Iljušin Il-28T (1. s tímto označením)

Typ:  námořní torpédo-minonosná modifikace lehkého frontového bombardovacího letounu typu Il-28 (Beagle)

Určení:  vyhledávání a ničení hladinových plavidel protivníka a kladení námořních min

Odlišnosti od letounu Il-28 (Beagle):

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o torpéda a námořní miny

- větší délka trupové pumovnice (6,66 m vs 4,18 m) – díky tomu lze do trupové pumovnice tohoto modelu umístit i jedno protiponorkové torpédo typu 45-36 nebo jednu 1 000 kg námořní minu

- instalace křídla o 100 mm dále od zádě trupu (kuli zachování pozice aerodynamického těžiště) – to sebou přineslo vzrůst rozvoru podvozku z 6,677 m na 6,777 m

- přítomnost úložného prostoru se záchranným člunem typu LAS-3 uvnitř zadní části trupu

- absence pravého příďového 23 mm kanónu typu NR-23 (z hmotnostních důvodů)

- menší objem palivových nádrží (4 770 l vs 7 908 l), z prostorových důvodů (větší délka trupové pumovnice a přítomnost úložného prostoru se záchranným člunem uvnitř trupu)

- instalace dvou demontovatelných štíhlých doutníkovitých kontejnerů s 950 l palivovými nádržemi z průzkumného modelu Il-28R na koncích křídla (jejich instalace si ale vyžádala posunout VPD a vývody odmrazovacího systému náběžné hrany dále od konců křídla). Koncové křídlení nádrže tohoto modelu nesou navigační světla a v případě nouze (např. asymetrický odběr paliva) je lze odhodit (přistání s jednou plnou a jednou prázdnou koncovou křídelní nádrží totiž není, kuli nedostatečné účinnosti křidélek při nízkých rychlostech, vůbec možné).

- modifikované zasklení pilotní kabiny instalací nového čelního štítku s hranatým profilem, plochým opticky čistým čelním okénkem s lichoběžníkovým tvarem (na místo oválného) a dvěma plochými opticky čistými trojúhelníkovými postranními okénky (na místo zaoblených), který poskytuje lepší výhled při letu v malých výškách (obdobná konstrukce jako u prvního prototypu modelu Il-28)

- modifikované zasklení příďové kabiny navigátora poskytující lepší výhled při letu v malých výškách

- zesílená pancéřová ochrana kabiny pilota a navigátora

- vestavba nouzového výstupu do hřbetu překrytu záďové kabiny střelce-radisty – za jeho pomoci lze záďovou kabinu opustit i po nouzovém přistání na vodní hladině (u bombardovacího modelu Il-28 je kabina střelce přístupná pouze podlažním vstupem)

- instalace dvou fotoaparátů pro vertikální snímkování typu AFA-BA/400 v přední části trupové pumovnice na místo jednoho fotoaparátu typu AFA-33/75M

- rozšířené vybavení příďové kabiny navigátora o ruční fotoaparát typu AKS-1

- instalace zaměřovače typu PP-1, který slouží k zaměřování cílů při shozu torpéd a min z velkých výšek, na místo zaměřovače typu OPB-6SR za plochým oválným břišním okénkem příďové kabiny navigátora

- instalace zaměřovače typu PTN-45, který slouží k zaměřování cílů při shozu torpéd z malých výšek, za nevelkým polokulovitým průzorem vetknutým do břicha přední části trupu, přímo za plochým oválným břišním okénkem příďové kabiny navigátora (průzor tohoto zaměřovače je opatřen elektrickým odmrazovacím systémem typu „Model 1010“)

