Iljušin Il-18I

Typ:  pokročilá modifikace středně těžkého dopravního letounu typu Il-18V (Coot)

Určení:  doprava osob na středně dlouhých a dálkových linkách

Odlišnosti od letounu Il-18V (Coot):

- zvětšený objem kabiny cestujících zrušením zadního nepřetlakového zavazadlového úložného prostoru (to se na vnějším vzhledu promítlo absencí dvířek nacházejících se na pravoboku zadní části trupu, přímo před VOP) a posunutím zadní přetlakové přepážky o 1,64 m směrem k zádi trupu. Díky tomu se uvnitř kabiny tohoto modelu našlo místo pro sedadla pro 119 až 125 osob.

- zvětšený počet postranních kulatých okének kabiny cestujících o dva páry (zatímco na pravoboku tohoto modelu se nachází 18 a nikoliv 16 okének, na levoboku jich je umístěno 17 a nikoliv 15)

- zvětšená zásoba paliva z 23 700 l na 30 300 l vetknutím dalších nádrží do centrální části pevné střední části křídla a náhradou pružných nádrží nacházejících se mezi vnitřním a vnějším párem motorových gondol integrálními nádržemi s větším objemem (součástí palivového systému tohoto modelu se stalo celkem 26 nádrží, 22 pružných a 4 integrální, zatímco model Il-18V byl opatřen 22-ti nádržemi, 20-ti pružnými a dvěma integrálními)

- instalace pomocné palubní energetické jednotky (APU) typu TG-16, která zajišťuje spouštění motorů a napájení palubních systémů při stání na zemi s vypnutými motory, uvnitř výsuvného (směrem dolu) polokapkovitého krytu nacházejícího se na břichu trupu, přímo před náběžnou hranou křídla (u modelu Il-18V se instalace APU nacházela v nepřetlakovém zadním zavazadlovém úložném prostoru)

Historie:  Dne 21. prosince 1960, tedy rok pouhý poté, co se do oblak poprvé vydal první exemplář čtyřmotorového turbovrtulového dopravního letounu typu Il-18V (Coot), se rozeběhly závodní zkoušky dalšího vývojového typu z řady Il-18 (Coot) v podobě modelu Il-18I. Prototyp tohoto modelu nesl registraci CCCP-75888 a s největší pravděpodobností vznikl konverzí jednoho ze sériových Il-18V (Coot). Zatímco kabina letounu typu Il-18V (Coot) ukrývala sedadla pro 87 až 110 osob, do kabiny prototypu Il-18I (CCCP-75888) se konstrukčnímu týmu Iljušinovi OKB podařilo vměstnat sedadla pro 119 až 125 osob. Toho přitom docílil zejména zrušením zadního nepřetlakového zavazadlového úložného prostoru a posunutím zadní přetlakové přepážky o 1,64 m směrem dozadu. Délka trupu prototypu Il-18I (CCCP-75888) byla tedy zcela identická s délkou trupu sériového Il-18V (Coot). Kromě přepravní kapacity Iljušin u tohoto stroje zvětšil též zásobu paliva (o 28 %), a to náhradou pružných nádrží nacházejících se mezi vnitřním a vnějším párem motorových gondol integrálními nádržemi s větším objemem a vetknutím dalších nádrží do centrální části pevné střední části křídla. To přitom sebou přineslo vzrůst doletu z 5 400 km na 6 500 km. Kromě výše uvedeného měl prototyp Il-18I (CCCP-75888) v porovnání se sériovým Il-18V (Coot) též vyšší vzletovou hmotnost (64 t vs 61,2 t) a užitečné zatížení (14 t vs 13,5 t). Zmíněný stroj byl navíc vůbec prvním letounem z řady Il-18 (Coot) s instalací APU. U sériového Il-18V (Coot) se totiž instalace APU stala standardem až do roku 1961. Státní zkoušky prototypu Il-18I (CCCP-75888) se podařilo završit dnem 14. prosince 1961. Jejich součástí se přitom staly též dálkové non-stop lety na trasách Moskva – Irkutsk, Irkutsk – Moskva – Leningrad – Moskva, Moskva – Vladivostok – Chabarovsk – Taškent a Taškent – Archangelsk – Moskva s délkou 8 až 12 hodin. Přestože státní zkoušky prototypu Il-18V (Coot) zakončilo kladné hodnocení, sériové výroby se tento model nedočkal. Některá vylepšení, která sebou přinesla konstrukce jediného prototypu letounu typu Il-18I, nicméně našla uplatnění v konstrukci nástupců letounu typu Il-18V (Coot) v podobě modelu Il-18D (Coot) a Il-18E (Coot).

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (jeho základem se pravděpodobně stal sériový Il-18V)

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik a radista

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20 s max. výkonem po 4 000 hp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RPSN-2 Emblema, instalovaný uvnitř špice trupu

Kapacita:   119 nebo 125 osob (užitečné zatížení tohoto stroje činí 14 000 kg

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 37,42 m
Délka:   35,90 m
Výška: 10,17 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 64 000 kg
Max. rychlost: 650 km/h
Praktický dostup:   12 500 m
Max. dolet:    6 500 km

 

poslední úpravy provedeny dne: 8.3.2015