Typ: pokročilá modifikace těžkého stíhacího letounu typu J-11 (Flanker B)

Určení:  vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, ničení vzdušných cílů v rámci protivzdušné obrany, doprovodné úkoly a ničení pozemních a hladinových cílů za pomoci neřízené munice

Odlišnosti od letounu J-11 (Flanker B):

- instalace radiolokátoru typu N001VE (mod Slot Back 2) v přídi trupu na místo radiolokátoru typu N001E (Slot Back 2). Zmíněný radiolokátor má mírně větší dosah. Kromě toho spolupracuje s naváděcím systémem výkonnějších PLŘS.

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o výkonnější PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením typu R-27ER1/ET1 (RS-AA-10C/D Alamo C/D) a PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77E (RS-AA-12A Adder A)

- instalace výstražného RL systému typu L150 Pastel na místo výstražného RL systému typu SPO-15LM (L006LM) Berjoza-LM. To se na vnějším vzhledu promítlo instalací odlišných antén na odtokové hraně zdvojené SOP, přímo nad směrovými kormidly. Kryty antén systému typu SPO-15LM, které se nacházejí na vnějších bocích motorových gondol, přímo za lapači vzduchu, a na bocích ocasního „žihadla“ přitom zůstaly z neznámých důvodů zachovány.

- absence nevelkých antén nacházejících se na vnějších bocích zdvojené SOP, přímo nad směrovými kormidly

- modifikované vybavení pilotní kabiny náhradou monochromatické obrazovky (CRT) radiolokátoru multifunkčním displejem (MFD). Tato úprava se stala standardem pro všechny letouny počínaje třetí výrobní sérií, které začaly brány závodu společnosti SAC opouštět zřejmě v roce 2003. Letouny druhé výrobní série instalaci MFD, který slouží k zobrazování letových údajů a taktických informací, na místo CRT obrazovky obdržely až v rámci oprav. Některé letouny tohoto typu byly později dovybaveny ještě jedním MFD, který je propojen se satelitním navigačním systémem a zastává funkci pohyblivé digitální mapy.

- instalace výstražného UV protiraketového systému. Toto zařízení využívá dva páry senzorů, z nichž jeden se nachází přímo za kokpitem a jeden na bocích zdvojené SOP. Instalaci tohoto zařízení obdržely pouze některé exempláře tohoto modelu v rámci modernizačního programu. První letouny typu J-11A (Flanker) s instalací zmíněného zařízení byly přitom spatřeny v listopadu roku 2014.

- instalace nového identifikačního systému „vlastní-cizí“, který využívá břitové antény, na místo identifikačního systému „vlastní-cizí“ SRO-2M (Odd Rods) se dvěma sestavami tří nestejně vysokých tandemově uspořádaných tyčových antén instalovanými po jednom na břichu přední části trupu, přímo za překrytem antény radiolokátoru, a na hřbetu ocasního „žihadla“. Instalace nového IFF systému obdržely pouze některé letouny v rámci modernizačního programu. První letouny typu J-11A (Flanker) s instalací zmíněného zařízení byly přitom spatřeny v červenci roku 2021.