Historie:  Provozovatelem podzvukových proudových frontových bombardovacích letounů typu Il-28 (Beagle) se stalo též VMF. Své první Il-28 (Beagle) přitom VMF převzalo v srpnu roku 1951, tj. přibližně rok po VVS. U posádek VMF si tyto legendární stroje velmi brzy vydobyly nemalou oblibu, neboť byly lehčí a obratnější než obdobně koncipované bombardovací a torpédo-minonosné letouny typu Tu-14/-14T (Bosun). Mezitím, dne 1. června 1950, byl proto Iljušin pověřen vývojem modifikace letounu typu Il-28 (Beagle) zastávající roli nosiče torpéd. Hlavní zbraní námořní modifikace tohoto stroje se přitom mělo stát raketové torpédo typu RAT-52 mající rychlost 107 až 130 km/h a dosah 550 až 600 m. Tato zbraň byla do výzbroje VMF oficiálně zařazena dne 4. února 1953 a její shoz byl možný při rychlostech do 800 km/h a ve výškách 1 500 až 4 000 m. Nezměněná trupová pumovnice letounu typu Il-28 (Beagle) nicméně pojala jenom jedno torpédo tohoto typu. Nosnost tohoto stroje byla přitom 3 x taková. Starší typy torpéd v podobě typu 45-36MAN a 45-36ANU, které se i přesto, že vznikly ještě před válkou, na inventáři VMF tehdy stále ještě nacházely ve velkých počtech, se pak do útrob trupové pumovnice letounu typu Il-28 (Beagle) vůbec nevešly. Tuto nemilou skutečnost přitom neřešila ani záměna standardních dvířek trupové pumovnice vystouplým člunovitým krytem. Takto modifikovaný Il-28 (Beagle) byl sice schopen přepravy dvou raketových torpéd typu RAT-52 (nad sebou), daleko rozšířenější torpéda řady 45-36 jeho pumovnice stejně nebyla schopna pojmout. Trupová pumovnice letounu typu Il-28 (Beagle) měla totiž délku 4,18 m, zatímco v případě torpéda typu 45-36, ve verzi 45-56NT, tomu bylo 5,00 m. Torpédo typu 45-56NT přitom nebylo ničím jiným, než modifikací torpéda typu 45-36MAN uzpůsobenou pro použití na proudových letounech. Zmíněný model přebíral instalaci příďového stabilizátoru a stabilizačního padáčku od raketového torpéda typu RAT-52 a mohl být shazován při letu rychlostí do 700 km/h ve výšce 120 až 230 m. Jeho rychlost činila 66,6 km/h. V případě dosahu tomu bylo 4 km. Odpovědí na tuto skutečnost ze strany Iljušinovi OKB se stal model Il-28T s prodlouženou pumovnicí na 6,66 m. Tento zásah do konstrukce si ale vyžádal posunout křídlo o 100 mm směrem dozadu, kuli zachování polohy aerodynamického těžiště, a v neposlední řadě též překomponovat palivové nádrže č.2 až č.5. To ale sebou přineslo pokles zásoby paliva z 7 908 l na 4 770 l. Z tohoto důvodu Iljušin torpédonosný Il-28T opatřil, obdobně jako průzkumný model Il-28R (Beagle), 950 l koncovými křídelními přídavnými nádržemi. Jejich instalace přitom sebou přinesla vzrůst zásoby paliva na 6 670 l. Změn proti bombardovacímu Il-28 (Beagle) ale doznalo též palubní vybavení a v neposlední řadě též zasklení kabiny pilota a navigátora. Projekt letounu typu Il-28T byl státní komisí schválen dne 7. července 1950, po předchozím přezkumu technologické 1:1 makety. První prototyp tohoto modelu vznikl v roce 1950 konverzí sériového Il-28 (Beagle) (v.č. 5030116) a do oblak se poprvé vydal dne 8. ledna 1951 (dle jiných zdrojů dne 9. ledna 1951). Zpočátku závodních zkoušek byl tento stroj opatřen standardním zasklením příďové kabiny navigátora a oběma příďovými kanóny. Instalaci zaměřovače typu PTN-45 první prototyp letounu typu Il-28T tehdy ještě postrádal. Kompletaci druhého prototypu tohoto modelu se podařilo dokončit dne 16. února 1951. Základem tohoto stroje se stal rovněž sériový Il-28 (Beagle). Konkrétně přitom šlo o letoun s v.č. 50301104. Druhý prototyp letounu typu Il-28T byl modifikovaným zasklením příďové kabiny navigátora a břišním polokulovitým průzorem zaměřovače typu PTN-45 opatřen již od počátku. Kromě toho tento stroj již od počátku postrádal instalaci pravého příďového kanónu. Od prototypu prvního se ale odlišoval též instalací dvou tyčových antén pod vnějšími částmi křídla. Druhý prototyp letounu typu Il-28T se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 12. března 1951 a zpočátku zkušebního programu létal bez koncových křídelních nádrží. Závodní zkoušky letounu typu Il-28T se podařilo úspěšně završit dne 17. dubna 1951. Příslušná závěrečná zpráva byla podepsána šest dní nato. Poté byl do podoby druhého prototypu dopracovaný prototyp první předán námořnímu zkušebnímu institutu NII-15 (námořní protějšek institutu GK NII VVS), za účelem realizace státních zkoušek. Státními zkouškami, které byly realizovány ve Feodosii na Krymu, letoun typu Il-28T úspěšně prošel mezi 7. červnem a 25. červencem roku 1951 (dle jiných zdrojů státní zkoušky tohoto stroje probíhaly až do prosince toho samého roku). Krátce nato, na počátku srpna toho samého roku, byly výrobní podklady torpédonosného Il-28T předány jednomu z výrobních závodů, který se zabýval produkcí základního bombardovacího modelu Il-28 (Beagle). Produkce tohoto modelu se ale nakonec nerozeběhla, a to i přesto, že byl schválen pro výrobu a pro přijetí do výzbroje VMF. Důvody k tomu byly hned dva. Prvním z nich byly průtahy ve vývoji torpéda typu 45-56NT. Tím druhým se stala skutečnost, že jeho pumovnice nebyla schopna pojmout raketové torpédo typu RAT-52 v počtu dvou exemplářů. Označení Il-28T bylo přitom následně použito ještě dvakrát.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva prototypy (oba vznikly konverzí sériových Il-28)

