Chengdu J-10S/AS/ASH/SY Vigorous Dragon (Meng Long) (‘Firebird’)

Typ:  dvoumístná cvičně-bojová modifikace víceúčelového bojového letounu typu J-10 (Firebird A)

Určení:  přeškolování pilotů u bojových útvarů, vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, ničení vzdušných cílů v rámci protivzdušné obrany, doprovodné úkoly a útoky na pozemní a hladinové cíle za pomoci přesně naváděné munice

Odlišnosti od letounu J-10 (Firebird A):

- instalace dvoumístné tandemově uspořádané pilotní kabiny se sedadlem žáka vpředu a mírně vyvýšeným sedadlem instruktora vzadu v mírně prodloužené přední části trupu na místo kabiny jednomístné. Zmíněná kabina je opatřena dvoudílným překrytem, který se sestává z pevného čelního štítku (s neděleným zasklením) a protáhlého výklopného (směrem dozadu) krytu (s rozděleným zasklením, jednou příčnou výztuhou, na dvě části).

- instalace plně zdvojeného řízení

- instalace mohutné protáhlé hřebenovité nástavby přímo mezi překrytem pilotní kabiny a kořenem náběžné hrany svislé ocasní plochy. Uvnitř zmíněné nástavby se nachází instalace palubních systémů, které se v důsledku vestavby zadního kokpitu s pracovištěm instruktora nevešly do útrob trupu.

Historie:  Práce na projektu dvoumístné modifikace jednomotorového jednomístného víceúčelového bojového letounu typu J-10 (Firebird A) se zdvojeným řízením, která vešla ve známost pod označením J-10S (Firebird), se rozeběhly v roce 2000, tedy ještě za chodu zkoušek prototypů tohoto prvního bojového letounu 4. generace čínské konstrukce. Zatímco dvoumístné verze všech předchozích stíhacích letounů čínské výroby v podobě modelu JJ-5 (Fresco trainer), JJ-6 (Farmer F) a JJ-7 (Fishcan) byly určeny výhradně pro výcvik pilotů, model J-10S (Firebird) může kromě výcviku pilotů vykonávat též veškeré úkoly svého jednomístného protějšku v plném rozsahu. Zmíněný stroj je tedy plnohodnotným dvoumístným víceúčelovým bojovým letounem. Cvičně-bojový J-10S (Firebird) se od bojového J-10 (Firebird A) odlišuje prakticky pouze zástavbou dvoumístné tandemově uspořádané pilotní kabiny do mírně prodloužené přídě trupu. Vestavba druhého kokpitu si ale vyžádala přesunout některé palubní systémy z útrob trupu do vystouplé nástavby táhnoucí se od překrytu pilotní kabiny ke kořeni náběžné hrany SOP. První prototyp letounu typu J-10S (Firebird) (rudá 01) brány závodu z Chengdu opustil na počátku roku 2003. Pozemními a rolovacími zkouškami tento stroj prošel v průběhu toho samého roku. Do oblak se prototyp J-10S (rudá 01) poprvé vydal dne 28. prosince 2003, tedy krátce po završení zkušebního programu výchozího jednomístného bojového modelu J-10 (Firebird A). Tehdy byl tento stroj ještě opatřen pouze žlutým základovým nátěrem. Kompletaci druhého letového prototypu letounu J-10S (Firebird) (rudá 03), který byl zároveň třetím prototypem tohoto stroje v celkovém pořadí, se podařilo završit na počátku roku 2004. Naproti tomu druhý prototyp letounu typu J-10S (Firebird) byl vyhrazen pro statické zkoušky. Krátce nato oba dva letové prototypy tohoto stroje obdržely nová trupová čísla (1021 a 1023). Zkušební program letounu typu J-10S (Firebird) byl rozdělen, stejně jako u jednomístného modelu J-10 (Firebird A), do dvou etap. Jeho součástí se tedy staly též operační zkoušky a výcvikové lety. Zkoušky letounu typu J-10S (Firebird) se zřejmě podařilo završit do konce roku 2005. Konstrukční certifikát byl totiž tomuto modelu vystaven na počátku roku 2006. Součástí výrobního programu závodu z Chengdu a letadlového parku PLAAF se letoun typu J-10S (Firebird) stal ještě ten samý rok. Později, v roce 2011, byl tento stroj zařazen též do výzbroje PLANAF. Letouny typu J-10S (Firebird) vyhrazené pro PLANAF vycházejí z mírně vylepšeného modelu J-10AS (Firebird A) a jsou opatřeny lepší antikorozní ochranou. To se přitom promítlo do nového označení J-10ASH. Mezitím, v květnu roku 2009, převzal tři speciálně upravené letouny typu J-10S (Firebird) též oficiální akrobatický tým PLAAF „1. srpen“. Akrobatická verze letounu typu J-10S (Firebird) nese označení J-10SY a vyznačuje se absencí zbraňového systému.

