Shenyang J-15 Flying Shark (Fei Sha) (‘Flanker X2’)

Typ:  palubní modifikace těžkého víceúčelového bojového letounu typu J-11B (Flanker L)

Určení:  ničení vzdušných cílů v rámci protivzdušné obrany uskupení hladinových plavidel, doprovod námořních útočných letounů, útoky na pozemní a hladinové cíle a působení v roli vzdušného tankeru

Odlišnosti modelu J-15A (Flanker X2) od letounu J-11B (Flanker L):

- modifikované vírové přechody se včleněným ovladatelným předkřídlem. Jedná se o shodnou konstrukci jako u ruského letounu typu Su-33.

- instalace modifikovaného křídla s větší celkovou plochou, identickým rozpětím, novou mechanizací a sklápěcím mechanismem vnějších částí v oblasti mezi oběma sektory vztlakových klapek. Jedná se o shodnou konstrukci jako u ruského letounu typu Su-33.

- instalace modifikované vodorovné ocasní plochy (VOP) se sklápěcím mechanismem vnějších částí. Jedná se o shodnou konstrukci jako u ruského letounu typu Su-33.

- instalace nového ocasního „žihadla“ s výrazně menší délkou, plochým (a nikoliv zaobleným) břichem a sklopným záchytným hákem na břichu. Ocasní „žihadlo“ tohoto modelu je navíc zbaveno výmetnic klamných cílů a pouzdra s přistávacím padákem. Jedná se o shodnou konstrukci jako u ruského letounu typu Su-33.

- instalace modifikovaného příďového podvozku

- zesílená konstrukce nejvíce namáhaných částí draku v průběhu přistání na lodní palubě