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    pilot, navigátor/bombometčík a střelec/radista

Pohon:       dva proudové motory typu Klimov VK-1A  s max. tahem po 2 700 kp

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor s kruhovým výhledem typu PSBN-M (Mushroom), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku. Tento typ radiolokátoru slouží k navigaci a vyhledávání rozměrných pozemních cílů. Rozlehlý průmyslový objekt je přitom schopen identifikovat na vzdálenost 100 km, velké hladinové plavidlo na vzdálenost 40 až 50 km, železniční most na vzdálenost 30 až 50 km, velký tok na vzdálenost 30 až 40 km.

Vybavení:   - zaměřovací: jeden torpédový zaměřovač pro malé výšky typu PTN-45 (jeho instalace se nachází za nevelkým polokulovitým břišním průzorem příďové kabiny navigátora), jeden torpédový zaměřovač pro velké výšky typu PP-1 (jeho instalace se nachází za plochým oválným břišním okénkem příďové kabiny navigátora), jeden střelecký kolimátor typu PKI-1 (jeho instalace se nachází v kabině pilota) a jeden střelecký zaměřovač typu ASP-3P (jeho instalace se nachází v záďové kabině střelce)

                   - průzkumné: dva fotoaparáty pro vertikální snímkování typu AFA-BA/400, instalované v přední části trupové pumovnice, a jeden fotoaparát pro šikmé snímkování typu AFA-BA, instalovaný za dvoudílnými horizontálně dělenými dvířky nacházejícími se levoboku zadní části trupu, na úrovni VOP

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Barij-M (toto zařízení využívá jednu drobnou tyčovou anténu nacházející se na břichu zadní části trupu, na úrovni VOP)

Výzbroj:     jeden 23 mm kanón typu NR-23 se zásobou 100 nábojů, vestavěný do levoboku přední části trupu, dva pohyblivé kanóny toho samého typu s odměrem ±70°, elevací +60°, depresí -40° a zásobou 225 nábojů na hlaveň, instalované v ocasním střelišti typu Il-K6, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 000 kg až 3 000 kg, přepravovaná uvnitř trupové pumovnice – raketová torpéda typu RAT-52 (max. 1 ks), torpéda typu 45-36AVA (max. 1 ks), 45-36MAV (max. 2 ks), TAS (max. 1 ks), TAV (max. 1 ks) a A-2 (max. 1 ks), námořní miny typu AMD-4-500 (max. 4 ks), AMD-4-1000 (max. 1 ks), IGDM (max. 1 ks), Typ A (max. 1 ks), Serpey (max. 2 ks), Lyra (max. 2 ks) a Děsna (max. 2 ks) a neřízené pumy

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 21,45 m
Délka:   17,65 m
Výška: 6,00 m
Prázdná hmotnost: 13 370 kg
Max. vzletová hmotnost: 21 620 kg
Max. rychlost: 877 km/h
Praktický dostup:   11 950 m
Max. dolet: 2 149* km

 

 

* 2 000 km s jedním 1 073 kg torpédem

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 10.1.2016