Verze:

J-10S (Block 1) – první výrobní modifikace letounu typu J-10S (Firebird). Tento model je vyhrazen pro PLAAF a je dvoumístným protějškem jednomístného bojového letounu typu J-10 (Firebird A). První ze tří prototypů letounu typu J-10S (Firebird) se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 28. prosince 2003. Do dnešních dnů brány závodu z Chengdu opustilo nejméně 50 sériových J-10S (Firebird).

J-10AS (Block 2) – mírně vylepšená modifikace letounu typu J-10S (Firebird). Letoun typu J-10AS (Firebird A) je dvoumístným protějškem jednomístného bojového letounu typu J-10A (Firebird A). První exemplář tohoto modelu se od vzletové dráhy poprvé odlepil v roce 2007 nebo 2008.

J-10SY – neozbrojená akrobatické modifikace letounu typu J-10S (Firebird). Dvoumístný akrobatický speciál typu J-10SY (Firebird) se stal, spolu s jednomístným akrobatickým speciálem typu J-10AY (Firebird A), nástupcem letounů typu J-7GB (Fishcan) oficiálního akrobatického týmu PLAAF „1. srpen“. Od bojového J-10S (Firebird) lze tento model snadno rozpoznat zejména díky absenci kanónu. Zmíněný akrobatický tým letouny typu J-10AY (Firebird A) a J-10SY (Firebird) provozuje od května roku 2009. Akrobatický speciál typu J-10SY (Firebird) vznikl v počtu tří exemplářů. První z nich se přitom od vzletové dráhy poprvé odlepil v roce 2009.

J-10ASH – modifikace letounu typu J-10AS (Firebird). Tento model je vyhrazen pro PLANAF a je dvoumístným protějškem jednomístného bojového letounu typu J-10AH (Firebird A). Od typu J-10AS (Firebird) se letoun typu J-10ASH (Firebird) odlišuje zejména lepší antikorozní ochranou. Důvodem tohoto opatření se stala skutečnost, že je tento letoun provozován v oblastech s vysokou vlhkostí a salinitou vzduchu (oblasti moří a pobřežní oblasti). PLANAF první exempláře letounu typu J-10ASH (Firebird) převzalo v roce 2011. Do dnešních dnů brány závodu z Chengdu opustily nejméně čtyři tyto stroje. První z nich se přitom od vzletové dráhy poprvé odlepil v roce 2011.

Vyrobeno:  50+ exemplářů modelu J-10S, ? exemplářů modelu J-10AS, 3 exempláře modelu J-10SY a 4+ exempláře modelu J-10ASH

Uživatelé:  pouze ČLR

 

J-10S

 

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       jeden dvouproudový motor typu Ljulka Al-31FN ruské výroby s max. tahem 12 500 kp s přídavným spalováním

Radar:        víceúčelový dopplerovský radiolokátor se štěrbinovou anténou typu KLJ-3 („Type 1473“) s vyhledávacím dosahem 100 až 120 km a zaměřovacím dosahem 80 až 90 km, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. Kromě toho jej lze používat též pro mapování terénu. Radar typu KLJ-3 je schopen najednou sledovat 4 až 6 vzdušných cílů (včetně vzdušných cílů nacházejících se na pozadí země) a na 2 z nich navádět PLŘS.

Výzbroj:     jeden dvouhlavňový 23 mm kanón typu „Type 23-3“ (kopie sovětského typu GŠ-23L), instalovaný na břichu trupu, vlevo od šachty příďového podvozku, a podvěsná výzbroj, přepravovaná na šesti podkřídlových a pěti podtrupových pylonech (jeden centrální + dva tandemově uspořádané páry postranních pylonů) - PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-8, PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL navedením typu PL-11, PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu PL-12, protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu YJ-91, laserem naváděné pumy typu LT-2, klouzavé pumy s GPS navedením typu LS-6, neřízené pumy do hmotnosti 500 kg a raketové bloky s neřízenými raketami ráže 90 mm

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 9,75 m 
Délka:   ?
Výška: 5,43 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Dolet:    ?

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 21.12.2013