Historie:  Svoji první letadlovou loď v podobě australského plavidla HMS Melbourne britské třídy Majestic si Číňané pořídili v roce 1985. Tomu následoval neúspěšný pokus o koupi francouzského plavidla Clémenceau. V letech 1998 a 2000 si Číňané pořídili též letadlové křižníky Kyjev a Minsk projektu 1143 (Kiev class), které předtím vyřadilo ze svého stavu Ruské VMF. Všechna tato plavidla ale zastávala pouze funkci studijního materiálu, za jehož pomoci se měl čínský průmysl obeznámit s konstrukcí letadlových lodí. Poslední dvě z nich, Minsk a Kyjev, proto krátce poté, co splnily svůj účel, prošly přestavbou na plovoucí hotely s kasinem. Naproti tomu nedokončená sovětská letadlová loď Varjag projektu 1143.5 (Kuznetsov class), sesterské plavidlo Admirála Kuzněcova, která se do čínských rukou dostala v roce 2002, se stala základem první letadlové lodě PLAN. Zmíněné plavidlo vešlo ve známost jako CV-16 (Type 001) Liaoning a obdrželo status cvičné letadlové lodě. Číňané přitom nedokončený Varjag odkoupili od Ukrajinců v roce 1998 prostřednictvím malé firmy Chong Lot Travel Agency z Hong Kongu. Dle oficiálního tvrzení jej zmíněná společnost měla přestavět, obdobně jako letadlové křižníky Minsk a Kyjev, na plovoucí hotel s kasinem. Nejprve, v roce 2007, toto plavidlo obdrželo nový nátěr. Poté, v dubnu roku 2009, bylo odtaženo ze svého původního kotviště, které se nacházelo v Dalianu, do nových doků. Zde jej pak Číňané uvedli do plně bojeschopného stavu. Na vodu byla letadlová loď CV-16 Liaoning spuštěna dne 10. srpna 2011. Hlavním posláním letadlové lodi CV-16 Liaoning se stalo vypracování procedur bojového nasazení plavidel této kategorie a výcvik budoucích palubních pilotů. Mezitím, v roce 2008, se rozeběhla stavba prvních dvou letadlových lodí domácí konstrukce (s výtlakem řádu 50 000 až 60 000 t). Zatímco první z nich (CV-17 Shandong) je opatřena, stejně jako sovětský Varjag, tzv. skokanským můstkem, na palubě té druhé (CV-18) by se měly nacházet elektromagnetické startovací katapulty. Mezitím se PLANAF začalo poohlížet po vhodném nadzvukovém palubním bojovém letounu. Protože čínský průmysl neměl se stavbou letounů této kategorie tehdy ještě žádné zkušenosti, přibližně okolo roku 2005 se do středu pozornosti Číňanů dostal přepadový stíhač typu Su-33 (Flanker D) ruské značky Suchoj. Číňané si přitom hodlali nejprve zakoupit jen dva tyto stroje pro potřeby operačních zkoušek. Protože ale Rusům bylo více než zřejmé, že je skutečným záměrem Číňanů získat vzorové exempláře pro vlastní bezlicenční kopii, tento derivát „pozemního“ stíhače typu Su-27 (Flanker B) jim odmítli prodat v počtu menším než 14 kusů. Dle jiných zdrojů byli však ochotni přistoupit na prodej letounu typu Su-33 (Flanker D) pouze v případě závazné objednávky na nejméně 30 nebo dokonce až 50 exemplářů. Jakékoli naděje Číňanů na koupi těchto palubních stíhačů ale již v roce 2006 pohřbil letoun typu J-11B (Flanker L). Tato modifikace ruského těžkého stíhače typu Su-27SK (Flanker B) se zbraňovým systémem a motory čínské výroby totiž představovala hrubé porušení licenční smlouvy z roku 1996, která závodu ze Shenyangu poskytovala oprávnění na kompletaci 200 letounů typu Su-27SK (Flanker B), pod označením J-11, pro potřeby PLAAF, a tak se Rusové o případném prodeji palubního stíhače typu Su-33 (Flanker D) odmítali s Číňany již dále bavit. Číňanům se ale mezitím, v roce 2005, podařilo získat, přes Ukrajinu, jeden z prototypů tohoto stroje (T10K-7), který po rozpadu SSSR zůstal kuli poruše odstaven na území Ukrajiny, načež byl využíván jako učební pomůcka a zdroj náhradních dílů pro letouny typu Su-27 (Flanker B) Ukrajinských vzdušných sil. Přestože byl prototyp T10K-7 nekompletní, pro čínský průmysl představoval velký přínos. Čínskému průmyslu totiž zajistil přístup k technologiím, které mu následně umožnily „pozemní“ typ J-11 (Flanker B) přeměnit na plnohodnotný palubní stroj. Konkrétně přitom šlo o záchytný hák, sklápěcí křídlo a plovoucí VOP, modifikovaný podvozek a zesílený drak. Výsledkem tohoto procesu se stal palubní bojový letoun, který vešel ve známost pod označením J-15. Původně byl však tento stroj údajně znám jako J-11C či J-11BJ. Sériovou výrobu tohoto derivátu ruského letounu typu Su-33 (Flanker D) dostala na starost společnost SAC (Shenyang Aircraft Corporation) ze Shenyangu. Právě tento podnik nebyl pro zmíněný úkol vybrán náhodou, neboť se od konce 90. let zabýval produkcí „pozemního“ stíhacího letounu typu Su-27SK (Flanker B), ze kterého palubní letoun typu Su-33 (Flanker D) vycházel. Práce na typu J-15 (Flanker X2) se v Shenyangu naplno rozeběhly v roce 2008. Zmíněný stroj nicméně není přímou kopií ruského typu Su-33 (Flanker D), ale jakýmsi hybridem letounů typu J-11 (Flanker B) a Su-33 (Flanker D). Od ruského typu Su-33 (Flanker D) tento letoun konkrétně přebírá pohyblivé předkřídlo, sklopitelné křídlo a plovoucí VOP, modifikovaný podvozek a záchytný hák. Zesílení konstrukce