Shenyang J-6IIIC (J-6IIIXin) (‘Farmer G’)

Typ:  pokročilá modifikace denního frontového stíhacího letounu typu J-6III

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany a doprovodné úkoly; sekundárně útoky na pozemní cíle

Historie:  Protože byl denní frontový stíhací letoun typu J-6III zaveden do výrobního programu závodu č.112 ze Shenyangu ve spěchu bez vyčkávání na výsledky zkoušek a navíc se zmíněný podnik tehdy potýkal s výrobní kvalitou, všechny vyrobené exempláře tohoto derivátu frontového stíhače typu J-6 (licenční MiG-19S Farmer D), byly díky celé řadě nedostatků a výrobních defektů zcela nezpůsobilé pro řadovou službu. Dne 8. října 1971 (dle jiných zdrojů v prosinci toho samého roku) byl proto čínský průmysl pověřen dopracováním těchto strojů do stavu způsobilého pro řadovou službu, a to i přesto, že toto nebylo prakticky možné bez vnesení některých zásadních změn do jejich konstrukce. Všech 303 sériových J-6III přitom požadovanými úpravami prošlo v letech 1971 až 1973. Dle některých zdrojů byly všechny tyto stroje dopracovány v prostorách závodu č.112 ze Shenyangu. Podle jiných zdrojů se zmíněného úkolu zhostil závod z Guizhou. Tento podnik navíc údajně postavil další sériové J-6III. Do konce roku 1974 mělo přitom brány závodu z Guizhou opustit celkem 85 těchto strojů. Na lince tohoto podniku ale s největší pravděpodobností žádné další J-6III nevznikly. Ve skutečnosti zřejmě pude o počet letounů typu J-6III vyrobených shenyangským závodem č.112, které zde prošly úpravami. Tomu, v srpnu roku 1973, následoval požadavek na další úpravy. Ty zase měly vést k odstranění přetrvávajících problémů se stabilitou. Aby toho nebylo málo, tak v listopadu roku 1975 si PLAAF objednalo ještě přepracování hydraulického systému, neboť nefungoval, jak měl. Takto modifikované J-6III byly známy jako J-6IIIC nebo též jako J-6IIIXin. První z nich se přitom do oblak údajně poprvé vydal v lednu roku 1977. Všechny letouny typu J-6III se podařilo do tohoto standardu dopracovat do května roku 1980. Poslední J-6IIIC (J-6IIIXin) přitom dolétal v roce 2000.

Verze:  -

Vyrobeno:  ? (všechny exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových J-6III)

Uživatelé:  pouze ČLR

Posádka:   jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Liming WP-6A (WP-6Jia) s max. tahem po 3 750 kp s přídavným spalováním

Radar:        radiolokační dálkoměr typu LCF-6 (jeho instalace se nachází uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu)

Výzbroj:     tři 30 mm kanóny typu „Type 30-1“ (kopie sovětského typu NR-30), vestavěné po jednom do obou kořenů křídla a do břicha přídě trupu (vpravo od šachty příďového podvozku), a dvě 760 l přídavné palivové nádrže, dva raketové bloky nebo dvě 250 kg neřízené pumy, přepravované na dvou podkřídlových závěsnících

Poslední úpravy provedeny dne:  25.11.2013