Shenyang J-16 (‘Flanker’)

Typ:  víceúčelová bojová modifikace dvoumístného cvičně-bojového letounu typu J-11BS (Flanker)

Určení:  ničení stíhacích letounů protivníka v manévrovém vzdušném boji, ničení vzdušných cílů na střední a velké vzdálenosti, obrana pozemních jednotek a průmyslových komplexů před napadením ze vzduchu, doprovodné úkoly, ničení pozemních a hladinových cílů za pomoci přesně naváděné munice, umlčování radiolokátorů protivníka a výcvik pilotů

Odlišnosti od letounu J-11BS (Flanker):

- instalace zatahovatelného nástavce pro doplňování paliva za letu na přídi trupu, vlevo od pilotní kabiny. To si vyžádalo přesunout kryt pasivního elektro-optického čidla, který se nachází přímo před překrytem pilotní kabiny, z osy hřbetu trupu mírně směrem doprava.

- instalace zesíleného příďového podvozku se zdvojeným kolem alá ruský Su-30MKK (Flanker G)

- instalace modifikované svislé ocasní plochy (SOP) s větší celkovou výškou, odlišně tvarovanými vrcholovými dielektrickými kryty s menší výškou a většími směrovými kormidly. SOP tohoto modelu navíc údajně ukrývá integrální palivové nádrže alá ruský Su-30MKK (Flanker G).

- instalace modifikovaného avionického vybavení

- instalace víceúčelový radiolokátoru s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem (AESA) neznámého typu z dílny institutu č.607 (LITRI), který je schopen sledovat nejen vzdušné, ale i pozemní a hladinové cíle, uvnitř příďového trupového dielektrického krytu zbaveného PVD

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o celou řadu typů naváděné protizemní munice čínské výroby. Součástí zbraňového arsenálu tohoto modelu se kromě PLŘS krátkého dosahu typu PL-10 a PLŘS středního dosahu typu PL-12 a PL-15 staly též protizemní ŘS typu KD-88, protiradiolokační ŘS typu YJ-91, řízené pumy s laserovým navedením typu LS-500J, řízené klouzavé kontejnerové pumy údajně nesoucí označení TL500, které se podobají americké pumě typu AGM-154 JSOW, a údajně též klouzavé kontejnerové pumy kategorie WCMD neznámého typu, které se zase podobají americké pumě CBU-103/-104.

- rozšířené podvěsné vybavení o zaměřovací kontejner údajně nesoucí označení YINGS-III, který se podobá americkému kontejneru typu AN/AAQ-33 Sniper, a REB kontejner typu KL700A

Historie:  Protože se vývoj nadzvukového stíhacího-bombardovacího letounu typu JH-7 (Flounder) nacházel ve skluzu, přičemž zdárné dokončení vývoje tohoto stroje bylo více než ve hvězdách, zatímco importované bojové letouny typu Su-27SK (Flanker B) ruské výroby mohly napadat pozemní cíle pouze za pomoci neřízených raket a pum, v roce 1996 se do středu pozornosti PLAAF dostal dvoumístní víceúčelový bojový letoun typu Su-30MK (Flanker), který lze považovat za protějšek dvoumístného víceúčelového bojového letounu typu F-15E Strike Eagle americké výroby. Modifikace tohoto derivátu cvičně-bojového letounu typu Su-27UB (Flanker C) pro PLAAF vešla ve známost jako Su-30MKK (Flanker G) a byla postaveny v počtu 76-ti exemplářů. PLAAF byly přitom zmíněné stroje dodány v letech 2000 až 2003. Tomu v letech 2003 až 2004 následovala dodávka 24-ti exemplářů odvozeného modelu Su-30MK2 (Flanker G), který vzešel ze zadání PLANAF. Protože byl provoz letounů typu Su-30MKK/MK2 (Flanker G) závislý na dodávkách ze zahraničí, mezitím se rozeběhly práce na domácím analogu tohoto stroje. Základem zmíněného víceúčelového bojového letounu, který vešel ve známost jako J-16 (Flanker), se stal dvoumístný cvičně-bojový letoun typu J-11BS (Flanker). Zmíněný stroj zase není ničím jiným, než závodem společnosti SAC (Shenyang Aircraft Corporation) ze Shenyangu bez licence vyráběnou modifikací ruského letounu typu Su-27UB (Flanker C) s motory, avionikou a výzbrojí čínské výroby. Od cvičně-bojového letounu typu J-11BS (Flanker) se víceúčelový bojový letoun typu J-16 (Flanker) odlišuje zejména instalací nového radiolokátoru (kategorie AESA) z dílny institutu č.607 (LITRI), výsuvného nástavce pro doplňování paliva za letu, zesíleného příďového podvozku se zdvojeným kolem a modifikované zdvojené SOP. Radiolokátor letounu typu J-16 (Flanker) přitom v roce 2014 prošel zkouškami na speciálně modifikovaném letounu typu J-11B (Flanker L), který se vyznačoval instalací PVD na hřbetu špice trupu. První informace o tom, že společnost SAC pracuje na takovém letounu, na veřejnost prosákly v srpnu roku 2010. První prototyp letounu typu J-16 (Flanker) (rudá 1611) se od vzletové dráhy údajně poprvé odlepil v říjnu roku 2011. Zmíněný stroj se vyznačoval instalací PVD na špici přídě trupu, kterou ale sériové stroje postrádají, a dvou PVD s tvarem obráceného písmene „L“ po stranách přední části trupu. Na jaře roku 2013 byl na letišti zkušebního institutu CFTE (China Flight Test Estabilishment) z Yanliangu zpozorován další prototyp tohoto stroje (rudá 1603). V říjnu roku 2013 byly zaznamenány přípravy na předání předsériových strojů PLAAF. Letouny odpovídající plnému výrobnímu standardu byly poprvé spatřeny v srpnu roku 2015. Mezi první provozovatele letounu typu J-16 (Flanker) lze řadit 172. a 176. brigádu PLAAF. V tomto případě se nicméně jednalo pouze o zkušební a přeškolovací útvary taktického výcvikového střediska (TTC) z Dingxinu, jejichž posláním je vytváření operačních postupů pro novou techniku. Na konci roku 2016 se zde nacházelo již okolo 20-ti letounů typu J-16 (Flanker). V srpnu roku 2017 byly poprvé spatřeny letouny druhé výrobní série. Zmíněné stroje jsou údajně vybaveny modifikovaným radiolokátorem. Mezitím, v listopadu roku 2016, byl jeden letoun typu J-16 (Flanker) vyfotografován s dvojicí dalekodosahových PLŘS typu PL-X na vnitřních křídelních závěsnících. Zmíněná střela se ale ve výzbroji PLAAF zatím ještě nenachází. V dubnu roku 2018 byly zaznamenány dodávky letounů třetí výrobní série. Tyto letouny na rozdíl od letounů z předchozích výrobních sérií mají nový více světlý šedý kabát, „low visibility“ světle šedé výsostné znaky PLAAF a černá (a nikoliv žlutá) trupová čísla. V září toho samého roku bylo potvrzeno zahájení dodávek letounů čtvrté výrobní série. V blízké budoucnosti letouny řady J-16 (Flanker) zřejmě vytlačí všechny importované letouny typu Su-30MKK (Flanker G) od prvoliniových útvarů PLAAF. Letoun typu J-16 (Flanker) bude ale údajně zařazen též do výzbroje PLANAF. PLANAF totiž údajně dalo tomuto typu přednost před původně zamýšleným stíhacím-bombardovacím letounem typu JH-7B (Flounder), neboť má výkonnější radiolokátor, větší nosnost a delší dolet. Námořní variant letounu typu J-16 (Flanker) podle všeho ponese označení J-16H a bude údajně moci přepravovat dvojici protilodních řízených střel typu YJ-12 pod křídlem. V září roku 2018 byl poprvé spatřen letoun typu J-16 (Flanker) se světle šedým nátěrem příďového krytu antény radiolokátoru, který je typický pro námořní letouny. Letouny typu J-16 (Flanker) se světle šedým příďovým krytem antény radiolokátoru nicméně podle všeho nejsou zmíněným námořním variantem. Ve skutečnosti se zřejmě jedná o letouny další, páté, výrobní série. V únoru roku 2019 na veřejnost prosákla zpráva, že společnost SAC v současnosti pracuje na vylepšené modifikaci letounu typu J-16 (Flanker), která údajně nese označení J-16B.