draku je však u letounu typu J-15 (Flanker X2) řešeno odlišně než u letounu typu Su-33 (Flanker D), což dokládají rozdíly v paneláži. Zesílení konstrukce draku přitom vedlo ke vzrůstu hmotnosti proti typu J-11 (Flanker B) přibližně o jednu tunu. Nezanedbatelný vzrůst hmotnosti sebou přinesla též instalace pokročilejší avioniky z letounu typu J-11B (Flanker L). Avioniku typu Su-33 (Flanker D) bylo totiž již tehdy možné považovat za zastaralou. Díky znatelně vyšší hmotnosti sice letoun typu J-15 (Flanker X2) z hlediska letových výkonů za typem Su-33 (Flanker D) evidentně znatelně zaostává, instalace nové avioniky z něj nicméně učinila plnohodnotný víceúčelový bojový stroj schopný vést útoky za pomoci řízené munice na vzdušné, pozemní i hladinové cíle. Naproti tomu typ Su-33 (Flanker D) je přepadovým stíhacím strojem s velmi omezenými schopnostmi vedení útoků na pozemní a hladinové cíle. Protizemní výzbroj tohoto stroje se totiž omezuje na neřízenou munici. První prototyp letounu typu J-15 (Flanker X2) (rudá 551) se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 31. srpna 2009. Tímto se tento stroj stal historicky vůbec prvním zalétaným letounem čínské výroby uzpůsobeným pro činnost z palub letadlových lodí. První vzlet z pozemní zkušební startovací rampy, která zastává roli makety paluby letadlové lodě CV-16 Liaoning, prototyp J-15 (rudá 551) vykonal dne 6. května 2010. Tehdy pohon tohoto stroje obstarávaly importované ruské motory typu Al-31F. V průběhu zkušebního programu ale obdržel motory typu WS-10H domácí výroby. Později se do zkušebního programu postupně zapojilo nejméně dalších šest prototypů (rudá 552 až 557). Instalaci motorů typu WS-10H domácí výroby ale obdržely jenom dva z nich (rudá 554 a 557?). Pohon zbylých prototypů letounu typu J-15 (Flanker X2) obstarávaly importované ruské motory typu Al-31F. V průběhu zkušebního programu byl navíc ruskými motory typu Al-31F (v námořní verzi Al-31F-sep3) zpětně vybaven též letoun J-15 (rudá 554). Zkoušky přistávacího manévru, jejichž součástí se staly též krátké „doteky“ paluby letadlové lodě CV-16 Liaoning koly podvozku, byly zahájeny v létě roku 2012. První přistání na palubě zmíněného plavidla uskutečnily dne 23. listopadu toho samého roku prototypy J-15 (rudá 552) a J-15 (rudá 553). Svůj první vzlet z paluby Liaoningu tyto stroje vykonaly ještě ten samý den. V září roku 2013 prototypy letounu typu J-15 (Flanker X2) uskutečnily sérii vzletů a přistání na palubě zmíněného plavidla v konfiguraci s různou sestavou podvěsné výzbroje. Letouny typu J-15 (Flanker X2) první výrobní série (šedá 100 až 109) byly poprvé zpozorovány v prosinci roku 2013. Sériové stroje přitom nesou označení J-15A. Z paluby Liaoningu zmíněné letouny operují od konce roku 2014. Produkce letounu typu J-15A (Flanker X2) se údajně zastavila na 24-ti exemplářích. Zmíněné stroje brány závodu společnosti SAC opustily ve dvou výrobních sériích. Letouny druhé výrobní série (šedá 110 až 123?) byly přitom poprvé zaregistrovány v říjnu roku 2015. Vzhledem k tomu, že byla spolehlivost domácích motorů typu WS-10H shledána za nevyhovující, všechny sériové J-15A (Flanker X2) obdržely importované ruské motory typu Al-31F. Nejméně tři sériové J-15A (Flanker X2) byly ztraceny při nehodách. Sériové J-15A (Flanker X2) mají údajně celou řadu nedostatků. Únavová životnost a pevnost draku u těchto strojů údajně zdaleka nedosahuje požadovaných hodnot. Z paluby Liaoningu navíc letouny typu J-15A (Flanker X2) údajně nejsou schopny bezpečně vzlétnout s plnou bojovou zátěží. Dle odhadů mohou skokanský můstek tohoto plavidla bezpečně opustit s necelými čtyřmi tunami výzbroje. Protože navíc na palubě Liaoningu není instalováno vybavení pro noční provoz, letouny typu J-15A (Flanker X2) mohou z paluby tohoto plavidla operovat pouze ve dne a za dobrého počasí. Díky tomu všemu lze letadlovou loď CV-16 Liaoning s letouny typu J-15A (Flanker X2) na palubě považovat spíše za zbraň politického odstrašení, než za plnohodnotný zbraňový systém. Z paluby druhé letadlové lodě PLAN CV-17 Shandong (Type 001A), která je zároveň první letadlovou lodí čínské výroby, by měly operovat letouny typu J-15A (Flanker X2) třetí výrobní série. Zmíněné stroje údajně ponesou označení J-15B a od letounů z prvních dvou výrobních sérií se budou mírně odlišovat. Zmíněné stroje by konkrétně měly obdržet instalaci radiolokátoru kategorie AESA z dílny institutu č.607. Součástí jejich zbraňového systému by se navíc měly stát modernější PLŘS typu PL-10 a PL-15. Rozestavěná třetí letadlová loď pro PLAN (Type 002) pak počítá s modelem J-15T, který je uzpůsoben k použití startovacích katapultů. Letouny řady typu J-15 (Flanker X2) nicméně představují přechodové řešení na období, než se podaří dokončit vývoj kvalitativně nového palubního bojového letounu kategorie stealth. Základem zmíněné stroje se přitom stane lehký bojový letoun typu FC-31, který vzešel z iniciativy společnosti SAC.