Historie:  Přestože letoun typu J-11 (Flanker B), který není ničím jiným, než od roku 1998 závodem společnosti SAC (Shenyang Aircraft Corporation) ze Shenyangu na základě licence vyráběnou přímou kopií letounu typu Su-27SK (Flanker B) ruské konstrukce, znamenal pro PLAAF významný kvalitativní skok, velení čínských vzdušných sil nebylo se zbraňovým systémem tohoto stroje zcela spokojeno. Radiolokátor letounu typu J-11 (Flanker B) v podobě typu N001E (Slot Back 2) ruské výroby, který není ničím jiným, než exportní verzí impulsního dopplerovského radiolokátoru typu N001 (Slot Back 2) s degradovanými schopnostmi, bylo totiž již tehdy možné považovat za zastaralý. Radiolokátor typu N001E (Slot Back 2) je totiž schopen vzdušné cíle s RCS cca 3 m² detekovat ze vzdálenosti pouhých 70 km. Najednou sice dokáže sledovat 10 vzdušných cílů, navádět PLŘS je však schopen pouze na jeden z nich. Kromě toho spolupracuje pouze s PLŘS s poloaktivním RL navedením. V průběhu navádění střel této kategorie je přitom nezbytné, aby byl cíl nepřetržitě ozařován radiolokátorem nosiče, a to až do okamžiku zásahu. To samozřejmě vylučuje po celou dobu navádění provádět prudké úhybné manévry. Z tohoto důvodu se Číňané již od počátku poptávali po modernizaci zbraňového systému letounu typu J-11 (Flanker B). K zmíněnému požadavku se ale Rusové zpočátku stavěli odmítavě. Později však zbraňový systém letounů typu J-11 (Flanker B) modernizací přeci jenom prošel. Zmíněný modernizační program dal za vznik modelu J-11A (Flanker) a byl vystavěn zejména na náhradě radiolokátoru typu N001E (Slot Back 2) výkonnějším radiolokátorem typu N001VE (mod Slot Back 2). Zmíněný radiolokátor má přitom vyšší dosah. Kromě toho je schopen navádět PLŘS na dva cíle současně. Radiolokátor typu N001VE (mod Slot Back 2) navíc spolupracuje s naváděcím systémem střednědosahové PLŘS s poloaktivním RL navedením typu R-27ER1 (RS-AA-10C Alamo C), která není ničím jiným, než modifikací PLŘS typu R-27ER (RS-AA-10A Alamo A), nejvýkonnější zbraně letounu typu J-11 (Flanker B), s prodlouženým dosahem, a střednědosahové PLŘS s aktivním RL navedení typu R-77E (RS-AA-12A Adder A). Za pomoci posledně uvedené PLŘS lze přitom napadat vzdušné cíle dle principu „vystřel a zapomeň“. Dle zpráv, které pocházejí z května roku 2000, Číňané zakoupili nejméně 100 střel typu R-77E (RS-AA-12A Adder A). Změn ale doznalo též přístrojové vybavení pilotní kabiny. Dle některých zdrojů měly být do vybavení letounu typu J-11A (Flanker) údajně nelegálně vneseny některé další změny za asistence Běloruska nebo Ukrajiny. To se ale potvrdit nepodařilo. První exemplář letounu typu J-11A (Flanker) se do oblak údajně napoprvé vydal v prosinci roku 1999. Svého předchůdce v podobě letounu typu J-11 (Flanker B) tento model na lince závodu společnosti SAC nahradil v roce 2002. Dle jiných zdrojů se produkce tohoto modelu rozeběhla již v roce 2000, což je ale více než nepravděpodobné. Široká veřejnost mohla letoun typu J-11A (Flanker) poprvé spatřit v květnu roku 2002, a to v reportáži čínské státní televize CCTV. Ve výrobním programu zmíněného podniku se přitom letoun typu J-11A (Flanker) udržel až do konce roku 2006. V této verzi byly dokončeny všechny letouny druhé, třetí a čtvrté série. Letouny nulté a první výrobní série odpovídaly modelu J-11 (Flanker B). Celkem bylo vyrobeno odhadem okolo 65-ti letounů typu J-11A (Flanker). Za chodu služby byl navíc do standardu blízkému J-11A (Flanker) dopracován blíže neuvedený počet staršího modelu J-11 (Flanker B). Poté výrobní programu závodu společnosti SAC přešel na model J-11B (Flanker L variant 1), který má modifikovanou vnitřní konstrukci draku (začleněním kompozitních materiálů) a motory, avionikou a výzbroj čínské výroby. V letech 2002 až 2003 byl na letoun typu J-11A (Flanker) přezbrojen 6. regiment 16. divize s domovskou základnou Yinchuan. Zmíněný regiment konkrétně obdržel letouny druhé a třetí série. Ve stejnou dobu letouny tohoto typu z druhé a třetí série doplnily letouny typu J-11 (Flanker B) a současně částečně nahradily importované letouny typu Su-27SK (Flanker B) u 6. regimentu 2. divize s domovskou základnou Suixi. V letech 2003 až 2004 letouny typu J-11A (Flanker) třetí výrobní série obdržel též 40. regiment 14. divize s domovskou základnou Nanchang-Xiangtan. Další útvary PLAAF letouny typu J-11A (Flanker) převzaly až v letech 2007 a 2008. Jedním z nich byl 86. regiment 29. divize s domovskou základnou Wuyishan, který byl v roce 2012 přetransformován v 41. regiment 14. divize. Zmíněný regiment konkrétně obdržel letouny třetí série. Ty přitom u zmíněného útvaru doplnily letouny typu J-11 (Flanker B). Ve stejnou dobu byly uskutečněny dodávky letounů typu J-11A (Flanker) k 19. regimentu 7. divize s domovskou základnou Zhangjiakou. Zmíněný regiment přitom obdržel letouny čtvrté série. Později se letouny typu J-11A (Flanker) dostaly k dalším třem útvarům. V tomto případě se ale již jednalo o letouny, které byly staženy od některého z výše uvedených útvarů v rámci přezbrojování na pokročilejší typ bojového letounu a nikoliv o letouny z novovýroby. Někdy okolo roku 2011 tak letouny typu J-11A (Flanker) doplnily importované letouny typu Su-27SK (Flanker B) u 55. regimentu 19. divize s domovskou základnou Jining. Později zmíněný regiment obdržel též letouny typu J-11A (Flanker) třetí série od 40. regimentu 14. divize. Od roku 2017 byl totiž zmíněný regiment přezbrojován na letouny typu J-16 (Flanker N). Někdy okolo roku 2016 a 2017 byly letouny typu J-11A (Flanker) třetí a čtvrté série předány, spolu s nevelkým počtem letounů typu Su-27SK (Flanker B) a Su-27UBK (Flanker G variant 3), 4. regimentu 2. divize. V tomto případě se zase jednalo o letouny ze stavu 6. regimentu 2. divize (později známého jako 6. brigáda), který byl v letech 2017 až 2018 přezbrojen na importované letouny typu Su-35SE (Flanker M). Jako poslední byl letouny typu J-11A (Flanker) vyzbrojen, v roce 2021, 18. regiment 6. divize (později známý jako 18. brigáda). Zmíněný regiment přitom tyto stroje převzal od 16. regimentu 6. divize (později známého jako 16. brigáda). V roce 2022 se letouny typu J-11A (Flanker) nacházely u pěti brigád PLAAF (v letech 2016 až 2017 byly regimenty přetransformovány v brigády), a to 4. brigády s domovskou základnou Foshan, 16. brigády s domovskou základnou Yinchuan-West, 18. brigády s domovskou základnou Lintao, 41. brigády s domovskou základnou Wuyishan a 55. brigády s domovskou základnou Jining. O řadové službě letounů typu J-11A (Flanker) je toho známo velmi málo. Každopádně s deseti střelami v podvěsu jsou tyto stroje viděny jen velmi zřídka. S koncovými křídelními závěsníky pro PLŘS letouny typu J-11A (Flanker) létají rovněž jen velmi málo. Ke koncům křídla totiž tyto stroje mají obvykle připevněny kontejnery aktivního RL rušiče typu Gardenija-1FUE. Na druhou stranu při cvičeních letouny typu J-11A (Flanker) velmi často provádějí útoky na pozemní cíle za pomoci neřízených raket. S pumami v podvěsu jsou ale viděny jen velmi zřídka. Poměrně často však letouny typu J-11A (Flanker) létají s cvičnými registry (ACMI) typu KXD-P73 v podvěsu.