Verze:

J-16 – základní výše popsaná modifikace letounu typu J-16 (Flanker)

J-16D – speciální modifikace letounu typu J-16 (Flanker) určená pro rušení a ničení radiolokačních stanic v rámci potlačování protivzdušné obrany (SEAD). Prototyp tohoto čínského protějšku amerického letounu typu F/A-18G Growler se do oblak poprvé vydal dne 18. prosince 2015. viz. samostatný text

Vyrobeno:  nejméně dva prototypy a přibližně 80 až 90 sériových strojů

Uživatelé:  ČLR (PLAAF)

 

J-16

 

Posádka:    pilot a operátor zbraňových systémů

Pohon:        dva dvouproudové motory typu Liming WS-10 Taihang s max. tahem po 12 500 kp s přídavným spalováním

Radar:         víceúčelový radiolokátor s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem (AESA) neznámého typu, instalovaný uvnitř špice trupu 

Vybavení:    - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém neznámého typu. Instalace kopulovité hlavice tohoto zařízení se nachází před překrytem pilotní kabiny, mírně vpravo od podélné osy trupu. Na jeden ze závěsníků, které se nacházejí pod motorovými gondolami, lze umístit zaměřovací kontejner, který údajně nese označení YINGS-III.

                     - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“, výstražný RL systém, výstražný UV protiraketový systém (po jednom páru senzorů na obou bocích přední části trupu, přímo za krytem antény radiolokátoru, a na bocích ocasního „žihadla“), aktivní RL rušič a 32 výmetnic tří klamných IČ/RL cílů (ty jsou vestavěny do ocasního žihadla). Později se součástí obranného komplexu tohoto stroje stal též podvěsný aktivní RL rušič typu KL700B (ten se umisťuje na pravý vnitřní křídelní zbraňový závěsník).

Výzbroj:      jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 ruské výroby se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 8 000 kg, přepravovaná na dvanácti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, šesti pod křídlem a dvou na koncích křídla - ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) –  PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-10, PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu PL-12, PLŘS středního dosahu s aktivním/pasivním RL navedením typu PL-15, protizemní ŘS s aktivním RL navedením typu KD-88, protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu YJ-91, 564 kg řízené pumy s laserovým navedením typu LS-500J, 500 kg řízené klouzavé kontejnerové pumy údajně nesoucí označení TL500, klouzavé kontejnerové pumy kategorie WCMD neznámého typu (?), neřízené pumy a raketové bloky

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 14,70 m
Délka:   21,90 m
Výška: 6,36 m
Prázdná hmotnost: 17 700 kg
Max. vzletová hmotnost: 35 000 kg
Max. rychlost: M=2
Praktický dostup:   17 300 m
Max. dolet:    3 900 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 4.6.2019