Verze:

J-15 – prototypová modifikace letounu typu J-15A (Flanker X2). Tento model vznikl nejméně v sedmi exemplářích. První z nich se přitom do oblak poprvé vydal dne 31. srpna 2009.

J-15A – základní jednomístná bojová modifikace letounu typu J-15A (Flanker X2) uzpůsobená k činnosti z palub letadlových lodí s tzv. skokanským můstkem. PLANAF první sériové J-15A (Flanker X2) převzalo na konci roku 2013. Produkce tohoto modelu se údajně zastavila na pouhých 24-ti exemplářích.

J-15S – cvičně-bojová modifikace letounu typu J-15A (Flanker X2) s dvoumístnou tandemově uspořádanou kabinou posádky se sedadlem žáka vpředu a mírně vyvýšeným sedadlem instruktora vzadu alá J-11BS (Flanker). Prototyp tohoto modelu (rudá 561) se do oblak poprvé vydal, za pomoci motorů typu WS-10H tuzemské výroby, dne 3. listopadu 2012 z podnikového letiště společnosti SAC. V současnosti se prototyp J-15S (rudá 561) nachází na letišti zkušebního institutu CFTE (China Flight Test Estabilishment) z Yanliangu. Z videa, které pochází z prosince roku 2018, je patrné, že se dvoumístný J-15S (Flanker) již nachází ve výzbroji PLANAF.

 

J-15T – modifikace letounu typu J-15A (Flanker X2) uzpůsobená k činnosti z palub letadlových lodí se startovacími katapulty. Tento model se vyznačuje zejména instalací modifikovaného příďového podvozku. Prototyp letounu typu J-15T (Flanker) se do oblak poprvé vydal, za pomoci motorů typu WS-10H tuzemské výroby, v červenci roku 2016. Za využití pozemního elektromagnetického katapultu (EMALS) prototyp letounu typu J-15T (Flanker) údajně poprvé odstartoval v listopadu toho samého roku. Letouny typu J-15T (Flanker) budou s největší pravděpodobností operovat z paluby letadlové lodě „Type 002“, rozestavěné druhé letadlové lodě čínské výroby.

J-15D – speciální modifikace letounu typu J-15S (Flanker) určená pro rušení a ničení radiolokačních stanic v rámci potlačování protivzdušné obrany (SEAD). Prototyp tohoto čínského protějšku amerického letounu typu F/A-18G Growler se do oblak poprvé vydal dne 25. října 2016. viz. samostatný text

Vyrobeno:  nejméně sedm prototypů a 24 sériových exemplářů modelu J-15A, nejméně jeden prototyp modelu J-15S, nejméně jeden prototyp modelu J-15T a nejméně jeden prototyp modelu J-15D

Nosič:  cvičná letadlová loď Liaoning. Jediné plavidlo tohoto typu vzniklo konverzí nedokončené sovětské letadlové lodě Varjag a na vodu bylo spuštěno dne 10. srpna 2011. Z jeho paluby může údajně operovat okolo 26-ti letounů a 24-ti vrtulníků.

Uživatelé:  ČLR (PLANAF)

 

J-15A

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:        dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31F s max. tahem po 7 850 kp / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:         víceúčelový radiolokátor neznámého typu, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento stroj je s největší pravděpodobností opatřen derivátem radiolokátoru typu „Type 1493“. 

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém neznámého typu. Instalace kopulovité hlavice tohoto zařízení se nachází před překrytem pilotní kabiny, mírně vpravo od podélné osy trupu.

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“, výstražný RL systém, výstražný UV protiraketový systém (jeho senzory se nacházejí po stranách ocasního „žihadla“) a výmetnice klamných IČ/RL cílů

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 6 500 kg, přepravovaná na dvanácti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, šesti pod křídlem a dvou na koncích křídla - ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-8, PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu PL-12, protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu YJ-83K, protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu YJ-91, protizemní ŘS s aktivním RL navedením typu KD-88, řízené pumy s laserovým navedením typu LT-2, řízené pumy se satelitním  navedením typu LS-6, raketové bloky, neřízené pumy a tankovací kontejner typu UPAZ-1A Sachalin* (max. 1 ks) ruské výroby

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: ?
Délka:   ?
Výška: ?
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: M=2,17
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

* toto zařízení se umisťuje na přední centrální trupový závěsník a ukrývá naviják s 27,5 m pružnou tankovací hadicí, která je opatřena záchytným „košem“, čerpadlo se standardní rychlostí čerpání 1 000 l/min, generátor elektrické energie a dvojici náporových turbín. Zatímco ta první pohání naviják a využívá uzavíratelný lapač vzduchu nacházející se na levoboku, ta druhá pohání generátor elektrické energie, který napájí palivové čerpadlo, a využívá lapač umístěný pod pohyblivou špicí. Na zádi zmíněného kontejneru se nachází instalace signalizačních světel, která informují pilota letounu „příjemce“ o stavu doplňování.

 

Poslední úpravy provedeny dne: 26.10.2018