Typ:  víceúčelový bojový letoun 6. generace

Určení:  ničení vzdušných cílů v rámci protivzdušné obrany, ničení vzdušných cílů v manévrovém vzdušném boji, ničení pozemních a hladinových cílů za pomoci přesně naváděné munice a (?) řízení činnosti průzkumných a útočných bezpilotních vzdušných prostředků

Historie:  O vývoji bojového letounu 6. generace z dílny společnosti SAC (Shenyang Aircraft Corporation) ze Shenyangu nebylo nic zveřejněno. Oficiálně nebyl zveřejněn ani jeho název. Údajně však nese označení J-50. Prototyp či 1:1 demonstrátor tohoto stroje, který je pojat jako bezocasý hornoplošník, se do oblak napoprvé vydal dne 22. prosince 2024, v doprovodu blíže neuvedené dvoumístné verze letounu typu J-11 (Flanker). První velmi nekvalitní snímky ze záletu tohoto stroje se ale na internetu objevily až 26. dne toho samého měsíce, kdy byl zalétán prototyp nebo 1:1 demonstrátor většího třímotorového bojového letounu 6. generace z dílny společnosti CAC (Chengdu Aircraft Company) z Chengdu, který je pojat jako bezocasá delta a který údajně nese označení J-36. Právě 26. prosinec k zveřejnění prvních neoficiálních snímků obou zmíněných letounů nebyl vybrán náhodou, neboť se jedná o datum narození Mao Ce-Tunga, zakladatele ČLR. Zda jsou bojové letouny 6. generace z dílny společnosti CAC a SAC v konkurenčním postavení, nebo zda PLAAF počítá s oběma těmito stroji, není známo. Větší letoun z dílny společnosti CAC bude ale podle všeho vzhledem k značným rozměrům a hmotnosti přepadovým stíhačem nebo stíhacím-bombardérem. Naproti tomu v případě menšího letounu z dílny společnosti SAC se bude jednat spíše o taktický bojový stroj. U posledně uvedeného menšího typu přitom nelze vyloučit též případný vznik palubní verze.

Popis:  Bojový letoun 6. generace z dílny společnosti SAC je koncipován jako dvoumotorový bezocasý hornoplošník s hranatým trupem a protáhlou špicí s diamantovým průřezem a krytem elektro-optického zaměřovacího systému na břichu. Křídlo tohoto stroje je instalováno až na samé zádi a má šípovou náběžnou hranu s konstantním úhlem šípu, špičaté trojúhelníkové konce a zalomenou odtokovou hranu. Zatímco vnitřní části odtokové hrany křídla mají výrazný záporný úhel šípu, úhel šípu vnějších částí odtokové hrany křídla tohoto stroje je kladný. Zmíněný stroj postrádá vodorovné i svislé ocasní plochy. Konstrukce tohoto stroje je navržena tak, aby měl co nejmenší RCS a co nejnižší aerodynamický odpor. Jaké motory tento stroj pohání, není známo. Podle všeho se ale bude jednat o motory typu WS-15. Zmíněný motor přitom vzešel z programu J-20 (Fagin), kterému umožňuje létat nadzvukovou rychlostí bez zapnutého přídavného spalování (supercruise). Motory tohoto stroje využívají zkosené hranaté postranní lapače vzduchu s odlučovači mezní vrstvy typu DSI (Diverterless supersonic inlet), které se nacházejí pod křídlem. Zda jsou jejich trysky řešeny jako vektorovatelné, není zatím známo. Z dostupných snímků přitom není patrné ani to, zda se jedná o jednomístný nebo dvoumístný stroj. K vzletu a přistání tento stroj využívá zatahovatelný tříbodový podvozek příďového typu. Zatímco příďový podvozek je opatřen zdvojeným kolem a zatahuje se do břicha přední části trupu, šachty hlavních podvozků, které jsou osazeny jednoduchými koly, jsou vetknuty do okrajů břicha střední části trupu, na úrovni křídla.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  nejméně jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    ?

Pohon:       dva dvouproudové motory neznámého typu

Radar:        ?   

Výzbroj:     ?