Verze:  -

Vyrobeno:  cca 65 sériových strojů

Uživatelé:  ČLR (PLAAF)

Posádka:   jeden pilot

Pohon:      dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31F ruské výroby s max. tahem po 7 850 kp / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:       impulsní dopplerovský radiolokátor typu N001VE Mječ (mod Slot Back 2) radiolokačního komplexu typu RLPK-27VE, instalovaný uvnitř špice trupu. Radiolokátor typu N001VE (mod Slot Back 2) umožňuje vyhledávat a sledovat vzdušné cíle, včetně těch, které se nacházejí na pozadí země. Vzdušné cíle s RCS cca 3 m² je přitom schopen sledovat na vzdálenost 90 až 110 km z přední, resp. 30 až 40 km ze zadní polosféry. Najednou zmíněný radiolokátor dokáže sledovat až 10 vzdušných cílů a na 2 z nich navádět PLŘS.

Vybavení:  - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-27 s vyhledávacím dosahem 50 km, zaměřovacím dosahem 15 km, zorným polem v horizontální rovině 60° a zorným polem ve vertikální rovině +60°/-15°. Zmíněný systém v sobě sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem (s dosahem 0,3 až 3 km) a slouží k vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Instalace kopulovité hlavice tohoto zařízení se přitom nachází přímo před pilotní kabinou.

                 - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2M (Odd Rods) (dvě sestavy tří nestejně vysokých tandemově uspořádaných tyčových antén instalované po jedné na břichu přední části trupu, přímo za překrytem antény radiolokátoru, a na hřbetu ocasního „žihadla“), výstražný RL systém typu L150 Pastel, 32 výmetnic tří klamných IČ/RL typu cílů PPI-50/PPR-50 typu APP-50 (L029) (ty jsou vestavěny do ocasního žihadla) a aktivní RL rušič typu L203IE nebo L204 Gardenija-1FUE (štíhlé válcovité kontejnery tohoto systému se zaoblenými dielektrickými kryty na obou koncích se připevňují ke koncům křídla na místo závěsníků pro PLŘS typu R-73). Později některé exempláře tohoto modelu obdržely instalaci nového identifikačního systému „vlastní-cizí“, který využívá břitové antény, a výstražného UV protiraketového systému (dva páry senzorů instalované, po jednom, přímo za kokpitem a na bocích zdvojené SOP).

Výzbroj:    jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 6 000 kg, přepravovaná na deseti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, čtyřech pod křídlem a dvou na koncích křídla – ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) – PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením typu R-27R1/T1 (RS-AA-10A/B Alamo A/B) (max. 6 ks), PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením typu R-27ER1/ET1 (RS-AA-10C/D Alamo C/D) (max. 6 ks), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77E (RS-AA-12A Adder A) (max. 10 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73E (RS-AA-11A Archer) (max. 4 až 6 ks), raketové bloky typu B-8M (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) a neřízené pumy