Shenyang J-11WS (‘Flanker’)

Typ:  speciální modifikace těžkého stíhacího letounu typu J-11 (Flanker B) zastávající roli vzdušné zkušebny

Určení:  ověření činnosti dvouproudového motoru typu WS-10 za reálných podmínek

Odlišnosti od letounu J-11 (Flanker B):

- instalace jednoho motoru typu WS-10 čínské výroby na místo jednoho ze dvou motorů typu Al-31F ruské výroby nebo (v pozdější fázi zkušebního programu) dvou motorů typu WS-10 čínské výroby na místo obou motorů typu Al-31F ruské výroby

Historie:  Speciál typu J-11WS vzešel z programu těžkého stíhacího letounu typu J-11B (Flanker L variant 1). Zmíněný model přitom zastává poslání vzdušné zkušebny pohonné jednotky tohoto stroje v podobě dvouproudového motoru typu WS-10 z dílny institutu č.606 ze Shenyangu, známém též jako SARI (Shenyang Aeroengine Research Institute). Vývoj zmíněného motoru byl zahájen v roce 1985 (dle čínských zdrojů) nebo 1987 (dle západních zdrojů). Jeho základem se přitom stal dvouproudový motor typu CFM56-2 z dílny americko-francouzského konsorcia CFM International. V roce 1983 Číňané zakoupili nejméně dva vzorové exempláře této pohonné jednotky dopravních letounů, která vycházela z motorů řady General Electric F100/F110, pohonných jednotek amerických stíhacích letounů. Oba dva zmíněné vzorové exempláře motoru typu CFM56-2 byly ale údajně zničeny požárem. Později se však do čínských rukou dostala pokročilejší verze této pohonné jednotky, a to v rámci nákupů dopravních letounů řady Boeing 737. V konstrukci motoru typu WS-10 ale údajně našly též uplatnění některé technologie ruského motoru typu Al-31F. Od zmíněného motoru přitom motor typu WS-10 údajně přebírá mimo jiné systém řízení a postup údržby. Prvních 24 zkušebních exemplářů motoru typu WS-10 bylo údajně postaveno až v roce 2001. Zmíněný motor byl zprvu zkoušen na vzdušné zkušebně typu Il-76LL, která vznikla konverzí pátého exempláře vzdušného telemetrického měřícího stanoviště typu „976“ (Mainstay C) sovětské výroby. Teprve až poté byl odzkoušen na speciálu typu J-11WS. Na speciál typu J-11WS byly přitom upraveny dva sériové exempláře letounu typu J-11 (Flanker B). První z nich (rudá 521) vznikl konverzí čtvrtého letounu typu J-11 (Flanker B) nulté série (v.č. 0004) a do oblak se údajně napoprvé vydal dne 6. června 2001 (dle jiných zdrojů dne 30. června 2002). Zmíněný stroj létal s instalací motoru typu WS-10 na místo pravého motoru typu Al-31F. Naproti tomu levý motor typu Al-31F byl u letounu J-11WS (rudá 521) zachován. Zmíněný stroj údajně vzlétal pouze za pomoci motoru typu Al-31F. Testovaný motor typu WS-10 měl být spouštěn až za letu. Základem druhého exempláře speciálu J-11WS (rudá 522) se stal třináctý letoun typu J-11 (Flanker B) nulté série (v.č. 0013). Datum prvního vzletu tohoto stroje není bohužel znám. Dle některých zdrojů měl však vzlétnout v roce 2004. Speciál J-11WS (rudá 522) je na všech dostupných fotografiích zachycen s dvojicí motorů typu WS-10. Zda tento stroj létal se dvěma motory typu WS-10 již od počátku nebo zda byl druhým motorem tohoto typu opatřen až za chodu zkoušek, není ale známo.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva exempláře (oba vznikly konverzí sériových J-11)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:   jeden pilot

Pohon:      jeden dvouproudový motor typu Liming WS-10 a jeden dvouproudový motor typu Ljulka Al-31F ruské výroby s max. tahem po 7 850 kp / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním nebo dva dvouproudové motory typu Liming WS-10

Radar:       impulsní dopplerovský radiolokátor typu N001E Mječ (Slot Back 2) radiolokačního komplexu typu RLPK-27E, instalovaný uvnitř špice trupu. Radiolokátor typu Mječ umožňuje vyhledávat a sledovat vzdušné cíle, včetně těch, které se nacházejí na pozadí země. Vzdušné cíle s RCS cca 3 m² je přitom schopen sledovat na vzdálenost 70 km. Najednou zmíněný radiolokátor dokáže sledovat až 10 vzdušných cílů a na 1 z nich navádět PLŘS.

Vybavení:  - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-27 s vyhledávacím dosahem 50 km, zaměřovacím dosahem 15 km, zorným polem v horizontální rovině 60° a zorným polem ve vertikální rovině +60°/-15°. Zmíněný systém v sobě sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem (s dosahem 0,3 až 3 km) a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Instalace kopulovité hlavice tohoto zařízení se přitom nachází přímo před pilotní kabinou.

                 - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2M (Odd Rods) (dvě sestavy tří nestejně vysokých tandemově uspořádaných tyčových antén instalované po jedné na břichu přední části trupu, přímo za překrytem antény radiolokátoru, a na hřbetu ocasního „žihadla“), výstražný RL systém typu SPO-15LM (L006LM) Berjoza-LM (dva páry antén instalované po jednom na vnějších bocích motorových gondol, přímo za lapači vzduchu, a na bocích „ocasního“ žihadla), 32 výmetnic tří klamných IČ/RL typu cílů PPI-50/PPR-50 typu APP-50 (L029) (ty jsou vestavěny do ocasního žihadla) a aktivní RL rušič typu L203IE nebo L204 Gardenija-1FUE (štíhlé válcovité kontejnery tohoto systému se zaoblenými dielektrickými kryty na obou koncích se připevňují ke koncům křídla na místo závěsníků pro PLŘS typu R-73)

Výzbroj:    jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 6 000 kg, přepravovaná na deseti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, čtyřech pod křídlem a dvou na koncích křídla – ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) – PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením typu R-27R1/T1 (RS-AA-10A/B Alamo A/B) (max. 6 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73E (RS-AA-11A Archer) (max. 4 až 6 ks), raketové bloky typu B-8M (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) a neřízené pumy