnitř špice přední části trupu, přímo před kabinu navigátora), navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-P Kupol (jeho instalace je umístěna uvnitř polokapkovitého krytu nacházejícího se na břiše příďové partie trupu, přímo pod kabinou navigátora)

 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 50,50 m 
Délka:   46,59 m
Výška: 14,76 m 
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 190 000 kg
Max. rychlost: 810 km/h
Praktický dostup:   10 200 m
Max. dolet:    7 500 km
Vytrvalost: 8,5 hod

 

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 26.1.2016