Iljušin Il-82 (Il-76RT / Il-76VKP / Il-76SK)

Typ:  speciální modifikace středně těžkého strategického transportního letounu typu Il-76MD (Candid B) zastávající roli vzdušné retranslační stanice

Určení:  přenos rádiové a satelitní komunikace mezi pozemními středisky strategického velení nebo vzdušnými velitelskými stanovišti typu Il-80 (Maxdome), která tato pozemní velitelství zastupují v případě jejich destrukce, a bojovými útvary strategických raketových vojsk a ponorkovými nosiči balistických řízených střel 

Odlišnosti od letounu Il-76MD (v provedení bez ocasního střeliště):

- instalace spojovacího zařízení (cca 20 zařízení) pracoviště šesti operátorů v prostru nákladové kabiny

- instalace rozměrného dielektrického krytu s člunovitým tvarem antény satelitního komunikačního a navigačního systému na hřbetu přední části trupu, přímo mezi pilotní kabinou a náběžnou hranou křídla (obdobná konstrukce jako u letounu typu Il-80)

- instalace dvou nevelkých vedle sebe umístěných břitových antén na hřbetu trupu, přímo za náběžnou hranou křídla

- instalace tří nevelkých břitových antén (jedna anténa následovaná dvojicí vedle sebe umístěných antén) na hřbetu trupu, v oblasti za odtokovou hranou křídla

- instalace dvou nevelkých protáhlých krytů s polokulovitým průřezem na hřbetu trupu, po stranách náběhu SOP

- absence okének příďové kabiny navigátora, posledních dvou vnějších párů postranních okének a horní řady okének pilotní kabiny a přístupových dveří nacházejících se na levoboku, v oblasti před náběžnou hranou křídla

- instalace podvozkových gondol z letounu typu A-50, které mají mírně delší a robustnější přední partii (v jejich čele se navíc nachází nevelký lapač vzduchu)

- instalace pomocné palubní energetické jednotky (APU) typu TA-6A, která nyní využívá hřbetní kapsovitý lapač vzduchu a břišní výtokovou trubici, v zadní části levé gondoly hlavního podvozku (u modelu Il-76MD se její instalace nacházela v přední části levé gondoly hlavního podvozku)

- instalace druhé palubní pomocné energetické jednotky téhož typu, která rovněž využívá hřbetní kapsovitý lapač vzduchu a břišní výtokovou trubici, v zadní části pravé gondoly hlavního podvozku (APU totiž nyní napájí elektrickou energií i speciální komunikační systémy)

- instalace podlouhlého plochého krytu (s několika břitovými anténami) na břichu přední části trupu, přímo mezi příďovým a hlavním podvozkem, vlevo od podélné osy trupu

- instalace dvou podlouhlých plochých tandemově uspořádaných krytů na břichu přední části trupu, přímo mezi příďovým a hlavním podvozkem, vpravo od podélné osy trupu

- instalace dvou rozměrných zkosených ploutvových antén na bocích zadní části postranních krytů znehybněných záďových nákladových vrat

- instalace bubnu s 6 km dlouhou drátovou anténou (se stabilizačním kuželem na konci), která zajišťuje spojení s ponořenými ponorkovými plavidly, v zadní části nákladového prostoru – její vývod je vetknut do břicha střední části znehybněných záďových nákladových vrat (po ukončení mise se zmíněná anténa odhazuje, protože by při jejím zkracování při zpětném navíjení stabilizační kužel vyvozoval oscilace)

- instalace vřetenovitých pouzder s výsuvnými UKV anténami na nevelkých pylonech nacházejících se pod vnějšími panely křídla

- instalace dvou nevelkých polokulovitých krytů pod konci křídla (jejich instalací byl opatřen pouze první exemplář tohoto speciálu)

Historie:  Ve druhé polovině 80. let byla dvojice středně těžkých čtyřmotorových proudových transportních letounů typu Il-76MD v provedení bez záďového obranného střeliště upravena na vzdušnou retranslační stanici. Zmíněné speciály vešly ve známost pod vojenským označením Il-82, Il-76RT či Il-76VKP a továrním označením Il-76SK a jejich posláním se stalo zajišťování přenosu rádiové a satelitní komunikace mezi pozemním střediskem strategického velení nebo vzdušnými velitelskými stanovišti typu Il-80 (Maxdome) (modifikace velkokapacitního dopravního letounu typu Il-86 Camber A) a bojovými útvary strategických raketových vojsk a ponorkovými nosiči balistických řízených střel. Zprostředkovávání komunikace s ponorkami nicméně nebylo hlavním určením těchto speciálů. K tomu primárně sloužily letouny typu Tu-142MR (Bear J) a pozemní stanoviště. Letoun typu Il-82 bylo tedy možné považovat za sovětský protějšek amerického Boeingu E-6 Hermes, který vychází ze čtyřmotorového proudového dopravního letounu typu Boeing 707-320. Základem obou exemplářů tohoto speciálu se konkrétně staly letouny typu Il-76MD (Candid A) s výrobními čísly 0053463900 (CCCP-76450) a 0053464938 (CCCP-76451), které z linky závodu č.84 z Taškentu sjely na konci roku 1985. Přestavba prvního z nich na speciál typu Il-82 zabrala více než rok. Toto bylo přitom mimo jiné též důsledkem průtahů s dodávkami speciálního vybavení. První Il-82 (CCCP-76450) se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 29. dubna 1987 a VVS byl předán dne 22. září toho samého roku. Druhý exemplář tohoto speciálu (CCCP-76451) VVS převzalo dne 30. listopadu 1987. Oba dva exempláře speciálu typu Il-82 obdržely, z důvodu utajení, zbarvení Aeroflotu a civilní registraci. Protože zkoušky těchto strojů probíhaly po několik let v Žukovském, díky svým velkým rozměrům rozhodně nemohly uniknout zrakům návštěvníků letecké přehlídky, která se zde konala dne 16. srpna 1988. Po ukončení všech předepsaných zkoušek se oba dva exempláře speciálu typu Il-82 staly, spolu se čtyřmi speciály typu Il-80 (Maxdome), součástí samostatné velící a retranslační letky 8. ADON (Letecká divize zvláštního určení). V roce 1997 byly ale převedeny k 3. letce 929. GLIC (Státní letové zkušební centrum) s domovskou základnou Čkalovsk. Z Čkalovska přitom oba exempláře speciálů typu Il-82 operují do dnešních dnů. Jejich činnost ale velmi omezuje neutěšený technický stav. Jeden z nich (CCCP-76451) je dokonce zřejmě trvale uzemněn.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva exempláře (oba vznikly konverzí sériových Il-76MD)

Uživatelé:  Rusko a SSSR

 

 

 

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik a šest operátorů

Pohon:       čtyři dvouproudové motory typu Solovjov D-30KP-2 s max. tahem po 12 500 kp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-N Groza, instalovaný uvnitř špice přední části trupu, přímo před kabinou navigátora, a navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-P Kupol, instalovaný uvnitř polokapkovitého krytu nacházejícího se na břichu přídě trupu, přímo pod kabinou navigátora

 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 50,50 m
Délka:   46,59 m
Výška: 14,76 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

Poslední úpravy provedeny: 26.1.2016