Shenyang J-6IIIG (J-6IIIGai) (‘Farmer G mod’)

Typ:  pokročilá modifikace denního frontového stíhacího letounu typu J-6III

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany a doprovodné úkoly; sekundárně útoky na pozemní cíle

Odlišnosti od letounu J-6III:

- modifikovaný příďový kruhový lapač vzduchu s většími rozměry a robustnějším regulačním kuželem uprostřed

- instalace mírně modifikovaných motorů typu WP-6A, které jsou schopny pracovat s větším průtokem vzduchu

- nová konstrukce přední části trupu vyznačující se větší délkou (o 375 mm)

- větší objem páté palivové nádrže

- instalace nové vystřelovací sedačky s charakteristikami 0-0 uvnitř pilotní kabiny

- modifikovaný podvozek instalací nových brzd a bezdušových plášťů (to sebou přineslo pokles délky dojezdu při přistání)

- modifikované zaměřovací vybavení instalací nového radiolokačního dálkoměru typu „Type 225“ (na místo typu LCF-6) uvnitř zvětšeného regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu a nového střeleckého zaměřovače typu „Type 772-III“ uvnitř pilotní kabiny

- absence příďového 30 mm kanónu typu „Type 30-1“ (hlavňová výzbroj tohoto modelu se sestává pouze ze dvou kanónů typu „Type 30-1“ vestavěných do kořenů křídla)

- menší počet střeliva (170 na místo 210-ti)

- instalace odpalovacích lišt PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-2 (CAA-1) na koncích křídla

Historie:  Zatímco model J-6IIIC (J-6IIIXin) měl řešit problémy s údržbou a logistickým zabezpečením frontového stíhače typu J-6III, nejvýkonnějšího modelu z řady J-6, model J-6IIIG (J-6IIIGai), který se vyznačoval pro čínské letouny poněkud netypickou instalací odpalovacích lišt krátkodosahových PLŘS na koncích křídla, představoval přímou rekci na skutečnost, že tento stroj nesplňoval z hlediska letových výkonů technické zadání. Práce na téma J-6IIIG (J-6IIIGai) byly údajně zahájeny okolo května roku 1974. Kompletaci prvního prototypu letounu J-6IIIG (J-6IIIGai) (v.č. 7616 ?) se podařilo završit ještě v červenci toho samého roku. Do oblak se tento stroj poprvé vydal dne 1. srpna 1974 a v průběhu letových zkoušek dosáhl rychlosti M=1,47 a výšky 17 870 m. Z hlediska výkonnostních parametrů tedy přinášel jen nepatrné zlepšení proti modelu J-6III (rychlost M=1,45 a dostup 17 500 m). Krátce nato brány shenyangského závodu č.112 opustil ještě jeden prototyp letounu J-6IIIG (J-6IIIGai). Dle čínských zdrojů byly následně do tohoto standardu dopracovány ještě tři sériové J-6III. Protože z hlediska výkonnostních charakteristik letoun typu J-6IIIG (J-6IIIGai) znatelně zaostával za požadavky technického zadání a navíc zkoušky prototypů tohoto stroje sužovaly potíže s výpadky motorů (dva z těchto výpadků nastaly při dálkových letech), již v roce 1978 byly veškeré práce na toto téma zcela zastaveny. Ke ztrátě zájmu o letoun typu J-6IIIG (J-6IIIGai) ze strany PLAAF přitom nemalou mírou přispěly též pokroky ve vývoji stíhacích letounů typu J-7 (licenční MiG-21F-13 Fishbed E) a J-8 (Finback A) s rychlostí řádu M=2.

Verze:  -

Vyrobeno:  5 exemplářů (všechny zřejmě vznikly konverzí sériových J-6III)

Uživatelé:  pouze ČLR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:        dva proudové motory typu Liming WP-6A (WP-6Jia) s max. tahem po 3 750 kp s přídavným spalováním

Radar:         radiolokační dálkoměr typu „Type 225“ (jeho instalace se nachází uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu)           

Vybavení:   střelecký zaměřovač typu „Type 772-III“ (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

Výzbroj:      dva 30 mm kanóny typu „Type 30-1“ (kopie sovětského typu NR-30) s celkovou zásobou 170 nábojů, vestavěné po jednom do obou kořenů křídla, dvě 760 l přídavné palivové nádrže, dva raketové bloky nebo dvě 250 kg neřízené pumy, přepravované na dvou podkřídlových závěsnících, a dvě PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-2 (CAA-1), přepravované na koncových křídleních závěsnících

Poslední úpravy provedeny dne:  25.11.2013